Pránájáma - dechové techniky
Velmi často se setkávám s nepochopením významu a hlavně prováděním pránájámických technik.
Začněme tedy od začátku. Pránájáma není jógou primárně chápána jako technika dechu, ale jako práce s Pránou - energií. Dýchání slouží jen jako nástroj. Dech je přemostěním mezi naší psychikou a naším tělem. Dýcháním můžeme ovlivňovat jak svoji tělesnost, tak i mentální a emoční prožívání. Dech je jedním z projevů proudění Prány v těle. Je nejpřímější možností, jak pomocí vlastní vůle a vědomí ovlivňovat a ladit toky energie v těle. Když už toto víme, tak můžeme i nadále pro zjednodušení používat pro Pránájámu termín dechové techniky.
Návody na pránájámické praxe popisované v mnoha knihách jsou sice přesné, ale popisují jen výslednou formu provádění a tak se může stát, že člověk, který se rozhodne tyto techniky provádět, bude opisovat formu, která nebude pasovat na jeho vlastní obsah. Techniky, při nichž se užívá dechu jako nástroje, jsou zejména prožitkové a pocitové. Kvalita dechu je úzce propojena s limbickým systémem, ten je někdy označován jako savčí mozek. Tj. ta část mozku, která je odpovědna za naše emoční prožívání.
Tato cvičení jsou velmi jemná a jakýkoliv nadměrný tlak může způsobit odezvy nejen na rovině fyzické, ale i na rovině psychické. Nebudu soudit, zda je to dobře, nebo špatně, protože to může být právě takovýto kopanec do zadku, který přiměje člověka k přehodnocení svého přístupu. Na druhou stranu je tato cest zbytečně náročná a dlouhá. Výběr je jen na Vás.
Čím jemnější cvičení, tím hlubší dopady!
Jestliže dostatečně zjemníme a zpomalíme své vnímání a tělesné pohyby, tím hlubších úrovní své bytosti se můžeme dotknout. To platí i pro techniky. Zpomalení a zjemnění se způsobí vnímání hlubších struktur a jejich fungování.
Přístup je nanejvýš důležitý!
Jakmile pracujete s technikami dechu, pracujete na úrovni softwaru Vašeho organismu, na úrovni Vaší bytosti. Jakékoli manipulování se do představy jak by mělo dýchání a dechové techniky vypadat, aby se co nejvíce přibližovaly jógovou literaturou stále dokola přepisovaným popisům, je cestou do pekel. V lepším případě jen prodloužením si cesty a útrap. A co jiného je peklo, než život v utrpení?!
Pro lepší pochopení uvedu příklad, který můžete praktikovat v běžném životě:
V různých životních situacích s rozdílnou kvalitou prožívání si uvědomte, jak cítíte své tělo a uvědomte si svůj dech. Ten neměňte. To je náročné, protože jakmile začnete pozorovat svůj dech, budete mít s velkou pravděpodobností tendenci k jeho vědomému ovládání. Pozorujte dech (rychlost a hloubku dechu, kam dýcháte a jeho další kvality, které se Vám podaří zachytit) a držení těla během klidu, aktivity, stresu, radosti, zloby, smutku a dalších emočních stavů. Pozorujte, jak se dech mění a jak se s ním mění i Váš emoční stav.
Dýchání, byť jej můžeme částečně ovládat vůlí, spadá do fungování vegetativní nervové soustavy. Té se někdy říká autonomní. Autonomní, protože pracuje sama, bez našeho vměšování se. Důvod je jednoduchý. Představte si, jak by to asi s lidstvem dopadlo, kdyby si měl sám řídit svůj vlastní dech J.
Toto jsou jen slova. Takže i když jste si tohoto všeho vědomi, neznamená to vůbec nic. Důležitý je vlastní zážitek a ten nezískáte jinak, než vlastním prožitkem – procítěním se.
O nic se nesnažte. Naopak, když budete důvěřovat inteligenci Vašeho těla, změna se dostaví.
Praxi necháme na speciální lekce.
Hari Óm
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára