Mít mysl a tělo jako kočka

Jóga jako hra s nervovou soustavou II.

Mít mysl a tělo jako kočka

Kočky jsou úžasní tvorové, kteří nám mohou být velikou inspirací. Zejména dvě polohy kočky nám mohou být obrazem, který bychom chtěli následovat. Jsou jimi kočka odpočívající a kočka lovící – ve střehu.

Jak souvisí kvalita napětí v těle, projevy vegetativní nervové soustavy (VNS) a představa kvalitativně odlišných poloh kočičího chování? Působení VNS by se dalo přirovnat ke kvalitě stavu těla kočky, která má tělo dokonale uvolněné a v krátkém momentě jej dokáže aktivovat. Kočka nám dává krásnou ukázku fungování vegetativní nervové soustavy. Větví sympatiku a parasympatiku.

Přeskočme anatomii a vrhněme se na projevy funkce sympatiku a parasympatiku spojené se zdravím a s historií (historii ve smyslu všech odezev organismu na podněty, které jsou v něm zapsány. Nejčastěji jsou chápány pojmy trauma a blok.). Sympatikus si můžete představit jako kočičku číhající na myš a parasympatikus jako uvolněnou kočičku vyhřívající se na slunci.

Tyto dvě větve VNS pracují jako antagonisté a jejich činnost by se měla střídat. Počátky autonomního nervového systému vycházejí u sympatiku z krční, hrudní a bederní části páteře (oblast hrudní kyfózy) a u parasympatiku z krční a křížové oblasti (krční a bederní lordóza). Sympatikus aktivuje organismus a parasympatikus jej naopak uklidňuje a uvolňuje. Rovnováha a střídavá funkce mezi těmito dvěma větvemi nervové soustavy je životně důležitá.  

Tyto dvě polohy kočky domácí jsou krásným a přesným vyjádřením esence fungování nervového systému. A právě správná funkce nervového systému je jedním z nejdůležitějších pilířů zdraví systému na fyzické úrovni přímo ovlivňující nejen naše fyzické tělo, ale i emoční a pudové prožívání.

Jógová cvičení jsou mimo jiné právě i stimulací těchto dvou větví VNS a změnou napětí v systému. Některé techniky ve Vás energii probudí, jiné Vás utlumí. To vše v souvislosti s vnějšími faktory a Vaším momentálním fyzickým a psychickým stavem.

Začínáme tedy z uklidnění se a uvolnění. To z prostého důvodu. Abychom mohli vystavět nové, abychom mohli přinést našemu systému novou informaci, je třeba povolit a rozložit původní vzorce napětí. Shiva (v překladu milostivý) tanečník a ničitel není patronem jógy bezdůvodně. Ničí staré, aby se na jeho základech mohlo projevit nové – to je symbolika jeho věčného vesmírného tance.

Projevem života je jeho změna.

Postupně systém aktivujeme a v aktivaci se snažíme uklidňovat a zpomalovat. Tato obecně nejznámější část jógového cvičení známá jako cvičení ásan je jako postupné skládání jednotlivých dílků stavebnice. To vše pomocí představ a hlavního nástroje k nepřímému ovládání naší psychiky – dechu. Snažíme se tedy neustále ladit ke kvalitě parasympatiku. Jestliže systém aktivujeme, jako je tomu u vinyasy Súrja namaskár (Pozdrav Slunci), pak jen proto, abychom během a po cvičení celý systém opět zklidnili a uvolnili. Snažíme se tedy o střídavé změny aktivity a o její zpomalování a ZVĚDOMOVÁNÍ! Finální pozicí je pak integrační šavásana (mrtvola), kdy se snažíme díky uvolnění, zpomalení a vzniklému zcitlivění zachytit, či pracovat s pociťovaným vjemem, představou, či jiným způsobem. Stejné je to i u cvičení čakerního systému a mentálních technik. To vše se děje, anebo je směřováno do úrovně parasympatiku. Je to právě úroveň parasympatiku, která má léčivou kvalitu. I doktor Vám při nemoci naordinuje klid.  To však nevylučuje možnost aktivující sympatikus jako například terapii prací J.

Shiva je ničitel, zničí staré, to vše pro vznik nového. Shivův tanec je pak neustálá destrukce a povstávání nového. To stálá a neustále se měnící je pouze přítomnost.

Mohlo by se zdát, že kdo žije život jako vyhřívající se kočička je na správné cestě. Není tomu tak. Obě větve autonomního nervového systému jsou důležité. Jógou se snažíme zvětšovat rozsah jejich působení a rychlost přechodů z jedné do druhé.

Někdo má rád holky, jiný zase vdolky. A stejné je to s naším fungováním nervového systému. Velmi často pak tíhneme k našim sklonům, které pak mylně zaměňujeme se svými skutečnými potřebami.

Jóga a jógová terapie pak není technikou pro dosahování nadpřirozených stavů (siddhi – vedlejší efekt správně prováděné jógové praxe obecně popisovaný jako nadpřirozené schopnosti, který je pro svoji atraktivitu zároveň i velikou pastí jógové cesty.), ale technikou k objevení a projevení vlastní přirozenosti. A vlastní přirozenost stojí nad všemi siddhi.

Hari Óm