DYS jako dysciplína

DYS jako dysciplína

Doufám, že mi prominete malou chybičku, ale pokládám za důležité zmínit právě tuto nezbytnou součást jakékoli praxe. Rád bych se s vámi podělil o jeden citát, který mě velmi zaujal: „V životě jsou důležité jen dvě věci - štěstí a disciplína. A právě disciplína je tou důležitou částí, protože bez disciplíny nebudeme vědět co se štěstím.“
Než se jóga stane skutečnou jógou, ásany  ásanami, musíme projít přípravnými fázemi, které nevykazují ani znaky ásan a ani to, co se popisuje jógou. A přesto to není plnou pravdou. Protože jóga je cestou, ne cílem. A tak i když nedosahujete výsledků jaké si představujete neházejte flintu do žita. Důležitá je pouze praxe.
Z pohledu klasické hatha yogy se v pozici snažíme o to, aby tělo a mysl zůstala bez pohybu, bez přepínání, dlouho, s ovládáním dechu a mysli. Jsou však systémy, kde proplouváme jednotlivými pozicemi na vlně dechu a byť v nich nesetrváváme příliš dlouhou dobu, přesto platí všechny ostatní principy. Všechno bolí, táhne, svaly jsou unavené, dech je nekontrolovaný a hlavou prolítávají myšlenky typu „bože, dej ať to utrpení už skončí“. Tato fáze je velmi důležitá, ale nesnadná a jediný způsob jak ji překonat je nastolit pravidelnost cvičení. Disciplína nás učí pravidelnosti a pravidelnost nám dává rytmus. A je to rytmus, který velmi ulehčuje proces učení. Díky opakování se učíme a nahráváme do těla nové verze softwaru, díky kterému cvičení vyžaduje menší úsilí než na začátku a pomáhá odbourávat staré a nepotřebné programy. Aby to nebylo tak růžově jednoduché čekají nás i překážky. Jednou z nich je, když se vytratí bdělost a ze cvičení se stane zvyk a z nahraného pomáhajícího softwaru se stane software typu autopilot. Potom se může stát, že začneme zaměňovat rytmus a stereotyp – monotónnost. I této překážce se dá vyhnout vědomým cvičením. Tzn. přistupovat ke všemu, jako by to bylo poprvé v životě a být u toho přítomný (slovíčko přítomnost v sobě zahrnuje jak čas, tak prostor a odtud není daleko ke známému TADY A TEĎ). Což je přístup, který je vhodný praktikovat po celý život. V tomto ohledu by se děti mohli stát našimi učiteli.
Disciplína spadá v jógínské terminologii pod pojem tapas (další z jóginského desatera patřící do skupiny příkazů nijama) – volně překládáno jako askeze, či sebekázeň (nezaměňujte ji však se sebetrýzněním).

Om

Vítejte v domě bolesti

Vítejte v domě bolesti

Tímto článkem vás určitě nechci odradit, či strašit. Jde mi spíše o úsměvný a odlehčený pohled na často pokládanou otázku spojenou s jógovou praxí. Má tedy jóga bolet, či nikoli?
Nepřestali jste stále číst? Pak tedy vítejte v domě bolesti.
Občas své hodiny začínám právě tímto oslovením. Ne proto, že bychom byli spolek usilující o vytváření bolesti, ale pro to, že jóga nás učí poznávat sebe sama, což může být i bolestivé. Podotýkám může, ne musí.  Bolest se nám velmi často se nám pojí na negativní zážitky a zranění a to je dost možná jeden z důvodů, proč se jí většina lidí všemožně vyhýbá. Ale bolest není ani špatná, ani dobrá. Podívejme se na ni z pohledu nezúčastněného pozorovatele.
Bolest nám může být velmi dobrým pomocníkem a ukazatelem našich vlastních hranic. Jak fyzických, tak mentálních. Právě představy o nás samých jsou často odlišné s realitou našeho těla a duše. Jakmile se přibližujeme ke svému hraničnímu pásmu organismus začne vysílat výstražné signály. Pří překročení vlastní hranice se onen alarm spustí naplno.

Úsměvný příklad z praxe: při promluvě ke cvičencům „Sami si musíte určit míru pohodlí a nepohodlí“. Ze sálu se ozvalo, že neví jak. Odpověď „Čím hlouběji položíte tělo do pozice, tím bude pozice intenzivnější“.

Při tělesném cvičení rozeznáváme dva hlavní typy bolesti. Často se označují jako dobrá a špatná. První je ta, kterou vnímáme že nás protáhne a posílí, ta druhá je taková, kdy cítíme, že se poškozujeme.

Rád bych se s vámi rozdělil o přirovnání: v mládí člověk tráví pár hodin s alkoholem, drogami a ponocováním, aby mu bylo pár hodin dobře a následkem je druhý den často čisté utrpení. Zatímco na lekci jógy budeme rozdýchávat bolest vzniklou posilováním slabého a protahováním ztuhlého, abychom následně prožili slunný den plný příjemných stavů. A právě tento poměr příjemného a nepříjemného je jednou z možných motivací. 
V jogínském jazyce nalezneme pojem sukha, což se doslova překládá jako „dobré místo“, resp prostor. „Špatné místo“ je označení pro dukha, což se běžně překládá jako „utrpení“, resp.stísnění.
Proto se jak v těle, tak v mysli i v životě snažíme vytvářet kvalitu sukha a nahrazovat ji kvalitou dukha. Nejde nám tedy o vytvoření bolesti jako takové, ale o práci s pohodlím a nepohodlím.

Úsměvný příklad z praxe: Jednou se jedna cvičenkyně obávala, jestli nedělá něco špatně, když nepociťuje nepohodli v pozici, když v jiných pozicích  nepohodlí pociťovala.
Odpověď „Bolest ne vždy zmizí, ale začneme k ní přistupovat jinak, začneme ji rozlišovat a později jí přestaneme dávat tolik pozornosti jako dříve“.

Posun vzniká z donucení. Chceme-li docílit nějaký posun, musíme vytvořit tlak. Respektive až na základě tlaku – donucení se začínáme měnit a stejně je tomu i s tělem a myslí. Známý kulturistický výrok No pain no gain (žádná bolest, žádný růst) je velmi výstižný a můžeme z něj čerpat jak v jógové praxi, tak v běžném životě.

Odpovědí je poslouchat své tělo, své nastavení, které není statické, ale mění se s každou vteřinou a proto neočekávejte, že se vám bude vždy stejně dařit.
Bolest by neměla být rušivá. Neměla by rušit provádění pozice, kterou může doprovázet jisté nepohodlí.
Zkuste zhodnotit působení stavu nepohodlí a jeho míru na budoucí pohodlí.
Přeji mnoho štěstí s hledáním vlastní míry.

Om Tat Sat

Začátečník či pokročilý

Jóga pro začátečníky, aneb začátečník či pokročilý?

Pojmenování jogín (yogi) nemá co dočinění s tělesnými dispozicemi, či finálním a dokonalým provedením ásan a tak ne každý, kdo cvičí jógu, či se nazývá jogínem jim musí skutečně být. Z pohledu dodržování hlavních zásad platné pro cvičení ásan jsou na tom pokročilý, i začátečník úplně stejně (jediná odlišnost jsou rozdílné zkušenosti a prožitky a to jak “cool“ pozice působí). V józe neexistují výkonnostní stupně. Ale i tak jsou jedinci i skupiny, kteří i v józe se konají soutěže a existují jakési trenérské stupně. Lépe řečeno v tom, co nazývají jógou. To vše pro „ehm“ uchování kvalit jógové praxe. Ale certifikáty a diplomy zajišťují pouze informaci, že dotyčný zaplatil jistou částku za absolvování mnohdy velmi krátkého školení. A co je hlavní? Máme na všechno papír! Ano, žijeme v době papíru a víry  že co je psáno to je dáno. A tak máme papíry na všechno možné. Má však papír výpovědní hodnotu v době, ve které hodnota peněz nemá žádnou reálnou hodnotu a společnost drží pohromadě vírou v neměnnost a silou zvyku? V době kdy slovo profesionalita rozdělila tento pojem ve dví na ty co nabízí náležitý výkon a na ty, co si berou za jakýkoli výkon peníze… Jak se můžeme spolehnout na psané slovo, když nemá váhu slovo vyřčené (tímto odkazuji na druhý bod z „jogínského desatera“ pravdivost, či pravdomluvnost - satja).
Je stále větší rozptyl mezi těmi kdo nabízí služby a těmi, kdo je skutečně poskytnou. Těmi, kdo odvedou patřičný výkon. A tak i informace o délce a kvalitě vlastní praxe a o údaje o lektorské zkušenosti jsou často subjektivní a nevypovídající.
Máme ale dobrý nástroj k poznávání. Tím nástrojem je empirie – vlastní zkušenost. Nejlepší informací je vždy vlastní zážitek. K čemu mi bude informace, že oheň pálí, když nevím co to znamená pálí…
Jógové cvičení vlastně záměrně neusiluje o nějaký výsledek a to nám dává dostatek prostoru pro vlastní realizaci. Samotné cvičení je oním výsledkem. Jógu cvičíme pro sebe sama. A každý si v ní může najít to své: zdraví, spiritualitu, psychohygienu, zdravotní tělocvik, radost z pohybu, formování těla a jeho dovedností, Nic není lepší nebo horší a jsem přesvědčen že s odcvičenými léty se i váš postoj k józe a sobě samému bude měnit. A to je jeden z našich opěrných pilířů. Je to dáno tím, že na rozdíl od jiných pohybových aktivit se při cvičení snažíme zvnitřňovat, tzn. učíme se prociťovat naše tělo a pracujeme s pozorností. Soustředěním se na naše tělo a jeho funkce, později i na to jakým způsobem pracuje naše mysl. Jóga je vlastně nekonečný pás, kdy např. po dokonalém zvládnutí instrukcí v jedné pozici přicházejí další úkoly co v pozici dělat, s tím že stále platí stejné principy pro všechny. A tak z mého pohledu na lekcích jógy NEEXISTUJE začátečník, či pokročilý ale člověk motivovaný a nemotivovaný. Jsme jen lidé s různými dispozicemi a zkušenostmi. A tak se nebojte vyzkoušet jakékoli cvičení jógy, ale berte do úvahu váš fyzický a psychický stav, možnosti a zkušenosti. Přeji hodně zdaru při lovení vlastní disciplíny.

Om

Jóga a těhotenství

Jóga a těhotenství

Plod mění polohu těžiště, což se odráží i na psychickém stavu. Takže lidový výraz „jiný stav“ je doslovný. Těhotenství…Téma diskutabilní, mnoho slov bylo vypuštěno z úst o tom co by se mělo a hlavně co by se nemělo. Nejčastěji zaznívají varování že by se těhulky měly vyhnout obráceným polohám (např. stoje na hlavě), extrémnějším předklonům, torzím a to nemluvíme o záklonech. A co nám tedy zbývá, mezi námi děvčaty? Milé budoucí maminky, zapomeňte na vše co jste četly, co vám bylo razeno, doporučováno a hlavně zakazováno.

Je dobré, abyste věděly že jóga byla v Indii systémem pro muže a tak o ní mluví zejména muži. Žena měla v Indii nižší sociální statut (patriachální pojetí společnosti známe velmi důvěrně i u nás). Podíváme-li se na postavení žen v indické společnosti ve které se obecně známo lidé a zvířata převtěluji je žena vlastně mužem ve výkonu trestu ... Abyste mě nepovažovaly za šovinistu, budu střílet i do vlastních řad. O těhotenství doposud mluví zejména muži (muži obecně rádi diskutují, přemýšlejí a řeší problematiky, jež jim/nám nepřináleží, tzn. nikdy je nemohou/nemůžeme prožít přímo). 
Proto bych vám, budoucí maminky doporučil, abyste se začaly vnímat, poslouchat samy sebe a budovat si sebevědomí, aby vás neohrožovaly „chytré“ a nechtěné rady tetiček, které to s vámi myslí nejlépe a můžou mít osobní zkušenost, ale nejsou ve vaší kůži. Aby jste nekonzumovaly názory „svatých“ mužů, kteří nebudou nikdy těhotní a nebudou nikdy rodit.
Dám k dobru příklady těhulky, jež v pátém měsíci cvičila velmi dynamický styl jógy a sama říkala, že malý se takového cvičení dožadoval, či jiné která v pokročilém stádiu těhotenství cca 7 měsíc prováděla právě šíršásanu onen zapovězený stoj na hlavě. Každá žena, i její budoucí dítě ví, co je pro ně nejlepší. Jen vězte, že velice často to co potřebujete, je to po čem vám je dobře a cítíte se spokojeně a ne to na co máte právě chuť. Poslouchejte potřeby svého těla a dítěte a žijte spolu v harmonii.
Je důležité udržovat své tělo v kondici, připravovat se fyzicky i psychicky na porod (velmi často je například oslabené, či trvale spastické pánevní dno je častou příčinou neplodností a problematických porodů). Jak říká staré čínské přísloví: Kde je pohyb tam je život, kde není, tam je smrt.

Závěrečné slovo bych věnoval všem okolo budoucích maminek. Každý jsme individualita a víme nejlépe co je pro nás nejlepší. Můžeme sdílet naše zkušenosti, názory a pocity, ale vězme, že naše víra (i ta, týkající se těhotenství) je nejlepší právě pro nás a nemusí být tou pravou pro ty okolo.

Om Tat Sat

Nevěřte nikomu, kdo si nedá nohu za hlavu!

Učitel, či instruktor? Aneb nevěřte nikomu, kdo si nedá nohu za hlavu!

Setkal jsem se s mnoha termíny jako jogín, učitel, instruktor, mistr a dovolil bych si k nim drobnou úvahu.
Je mnoho velmi dobrých tělocvikářů, kteří se nazývají jogíny a mnoho skutečných jogínů, kteří si nedají nohu za hlavu a pak jsou tady ti, co zvládnou obojí, anebo ani jedno a mnoho dalších.
Je užitečné si uvědomit, co hledáte. Z jistého úhlu pohledu je hatha jóga pouze zdravotní tělocvik. Pak mluvím o instruktorovi. Najít dobrého tělocvikáře není jednoduché. Natož pak najít opravdového jogína. To, co dle mého názoru dělá jogína jogínem jsou základní kameny aštanga jógy (ashtanga yoga - jóga osmi údů)  - jamy a njamy (překládají se jako zákazy a příkazy. Ty se zaměřují na vztah našeho já a okolního světa a na vztah našeho já k nám samým). Jinak řečeno jeho LIDSTVÍ. Z takových adeptů se rekrutují mistři a učitelé. A pro takovéto lidi je jejich cesta – jóga něčím tak přirozeným, že je ani nenapadne, že takovouto cestou jdou. Často se stává, že mluvíme-li příliš o esoterních věcech, vyplýtváme mluvením svoji osobní sílu a pak nežijeme, co hlásáme. Nejde tady o slova, ale o skutky.
Ale pořád jsme lidé. A z každé larvy se něco vyklube a nejsme-li znalí biologie, těžko určíme bude-li to potápník, nebo motýl. Lidově řečeno všichni máme stejnou dírku na vylučování.
Nebudu vás nabádat k tomu co je, či není správné. Jen si uvědomte, zda v józe hledáte zdravotní tělocvik, či odpověď na otázku „Kdo jsem?“
A nezapomeňte, že dobrý učitel vaši cestu urychlí a usnadní. Špatný ji zkomplikuje. Ale učitel nás nic nenaučí, ten jen nabízí informace. Učit a pracovat musíme sami.

Pozn.

Buďte shovívaví a pomožte tomu kdo vás vede alespoň tím, že se budete snažit udržet pozornost a cvičíte jak nejlépe v danou chvíli dokážete. Pomůžete tím sobě, ostatním cvičícím i instruktorovi, či učiteli. Jestliže tak nečiníte, zkuste si uvědomit, zda vám jde o cvičení a váš osobní rozvoj, či jestli toužíte po pozornosti, které se vám nedostává. V takovém případě vám doporučím, abyste se sobě začali více věnovat a dopřáli si pozornost od sebe samých a nebrali ji druhým, anebo se proběhněte v pravé poledne bez oblečení uprostřed náměstí.

Om Tat Sat

Cvičení ve skupině

Cvičení ve skupině


Jestliže jste se rozhodli pro kariéru jogína, nejspíše navštívíte, či navštěvujete nějaký ten jógový kroužek, či studio. Nabízím vám pár rad jak přistupovat ke cvičení ve skupině.

Nesrovnávejte se, při cvičení jste pouze vy sami.

Nedejte se odradit. Ať se jedná o počáteční nezdary jak v pravidelnosti, či že vaše představy o vás samých, či vašem pokroku neodpovídají skutečnosti. Pokrok je pouze iluze. Jak se mění náš pohled na svět měníme se s ním.

Nenechte se odradit ni provedením zkušenějších, či lépe vybavených adeptů jógy. Za vším je úsilí a nic v životě není zadarmo i když se to mnohdy takto jeví. Takovíto lidé mohou být naopak vaší motivací.
Fenomén zvaný hypermobilita nemusí být vždy žádoucí. Naopak je výhodnější začít s jógou zkrácený, než vytahaný ze svých kloubů. Často se stává, že hypermobilní lidé nemají dostatečně posílené tělo, by rozsah jejich pohybů byl pro tělo bezpečný. Nezapomínejte, že hypemobilita je považována za patologii.
Dám vám přirovnání. Zkrácený člověk ví že je v Bratislavě a míří do Prahy a ví odkud kam jde. Zatímco člověk trpící hypermobilitou je někde mezi Bratislavou a Londýnem a potřebuje se dostat do Prahy. Kdopak je na tom asi  lépe?
Asi namítnete proč natahovat tělo?! Je rozdíl mezi hypermobilitou a flexibilitou. Flexibilita je vratná, zatímco hypermobilita vratná není. Stává-li se flexibilnější tělo, stává se flexibinější i mysl. Pamatujte, že daň za to jak se sebou nakládáme platíme s rostoucími léty.

Nezapomínejte, že jsme stále jen lidmi. Skutečného jogína nedělá dokonalé provedení ásán, ale úplně jiné kvality.

Nehodnoťte a nesuďte. Každý jednou začínal, každý má jiné výchozí podmínky a žádná životní cesta a stejně tak i duše a tělo není identická. Nic takovým jednáním nezískáte a nakonec to bere energii a pozornost kterou můžete směřovat jinam jen vám.

Akceptujte sebe sama. Každý jsme originál a boží dílo. Miliardy buněk vykonává svoji práci jen aby naše těla mohla fungovat. Z tohoto pohledu je směšné zabývat se například tím jestli mám tlustý zadek, či krátké nohy. Provedení pozic uzpůsobme svým možnostem a schopnostem.

Zaměřte pozornost na to, co děláte. Jóga má mnoho nástrojů k polapení pozornosti jako jsou například pozorovaní dechu, pohled očí – dirshti (čti diršti), mudry (symbolická a energetická gesta), bandhy - tělesné uzávěry, či zámky atd….

Cvičte bez očekávání a jak nejlépe umíte. Tělo se chová různě v různých letech, zimních obdobích, v různých emočních situacích. Jinak se chová ráno, odpoledne a večer. Uvědomte si, že cvičíte pro váš prožitek provedení, ne pro jeho výsledek. To je příjemný vedlejší produkt.

Nebojte se. Jde o to zkusit, ne udělat. Učíme se neustálým opakováním a tak se k složitějším ásanám nestavíme „to nezvládnu“, ale neustále „nabrnkáváme“ a zkoušíme. Psychomotorika je mrška a tak pozice nejde a nejde a pak najednou „cvak“ a jsme zauzlovaní a stojíme na jedné ruce a druhou se škrábeme v nose.

Dělejte vše tak, jako by to bylo poprvé v životě a to nejen při cvičení ásan. Jen tak můžete prohlubovat vaši kvalitu života.

Nejde o to jak pozice vypadá, ale o její správné provedení. Nezáleží na obtížnosti varianty, ale o to aby byla vytvořena z vnitřního procítění  pozice, ne z jejího obkoukání od učitele.

Pozn. pro ty, co se podceňují
Víte-li co chcete, anebo to chcete zjistit, jste-li bystří, nebojíte-li se výzev, máte-li pohybové návky a neodradí-li vás prvotní plácání se rukama nohama a možná dezorientace, nemusíte se obávat a klidně přejděte i na divočejší jógování. Učíme se opakováním, takže to co potřebujete je odhodlání a pevná vůle. A vesele praktikujte!

Pozn. Pro ty, co se přeceňují
Zvažte své možnosti. Praxe jógy má svojí vlastní inteligenci, stejně jako vaše tělo a když si řeknou dost a vy neslyšíte, pak může být následné zatavení na delší dobu, než by se vám líbilo.

Om Tat Sat

Nemohu a musím

Nemohu a musím

Na startu nás čeká tvrdá práce, možná i spousta sprostých slov, kdy učíme tělo novým způsobům. Svaly a šlachy jsou ztuhlé, neflexibilní, slabé… Lidé se nejčastěji uchylujeme ke dvěma extrémům.
První jedinec má slabou vůli a tak rezignuje, sedne za televizor s pivkem v jedné ruce a s čipsy v druhé. Navrch přidá zákusek, či zmrzlinku. Pak všude kudy chodí vysvětluje, že vlastně se sebou nemůže nic udělat, jen aby se utvrdil ve svém počínání prostřednictvím svých soukmenovců. Ti mu s pohledem plným porozumění přitakávají.
Druhý jedinec má vůli naopak silnou a tak dře jako mezek. Čím více se snaží, tím pomalejší jsou výsledky. Tělo se chová jako trucovité děcko. Psychika slábne, postupně člověka láme, či jej uvádí do fantaskních světů. Nebere ohledy na okolí a časem tělo, či mysl kolabuje a původní cíl je ztracen…
Anebo se druhému jedinci daří, leč na úkor důležitých úkolů života jako jsou přátelé, rodina a fungování ve společnosti. Pak je více než ostatní závislý na pomoci ostatních, často si to ani neuvědomuje a neváží si toho. Zastaví se na místě a ztratí směr v cestě poznávání. Zacyklí se ve světě zdokonalování technik a neuváženě tak podporuje růst svého ega, či jednostranně zaměří pozornost na některou část praxe, čímž podporuje svůj nerovnovážný vývoj. Leč nezapomínejme, že síla řetězu se určuje podle jeho nejslabšího článku, ne podle nejsilnějšího.
Co z toho plyne? Pozor na správně směřovanou a používanou vůli!
Máme svobodnou volbu, můžeme si vybrat.

Proč právě jóga?
V józe se neptáme „kdo vyhraje první cenu?“. Ale to bychom nebyli lidé a tak i toto bylo již překonáno. Po celém světě existují soutěže v tom, co se nazývá jógou. Jde zejména o exhibici toho, co dokáže lidské tělo a odhodlání mysli. Napadá mě, že bych rád viděl některé jogíny soutěžit v technikách relaxací, meditaci, či kryjí (čistící techniky). Takový pohled na soutěžícího jogína který se nepohne, či provádí promývání trávící trubice by stál jistě za zhlédnutí. Ale bylo by hloupé takové jednání odsoudit, každý má pro své soutěžení svůj vlastní motiv. Ale nechme cirkus cirkusem, tím se zabývat nebudeme a raději zaměřme pozornost jiným směrem. Směr jóga.

O co tedy jde?

Nejde o cvičení těla, to je jen vedlejší efekt, či návnada. To co nás při cvičení jógy zajímá je vědomí. A právě za pomocí toho nejdostupnějšího a nejlépe uchopitelného materiálu – našeho těla můžeme začít se sebeuvědoměním. Jak na to? Odpověď je stejná, jako na většinu podobných otázek. Být tady a teď. A právě jóga je úžasný recept.

Špetka práce s tělem k rozhýbání energie, přidáme ovládání dechu a mysli, to vše vyhněteme. Těsto vložíme do formy a necháme v troubě koncentrovat na 37 C. Po vyjmutí z trouby necháme vyrelaxovat 10 minut a vyklopíme z formy.
Přejeme dobrou chuť :-).

Om

Úvod - nic vám neskrývám

Namaste,

jsem obyčejný člověk potýkající se se stejnými problémy jako mají ostatní. Nechci vás poučovat, vodit za ručičku, ani zachraňovat. Rád bych s vámi sdílel poznatky a podělil se o svůj pohled na praxi jógy, která změnila a stále přetváří můj život. Taktéž mě zajímá váš pohled. Nic vám netajím, nic neskrývám. Narodil jsem se v roce 1978 a jógu praktikuji od svého narození. Zpočátku to byly velmi úspěšné kroky, později šlo spíše o nevědomé sbírání informací, které přetrvávalo přes dvě desetiletí. A někdy tuším v roce 2004 jsem objevil jakýsi protahovací tělocvik, který se stal součástí mého každodenního života, stejně jako spánek a  změnil můj pohled na život.
S postupnou praxí jsem se začal sám sebe ptát, ale odpovědi nepřicházely. Ve své době mi velmi chyběly informace a možnost sdílení týkající se sádhany (jógové praxe) od soudobých zkušenějších praktikujících vysvětlené polopaticky a ve srozumitelném jazyce pro běžného člověka. S postupem času to vnímám i z druhé strany - měl jsem méně času teoretizovat a více času praktikovat.
Životními okolnostmi se mi záliba stala i prací. Momentálně působím v Bratislavě, kde pod pojmem jóga naleznete všehochuť od gymnastického cvičení až po esoterické spolky.
Nepokládám se za učitele jógy, ale spíše za instruktora, či průvodce po mapě vlastního těla. A nehodlám zůstávat jen u něj. V současné době mi na našich společných lekcích chybí trochu teoretického výkladu a to byl hlavní důvod pro vznik těchto článků.
Vaše motivace pro praxi jógy pro mě není důležitá, důležitá je pouze vaše trpělivost, vytrvalost, disciplína a praxe.

Nemusíte s následujícími články souhlasit, i já se na některé s odstupem času dívám jinak. Nezapomeňte, že toto je jen část pohledu, který se vyvíjí a mění s odžitou praxí. A tak i míra souhlasu a nesouhlasu s těmito články závisí od vašich vlastních zkušenosti.

Om