Sláva nazdar výletu…

Sláva nazdar výletu…


…dnes jsem šel na procházku s Hugem k potoku, tekoucímu za naším domem. Okolí potoka je plné života. Naleznete tu pozůstatky důsledné práce bobra, potkáte tu divoké kachny, volavky a dokonce i rybaříka (toho jsem zde viděl poprvé v životě). Abyste věděli, Hugo náš čtyřnohý člen rodiny chodící štěstí a nepodmíněná láska v podobě jorkšírského interiéra. Vše v jednom balení. Nazpět jsem se vracel navíc se dvěma igelitkami plnými odpadků. Převažovaly plechovky od piva a PET láhve. Při separaci odpadků mě napadlo zasdílet malou ideu. Vždy jsem fascinován potřebou lidí se sdružovat za takovým prostým úkonem jako je úklid odpadků, když si stačí vzít KDYKOLI na výlet starý sáček, či igelitku a při návratu z procházky třeba jen symbolicky vzít jeden odpadek a dát jej tam, kam patří. Druhý člověk to uvidí a možná udělá totéž. Jestliže se pak takové počínání stane přirozeným a pravidelným rituálem člověka, změna bude zajisté viditelná. V józe se takovému počínání říká SAUČA (čistota). Úklidem svého okolí děláme pořádek i sami v sobě.

Kultivace prostředí s sebou nese jako reakci nepodmíněnou spokojenost nazývanou SANTÓŠA. Chcete-li zažít pocit vítězství a cítit se jako hrdina pomozte svému okolí. Nakonec děláme to pro sebe.

Mějte soucit se všemi, kdo si neuvědomují, že znečišťování našeho okolí neprospívá ani nám, ani jim samotným. Zlá vůle neexistuje, existuje jen nevědomost. Ta se následně ve vztahu oběti jeví jako zlá. Duchovní vývoj je však souhrou vývoje fyzického, sociálního, emočního, mentálního. Nevědomost hříchu nečiní. Malé dítě trhající mouchám nožičky si mnohdy neuvědomuje své počínání, stejné je to i s dospělými. To však neznamená, že akce neplodí reakci. Pochopení pro nesmyslné počínání ostatních i nás, tedy tolerance se v józe nazývá AHINSA (mírumilovnost).

Nenechte se mýlit, úklid neděláte pro planetu, ani pro matku Zemi. Děláme to sami pro sebe, abychom se cítili dobře jak v prostředí vnitřním, tak v prostředí vnějším. Konečně jedno prostředí reflektuje prostředí druhé. Pravdivosti k sobě samému i druhým se v józe říká SATJA. Té se učíme poznáním a rozlišováním (VIDJÁ).

Netřeba řešit kdo a proč znečistil naše okolí. To je jen plýtváním energie. Efektivnější využití je ohnout hřbet a sebrat to, co do přírody nepatří. V józe se takovému počínání říká BRAHMAČARJA (úspora energie).

Jestliže ve Vás tyto slova rezonují, můžete sdílet symbolickým přemístěním láhve z trávy do koše. Po vyhození smetí jsem se cítil lehčí a plný energie z toho, že při příští procházce bude prostředí malebnější. A co víc nabral jsem inspiraci pro tento článek, mimo jiné seznamující s několika sanskrtskými výrazy týkající se jógy. Bude-li reakce na tento článek o jednu PET láhev v lese méně, mělo toto počínání smysl. Jestliže ne, nevadí, příště vyjdu na procházku se dvěma věrnými přáteli - Hugem a igelitkou.


Hari Óm

Jogín Isaac Newton

Jogín Isaac Newton

Publikace o józe naleznete v knihkupectví v oddělení se sportem, zdravým životním stylem, anebo se spirituální a esoterickou literaturou. Nic však nemůže být vzdálenější pravdě. Jóga by se dala nazvat disciplínou vědeckou. Samotné slovo věda si může potykat se slovem véda (védy).

Védy jsou rozsáhlým komplexem textů, jejichž původ sahá do starověké Indie. Tvoří nejstarší součást sanskrtské literatury a zároveň nejstarší část hinduistických textů. Samotné slovo véda je odvozené ze sanskrtského kořenu vid a znamená vědění, poznání pravdy, posvátná tradice nebo obětní uctívání.

Pro porovnání nabízím dvě definice pojmu věda:

1. Každé propracované a obecné empirické a rozumové poznání vycházející z pozorování, rozvažování nebo experimentu.
2. Soustavná, kritická a metodická snaha o pravdivé a obecné poznání v určité vymezené oblasti skutečnosti.

Praxe jógy nás pak učí právě skrze pozorování a vlastní zkušenost (empirii). Nejvyšším cílem jógového snažení je seberealizace ve smyslu poznání konečné pravdy (absolutního principu - Boha) skrze splynutí se stavem samádhi. To označuje splynutí s absolutní skutečností. Z této zkušenosti pak vychází pravé poznání a osvobození se z těchto zákonitostí.

Jógové techniky nás učí obecným principům fungování těla – hmoty, energie – procesu a mysli – ducha. Ty jsou stále stejné. Velmi dobře je popsal anglický velikán – vědec, teolog, matematik, fyzik Isaac Newton svými třemi pohybovými zákony.

První Newtonův zákon - zákon setrvačnosti.

Jestliže na těleso nepůsobí žádné vnější síly nebo výslednice sil je nulová, pak těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu.

Druhý Newtonův zákon - zákon síly.

Jestliže na těleso působí síla, pak se těleso pohybuje se zrychlením, které je přímo úměrné působící síle a nepřímo úměrné hmotnosti tělesa.

Třetí Newtonův zákon - zákon akce a reakce.

Proti každé akci vždy působí stejná reakce; jinak: vzájemná působení dvou těles jsou vždy stejně velká a míří na opačné strany.

Tyto tři zákony mechaniky nás mimo jiné učí i základní principy pránáyámické praxe a nejen té.

Isaac Newton byl velkým „jogínem“ své doby. Proč jej nazývám jogínem? Víra, myšlení a praktikování jsou technikami jógovými. Každá tradice používá svoji terminologii, ale obsah, který je za nimi je stále stejný. Stejné je tomu i s působením sil na předměty s jakýmkoli pojmenováním.

Hari Óm

PRÁNÁYÁMA

PRÁNÁYÁMA

Pránájáma (Sanskrit: प्राणायाम) je sanskrtské slovo složené ze dvou slov. „Prána“ je životní síla, či energie a "ayám" s významem rozšířit nebo vytáhnout. Někdy je její překlad pokrouceně vykládán jako ovládnutí dechu. V tomto kontextu je Prána překládána jako vitální energie dechu a za druhé slovo je pokládáno yam, překládáno jako ovládnutí. To proto, že nejznámější pránáyámické techniky souvisí s prací s dechem. Pránáyáma není prací s dechem, ale prací s energií! Dech používá jen jako jeden z prostředků.

Pránáyáma je mnohdy mylně považována za soubor dýchacích technik mající za úkol ovládnout funkce těla. Zejména pak dýchání, srdeční rytmus a metabolismus. Omyl! Pránáyáma je technikou práce s energií. Jako během celého jógového cvičení se snaží přeměnit kvalitu dukha (neprostor, nepohodlný prostor) na kvalitu sukha (prostornost, pohodlí). Abychom takové pohodlné místo vytvořili je zapotřebí vynést z těla nepotřebné, aby nové mohlo vstoupit, aktivovat pasivní a ztlumit příliš aktivní. Jinými slovy vybalancovat vlastní energetický systém. Energetický systém není žádné mystérium. Jedná se o práci s vědomím našich procesů na všech úrovních.

Obdobných nepřesností týkajících se pránáyámy koluje i v „odborných“ jógových kruzích vícero. Více na chystaném workshopu: http://clankyojoge.blogspot.sk/2012/12/cesta-do-hlbin-ha-tha-jogy-pranayama-16.html

Hari Óm

Když se řekne jóga…

Když se řekne jóga…

Když se řekne slovo jóga, každému člověku se vybaví nějaká představa. Když se řekne jóga, vzniká mnoho představ a jen málo reality. Je jen málo oblastí lidských činností, které jsou obklopeny tolika mýty a nepřesnostmi. Jeden si představí fyzické cvičení, druhý meditační zásedy, třetí proudění energie, čtvrtý esoterní snahu o změnu sebe sama, pátému půjde o zničení svého ega a tak bychom mohli počítat další a další. Co člověk to názor. Co člověk, to zkušenost.

Opakuji „Co člověk, to zkušenost!“ Pro jógu nejsou tak důležité naše znalosti, ale zejména naše zkušenosti. Vše ostatní co si představujeme, jsou iluze. Ty mají pramálo společného s realitou. Nevěříte? Nevěřte, stačí jen cvičit. Jakmile se začnete sami sebe dotazovat, stačí jen poctivě praktikovat a odpovědi přijdou sami.

Co jóga určitě není:

Jóga není tělocvikem. Byť používá technik spjatých s naším tělem, nejedná se primárně o cvičení těla. Tělesné cvičení je jen forma a jakási berlička pro práci na mnohem hlubších úrovních. Ale vše má svůj čas a tak koho zajímá mapa toho, co se děje pod povrchem, ten si s postupnou praxí k těmto informacím cestu najde. Během praxe jógy a to i té tělesné (ha tha jóga) nevytváříme formou. Forma je výsledek našeho cvičení.

Jóga se nesnaží o změnu našeho já. Mnozí lidé mají naivní představu, že je jógový tělocvik změní v jejich ideální představu o sobě samých. Nic nemůže být dál pravdě. Jsme jací jsme a žádná jóga s tím nic nenadělá. Snaha je pouhým děláním ničeho za doprovodu emocí. Během této “snahy“ však můžeme však objevit něco mnohem zajímavějšího a cennějšího. Můžeme objevit sami sebe.

Jóga není o ničení svého ega. Zničíme-li své ego a zničíme sami sebe. Jóga se nesnaží změnit naše já, ani je zničit. Naše základní nastavení je stále stejné. To co je mnohdy chápáno jako změna je změna přístupu a práce se sobou samými. Je to stejné jako s jakýmikoliv jinými nástroji. I takový nástroj jakým je nůž se může stát nástrojem vraha, řemeslníka, kuchaře, anebo sběratele. Nůž je jen nůž. To člověk mu dává jeho využití. Nakonec se možná můžeme naučit s nožem nejen zacházet, ale můžeme jej i brousit, tupit, anebo jakkoli upravit dle vlastní potřeby. Nůž je ale stále jen nůž – nic víc, nic méně.

Jóga není ani o činnosti, ani o nečinnosti. Jógování není o tom jak moc cvičíte, ale jakou kvalitu má vaše cvičení. Jógování není aktivitou samotnou, ale není ani neděláním. Jóga je cestou aktivní pasivity. Cesta vědomého nezasahování – akceptace je pak cestou vskutku královskou.

Jóga není mnohé, ale co potom jóga je? Na to naleznete odpověď jen jediným způsobem. Tím je VLASTNÍ PRAXE.

Hari Óm

Není jóga jako jóga

Není jóga jako jóga

Každý máme představu o tom co je to jóga a jaké je její působení na člověka. Představy jsou však vzdušnými zámky. A zkuste postavit zámek v oblacích! A nyní si představte, že se upnete na takovouto stavbu a jednou zjistíte, že na oblaku se stavět nedá. Takováto deziluze se může stát velmi demotivujícím faktorem na cestě za naším cílem.

Proto je výhodné nelpět na svých představách jak o sobě, tak o praxi samotné. Aneb buddhistické vysvětlení efektu sněhové koule: lpění ⟹ chtění ⟹ utrpení.

Chceme-li pracovat na osobní transformaci, je efektivní začít s prací skrze vlastní tělesnost. Naše tělo totiž ví mnohdy více, než naše mysl. Naučit se ovládat své tělo pak znamená naučit se pružně reagovat na podněty okolí. Naučit se poslouchat své tělo znamená zahájit hlubinný a vrstevnatý ponor, který je vstupní branou pro zahájení osobního transformačního procesu! Znám spoustu lidí bravurně ovládající své tělo, ale jen málo těch, kteří si umí pravdivě naslouchat a komunikovat tak se svým tělem. Ovládat své tělo neznamená naslouchat svému tělu. Vystavovat se jen komfortním situacím taktéž neznamená naslouchat svému tělu. Naslouchat svému tělu znamená otevřít se a přijímat přicházející podněty. Naslouchat sobě znamená stát se pozorovatelem a nezasahovat do probíhajícího procesu (to je obrovská výzva). Nezasahovat neznamená být pasivními, avšak aktivita spočívá v pozorování, ne v konání. Naslouchání svému tělu je hluboká osobní zkušenost. A každá jedna taková zkušenost je vždy jen svrchní vrstva toho, co ještě můžeme zažít. Má osobní zkušenost je taková, že kdykoli jsem zažil hlubší spojení se sebou, následně vždy přišlo další prohloubení této skutečnosti.

A jak má jogín vypadat? To může být různé, například takový Shiva, který je patronem jógy má modrou pleť a dva páry rukou. Takže jestliže odpovídáte tomuto popisu, jste ideálními aspiranty jógové praxe. Ale vážně, barva kůže, počet rukou, nohou, či hlav nejsou určujícími faktory. A co víc, jsem přesvědčen, že žádní jogínové neexistují! Existují pouze lidé - bytosti praktikující jógu. Ani barva kůže, počet rukou, nohou, či hlav nejsou určujícími faktory. A pozor, ani osobní motivace pro praxi samotnou není určujícím faktorem a nesvědčí o „správném“ směřování této cesty.

Potřeba identifikace s nálepkou jogín může být buď nevhodným vyjádřením, či zjednodušením vlastního směřování. Anebo potřebou vlastní identifikace a zakotvení se ve vesmírné pavučině. Stejně je tomu s faktory psychickými. Mnoho lidí má představu, že člověk praktikující jógu má být milý, mírumilovný a sluníčkový za každého počasí. Omyl! Může takový být, ale nemusí. Praxe jógy je totiž velmi dobým způsobem jak zamaskovat svoje psychické handicapy! Veškeré naše slabosti a neurózy (mentální, emocionální a sociální dovednosti, resp. nedovednosti) se tak dají schovat za nálepky bohulibě vyhlížející praxe. Ty mohou mít různé formy od těch, co jsou společensky nepřijatelné až po ty, co jsou lidmi ceněny.

Co mohu říci jistě je, že jógová praxe dělá praktikující citlivějšími. S tím mohou souviset mnohdy i intenzivnější reakce na podněty. Opakuji, že mohou, avšak nemusí. Reakce jogínů jsou tak mnohdy prudké a nedůtklivé. Byť může být reakce velmi silná, jak rychle přijde, tak rychle odejde. Mysl pak zůstává opět klidná bez zátěže držící se nedokončené reakce. Jedná se však o vysvětlení reakce, ne o její omluvu. Takovéto jednání je jen přechodné. Jakmile dosáhneme skutečného klidu, zůstáváme v něm, i když kolem nás řádí hurikán. Pak již nereagujeme spontánně, ale máme na výběr.

Význam takovýchto reakcí vysvětluje následující zenový příběh:

Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuly silné deště. Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: “Co to do tebe vjelo Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku?” Tansan klidně opáčil: “Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě neseš?”.

Hari Óm