Meditace

Meditace

Ve spolupráci s www.dys.sk pro Vás připravujeme lekce řízených meditací.

Co říci o této orientálně vyhlížející činnosti? Meditace, neboli Dhjána je sedmým a předposledním krokem na osmidílné stezce ashtanga jógy. Jsou nedílnou součástí jógového cvičení a logickým vyústěním praxe tělesné jógy. Ta se bez této návaznosti stává pouhým zdravotním tělocvikem.

Nejedná se o praktiku určenou jen některým jedincům. Meditace je neustálé se navracení k základním instrukcím. To platí pro všechny bez rozdílu.

Meditace může mít mnoho forem a směřování k rozvinutí různých kvalit. My se budeme směřovat zejména na naše prožívání přítomného okamžiku.

Meditace je přirozeným způsobem samoléčení. V těchto praxích nejde o nadpřirozené stavy a atrakce změněných stavů vědomí (ty přijít mohou a jsou vlastně jakýmsi možným vedlejším efektem). V meditaci jde zejména o naleznutí stavu přirozeného, našim způsobem života a pohledem na svět a realitu potlačené kvality prožívání přítomného okamžiku.

Slovo přítomnost v sobě totiž ukrývá dvě roviny, ke kterým budeme směřovat svoji pozornost. Rovinu časovou – nyní a rovinu prostorovou – být přítomen.

Odložte na chvíli minulost a budoucnost a přijďte ochutnat přítomnost sebe samých.

Lidé, kteří o meditacích mluví, jsou vlastními slovy jen ohlušováni. Lidé, kteří o meditačních praxích přemýšlí, jsou ohlušováni vlastními myšlenkami. A protože máme dvě uši a jedny ústa, měli bychom dvakrát tolik poslouchat a jednou méně mluvit. Protože přes křik vlastních slov a myšlenek těžko zachytíme, jak k nám promlouvá naše nitro, naše skutečné já… 

Slova jsou schopny zachytit jen nepatrnou část našich prožitků. Přijďte zakusit splynutí se sebou samými.

Motto

Čím více se zabývám svým prožíváním, tím více shledávám, že spirituální rozvoj není nic jiného než snaha o uvolnění napětí v systému. Snaha o uvolnění napětí, které způsobí uvolnění velkého množství energie, kterou náš systém spotřebovává na to, aby držel všemožné blokace, které mají náš organismus chránit a to i v době, kdy už nám nemají důvod složit. Jedná se tedy o přirozenou potřebu samoléčby a návratu do stavu přirozeného, ne o dosahování nějakých nadpřirozených stavů.

Berte ale tato slova jako slova člověka, který stále kráčí po cestě a s každým krokem se jeho pohled na svět mění. A tak je docela možné, dokonce jsem si jistý, že po dopsání těchto řádků budu pohlížet na svět očima jiného člověka.  

Hari Óm 

Jsou katarzní techniky skutečně léčivé?

Jsou katarzní techniky skutečně léčivé?

Začněme orientací. Orientací směr zdraví. Proč? Protože naše společnost je orientovaná opačným směrem, než by se našemu organismu líbilo. Společnost a s ním i jeho zdravotnictví se zabývá zejména patologií, nemocemi a všemožnými neduhy. Vždyť i z názvu nemocnice vyplívá, čemu v tomto ústavu bude věnována pozornost. A přitom by stačilo zajít do ozdravovny… Pozornost se šíří organismem jako olejová skvrna po moři, zaplavuje tímto vědomím každou buňku těla a přijímá toto vědomí jako svoji realitu. To věděli již staří jogínové a tak se v jógových praxích můžeme setkat s mnoha vizualizacemi odcházení nepotřebného a škodícího a nabírání nového, blahodárného, představami transformace negativního v pozitivní, či s prostou představou ušlechtilých a blahodárných myšlenek. Tato cvičení nepracují ani tak na mentální rovině, jako na rovině prožitkové. Na rovině inteligence těla. Nejde tedy o to snažit se být někým, kým nejsem, byť dobrým. To vede jen ke vzniku neuróz a poruch organismu. Jde o to zažít a zakusit ten pocit, který se s touto představou pojí. K tomuto zážitku se pak můžeme do budoucna vztahovat i nadále.

Jako první bychom měli definovat co je to katarzní technika. Katarze – z řeckého katharsis, očištění… Jedná se tedy o očistné techniky.

Katarzní techniky jsou spojeny zejména s léčbou traumatu, neuróz a poruch, za jejímž vznikem stojí právě přehlcující události – traumata. Tyto techniky fungují tak, že nás navedou směr zahlcení a zranění. Pak se tváří v tvář konfrontujeme s problémem a přes bouřlivé prožívání emočních stavů dojde ke katarzi – očištění. Po takovém zážitku velmi často dojde k velmi příjemným prožitkům, které jsou až návykové a tak je máme tendence i přes svoji počáteční nepříjemnost prožívat znovu a znovu. To ovšem nezaručí zpracování traumatu uvězněného v těle. Naše organismy jsou velmi křehké a tak jsou velmi často tyto techniky opětovně zahlcující a naše tendence jejich vyhledávání je obdobou vyhledávání vzorců chování v běžném životě za účelem nevědomého znovuprožití a zpracování tohoto přehlcujícího zážitku. Je fascinující jak má náš organismus přirozenou tendenci vyhledávat opětovně obdobné prožitky. To vše za účelem uvolnění uvězněného napětí v těle. Když se napětí postupně neuvolní, jsme chyceni do nekonečně opakující se smyčky, jež naopak již existující napětí jen prohlubuje. Následuje změna kvality našeho prožívání, které je přirozenou vyrovnávací schopností našich organismů. Taková je síla napětí, síla nevybitého nervového náboje v těle.

Živý organismus se přizpůsobí okolním podmínkám. Jestliže se nepřizpůsobí, dochází k jeho destrukci.

Stejně mohou působit i mnohé jógické techniky, které mohou vyvolat katarzní stavy. To se může stát. Není to však jejich přímým cílem. Možnost vzniku katarze je zapříčiněna výchozími podmínkami. Na této cestě se totiž předpokládá jistá pokročilost zvládnutí základních pravidel tzv. jamy a njamy. Pokročilostí nemám na mysli to, co bychom měli dělat, ale naše přirozené nastavení. Ukažme si to na příkladu. Byť je ahinsa – nenásilí, respektive mírumilovnost prvním krokem na cestě královské jógy, bylo by nesmyslné chovat se mírumilovně, jestliže je v našem srdci zloba. Ta je často vnímána jako jedna z příčin násilí. Za tou se často skrývá jiná příčina a její projev není nic jiného, než touha organismu tuto příčinu zpracovat. Potlačování zloby pak není ničím jiným, než násilím na sobě samém. Jestliže ubližujeme nevědomě sobě, ubližujeme tím i okolí a vlastně celému světu. Prvním krokem není změna nás samých, ale změna přístupu k sobě samému! Je-li v našich srdcích zloba, je nutno dovolit si zakusit pocity s ní spojené a to i s jejími dopady. Teprve pak může dojít k přehodnocení návyků našeho nastavení. Je to právě nesoulad našeho vnitřního nastavení a našich představ, který vytváří vnitřní konflikt, který může vést až k závažným poruchám psychiky. 

Popisy stavů dosahovaných pomocí jógových technik vychází z předpokladu, že již máme vybudovány zdravé základy vztahu k sobě a okolnímu světu. Původní pojetí jógy nezná duševní poruchy západních lidí. Cestu k jejich řešení se stále snaží mnozí objevovat teprve se zvýšeným zájmem západu o jógové praxe. Tato cesta nemá přesně dané postupy, protože každá cesta je cestou individuální. A zájem o jógové praxe není ničím jiným, než regenerační schopnostní našich organismů. Přirozenou touhou lidí o uzdravení sebe samých…

Hari Óm

Jóga – příbalový leták II.

Jóga – příbalový leták II.

Nežádoucí účinky v případě nutnosti konzultujte se svým jogíníkem.

Protože cvičení jógy má terapeutický potenciál, bylo by dobré uvědomit si variabilitu reakcí na různé typy jóg, skladby sestav a přístupu ke cvičení.

Kolik je lidí, tolik je chutí a tolik reakcí na jógové cvičení. Stejné je tomu s očekáváním, co nám má jógová praxe přinášet. Někdo hledá uvolnění, jiný aktivaci, další flexibilitu, posílení těla, psychiky. A další a další. Ne vždy se naše představy shodují s realitou. A reakce mohou být různé, stejně jako lidé. Ale pozor – negativně chápaná reakce jako hněv, pláč, nepříjemný pocit nemusí mít sama o sobě negativní kvalitu – jinými slovy to nemusí být špatné. A pozitivní reakce pocity blaženosti, radost nemusí nést pozitivní kvalitu a být tudíž dobré. Podotýkám, že nemusí, ale mohou… Jenom když opravdu dobře poznáme sami sebe, jsme schopni rozpoznat jak na nás kvalitativně ta, či ona praxe působí. A zdůrazňuji, že nemluvím o kvalitě praxe, ale o jejím působení na nás. 

Jógová sestava

Ať už jste zastánci cvičení přesně daných sestav, anebo preferujete volnost, vězte, že právě Váš způsob je ten pravý!

Těmito slovy chápu význam náhledu na jógovou praxi, tak jak ji momentálně chápu. Dobře sladěná sestava je pro denní praxi velmi důležitá. Každé cvičení s sebou nese specifické účinky v kombinaci s vnějšími vlivy a stavem cvičence.

Co tedy čekat od jógové sestavy?

V hlavách lidí koluje představa, že jogín by měl být jakýsi akrobat s nohou za hlavou. V lepším případě si pod tímto slovíčkem lidé představí nějakého svatého muže. Jenomže cviční jógy není o představách (což paradoxně neznamená, že s představami nepracuje), ale o zpřítomňování se.

Stejné je to i s představou toho, jak má vypadat jógová sestava:

Někdo hledá zdraví, vitalitu, sílu, jiný flexibilitu a další klid... Stejně tak se ale může stát, že se můžete cítit bolaví a unavení jako zpráskaný pes, zkrácení, nervózní, anebo posléze onemocníte.

Jóga je mocný nástroj a stejně jako může podpořit naše zdraví a stát se tak našim zdrojem na dobíjení energie, stejně může oslovit naši historii (tj. nezpracovaná traumata, události, prožitky a mentální nastavení). Stejně, jako nám může cvičení dělat dobře (a toho se snažíme dosahovat, aby se nám jógová praxe stala zdrojem), tak nás může zastihnout katarzní (očistná) reakce, která nemusí být vždy nejpříjemnější. Stejně tak, ale může být nevhodný přístup, či skladba dané lekce. Vše by se mělo řídit střídmým přístupem, aby nedošlo u cvičence k situaci – příliš mnoho, příliš často, příliš brzy.

To vše ovlivňuje mnoho faktoru jako například náš výchozí stav (a t jak ten dlouhodobý, tak i ten současný), způsob provedení cvičení, skladba cvičební jógové jednotky (které oblasti těla oslovujeme), prostředí, čas a další a další vnitřní a vnější faktory.

Příprava vnějšího a vnitřního prostoru je velmi důležitá.

Kamarádka cvičící jógu mi vyprávěla, jak nemohla své tetě vysvětlit, že někdy po jógové praxi cítí bolavé svaly. Teta necvičící a zkušenosti nemající, však odpověď hned mající „Děláš to špatně!“ Důvodů může být vícero a zcela jistě neexistuje škatulka špatně, nebo dobře. Vše je jak má být.

Nevhodná strava (strava velmi podstatně ovlivňuje činnost a stav organismu),

přetížení organismu (i mentální činnost unavuje a když se vyčerpáme i fyzicky, moc nám to nepřidá),

propis nadměrné vůle během cvičení,

četnost cvičení (přílišná četnost cvičení, anebo bolavý začátek první lekce po době necvičení),

fyzický a psychický stav,

větší vnímavost vůči tělu (to bolelo i před tím, jen jsme mu nevěnovali pozornost),

anebo heslo známé všem, kdo se zabývají tělesným cvičením „No pain, no gain“ (žádná bolest, žádný růst).

Tady se jasně ukazuje, že neexistuje dobře, nebo špatně, ale pouze pociťovaný vjem způsobený jedním, nebo kombinací faktorů. Reakci je pak projevem zdraví našeho systému. Nemusí se tedy jednat přímo o nesprávné cvičení. Reakce na cvičení může naopak souviset s nastavením našeho systému (organismu), který nefunguje optimálně. Je tedy jedno, jestli je reakce příjemná, či nepříjemná. Otázkou zůstává, jestli jsme ochotni s tímto stavem v danou chvíli zůstat a prožít si ho.

V tomto případě šlo z mého pohledu o kombinaci přetížení organismu s přílišnou snahou a úsilím během cvičení.

Praktikujícího kamaráda zase zarazilo, když měl bezprostředně po cvičení hodně energie a po pár hodinách byl vyčerpaný. 

Vysvětlení může být opět hned několik:

Přetížení organismu důsledkem přehlcení systému cvičením,

blokace, kterými může unikat energie ze systému,

přetížení organismu, konkrétně autonomního nervového systému ve smyslu přestimulování větve sympatiku.

Zde bych se naklonil k poslední možnosti.

Zkuste pozorovat své reakce a zkoušejte měnit přístupy ke cvičení i jejich druhy. Zároveň zkuste objevit své vlastní nastavení. Jakmile se zorientujete, zcela jistě objevíte, co jste hledali.

Je jen na Vás, zda tělesnou jógu berete jen jako prostředek k dokonalé postavě, unavení těla, uklidnění své mysli, anebo jako nástroj, pomocí něhož můžete objevit sami sebe.

Netřeba očekávat nic. Jógu si buď zamilujete, anebo kolem ní projdete bez povšimnutí. Vše závisí jen na Vás.

Hari Óm

Moje jóga, tvoje jóga

Jóga příbalový leták I.

Moje jóga, tvoje jóga

Možná jste už slyšeli „Moje jóga je taková, či maková…“ Ale skutečně vytváříme nějakou jógu? Anebo je to tak, že jógové techniky formují nás. Jóga je souborem nástrojů k vylepšení našeho fyzického a psychického života. Velmi často se ale stává nástrojem k vylepšení obrazu o nás samých. Jóga nás nedělá lepšími lidmi, takže nečekejte, že se člověk, který cvičí, bude chovat jako nějaký svatý. A když ano, tak je na zvážení, zda je ta jóga tak zázračná medicína, anebo je to od toho potřeštěného jogína jen past, aby na vás zapůsobil a dostal tak, co sám potřebuje. Primárním zájmem každého já je jen a pouze já! To je přirozené. Jde jen o to, co si pod slovíčkem JÁ představujeme, anebo ještě přesněji, co jím chápeme a cítíme. A to je to podstatné.

Jsme lidé a máme neustálou potřebu se definovat, vymezit, vydělit, abychom vymezili své jasné hranice. To se týká i přístupu k józe. Snažíme se s ostatními sdílet svůj, či něčí pohled na jógovou praxi. A je to právě samotný přístup, který vypovídá o nás samých. Rád bych Vás tímto článkem přiměl k úvaze o Vašich vlastních osobních sklonech a zaměřeních. K uvědomění si jak se cítíte před, během a po cvičení. Jak reagujete na změny prostoru, času denní doby vaší praxe, počasí a ročního období? Jak se chová Vaše tělo? Jak se cítíte? 

Váš přístup k Vám samým se odráží i ve vaší praxi. A to se týká nejen typu praxe, které se věnujete, ale i způsobu jeho odpraktikování.

Preferujete dynamické a aktivní, či pomalé cvičení? Inklinujete k tradičnímu převzatému systému, či máte sklony k spontánnímu cvičení? Či je to něco mezi?

A co to vypovídá o nás? Co to vypovídá o ostatních lidech, kteří sdílí obdobný přístup?        

Hari Óm

Askeze a oběť

Askeze a oběť

Jóga je cestou askeze, obětiny. Na první pohled by se zdálo, že jde o pouhé odpírání si své přirozenosti. Je pravdou, že u mnohých jógových adeptů se tak děje. Takové jednání se po čase začne projevovat jako destruktivní. Ale i to může být součástí cesty sebepoznání. Vše potřebuje svůj čas.

Askeze pracuje na principu, že si něčeho si nedopřejeme a něco dalšího za to dostaneme.

Jedním příkladem je fakt, že jógové praxe jsou cestou psychedelickou, cestou za doprovodu změn stavů vědomí, které napomáhají vidět život z jiné perspektivy. Ať už si to uvědomujeme, anebo ne. Velmi často se stává, že se jogínové nechávají strhnout svody těchto změněných stavů vědomí. Takové činění se podobá situaci, kdy stojíte na křižovatce na semaforu a když se Vám rozsvítí zelená, začnete obdivovat, jak to světýlko pěkně a barevně svítí. Na takovém činění není nic špatného, ale je samoúčelné.

Další pastí jógové cesty je ulpívání na elitářství. Většina lidí inklinujících ke cvičení jógy má dle svého nastavení tendence být ve svém přístupu k sobě na sebe příliš měkká, anebo naopak příliš tvrdá. Samozřejmě ideál je jakési spojení obou přístupů. Obrazně řečeno být jako voda, mít pod měkkým povrchem pevné jádro. Povrch vody se přizpůsobí okolí a za doprovodu času si prorazí cestu kudykoliv. Takovou má vnitřní pevnost. To se však snadněji řekne, než udělá. Když jsme pouze měkcí, máme problém s disciplínou. Jógové techniky nepracují příliš do hloubky, ale ani nás to moc netrápí. Když jsme na sebe pouze tvrdí, staneme se zároveň křehkými. A nabízí se, že si budeme své jednání potvrzovat ulpíváním na elitářství a že si z našeho nezdravého přístupu uděláme přednost. Budeme se stále utvrzovat, že právě odpírání si nás udělá lepšími. Ale lepšími než kdo? Ale čím se asketa liší od ostatních lidí? To, že za pomoci technik odpírání si zažil jakési vhledy? Vhledy člověka nemění, ty mu pouze nastíní cestu. Změna je sama o sobě cestou.  

Netřeba obdivovat silnou vůli. Ale není třeba jí též opovrhovat. Vše je jednoduše tak, jak jak je. To proto, že ten co má vůli příliš silnou řeší stejný problém jako ten, co ji má příliš slabou. Jedná se jen o dva konce jedné tyče. Ale tyč zůstává tyčí. Vůle je jen nástroj, se kterým se učíme pracovat. Nástroj, který nám pomáhá při směnném obchodu. Stálé vyrovnávání a balancování. Něco za něco. Energie za energii. Jinými slovy asketismus je jistou formou požitkářství. Jen z pohledu mainstreamových poživačů vrcholných zážitků jakými jsou nejčastěji sex, alkohol, jídlo a tabák se jedná o jakousi formu utrpení. Ale všichni lidé touží po slasti. A kdyby nám za to že si utrhneme od úst, nebyla nabídnuta nějaká odměna, kdo by tak činil?!

O hedonismu neboli požitkářství panuje velmi zkreslený obraz. V původním kontextu vyjadřuje užívání si každé drobnosti a jednoduchosti života. A tak čím je požitek prostší, tím více si jej můžeme užít, protože se zmenšením četnosti a intenzity vjemů, které útočí na naše smysly, nám roste paleta možností našeho vlastního vnímání.

Ulpívání na tom, že jsme na sebe tvrdí a že nás takové činění dělá lepšími je pastí. Tím nechci říct, že na sebe nemáme vyvíjet tlak a šít na sebe pomyslné biče. Jde jen o jeho míru, aby namísto zvětšení své kapacity nedošlo k šoku a obranému stažení se a následnému zmenšení naší kapacity. Velmi podobnému, jako když přetížíme sval.

Není třeba brousit člověka jako diamant, vždyť jeden takový máme každý uvnitř sebe.

Jsem toho názoru, že jóga by měla člověka vést k větší otevřenosti a pokoře ke všemu a všem. Netřeba být k druhým, ani na sebe tak tvrdým a lpět na nějakých nesmyslných technikách. Ty se vytříbí samy. Stačí jen praktikovat. Vše máme pod nosem, stačí otevřít oči. A jóga je jen jeden pokus za druhým ospalé oči rozlepit a udržet je otevřené dokořán.

Hari Óm

Tváře jógy, aneb jóga jako forma terapie

Tváře jógy, aneb jóga jako forma terapie

Pro mnoho lidí jóga představuje jakýsi fyzický tělocvik, při němž se nesmyslně a neúměrně natahují šlachy a kosti se vytahují ze svých kloubních pouzder.

Tuto představu pomáhá zejména u fitnessových trenérů napravovat relativně nový trend „power jóga“, která svým celistvějším přístupem, kdy cvičenec nejen svaly protahuje, ale i posiluje, napravuje u nezasvěcených dobré jméno tělesnému jógovému cvičení. Naproti tomu pro zastánce tradičních směrů je jakousi velmi plochou technikou. To proto, že tradiční pojetí hatha jógínů má na rozdíl od cvičenců power jógy trošičku odlišné cílení a odlišnost provedení forem. To se nevztahuje jen na power jógu, ale na všechny dynamické styly jógy počínaje Krishnamacharyou, přes Ashtanga Vinyasa Jógu jeho žáka Pattabhi Joise, Prana Vashya Jógu, různé typy Vinyasa Flow Jógy atd… Vytýkány jim jsou zejména krátké výdrže v pozicích, které nejsou v souladu s pohledem tradičního pojetí významu ásan a gymnastický vzhled cvičení. Jenomže kdo říká, jak mají přesně vypadat jógové praxe. Důležitá je samotná opakující se praxe, ne vzhled technik. Otevřeme-li se vlastní praxi, tak po čase zjistíme, že nezáleží na technice, ale na jejím provedení. Tím mám na mysli přístup k technice a procítění jejího vnitřního obsahu. Z pohledu dynamických forem bych mohl vytýkat hatha jógovým technikám jejich časté nezvládnutí fyziologických zákonitostí těla. Což má za následek naprosto rozdílné procítění energie proudící v těle. Toto nezvládnutí je také v rozporu s finálními popisy ásan. Tradiční texty totiž popisují finální stav pozic, jejichž procítění není stejné při jejich dosahování. Polopaticky řečeno, když máme zablokovaný, anebo zamčený kloub, anebo máme nesprávně rozložené napětí v těle, tak energie těmito místy nemůže procházet tak jak má. Na druhou stranu musíme přiznat funkčnost i vlivu sugesce, který je často používán. Mozku je totiž jedno, zda pohyb, či pozici zaujmeme, nebo si ji jen představíme. Efekt inervace proběhne tak jak tak.

Někteří lidé mohou být překvapeni podobností dynamických stylů tělesné jógy s různými gymnastickými cvičeními. Kdo řekl, jak mají jógové praxe vypadat? V sútrách jsou popsány dosahované stavy, to jaké by měly mít jógové techniky kvality a čeho se jimi má dosáhnout. Ale o samotném provedení toho říkají málo. O nich mluví zejména praktikující jogíni. Přetahování se o to co je a co není jóga, není jogínské, ale je jen soubojem ega o to, které z nich má větší penis! Opravdová jóga se pak blíží svému překladu. Ten zní spojení. Pochopením a uznáním opravdových potřeb toho druhého. Je totiž rozdíl mezi tím, co je dobré pro nás a co je dobré pro druhé. A proto jóga, kterou praktikujete je tou nejlepší právě pro vás, ale nemusí být tou nejvhodnější pro ostatní. Za vzniklé konflikty a spory mezi jednotlivými školami může krom ega také zejména nepochopení. To plyne z nepochopení tradičních textů. Lidé, kteří psali tyto texty, popisovali techniky, které je dovedly k cíli tak, jak je praktikovali oni sami. To však neznamená, že neexistují i jiné techniky. Znovu opakuji, jde o přístup, obsah. Ten tvoří tvar formy. Ulpění na formě, na vnějším vzhledu praxe je další pastí jógové cesty. Názvy jednotlivých technik by měly být pro naši lepší orientaci, leč bohužel se stávají pod záminkou udržení kvality cvičení jakousi komerční značkou a formou elitářství.

Na jednom semináři při dotazu na délku praxe jógy většina zúčastněných odpovídala, kolik let cvičí. Nakonec přišla řada na jednu 82letou dámu, která odpověděla „Já jógu necvičím, já se jógou zabývám asi 36 let.“ Tato odpověď sklidila zasloužený úspěch od všech zúčastněných.

A tak nejde o to cvičit nějakou jógu, ale žít jógu jak nejlépe dovedeme.

Jedinou deformací může být naše potřeba dělat to, co je nám blízké a příjemné, namísto potřebného. To je jednou z pastí naší nezkrocené mysli na cestě tělesné jógy.  

Původní pojetí praxe jógy je zejména prací s vlastní myslí a její přípravou je mimo jiné nám velmi dobře známý zdravotní tělocvik zvaný jóga. Pro práci s myslí je důležité zaujmout pohodlnou a relativně nehybnou pozici, při níž můžeme koncentrovat svoji mysl. Důležité je, abychom nebyli rušeni a to zejména sami sebou. Mysl je dynamické povahy. Její kvalitou je neustálé těkání a pohyb. Mysl má totiž tisíc a jeden způsob jak upoutat naši pozornost. V tomto případě jde o to, aby nás nerušila vlastní tělesnost. Jenomže kolik znáte lidí, kteří umí fixovat svoji pozornost v jedné pozici po delší časový úsek?

A tak namísto vnitřního těkání ve fixní pozici můžeme zvolit vnější pohyb za účelem zafixování pozornosti. Jde vlastně o velmi jednoduchý princip koordinace a vybalancování se, stejně jako je tomu při fixování pozornosti při udržení stability na nestabilním podkladu (viz chůze po laně atd.). Právě proto pro nás může být zajímavou cestou učit se pracovat s naší pozorností.   

Zaměření pozornosti neboli koncentrace, je nezbytnou podmínkou a jakousi vstupenkou pro práci s vlastní myslí. Než ale budeme schopni být

Tělo je stále stejný koncept, nejde tedy vymyslet něco nového, lze však využít již existující techniky, anebo znovuobjevit již dávno objevené. Kolik je lidí, tolik je způsobů cvičení jógy a tak říci, že tato cesta je lepší než druhá, je velmi krátkozraké. Jóga by měla učit otevření se a toleranci jak se sebou, tak k druhým.   

Jakýkoli sofistikovaný pohyb není pouhé posilování, či protahování. Jde zejména o sebeuvědomování. Právě sebeuvědomění je bránou jak k flexibilitě, tak k zesílení. To jsou ale jen vedlejší efekty. Protože cílem jógy je transformovat myšlení, emoce a celkový přístup k sobě, světu a životu jako takovému. Tento proces bychom pak mohli nazvat jógovou terapií.

Přeji Vám mnoho úspěchů při objevování a uvědomování si sebe samých.

Hari Óm