Jakou jógu cvičíš?

Jakou jógu cvičíš?

Dnešní nabídka jógových studií nabízí širokou paletu všemožného cvičení od cvičení pro úplné začátečníky, přes vinyása jógu, hatha jógu asi až po cvičení pro neúplné pokročilé. Jaký je v těchto přívlastcích rozdíl? Vždy záleží na znalosti a zkušenosti toho, co lekci vede. Žádný, ani ten sebelepší systém není ani univerzální, natož pak blbuvzdorý. Namísto toho, aby se tyto přívlastky staly adeptům na cestě jógy orientací, se ve skutečnosti z těchto přívlastků stal pouze nástroj marketingu. Na otázku jakou jógu cvičíš, bychom si nejdříve měli ujasnit, co to ta jóga vůbec je.

Cvičení, které v našich končinách známe pod pojmem jóga je ve skutečnosti praxe cvičení ásan, kterážto je opět jen součástí tzv. hatha jógy. Ta se zabývá kultivací tělesné schránky, jakožto božského grálu skýtající tomu, kdo se z něj napije nesmrtelnost. Tedy uvědomění si nesmrtelné podstaty v nás. Člověk, který tento „nápoj“ okusí, se zve džíva mukti (obvykle se překládá jako osvobozený za živa).

Mohlo by se zdát, že za tuto dezinterpretaci jógy jakožto tělesného cvičení může bývalé totalitní socialistické zřízení, které cokoli duchovního zamítalo, leč stejně nepřesné pojmenování se užívalo a užívá i v bývalém západním bloku. V podstatě můžeme tvrdit, že kdokoli se jógou skutečně nezabývá, obvykle užívá nepřesné interpretace pojmu jóga.

Mohlo by se zdát, že praxe ásan vede k rozšíření pohybových dovedností. To je sice pravda, ale jedná se o vedlejší efekt. Měli bychom si uvědomit, že tělo stejně jako slunce svítí každý den jinak a že nebude fungovat do nekonečna. Naše dovednosti rostou jen do jisté doby, pak nastává obrat a dovedností ubývá. Nemůžeme tedy čekat neustálý progres. Takové očekávání má za následek utrpení, které není jógickým cílením.

Hatha jóga se skutečně zabývá prací s tělesnem, jejím cílem však není dosáhnutí nesmrtelného těla. Vždyť tradiční text Gheranda sanhitá popisuje, že tělo je jako nádoba z nevypálené hlíny, která se časem rozpadne a nabádá k vypálení této nádoby v ohni jógy. Mohlo by se tedy zdát, že cílem jógy je podpora tělesného zdraví. Ve skutečnosti má za cíl vyladit fungování těla, což by mělo mít za cíl lepší přístup k uvědomění si entity zvané JÁ. Typickým příkladem je stav, když jsme nemocní. Tehdy řešíme daný stav a nepohodlí s ním spojené, a na nějaké já není ani pomyšlení. Proto je i nemoc definovaná jako součást překážek zvaných kléšas.

Hatha jóga, která dle písemných pramenů jest považována za nejmladší s tradičních „jóg“ (v písemné formě se datují do období středověku) se odkazuje na své pokračování v rádža józe, čili józe královské jejíž praxi bychom laicky mohli vyjádřit slovem meditace.

Swatmarama jógi po pozdravu svého učitele Shinatha, vysvětluje hatha – jógu jako prostředek k dosažení radža – jógy.

Hatha Jóga Pradipika I.2

Citát Rádža jóga zahrnuje výše zmíněné vztahy k jednání, sebezkoumání a oddanost vyšší autoritě. Základním nástrojem je práce s pozorností, zejména pak prohlubování a prodlužování soustředění.

Pokračování příště…

Jógové směry

Jógové směry

Jóga je jedna se šad-daršan, kteréžto by se dali označit aplikovanou životní filozofií, či vhledem na život.

Etymologie slova jóga značí spojení. Nikoli spojení psychiky a tělesna, jak se mnozí mylně domnívají, leč spojení se samotnou podstatou nás samých. S podstatou, kterou náboženství označují slovem Bůh. Přesto jóga není náboženstvím. Jóga je praxí povznesenou nad náboženství. Jóga je cestou jak dosáhnout božské podstaty v nás, ať jsme členové jakékoli náboženské organizace a nazýváme tuto podstatu jakýmkoli jménem.

Nedávnou jsem slyšel v rádiu, že jóg je mnoho typů. Dotyčný tím myslel tradiční dělení jógických praxí. To je a není pravda. Ve smyslu mnoho je to každá jedna životní cesta každého člověka. Ve smyslu směrování je však jóga vždy jen jedna. Byť má každý z praktikujících jiný motiv pro cvičení jógy, ve své podstatě nám všem jde o jedno a totéž. Zdánlivá rozdílnost v cílech (tělesné zdraví, psychická pohoda, či vyšší cíle) je dána pouze tím, kam jsme schopni dohlédnout. Všichni toužíme po tom, abychom byli v životě štěstí. Tomu odpovídá jógický termín sat-čit-ánanda (bytí-vědomí blaženost). Těmito třemi atributy jóga popisuje onu entitu, kterou v křesťanské tradici zveme Bohem. Ty bychom mohli spojit ve větu „Já prožívající štěstí.“, zkráceně „Jsem šťasten.“ Štěstím, zde však není míněna pomíjivá radost, tak jak ji známe, ale trvalý stav bytí, kterou můžeme též nazvat láskou. Pak by definice zněla „Já prožívající lásku.“, či „Jsem láskou.“

Z termínu sat-čit-ánanda můžeme též odvodit tři hlavní proudy, které se zaobírají odhalováním této nejvnitřnější podstaty nás samých. Jedná se o karma jógu, džňána jógu a bhakti jógu.

Karma jóga se zabývá tím, jak v životě konat (jednat, či pracovat) a tudíž ji můžeme spojovat s termínem sat, čili bytí.

Džňána jóga se zaobírá hledáním naší nejvnitřnější podstaty, o které hovoříme jako o vědomí (JÁ), čili čit.

A konečně blažeností, či chcete-li láskou, se zabývá jóga oddanosti, čili bhakti jóga.

Je pak cvičení ásan skutečně jógou? To záleží pouze na tom jak, nikoli co praktikujete. Zda je cvičení prázdným rituálem, anebo formou rozpoznávání sebe sama.

BAM

Z jogínova deníčku

Z jogínova deníčku

Jóga není cestou sluníčkovou. Prvotní odhalování kým jsem, se může stát velmi nepříjemnou zkušeností. Avšak jakmile jednou otevřeme dveře na cestě poznávání, není cesty zpět…

Předem bych se rád omluvil, že je tento blog po nějakou dobu v tichosti. Může za to má práce na publikaci týkající se jógických technik spjatých s procesem dýchání, které je tak oblíbeně zváno pránájámou. (Pozn. dýchací techniky jsou jen jednou z pránájámických praxí, zato nejznámější.)

Byť se rád hýbu a pohyb je mou malou osobní obsesí, tak již mnoho let jako mnozí prohlašuji, že cvičení ásan není jógou, ale že se jedná o jednu z tradičních praxí. Jóga není orientální fitness, ale že se jedná o praxi, skrze kterou se učíme být s entitou, kterou zveme JÁ. A k tomu může sloužit jakákoli činnost.

Dle starých mudrců, vše v tomto vesmíru má jméno a tvar (nama, rupa). Avšak motivace toho co zve se jógi jde za tyto dva atributy. Abychom se této podstaty dotkli, podívejme se na jméno a tvar toho, co jóga zveme.

Etymologie slova odkazuje na termín spojení. Má se na mysli spojení se s podstatou, kterou zveme JÁ. S podstatou, kterou vystihuje ono křesťanské „Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Slovo jóga je však pojímána ještě ve významu praxe. Praxe, která nás k tomuto spojení přivádí.

Nejobvyklejší chápání termínu jóga je systém ozdravných tělesných cvičení. Jaký byl můj údiv po přečtení knih s tématikou indické a jógické filozofie, když takto pojímala jógu i indická návštěva.

Pro začátek využijme podobenství této tělesné praxe, jejímž cílem není získávání pohybových dovedností, nýbrž uvědomění si prostoru, který obýváme. Prostoru těla. A hle, tu si uvědomujeme ruku, nohu, hlavu. Možná nalezneme i své ego a jiné části, ze kterých se skládá naše malá existence. Časem si možná někdo z nás uvědomí, kde se nachází a co vůbec znamená to, co zoveme tak důvěrně já.

Jelikož dle jógické filozofie je zdrojem utrpení naše mylné ztotožnění se s tělem, samotné dosahování tělesných dovedností jógu zcela jistě nedělá. Přesto je práce s tělesnou schránkou důležitá. Bez těla bychom nebyli a nemohli bychom nic, natožpak dosáhnout seberealizace, tedy poznat sebe sama. Za svůj život jsem nepotkal člověka, který by se přiblížil své podstatě tím, že má nohu za krkem. Zato znám několik těch, kteří jsou ve spojení se svojí podstatou, bez nohy za hlavou.

Naše jednání je podmíněno způsobem, jakým vnímáme. Je interpretací toho, jak prožíváme sebe a život. A právě jejich směšování je zdrojem utrpení. Vždyť život není naším vlastnictvím a majetkem. Máme jej jen propůjčený na vymezený čas. Stejně tak naši tělesnou schránku. Ta se časem rozpadne jako nádoba z nevypálené hlíny.

Jak jednání, tak vnímání jsou naučené koncepty, které souvisí s tím, co dle zkušenosti vyhodnocujeme jako příjemné a nepříjemné, což by měl být ekvivalent bezpečného a ohrožujícího. Avšak šedá je teorie, zelený strom života a tak jsme v područí svých zvyků a návyků nazývaných vásanami.

Cílem je tedy rozvoj dovedností týkajících se vnímání a z nich vyplývající tělesné reality skrze uvědomění si svých hranic a omezení. Efektivita našeho jednání povstává právě na tom, jak se umíme pohybovat v prostředí, které nás vymezuje.

Ti, co tvrdí, že omezení jsou jen v naší mysli, jsou neuvědomělí. Vždyť náš život sám má omezení – narození a smrt. Žijeme v rozmez mezi moc a málo. Problém spočívá ve faktu, že obvykle si nejsme vědomi svých skutečných možností, natožpak toho co zveme Já.

Nakonec nemusí jít o to zjistit kdo, či co je ono JÁ, vždyť bohatě stačí, aby se prožívání našeho života stalo lehčím, příjemnějším.Tak často omílaná denní praxe spojující se s jógou pak neznačí denní návštěvu tělocvičny, jógového studia, či chrámu. Denní praxe značí aplikaci toho, co známe z těchto míst do běžného života. Zamyslete se, je důležitější znát „správné“ provedení pozice utkatásana (pozice stoličky), či způsob, jakým trávíme nejběžnější chvíle, sedíme-li v práci, doma čtouce například tuto úvahu?!

BAM