Vánoce

Vánoce

Blíží se Vánoce. Vánoce jsou svátky klidu a míru. A co okolo této doby většina lidí zažívá? Napětí a stres. Možná znáte obraz, kdy máte po práci a jedete k moři s vidinou opalování se na pláži. Spěcháte? A kam? Na dovolenou? Dovolená není onou vysněnou představou. Dovolená v sobě zahrnuje i přípravu na opalování se a cestu k moři. Stejné je to i s přicházejícími na svátky. Je to stresující? Omyl, stres si vytváříme. A kdyby nebyly Vánoce, vymyslíme si nějaký jiný důvod.

V době klidu a míru cítíme napětí a stres. Je to přirozené. Něco se mění, něco umírá. Zhasínající svíčka rozzáří svůj plamen. I život je jako běh na houpačce (houpačce pro dva lidi na principu páky). Čím dále poběžíme, tím více se nakloníme k zemi, nebo na ni přímo skončíme a pak honem spěcháme na druhou stranu, kde se stejná situace opakuje nanovo. Pokud jsme moudří, postupně běháme ke druhému konci méně a méně. Dosahujeme tak středu, kdy nejenomže se houpačka pomalu přestává houpat, ale můžeme ji i vědomě vychýlit vlastní silou!

Vánoce jsou časem klidu a míru. Žijeme v duálním světě a tak co je pro jednoho mír, je pro druhého boj o život. Zeptejte se kaprů a krocanů, kteří zažívají každoroční genocidu.

Nebudu hlásit špatnost zabíjení, celý náš život je založen na principu rození a smrti, kdy jeden tvor zemře, aby druhý tvor mohl žít. Svět je dokonalým místem, život je dokonalým. Pouze naše postoje a naše vztahy k našim postojům vytváří iluzi nedokonalosti.

Zeptejte se obyvatelů třetího světa vyrábějících pro nás značkovou elektroniku. Nechci, vzbuzovat provinilost. Naopak! Co kdybychom byli vděční za to, že žijeme v takovém přepychu a luxusu? Je to taková samozřejmost? Máme čas klidu a míru a to může být doba k zamyšlení. Zkusme obrátit svůj zrak směrem ke klidu, pokoji a pohodě. Zkusme sdílet v klidu s blízkými tento kolektivní rituál. Zkusme pro jednou nic nevytvářet, ale přijímat. A co víc, zkusme si udělat Vánoce každý den.

A co se vybaví Vám, když se řekne Vánoce?

Hari Óm 

2012

2012

Je opravdu nutné vyhradit konkrétní den, abychom se k sobě chovali s láskou a respektem? Opravdu jsme takové ovce? Bonusem naší doby jsou nové mýty o konci světa. Za svůj život jsem jich už pár zažil a všechny přežil.

Měla započít doba transformace. Konec světa je odedávna velmi atraktivní stresor a komerční produkt. Lidé jsou fascinování kolektivní zhoubou a zhoubou našeho druhu. Přijde mi to vtipné, protože až přijde konec světa, umřeme. A když nepřijde, tak taky umřeme. A co že bude po smrti? To nás zatím trápit nemusí. Dovolil bych si toto tvrzení ještě poupravit. Až budeme umírat, budeme přítomni konci svého světa.

Proč se lidé najednou rozhodli změnit na něčí povel? Srdce snad nevelelo již dříve změnit své postoje? Co je motivací? Láska? Strach? Každý máme jinou hnací sílu – generování energie. Na druhou stranu proč ne?! Vždyť účel světí prostředky.

A proč je jedno datum důležitější než druhé? Důležitost okamžiku dáváme pouze my! A to svojí vědomostí. V podstatě existují na světě jen tři dny: včera, dnes a zítra. To co bylo včera, nás už trápit nemusí. A to co nastane zítra, o to se ještě nemusíme starat. Žijeme pouze dnes. A je na nás, zda dnes zažíváme stres…

Konec světa je veliký vtip, protože konec světa zažíváme každý okamžik. Jedna chvíle a svět zanikají, aby uvolnili místo světu novému. Je to stejné, jako chůze, která je složena z jednotlivých kroků. Každý okamžik prožíváme konec světa. Tento proces nás učí vnímat i různé praxe. Mezi nimi i jóga.

Přeji Vám ničím nerušené neustále se opakující konce světa

Hari Óm

Vizualizace

Vizualizace

V době, kdy jsem se jógovému cvičení vyhýbal jako čert kříži (považoval jsem jej totiž za způsob cvičení, jež lidskému uvažování více škodí, než pomáhá). Ještě před tím, než jsem slyšel o nějaké technice vizualizace, jsem díky svému tehdejšímu velkému koníčku - žonglování poznal na vlastní kůži její efektivní působení. Učil jsem se náročnější kousky manipulace s různými předměty, kdy začalo být potřeba více a více používat vlastní tělo. Asi si sami domyslíte, že mé dispozice nebyly na nijak vysoké úrovni. V té době jsem pomalu začal objevovat základní i pokročilé techniky, aniž bych tušil, že se jedná o techniky jógové.

Jak vlastně vizualizace funguje? Odpověď je jednoduchá – funguje na základě prožitku. Našemu tělu, respektive nervovému systému je jedno, zda pohyb provedeme, anebo si ho jen představíme. Našim smyslům je jedno, zda vnímají přímo, anebo přes představu. Inervace, tedy zásobení nervovými vlákny proběhne tak jako tak. Stačí si jen představovat. Tak prosté to však není. Aby to nebylo tak jednoduché, nejde pouze o mechanické provedení vizualizace, ale i o její procítění, tedy prožitek s ní spojený! Je důležité představovanou myšlenku prožít!

Vizualizace podpory Zdraví

Stačí spojit vědomý dech s představou proudící energie. Nádech – léčivá energie přichází a pracuje na podporu toho, co chceme podpořit (dbejme však, abychom se vnímali a podporovali jako celek. Podpora naší pouhé částí je o mnoho méně efektivní). S výdechem odchází z těla ven vše nepotřebné a zatěžující. Nejlépe směrem do země. Ta je naší druhou a „Velkou“ matkou, která na sebe bere tíhu celého světa.

Jiná představa může spočívat v tom, že nabíráme s nádechem všechny neduhy a s výdechem je transformujeme jako světlo Zdraví, které je přetaví.

Tyto představy můžeme podpořit zabarvením proudící energie. Tradičně se nejčastěji užívají žluté a modré světlo. Avšak nedejte se omezovat svojí představivostí a potřebami a zbarvěte si svoji energii podle svých potřeb tak jak to cítíte.

To, čeho chcete vizualizačními technikami dosáhnout je na Vás. Chcete zvýšit svoje akrobatické schopnosti? Mentální, či zvláštní schopnosti? Osvícení? Podpořit Zdraví? Anebo zkoumat vlastní možnosti? Volba je na Vás. Vězte však, že stále funguje zákon karmanu, kdy každé akci odpovídá příslušná reakce. Dobře si proto promyslete, proč a s čím si chcete hrát. Byť jsou tyto cvičení jednoduché, jsou velmi mocnými technikami.

Hari Óm

Změna?

Změna?

Cesta osobní transformace je cestou nepřímou. Jestliže chcete změnit své postoje, vzorce a návyky nedosáhnete ničeho víc než dočasného pocitu zlepšení. Pak následuje opětovný propad do starých vzorců, či vychýlení se do druhého extrému, podobně jako je tomu u houpačky – nahoru a dolů.

Podívejme se na příklad z běžného života- zpočátku je člověk maximálně líný a najednou objeví třeba zvedání činek (nebo jógu). Z ničeho nic nezná nic jiného než cvičení, všichni jsou tlustí, nemotorní a potřebovali by cvičit. Původní přátelství jsou ta tam a priorita cvičení vítězí nade vším. A to i za cenu ztráty prožívání jiných částí svého života. A možná je tomu tak právě proto. Je takovéto jednání zdravé? Jedná se oonu hlubokou transformaci, o změnu?

Cesta osobní transformace nespočívá ve změně navyklého, ale v objevení a přijetí momentálního. V objevení a přijetí aktuálního stavu. Vědomá pozornost nastartuje transformační proces a uvědomění efektivity navyklého.  Právě s tímto postupem pracujeme během workshopů „Cesta k zdravej chrbtici“.

Samotné mechanické provedení technik nemá přímý efekt na zdraví. Mají však funkci podpůrnou. Nemění, ale posilují pocit síly. Pocit síly však není silou! Nicméně vytváření tohoto pocitu je pro naše Zdraví velmi důležité, jedná se o pocit podpůrný – tedy zdrojový. A kde je zdroj, tam je zdraví.

Chcete-li docílit hlubší změny, je nejefektivnější nedělat nic. Jestliže nesouhlasíte, máte také pravdu. Nedělat nic neznamená „nicnedělání“, ale přijímání přítomného. Jinak řečeno aktivita neléčí, pasivita neléčí. Zbývá nám tedy zkombinovat tyto dvě složky do aktivní pasivity. Stát se pozorovatelem vlastního prožívání. Pozorovatelem našich skutečných možností. Když objevíme vlastní možnosti, nabídne se nám další rozcestí. Chcete, anebo nechcete změnit výchozí nastavení? Snaha o změnu „Změnu“ samotnou nepřinese. Opět přijde jen pocit změny a ten Vás vrhne na začátek cesty. Teprve přijetí výchozího stavu s sebou přináší opravdovou „Změnu“ s velkým Z.

Další vtipnou pastí je snaha o změnu. Ve smyslu snažím se přijímat momentální stav. Ale nezapomínejte, že snažit se je nedělat nic za doprovodu emocí…

Zkusme si spolu odpovědět na pár jednoduchých otázek: Jaký je můj přístup k jógové praxi? Co je mojí motivací pro praktikování jógy? A opravdu se stále chci změnit?

Hari Óm