citáty

"LET IT FLOW!"

"Nechme se nést na vlně jógy..."

"Practice, practice, practice, practice..."
Sri K. Pattabhi Jois

utorok 26. novembra 2013

Z jogínova deníku

Z jogínova deníku

Do jakého věku plánujete praktikovat jógovou praxi ásan?

S rostoucí popularitou jógových praxí roste i škála přístupů k praxím. Dokonce existuje řada učitelů navádějících své žáky k praxím, které jsou pro některé až zdraví škodlivé. Na druhou stranu, vypadají „cool“. To jak jste se sebou skutečně zacházeli, však pochopíte až po odcvičených letech.


Z pohledu tělesného zdraví není uměním nacvičit v mládí krkolomnou ásanu jako roštěp, stojku, anebo si dát nohu za hlavu. Jakékoli nadměrné zvyšování flexibility, či síly není účelné. Naopak je škodlivé. Zvyšování flexibility přináší snižování síly a zvyšování síly s sebou nese snižování flexibility. Cílem cvičení ásan není zvyšování flexibility jak by se u mnohých ásan zdálo, ale uvolňování přebytečného napětí.
Do věku cca 35 let tělu řeknete a tělo udělá. Od 35 si však tělo začne říkat, co chce. Tělo si říká stále, avšak v mládí jsou jeho regenerační schopnosti tak silné, že si vůle může dovolit neuposlechnout bez závažnějších důsledků. Uměním je však udržet takovouto dovednost. Dlouhodobé rozvíjení jakékoli jednostranné kvality vede k nerovnováze v tělesno-psycho-mentálním systému. Důsledek takového počínání se většinou projeví až po letech.
Vnější forma praxe cvičení ásan má charakter kopce. Na počátku stoupá, dosahuje vrcholu, až nakonec s lety klesá směrem dolů. Myslet si, že možnosti těla budou stále růst, je stejně hloupé, jako si myslet, že je výhodnější se o něj nestarat.
Vzpomínám si na jeden rozhovor, kdy jsem kamarádovi zmiňoval mého oblíbeného učitele, jenž praktikuje od svého mládí a stále má energie jako dvacetiletý a ve věku 63 let zvládne silové kousky typu vinyása z vertikálního stoje na rukou do stoje horizontálního (stále jen na rukou) a zpět. Kamarád na to odpověděl „Až budu mít odcvičeno 20 let, taky to pro mě nebude problém.“ Pointa však netkví v dosahování cílů. Jádro tkví v tom, kolik znáte denně praktikujících v takovémto krásném věku.
Přeji Vám, aby pro Vás praxe jógy byla rozvíjením osobního potenciálu a nesplnilo se ono známé „sportem k trvalé invaliditě“.

Hari Óm

streda 20. novembra 2013

Deník jogína

Deník jogína


Každý z nás má jistou představu o tom, jak by měla jóga vypadat. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jóga je mnohem více to, jak se člověk chová s nohama na zemi, než jak vypadá s nohama za hlavou.
Jen si vzpomeňte, jak vypadá v kavárně návštěva toalety po mnohých navenek upravených předchozích návštěvnících. Vzpomínám si na nápis v jedné restauraci, kde stál nápis „Prosím zanechejte toaletu v ještě lepším stavu, než byla před Vaší návštěvou.“
Jógová praxe by měla učit pozornosti. Jestli si před jógovou lekcí připravím vnitřní a vnější prostředí, beru-li ohled na spolu-praktikující a jestli po sobě po lekci pěkně složím deku, uklidím jógamatku a pomohu připravit sál pro novou skupinu praktikantů. Mnozí možná namítnou „Ale tuto službu jsem si nezaplatil.“ To je pravda, nezaplatil. To co si člověk návštěvou jógového centra kupuje je vlastní pozornost. Pozornost k sobě samému. Pozornost k druhým. Pozornost k okolí. Vnímání svých potřeb a potřeb druhých, světa kolem sebe – to je cesta jógy. Ne jeho náprava, ale vnímání. Bylo by bláhové myslet si, že změníme chod světa. To co mohu změnit je jeho odraz ve svých očích.

Hari Óm

pondelok 11. novembra 2013

Staré texty

Staré texty


Až velmi často se repetitivně opakují jednotlivé verše starých tradičních textů (súter) a roubují se všemožně na rozličné praxe. Jen aby to působilo co nejvíce sofistikovaně a „cool“. Některé sútry to skutečně umožňují. Znamená to však, že jim skutečně rozumíme?
Některými vybranými sútrami se budeme v souvislosti s jógovou terapií v následujících článcích zabývat.

Staré texty jsou psány formou krátkých věcných sdělení, které dávají smysl zejména s překladem a komentářem učitele. Jsou však zároveň i překážkou, jak popisuje Shiva Sanhita. A to nejen proto, že se v nich vyskytuje mnoho synonym a homonym, které čtenáře matou. V dnešní době je k dispozici již mnoho verzí překladů a komentářů. Ale je dobré mít na paměti, že všechny překlady i komentáře nesou zabarvení osobnosti překladatele, či komentátora. A co víc, jako u každého textu je umění jak knihu napsat, tak ji i přečíst. Totéž platí u tak specifických děl, jakými jsou tradiční texty. Ty byly psány mnohdy tak, aby byly laikovi bez znalostí, či komentáře učitele nesrozumitelné. Aby poskytli tolik pochopení, kolik je sádhakovi (žákovi) v dané chvíli možné. Dokonce do nich byly i záměrné chyby. To vše za účelem „ochrany“ tajného učení. Jóga nebyla nikdy „knihou otevřenou široké veřejnosti.“

Způsob jakým je kniha napsána a komentována vypovídá stejně o autorovi, jako o jejím čtenáři. Osobní praxe je klíčem ke dveřím ukrytým v těchto textech. Ne čtení a pochopení, ale jejich vnímání. Stejně jako se vyvíjíme my, vyvíjí se i schopnost vnímat sútry.

O těchto a dalších tématech budeme sdílet na připravované přednášce a diskuzi v prostorech Artfóra.

Hari Óm

streda 6. novembra 2013

Disciplína – ritualizace



Disciplína – ritualizace


Už jste si někdy položili otázku, proč je pro všemožné praxe tak důležitá disciplína? Anebo jste se spokojili s tvrzením, že disciplína je pro praxi jógy nezbytná?

Opakování je nejen matkou moudrosti, má i své hlubší důvody. Jedním z nich je ritualizace. Rituál zabezpečuje vytvoření bezpečného prostoru pro práci s naším vědomím. Vytváříme si tak čas a prostor abychom si mohli plně věnovat svoji pozornost. Takovýto rituál je pak cvičebním polem. Bezpečným prostorem, ve kterém se připravujeme na skutečnou jógu. Na integraci jógové praxe do běžného života. Bez tohoto cílení by byla například praxe jógových ásan pouhým zdravotním tělocvikem.

S disciplínou se pojí i pravidelnost. Pravidelným opakováním vzniká zvyk a ten utužuje náš charakter. Praxe samotná je formou rituálu. Formou procesu učení. Právě proto je výhodné si zvolit konkrétní místo a čas pro praxi. Avšak co je dobré pro jednoho, nemusí být vhodné pro druhého. Nejdůležitější je přístup, s jakým k praxi přistupujeme. Pravidelnost totiž vede k stereotypu. K monotónnímu opakování. Našim cílem je funkční reakce na podněty. Reakce ne naučená, ale pravdivá, nová, přímo úměrná podnětu (přítomnému stavu). A tak je stejně důležitá jak pravidelnost, tak její narušení (kvůli novým impulzům).

Příkladem nám může být cvičení ásan. Pro tělesnou praxi je disciplína a stálá přítomnost během cvičení velmi důležitá, protože bez ní hrozí fyzické poškození. Některé systémy doporučují pravidelné opakování přesně daných cvičebních jednotek. Jiné pracují se specifickými potřebami těla. Další možností je pevně daná sestava s volnou variací přechodů mezi pozicemi atd. (Osobně preferuji kombinaci - cvičební jednotku sestavenou z pevné struktury, na niž navazuje improvizovaná část.) Zastánci pevně daných sérií se schovávají za údajnou tradici a tvrdí, že opakováním se ulehčuje provedení a prohlubuje pochopení jednotlivých cviků. Na druhé straně Původní sestava byla ušita na míru konkrétního jedince a kdo jiný než Vy víte, co je pro Vás nejlepší? Cesta opakování má ale i své stinné stránky, o kterých se tolik nemluví. Tak například naše motivace a skryté tendence ulpívání na minulosti a budoucnosti bránící prožívání přítomnosti. Jakmile zakusíme, čeho jsme schopni, máme tendence dosahovat předešlého a dokonce tuto mez překračovat což je nejlepší cesta způsobit si úraz. Stavy spojené s takovým zraněním nás jistě velmi rychle zpřítomní.

Sklony k pevně dané, či improvizační praxi tak nevypovídají ani tak o praxi samotné, jakožto o nás. Tyto sklony pramení zejména z nenaplněných potřeb v dětství. Z potřeb stability, anebo volnosti a svobody.

Moc nekorumpuje. Moc přitahuje korumpovatelné
                                                                                                                                           Frank Herbert

Stejné je to i s praxí. Není lepší, či horší praxe. Existují jen techniky, které přitahuje lidi s určitými sklony. Jógový jazyk je pak nazývá rajas (aktivita) tamas (pasivit) a sattva (vyrovnanost).

Inspiračním zdrojem pro tuto úvahu mě byly nekončící půtky mezi praktikujícími a osobní zkušenost s technikami učení tance, ve kterém je možno využít jak procvičování konkrétní taneční sestavy (předem daný sled pohybů) stejně jako improvizace. V obou však platí stejný princip hledání nové reakce „jako by to bylo poprvé v životě.“

Hari Óm