Vivéka

Vivéka


Vivéka je jógový výraz pro rozlišování. A je to právě rozlišování, jež nám pomáhá pochopit, kde končí cvičení jógových technik a kde začíná skutečná sádhana (jógová praxe). Jógové techniky jsou velikou skříní, do které můžeme schovat své strašáky a kostlivce. Skříň vskutku krásná zjevem, dekorovaná orientálními vzory a veliká obsahem. Ale co se skrývá v ní? A k jakému účelu ji využíváme? A potřebujeme vůbec tento kus nábytku?

Lenost a disciplína

Jóga není konkrétní technikou, je to neustále se učící živoucí organismus.
Praxe jógy by měla vést k akceptaci své přirozenosti. Sami sebe nezměníme, to je nemožné. Co však změnit můžeme, je vztah k sobě samým. Takováto změna je často mylně pokládána za změnu osobnosti, či nějakou tu formu osvícení. Jestliže vnímáte rozdíl, pak jste se dotkli vivéky. Jedná se o rozlišování co je skutečné a co iluzorní. Ale pozor! Vivéka není racionalizací, není odůvodňováním. Vivéka je prožitkové povahy. Nemusíte myslet, prostě víte. Mysl Vám potvrdí cokoli, co si usmyslíte. Ale prožitek, to je jiná káva… Je to, jako když jste zamilovaní. Netřeba vysvětlovat, netřeba analyzovat. Jednoduše víte. Je to. Cítíte to!

A právě i k tomu slouží denní praxe. Praxe nás učí v souvislostech. Podívejme se například na takové cvičení ásan (jógových pozicí). Na začátku cvičení bolí, táhne. Vyžaduje úsilí, jako kdy chcete roztlačit auto. Pravidelnost může být zpočátku bojem s leností, ale postupem času se z ní stává zvyk, který tento rituál zjednodušuje. Auto získává kinetickou energii – setrvačnost. A co víc! Většina adeptů si ze zvyku vytvoří návyk. To už jedeme z kopečka a snažíme se nastartovat. A najednou se motor rozběhne. To se pak cvičí snadno, i když se nechce! Vize příjemně strávených chvil přeci stojí za ten počáteční stav nepohodlí! Ale co na to naše tělo? Prožíváme skutečně chvíle lenosti, anebo si chce tělo jen odpočinout? Dáte pak přednost praxi, anebo odpočinku? A co v takovémto případě znamená pojem jógová praxe? Jógová cesta je cestou citlivosti (nenásilí) a tak je výhodné si uvědomit, zda nepácháme násilí na svém těle. Boj se svým tělem je boj se svou přirozeností. Boj je stále boj, i když bojujeme ve jménu Boha, I když bojujeme za mír!

Lenost je přirozená vlastnost jako každá jiná. Může být plynovým pedálem, stejně jako naší brzdou. Může nám komplikovat naši životní jízdu, stejně tak nám ji může zkvalitnit, anebo dokonce zachránit život. Způsob jak se sebou jednáme, mohou vyjádřit následující tři věty:

Jsem líný?
Jsem líný!
Jsem líný.

Jógová praxe má mnoho podob a stejně jak se mění počasí na obloze, mění se i potřeby našeho těla a nás samých. Je třeba se jen ztišit a poslouchat naši vlastní hlubokou moudrost, která prostupuje naší tělesnost.
Sútry, učitel-průvodce a praxe nám pak nabízí mapu a náš vlastní přístup nám dává dovednost číst v této mapě.


Hari Óm