Z jogínova deníčku

Z jogínova deníčku

Jóga není cestou sluníčkovou. Prvotní odhalování kým jsem, se může stát velmi nepříjemnou zkušeností. Avšak jakmile jednou otevřeme dveře na cestě poznávání, není cesty zpět…

Předem bych se rád omluvil, že je tento blog po nějakou dobu v tichosti. Může za to má práce na publikaci týkající se jógických technik spjatých s procesem dýchání, které je tak oblíbeně zváno pránájámou. (Pozn. dýchací techniky jsou jen jednou z pránájámických praxí, zato nejznámější.)

Byť se rád hýbu a pohyb je mou malou osobní obsesí, tak již mnoho let jako mnozí prohlašuji, že cvičení ásan není jógou, ale že se jedná o jednu z tradičních praxí. Jóga není orientální fitness, ale že se jedná o praxi, skrze kterou se učíme být s entitou, kterou zveme JÁ. A k tomu může sloužit jakákoli činnost.

Dle starých mudrců, vše v tomto vesmíru má jméno a tvar (nama, rupa). Avšak motivace toho co zve se jógi jde za tyto dva atributy. Abychom se této podstaty dotkli, podívejme se na jméno a tvar toho, co jóga zveme.

Etymologie slova odkazuje na termín spojení. Má se na mysli spojení se s podstatou, kterou zveme JÁ. S podstatou, kterou vystihuje ono křesťanské „Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Slovo jóga je však pojímána ještě ve významu praxe. Praxe, která nás k tomuto spojení přivádí.

Nejobvyklejší chápání termínu jóga je systém ozdravných tělesných cvičení. Jaký byl můj údiv po přečtení knih s tématikou indické a jógické filozofie, když takto pojímala jógu i indická návštěva.

Pro začátek využijme podobenství této tělesné praxe, jejímž cílem není získávání pohybových dovedností, nýbrž uvědomění si prostoru, který obýváme. Prostoru těla. A hle, tu si uvědomujeme ruku, nohu, hlavu. Možná nalezneme i své ego a jiné části, ze kterých se skládá naše malá existence. Časem si možná někdo z nás uvědomí, kde se nachází a co vůbec znamená to, co zoveme tak důvěrně já.

Jelikož dle jógické filozofie je zdrojem utrpení naše mylné ztotožnění se s tělem, samotné dosahování tělesných dovedností jógu zcela jistě nedělá. Přesto je práce s tělesnou schránkou důležitá. Bez těla bychom nebyli a nemohli bychom nic, natožpak dosáhnout seberealizace, tedy poznat sebe sama. Za svůj život jsem nepotkal člověka, který by se přiblížil své podstatě tím, že má nohu za krkem. Zato znám několik těch, kteří jsou ve spojení se svojí podstatou, bez nohy za hlavou.

Naše jednání je podmíněno způsobem, jakým vnímáme. Je interpretací toho, jak prožíváme sebe a život. A právě jejich směšování je zdrojem utrpení. Vždyť život není naším vlastnictvím a majetkem. Máme jej jen propůjčený na vymezený čas. Stejně tak naši tělesnou schránku. Ta se časem rozpadne jako nádoba z nevypálené hlíny.

Jak jednání, tak vnímání jsou naučené koncepty, které souvisí s tím, co dle zkušenosti vyhodnocujeme jako příjemné a nepříjemné, což by měl být ekvivalent bezpečného a ohrožujícího. Avšak šedá je teorie, zelený strom života a tak jsme v područí svých zvyků a návyků nazývaných vásanami.

Cílem je tedy rozvoj dovedností týkajících se vnímání a z nich vyplývající tělesné reality skrze uvědomění si svých hranic a omezení. Efektivita našeho jednání povstává právě na tom, jak se umíme pohybovat v prostředí, které nás vymezuje.

Ti, co tvrdí, že omezení jsou jen v naší mysli, jsou neuvědomělí. Vždyť náš život sám má omezení – narození a smrt. Žijeme v rozmez mezi moc a málo. Problém spočívá ve faktu, že obvykle si nejsme vědomi svých skutečných možností, natožpak toho co zveme Já.

Nakonec nemusí jít o to zjistit kdo, či co je ono JÁ, vždyť bohatě stačí, aby se prožívání našeho života stalo lehčím, příjemnějším.Tak často omílaná denní praxe spojující se s jógou pak neznačí denní návštěvu tělocvičny, jógového studia, či chrámu. Denní praxe značí aplikaci toho, co známe z těchto míst do běžného života. Zamyslete se, je důležitější znát „správné“ provedení pozice utkatásana (pozice stoličky), či způsob, jakým trávíme nejběžnější chvíle, sedíme-li v práci, doma čtouce například tuto úvahu?!

BAM

Působení ásan

Působení ásan

Když cvičení ásan nevyléčí vaši chorobu, neznamená, že neléčí.

V jógové literatuře se dočte o neuvěřitelném působení jógového cvičení ásan ovlivňujících i tak závažné stavy jakými jsou vir HIV, či rakovina. To je samozřejmě nesmysl, za nějž by měl autor dostat přes prsty. ŽÁDNÁ TĚLESNÁ POZICE VŠECHNY NEDUHY SVĚTA NELÉČÍ. Léčí víra v pozici, stejně jako míra pozornosti, kterou si skrze změnu napětí a proudění životní energie v těle věnujeme. Slibovat uzdravení tak vážných stavů je bezohledné a trestuhodné. Cílem jógy ve svém původním významu není uzdravovat na tělesné rovině, nýbrž na rovině bytostné.

Každá praxe má své pole působení. Myslet si, že tělesné cvičení uzdraví sociální dysfunkci je jako myslet si, že acilpirin je univerzální lék na všechny nemoci světa. Má zkušenost je, že chceme-li pracovat s tělem, je třeba pracovat s tělem. Chceme-li pracovat s psýché, pracujme s psýché atd. Přesto se nám tělesnost může stát učitelem poznání jak k sobě přistupovat v různých oblastech života. Cílem jógy není útěk od nepříjemného, útěk od smrtelnosti, nýbrž její přijetí jakožto podpory kvality života, který nám byl dán. Třeba i s nemocí.

Čitta vrtti nirodha je dle Pataňdžaliho jógasúter vysvětlením termínu jóga. Tedy zastavením toku mysli. Což je sice hezké, ale bez vlastní praxe nicneříkající. Tento stav nedosáhnete skrze žádné filozofování, ani skrze cvičení tělesných pozic. Žádná tělesná pozice nemění vaše já, stejně jako tvar nádoby nemění chuť vína. To dokáže pouze práce s pozorností, s vědomím. Pozorování. Přesto má cvičení ásan svoje benefity, které významně mění kvalitu života. Například poskytují podobenství o tom, jak pracuje naše prožívání. Abyste nepodléhali sugesci, nebudu vám říkat jaké. Je důležité neulpívat na představě a být k sobě pravdivým. Vždyť stačí mít oči doširoka otevřené. Vlastně všechny smyslové orgány. Je jen na Vás, na jaký z cílů a benefitů této cesty cílíte.

Hari Óm

Ulpívání na příjemném

Ulpívání na příjemném

Jak může člověk rozumět svému já, když nerozumí ani oné nádobě ve kterém ono já přebývá?

Za nejatraktivnější jógovou praxi v našich končinách můžeme bezesporu označit cvičení ásan. Velmi často vidím, jak lidé co nerozumí svému tělu, neslyší jej, neumí s ním funkčně zacházet a užívají jej jednostranně, radí ostatním „poslouchejte svoje tělo“. Každý instrukci chápe, ale kdo ji skutečně rozumí? Ale jak tomu mají rozumět žáci, když tomu často nerozumí ani učitelé?! Co to znamená poslouchat své tělo?

Poslouchat své tělo neznamená dělat to, co se nám líbí či nelíbí, ale to, co našemu tělu dělá dlouhodobě dobře. Typickým příkladem je, když jíte čokoládu. Je vám při tom dobře, ale jakmile sníte celou tabulku, začne bolet bříško. Z toho plyne poučení, že poslouchat své tělo neznamená naplňovat potřeby chutí, ale potřeby trávení. S cvičením je to stejné.

Nedávno jsem se bavil se svojí ženou, která prohlásila, že jóga (cvičení ásan) lidem ubližuje, protože lidé zapomněli co je zdravý rozsah kloubu. Odpověděl jsem ji, že to lidé nezapomněli, že většina z nich to bohužel nikdy nevěděla.

Mnoho jogínů se skutečně ničí protože preference jejich praxe jde ruku v ruce s preferencí jejich osobnosti. A tak lidé co mají tendence být v napětí, volí praxe vyvolávající napětí (např. power jóga) a ti co mají tendenci být laxní a kolabování volí uvolňující praxe (např. jin jóga). A zesilují již tak silné články vlastního řetězu.

Moc nekorumpuje, moc přitahuje zkorumpovatelné

Frank Herbert

Cvičení a praxe jako takové však za lidské neduhy nemohou. Netřeba je proto měnit, stačí změnit jen přístup k jeho provádění a tudíž i k sobě samému. Systém cvičení přitahuje jedince s charakteristickými vlastnostmi, nemůže však za lidskou neznalost. Jógová praxe není ulpíváním na příjemném, či stranění se nepříjemného nýbrž nastolením rovnováhy. Vždyť i sílu řetězu určuje jeho nejslabší článek.

Hari Óm

Hyperdebilita

Hyperdebilita

Velmi mě mrzí jak neznalost, nadutost a zejména nesebekritičnost ovlivňuje dobré jméno jógových praxí. Bohužel se to týká zejména samotných jogínů.

Jógová praxe cvičení ásan je často mylně interpretována jako jakési exotické strečinkové cvičení. Jak zavádějící je tento pohled. Cílem cvičení ásan z hlediska tělesného zdraví není ohebnost, nýbrž mobilita (pohyblivost) a koordinace těla. A víte, jak se dělí míra ohebnosti jogína? Jogín může mít malou míru pohyblivosti (hypomobilita), optimální míru (mobilita) a velkou míru pohyblivosti (hypermobilita). 

Každý z nás má své vlastní nastavení a tendence chování. To se týká i tělesné schránky. Jógová terminologie užívá termín vásany. Obvykle máme tendenci rozvíjet ty dovednosti, ve kterých jsme dobří a před svými slabými stránkami zavíráme oči. Rozvíjení hypomobility se nazývá lenost. Mnohem větší problém je však rozvíjení již tak nadměrného rozsahu pohyblivosti. Takovýto stav nazývám hyperdebilitou. To proto, že je to nejlepší způsob jak předčasně zdevastovat svoji tělesnou schránku.

 
Znám mnoho pseudojogínů, jenž se předvádí jako atrakce s nohami a rukami zapletenými do těch nejbizardnějších uzlů a zalomených v těch nejroztodivnějších místech těla. Ale položme si otázky „Jak mi tyto schopnosti zkvalitní prožívání vlastního života? K čemu je dobré být ozdobou na vánočním stromečku? Jaká je trvalá udržitelnost takovéto praxe? A proč tyto dovednosti nejsou přenositelné na každého jednoho žáka?

Tyto vánoční ozdoby mají velmi smutný a krátký život. Vystupují jako pomíjivá atrakce pro diváka, bez něhož nejsou ničím. Zvýšená pohyblivost ještě nikomu nezlepšila ani neprodloužila kvalitu života. Většinou tomu bylo spíše opačně.

Každý kloub má svoji danou míru pohyblivosti. Tato hranice je dána ligamenty (vazy), které drží jednotlivé kosti u sebe. A to z dobrého důvodu. Hýbe-li se kloub méně než může, ničí se. Hýbe-li se více než může, ničí se. Rozdíl mezi zkušeným a nezkušeným jogínem nespočívá v jeho tělesných dovednostech, ale v dovednosti naslouchat svému tělu. Ve vnímání svého momentálního optima, jež neustále mění své hranice.

Žel je velmi málo lidí, co rozumí svému tělu, natožpak praxi zvané jóga. Ta dle hathajóga pradípiky začíná studiem skrze tělesné pozice. Nejde ani tak o jejich formu, jakož o jejich vnitřní obsah. Tj. jak měnit napětí a proudění energie v těle. Jak pracovat s pozorností a vědomím. Toužíte-li však po nadměrné mobilitě, nezoufejte, jednou se i ligamenty rozpadnou a přestanou držet vaše kosti.

Hari Óm

Začátečníci vs. pokročilí jogíni

Začátečníci vs. pokročilí jogíni

Pro cvičení neexistuje zítra. Zítra je nemoc.

„Dobrý den, rád bych začal chodit na jógu a jsem začátečník.“
„Ano v našem studiu jsou lekce pro začátečníky.“
„Víte, ale já jsem úplný začátečník.“
Tato konverzace je denním chlebem lidí koordinující jógová studia. Právě jim a vážným zájemcům o jógovou praxi bych rád věnoval malou úvahu.

Existují-li úplní začátečníci, musí existovat i ti neúplní… A takovým začátečníkům chybí? Nejčastěji je to sebedůvěra a strašák představ o orientálně vyhlížejícím tělocviku a rozhodnutí začít tak rychle, jak je jen možné J. Není se třeba bát nějakých složitých technik. Stačí, když víte, kde máte ruku a kde nohu. Když si ani tímto nejste jistí, opakováním praxe sebedůvěru a vědomí sebe sama brzy posílíte.

Vnímání pokročilosti vypovídá o vztahu mezi sebeobrazem a obrazem druhých.

Osobně považuji rozlišování na jógové začátečníky a pokročilé za matoucí, protože principy praxe jsou pro všechny stejné. A pokročilost? Tu neurčuje instruktor, ale my sami dle vnímání vlastního sebeobrazu. A tak tu jsou věční začátečníci a zrychleně pokročilí... Žel v soutěživém prostředí našeho světa diktuje předpoklad, že mezi začátečníkem a pokročilým je rozdíl v měřitelných schopnostech. To se týká zejména tělesné jógy. Viz typická úvaha „Já si ještě nedám nohu za hlavu a už ty ano.“ A tak si mnoho lidí myslí, že když si ještě prsty rukou nedosáhnou na špičky nohou, jsou začátečníky. Jiní si zase myslí, že díky svým dispozicím pokročilí jsou. Je to asi tak, jako bychom si mysleli, že jsme-li levák a nemáme-li zvládnuto psaní pravou rukou, neumíme techniku psaní vůbec.
To co máme všichni společné je, že jsme jedineční. Jeden je černý, druhý bílý, jeden má dlouhé nohy a druhý žádné. Byť jejich praxe bude na první pohled vypadat rozdílně, jógovat mohou všichni.

Jediná cesta jak se zorientovat v jógové praxi je dlouhodobá systematická sebezkušenost. Praktikujete-li pravidelně delší dobu, jistě jste si všimli rozdílu provedení na začátku vaší snahy a nyní. Stejné jsou i změny na začátku, v průběhu a na konci cvičební jednotky. Prožívaný stav se mění i v ásaně samotné. Z toho plyne poučení, že v tělesném cvičení nezáleží na konečném provedení, ale na vnímání procesu provedení. Nezáleží na tělesných vlastnostech. Cílem praxe ásan na pohybové úrovni není mít pružné, či silné tělo, cílem je aby bylo tělo koordinované. Samotná síla, či flexibilita je k ničemu. A takovou pohybovou integraci docílíme funkčním provedení jednotlivých pozic. Efektivita pohybu povstává na hesle "Chcete-li se zdravě hýbat, musíte se zdravě vnímat." Pokud se však nedonutíte k pohybu, změnu nepocítíte. Sám se řídím heslem „Dokud nezkusím, tak nevím.“ Když zkusím a jde to, je to super. Když zkusím a nejde to, je to taky super.“
Proč se jógové lekce dělí na ty věnované začátečníkům a pokročilým? Důvodem nejsou tělesné dispozice, ale vníání vlastních možností. Pro začátečníka i pokročilého platí ta jistá pravidla, u pokročilého se předpokládá jejich znalost.

Pro někoho pokročilost znamená nohu za krkem a pro druhého vnímání těla (a to nejde na první pohled vidět).
Má zkušenost je taková, že co člověk, to jiné dispozice a vnímání těla. Pokud víte, kde máte ruku a nohu, netřeba se cvičení ásan obávat. Bič na sebe pleťte podle svých možností, ne dle představ o tom co byste měli dokázat. Tělesné dispozice nemají velikou důležitost. Cvičení jógy není ani o flexibilitě, ani o síle, ale o jejich vybalancování. Vše přijde, stačí jen cvičit. Nikdy nic nedostaneme, jestliže nejdříve něco sami nedáme. Jak říká staré přísloví „Bez práce nejsou koláče.“
Zkoušejte různé přístupy. Tělo má rádo různorodost. Fixace na jeden typ tělesného cvičení je jako jíst jen rohlíky. Což si vybere svoji daň. Co lektor, to jiný přístup a jiná předávaná zkušenost. Orientujte se dle výsledného efektu na vaše tělesné prožívání (ve smyslu nejím to, na co mám chuť, ale to po čem se cítím dobře. Návštěva hospody vám také udělá dobře na hodinu a poté příjde celodenní utrpení. Praxe ásan může být hodinovým utrpením, po kterém by měla následovat celodenní pohoda). Vnímání se bude rozvíjet a měnit se zkušeností a měnící se realitou Vašeho těla. Trpělivost růže přináší.

Hari Óm

Jsou žáci důstojnými následovníky svých učitelů? III.

Jsou žáci důstojnými následovníky svých učitelů? III.

Cílem vztahu učitel-žák není nahrazení rodičovské autority, nýbrž vyléčení se z patologického vztahu vytvořeného v dětství a následné dosažení dospělosti.

Vztah mezi učitelem a žákem opisuje vztah mezi rodičovskou autoritou a dítětem. Aby bylo dítě důstojným potomkem svého rodiče, mělo by procházet vývojem. V útlém věku vzhlíží dítě ke svému rodiči až nekriticky. Ve fázích individualizace a dospívání dochází k vymezování se od rodiče, což se projevuje jako vzdor. Dospělost je stavem, kdy dvě individuality dokáží fungovat nezávisle na sobě. Stav, kdy se odtrhneme z pout závislosti na rodičích, získáme svobodu a přijmeme zodpovědnost za své činy.

Přijímat nekriticky slova svých rodičů je stejně nedospělé, jako se s nimi přít. U seberealizačních směrů je to stejné. Seberealizační směry by měly pomoci prožít a opustit tyto neprožité tyto vztahy z období dětství a dospívání, abychom dosáhli skutečné dospělosti. Na druhou stranu jak praví klasik „Myslíš si, že jsi osvícený? Navštiv svoje rodiče.“

Podobenství seberealizace – naplnění své životní role a přijmutí sebeodpovědnosti, či změny role dítěte v dospělého nalezneme i v pohádkách. V pohádce o Bajajovi symbolizuje učitele věrný společník – kůň, kterému hlavní hrdina Bajaja na konci cesty za odměnu stíná hlavu. Pokud nejsme schopni překročit své učitele, jsme skutečně dospělí? Jsme hodni být nositeli jejich jmen?!

Hari Óm

Jsou žáci důstojnými následovníky svých učitelů? II.

Jsou žáci důstojnými následovníky svých učitelů? II.

Na lekcích pomáhám lidem nejen pochopit a vnímat své tělo, ale také jim pomáhám sešlapovat jejich vlastní pedály. U jednoho je to plyn, u druhého brzda.

To že učitel řekne, neznamená, že žák slyší, co řekl učitel. Žák rozumí jen tolik, kolik může. Propast mezi učitelem a žákem se nazývá zkušenost. Slova učitele jsou naší interpretací, ne slovy učitele.

Když učitel mluví o cíli, žák má jeho představu. Ta se může stát jak pomocníkem, tak překážkou jeho naplnění. Jít ve vyšlapaných stopách sice usnadňuje chůzi, to však nezaručuje, že stopy vedou k našemu cíli. Taktéž to neznamená, že se jedná o nejvhodnější cestu. Ale na každé cestě je dobré, že každá cesta někam vede J.

To, že si myslíme, že chápeme slova učitelů, ještě neznamená, že je skutečně chápeme. Vše chce svůj čas. Asi tak před deseti lety jsem tak jako mnoho dalších po jedné lekci dostal na nějaký nedůležitý dotaz od D. Štědroňského (Ashtanga Vinyasa Yoga) odpověď “Cvič dál...“, za kterou může stát hluboká moudrost stejně jako u jiných neznalost a alibismus, za který se dá velmi snadno schovat. Ale tak je to se všemi univerzálními radami. Záleží na zkušenosti a ta není vždy na první pohled vidět.

Učitel by měl směřovat žáka bezpečnou cestou skrze vlastní zkušenost. Žel až velmi často se stává, že samozvaní učitelé doporučují to, či ono bez vlastní zkušenosti. To je velmi nebezpečné. Zejména proto, že většina adeptů na cestě jógy s ní začíná kvůli problému. Ať už se jedná o problém fyzický, či psychický. Jóga je dlouhodobou a systematickou zkušeností, kterou žádný víkendový, či trojměsíční kurz zakončený diplomem nenahradí. Ale jak tomu má rozumět žák?

Není jediné pravé jógy. Existuje však ta pravá jóga pro mě.

Jednotlivé systémy opisují poznání a zejména potřeby, přístupy, ale také charakter jejich tvůrců. Veškeré struktury cvičebních jednotek a zejména přístup opisují systém, který vypovídá zejména o jejich tvůrci. To stejné však platí i o následovnících. Jako praví staré pořekadlo „vrána k vráně sedá.“ Podotýkám, že není lepší, či horší praxe. Existují však formy praxí, které přitahují jogíny s charakteristickými rysy. Máte-li sklon k projevům vůle, bude i vaše cvičení nejspíše silové a zdraví ohrožující. Máte-li sklon být laxní, budete s velkou pravděpodobností vyhledávat formy odpovídající vašemu nastavení. Jednoduše, když máte rádi pivo, vyhlížíte hospodu.

Je na každém, jakou cestu si zvolí. S úsměvem vzpomínám na konverzaci s Dr. Černým (Iyengar Yoga), kdy se mě zeptal na preference jógové praxe v Bratislavě. Po odpovědi že jsou momentálně populární dynamické formy cvičení ásan (power, ashtanga vinyasa atd.) zareagoval „To je dobře, to jsou naši budoucí klienti“ (pozn. Iyengar Yoga je známa svým terapeutickým přístupem zohledňující stav cvičence). Podotýkám, že problémem není praxe jako taková, ale přístup, který k ní zaujímáme.

A tak znovu pokládám otázku, zda za oblíbeností učitele, či jógového směru je nabídka potřebného, či chtěného? Obvykle totiž nechceme ani slyšet o potřebném, ale potvrdit vlastní světonázor a pseudo-potřeby. Odtud plyne Buddhovo „lidské potřeby jsou neukojitelné.“ Ale co ve skutečnosti potřebuji?

Pokračování příště…