Každý rok je to stejné. Na silvestra si mnozí „uvážou“ na krk dobrovolný závazek, že jejich chování bude takové či makové. To se týká hodnot, přístupu k ostatním lidem, k sobě samému, či ke zdraví. Všichni známe… Typickým příkladem je „od nového roku začnu cvičit.“ A jelikož se nejznámější jógová praxe pojí s tělesným cvičením, můžeme na začátku každého nového roku zakusit vlnu nově příchozích nadšenců cvičení ásan. S postupem času jejich řady však prořídnou. Kam se vytratilo ono předsevzetí změny ve prospěch zdraví?!
Začněme od začátku. Na počátku bylo slovo a to slovo bylo ROZHODNUTÍ. Kouzlo rozhodnutí však spočívá v co nejrychlejší reakci. Je třeba okamžité akce. A upřímně, kolik z nás je schopno nějaké konkrétní, mnohdy ne příliš pohodlné akce pár vteřin po půlnoci mírně ovíněni za doprovodu pozlátek pomíjivých barevných hvězd ohňostroje na černočerné obloze. Na druhý den si na rozhodnutí mnohdy ani nevzpomeneme. A není divu, lidoop za krkem nás tluče do hlavy a ta třeští… Rada první: Pro zdraví přístup k životu (cvičení, strava atd.) neexistuje zítra, zítra je nemoc. Odkládání je nemoc a odkládáním nemoc vzniká…
Praxe ásan o které mluvíme jako o józe je fyzická zkušenost a jako taková nám dává pociťovat stav našeho těla. To je mnohdy příjemné, ale na začátku tomu bývá naopak. Jednoduše řečeno kdo chce zakusit sladkost, musí nejdříve ochutnat hořkost. Praxe jógy je praxí obětiny – odkládáme pohodlné a nastolujeme disciplínu. Ta následně přináší dary, o kterých se nám nezdálo ani v těch nejdivočejších snech. Jógová výchova je výchova medem a bičem. Rada druhá: Neberte příliš vážně příjemné a nepříjemné pocity, ty nevypovídají o tom co se skutečně děje, ale jak dění prožíváme.
Praxe jógy většinou začíná na základě stavu nefunkčnosti, kterou si dovolím přirovnat k nemoci. Je to logické, protože žádný spokojený a realizovaný člověk nebude mít potřebu na svém životě cokoli měnit, stejně jako zdravý člověk nebude mít potřebu léčit se. Tak například začneme toužit po štíhlém bříšku, či krásně tvarovaných půlkách, anebo představou o nových možnostech těla typu stojce na jedné ruce. Anebo se chceme naučit zvládat stres. Jednoduše řečeno už nám nevyhovuje fungovat, jak jsme doposud fungovali. Jenomže když chceme cokoli dostat, musíme nejdříve dát a to je další překážka předsevzetí. Mnohdy si nejsme plně vědomi, jakou cenu budeme muset zaplatit. Z vlastní zkušenosti však mohu dosvědčit, že tento se obchod vyplatí.
Hari Óm
