Jsou žáci důstojnými následovníky svých učitelů? III.

Jsou žáci důstojnými následovníky svých učitelů? III.

Cílem vztahu učitel-žák není nahrazení rodičovské autority, nýbrž vyléčení se z patologického vztahu vytvořeného v dětství a následné dosažení dospělosti.

Vztah mezi učitelem a žákem opisuje vztah mezi rodičovskou autoritou a dítětem. Aby bylo dítě důstojným potomkem svého rodiče, mělo by procházet vývojem. V útlém věku vzhlíží dítě ke svému rodiči až nekriticky. Ve fázích individualizace a dospívání dochází k vymezování se od rodiče, což se projevuje jako vzdor. Dospělost je stavem, kdy dvě individuality dokáží fungovat nezávisle na sobě. Stav, kdy se odtrhneme z pout závislosti na rodičích, získáme svobodu a přijmeme zodpovědnost za své činy.

Přijímat nekriticky slova svých rodičů je stejně nedospělé, jako se s nimi přít. U seberealizačních směrů je to stejné. Seberealizační směry by měly pomoci prožít a opustit tyto neprožité tyto vztahy z období dětství a dospívání, abychom dosáhli skutečné dospělosti. Na druhou stranu jak praví klasik „Myslíš si, že jsi osvícený? Navštiv svoje rodiče.“

Podobenství seberealizace – naplnění své životní role a přijmutí sebeodpovědnosti, či změny role dítěte v dospělého nalezneme i v pohádkách. V pohádce o Bajajovi symbolizuje učitele věrný společník – kůň, kterému hlavní hrdina Bajaja na konci cesty za odměnu stíná hlavu. Pokud nejsme schopni překročit své učitele, jsme skutečně dospělí? Jsme hodni být nositeli jejich jmen?!

Hari Óm

Jsou žáci důstojnými následovníky svých učitelů? II.

Jsou žáci důstojnými následovníky svých učitelů? II.

Na lekcích pomáhám lidem nejen pochopit a vnímat své tělo, ale také jim pomáhám sešlapovat jejich vlastní pedály. U jednoho je to plyn, u druhého brzda.

To že učitel řekne, neznamená, že žák slyší, co řekl učitel. Žák rozumí jen tolik, kolik může. Propast mezi učitelem a žákem se nazývá zkušenost. Slova učitele jsou naší interpretací, ne slovy učitele.

Když učitel mluví o cíli, žák má jeho představu. Ta se může stát jak pomocníkem, tak překážkou jeho naplnění. Jít ve vyšlapaných stopách sice usnadňuje chůzi, to však nezaručuje, že stopy vedou k našemu cíli. Taktéž to neznamená, že se jedná o nejvhodnější cestu. Ale na každé cestě je dobré, že každá cesta někam vede J.

To, že si myslíme, že chápeme slova učitelů, ještě neznamená, že je skutečně chápeme. Vše chce svůj čas. Asi tak před deseti lety jsem tak jako mnoho dalších po jedné lekci dostal na nějaký nedůležitý dotaz od D. Štědroňského (Ashtanga Vinyasa Yoga) odpověď “Cvič dál...“, za kterou může stát hluboká moudrost stejně jako u jiných neznalost a alibismus, za který se dá velmi snadno schovat. Ale tak je to se všemi univerzálními radami. Záleží na zkušenosti a ta není vždy na první pohled vidět.

Učitel by měl směřovat žáka bezpečnou cestou skrze vlastní zkušenost. Žel až velmi často se stává, že samozvaní učitelé doporučují to, či ono bez vlastní zkušenosti. To je velmi nebezpečné. Zejména proto, že většina adeptů na cestě jógy s ní začíná kvůli problému. Ať už se jedná o problém fyzický, či psychický. Jóga je dlouhodobou a systematickou zkušeností, kterou žádný víkendový, či trojměsíční kurz zakončený diplomem nenahradí. Ale jak tomu má rozumět žák?

Není jediné pravé jógy. Existuje však ta pravá jóga pro mě.

Jednotlivé systémy opisují poznání a zejména potřeby, přístupy, ale také charakter jejich tvůrců. Veškeré struktury cvičebních jednotek a zejména přístup opisují systém, který vypovídá zejména o jejich tvůrci. To stejné však platí i o následovnících. Jako praví staré pořekadlo „vrána k vráně sedá.“ Podotýkám, že není lepší, či horší praxe. Existují však formy praxí, které přitahují jogíny s charakteristickými rysy. Máte-li sklon k projevům vůle, bude i vaše cvičení nejspíše silové a zdraví ohrožující. Máte-li sklon být laxní, budete s velkou pravděpodobností vyhledávat formy odpovídající vašemu nastavení. Jednoduše, když máte rádi pivo, vyhlížíte hospodu.

Je na každém, jakou cestu si zvolí. S úsměvem vzpomínám na konverzaci s Dr. Černým (Iyengar Yoga), kdy se mě zeptal na preference jógové praxe v Bratislavě. Po odpovědi že jsou momentálně populární dynamické formy cvičení ásan (power, ashtanga vinyasa atd.) zareagoval „To je dobře, to jsou naši budoucí klienti“ (pozn. Iyengar Yoga je známa svým terapeutickým přístupem zohledňující stav cvičence). Podotýkám, že problémem není praxe jako taková, ale přístup, který k ní zaujímáme.

A tak znovu pokládám otázku, zda za oblíbeností učitele, či jógového směru je nabídka potřebného, či chtěného? Obvykle totiž nechceme ani slyšet o potřebném, ale potvrdit vlastní světonázor a pseudo-potřeby. Odtud plyne Buddhovo „lidské potřeby jsou neukojitelné.“ Ale co ve skutečnosti potřebuji?

Pokračování příště…

Jsou žáci důstojnými následovníky svých učitelů?

Jsou žáci důstojnými následovníky svých učitelů?

Učení probíhá vědomým a nevědomým napodobováním. Vypelichaná opice vidí, opice dělá.

Tento článek bych rád věnoval úvaze o úloze učitele a vztahu žák-učitel. Velmi často se setkáme s jógovou reklamou, kdy se učitel, či instruktor jógy odkazuje na věhlasné učitele. Rozhodneme-i se navštívit takového člověka, přiláká nás jeho jméno, či jméno jeho údajného učitele? 

Kontakt s věhlasnými jmény obvykle znamená krátkodobé hodinové, či víkendové zkušenosti z workshopů. Je však korektní nazvat po takovéto krátkodobé zkušenosti svého workshopového průvodce svým učitelem? Stará moudrost praví, že učitel si vybírá svého žáka.

Workshopy mají jistě svoji inspirační hodnotu, avšak nikdy nenahradí dlouhodobé systematické jógové úsilí. A jógová praxe se vyznačuje právě dlouhodobostí a systematičností. To je velmi podstatné, protože budeme-li mluvit o modré barvě, je nezbytné sladit svoji představu o tom, co je to modrá a i když budeme mluvit o stejné barvě, každý z nás si vybaví jiný odstín téže barvy. Můžeme si myslet, že chápeme učitelova slova, ale bez systematické a dlouhodobé zkušenosti doopravdy nikdy nevíme.

Je oblíbenou reklamou zaštiťovat se údajnou zprostředkovanou tradicí. Existuje mnoho konkrétních cvičebních jednotek. Ty však byly vymyšleny na míru konkrétnímu jogínovi. Cílem jógové praxe není bezduché opakování technik, ale realizace toho, koho nazýváme já. Pak je otázka, zda napodobňováním druhého člověka skutečně ono já nalezneme?!

Když se řekne jóga, každý člověk si představí to, co nejblíže odpovídá jeho vlastní představě a charakteru. Jakákoli definice je pravdivá a přitom neúplná. Cvičení ásan je jednou z mnoha praxí jógy. Není jógou v její celistvosti. Je jedním z mnoha způsobů jak nalézt, interpretovat a následně realizovat individuální a následně i bytostné já. 

Neexistuje unifikované cvičení, které je vhodné pro každého. Jestliže kdokoli tvrdí, že jeho cvičení je vhodné pro všechny, tak buď lže, anebo neví, co mluví. Acylpirín taktéž nevyléčí všechny nemoci světa J. To se týká i jógové praxe. Co je dobré pro jednoho nemusí být dobré pro druhého. Nezbývá než zkusit.
Každý máme ojedinělou strukturu těla a ducha, která se vyvíjela na základě vrozeného, stejně jako nevědomě a vědomě naučeného. Prožívání ovlivňuje činnost orgánů, stejně jako činnost orgánů ovlivňuje prožívání a z něho plynoucí jednání. Jinými slovy tělo opisuje naši osobní historii. Vše co jsme zažili, je zapsáno do těla.

Pokračování příště…

Jógové dýchání

Jógové dýchání

Funkce dechu během praxe jógy je mnohem širší oblast nežli pouhá znalost dechových technik. Jógová praxe přesahuje techniky zdravotního tělocviku zvaného jóga. Ovládnutí techniky zcela jistě neznamená ovládnutí těla a jeho procesů. Ovládání jakékoli techniky není jógou, a proto může být pro jógové cíle dokonce kontraproduktivním. To proto, že velmi často narušuje přirozené plynutí, jež je pro praxi skutečné jógy nezbytným faktorem.

Skutečné ovládnutí dechu spočívá v jeho přirozeném proudění bez násilné manipulace. V udržení maximálně soustředěné (stabilní) pozornosti bez napětí jak v tělesných, tak psycho-mentálních procesech. Jen takovýto dech se stává stabilním a uvolněným, což je výchozí předpoklad vztahující se k tělesné pozici původní jógové praxe. V tomto bodu je nutné zmínit, že jógový pohled na tělo přesahuje náš koncept fyzického těla a více se blíží termínu bytost. 

Princip práce s dechem přesahuje cvičení technik. Vyžaduje fyzickou a psycho-mentální zkušenost dechového procesu. Během připravovaných workshopů na téma JÓGOVÉ DÝCHÁNÍ se budeme zabývat způsoby jak transformovat cvičení ásan na skutečnou jógovou praxi.

Hari Óm

Tak co, jak ti jde jóga?

Tak co, jak ti jde jóga?

Nedávno jsem po dlouhé době potkal kamaráda a mimo jiné se mě zeptal „Tak jak ti jde jóga?“ Nerozuměl jsem, na co se mě ptá a tak jsem se zeptal co má na mysli? A prý zda jsem více flexibilní. Byl jsem zaskočen míněním o jógové praxi a odpověděl jsem šalamounsky „Když tělo protahuji, jsem flexibilnější, ale ztrácím sílu, a když tělo posiluji, je to na úkor flexibility.“

Jsou skutečně praxe spojené se zvyšováním svalové flexibility jógou, anebo jde o mylnou představu? Je pravdou, že vnější forma mnohých jógových pozic vypadá, že je flexibilita záměrem. Jenomže jógová praxe není o vnějším efektu, ale o funkčnosti, což na tělesné úrovni znamená uvolněné a koordinované ovládání těla. Snaha o nadměrné nefunkční protažení jednotlivých částí těla je decentralizující. Taková snaha jde proti zdraví a tak by se dala nazvat spíše flexi(de)bilitou.

Jakékoli neúčelné dosahování kvalit si nezasluhuje nazývat se jógovou praxí. Stejně jako síla řetězu i celistvost lidské bytosti se určuje podle jejího nejslabšího článku.

Jógová praxe pracuje na hlubších úrovních nežli jen na té tělesné. Učí mnohému. Na vědomé i nevědomé úrovni integruje jednotlivé části bytosti, zcelistvuje ji skrze poznání vlastních možností.

Tak co a jak jde jóga Vám?

Hari Óm

Novoroční předsevzetí

Novoroční předsevzetí

Každý rok je to stejné. Na silvestra si mnozí „uvážou“ na krk dobrovolný závazek, že jejich chování bude takové či makové. To se týká hodnot, přístupu k ostatním lidem, k sobě samému, či ke zdraví. Všichni známe… Typickým příkladem je „od nového roku začnu cvičit.“ A jelikož se nejznámější jógová praxe pojí s tělesným cvičením, můžeme na začátku každého nového roku zakusit vlnu nově příchozích nadšenců cvičení ásan. S postupem času jejich řady však prořídnou. Kam se vytratilo ono předsevzetí změny ve prospěch zdraví?!

Začněme od začátku. Na počátku bylo slovo a to slovo bylo ROZHODNUTÍ. Kouzlo rozhodnutí však spočívá v co nejrychlejší reakci. Je třeba okamžité akce. A upřímně, kolik z nás je schopno nějaké konkrétní, mnohdy ne příliš pohodlné akce pár vteřin po půlnoci mírně ovíněni za doprovodu pozlátek pomíjivých barevných hvězd ohňostroje na černočerné obloze. Na druhý den si na rozhodnutí mnohdy ani nevzpomeneme. A není divu, lidoop za krkem nás tluče do hlavy a ta třeští… Rada první: Pro zdraví přístup k životu (cvičení, strava atd.) neexistuje zítra, zítra je nemoc. Odkládání je nemoc a odkládáním nemoc vzniká…

Praxe ásan o které mluvíme jako o józe je fyzická zkušenost a jako taková nám dává pociťovat stav našeho těla. To je mnohdy příjemné, ale na začátku tomu bývá naopak. Jednoduše řečeno kdo chce zakusit sladkost, musí nejdříve ochutnat hořkost. Praxe jógy je praxí obětiny – odkládáme pohodlné a nastolujeme disciplínu. Ta následně přináší dary, o kterých se nám nezdálo ani v těch nejdivočejších snech. Jógová výchova je výchova medem a bičem. Rada druhá: Neberte příliš vážně příjemné a nepříjemné pocity, ty nevypovídají o tom co se skutečně děje, ale jak dění prožíváme.  

Praxe jógy většinou začíná na základě stavu nefunkčnosti, kterou si dovolím přirovnat k nemoci. Je to logické, protože žádný spokojený a realizovaný člověk nebude mít potřebu na svém životě cokoli měnit, stejně jako zdravý člověk nebude mít potřebu léčit se. Tak například začneme toužit po štíhlém bříšku, či krásně tvarovaných půlkách, anebo představou o nových možnostech těla typu stojce na jedné ruce. Anebo se chceme naučit zvládat stres. Jednoduše řečeno už nám nevyhovuje fungovat, jak jsme doposud fungovali. Jenomže když chceme cokoli dostat, musíme nejdříve dát a to je další překážka předsevzetí. Mnohdy si nejsme plně vědomi, jakou cenu budeme muset zaplatit. Z vlastní zkušenosti však mohu dosvědčit, že tento se obchod vyplatí.

Hari Óm

Deník jogína II.

Deník jogína II.

Nemůžeme zastavit svět, můžeme však zastavit sebe.

Cílem praxe ásan je pochopit vlastní skutečné možnosti a to nejen ty tělesné. Jejich postupná podpora a rozšiřování. Což může v konečném výsledku znamenat, že nakonec dojdete k závěru, kdy si řeknete „v mém případě ta noha za krk skutečně nepatří“.

Znalost těla učí znalosti psycho-mentálního prožívání. Mít široké znalosti o funkcích těla, či cvičení ásan není ekvivalentem tělesné zkušenosti (to se týká žel nejen jógových studentů, ale i učitelů). Nemluvě o přesazích těchto technik. Cvičení ásan může být dezorientující, protože byť pracujeme na úrovni těla, ovlivňujeme i další části tělesno-psycho-mentálního systému a tak i zabarvení vlastního požívání.

Dosahování nadlidských výkonů spojených s používáním těla neurčuje kvalitu ve zbylých částech naší osobnosti. Je to jako s přemírou rozumu a nedostatkem citu, či přemírou citu a při nedostatku rozumu. Vnitřní nerovnováha v životě je vždy náročná a neefektivní. Nezapomínejte, že síla řetězu se určuje podle jeho nejslabšího článku a rychlost karavany určuje ten nejpomalejší velbloud.

Život je Hra. Naší úlohou je být, kým jsme a ne tím, čím bychom chtěli být. Takovéto představy jsou jen projevem bytostné neintegrity a zdrojem utrpení.

Hari Óm