Je
opravdu nutné vyhradit konkrétní den, abychom se k sobě chovali s láskou
a respektem? Opravdu jsme takové ovce? Bonusem naší doby jsou nové mýty o konci
světa. Za svůj život jsem jich už pár zažil a všechny přežil.
Měla započít
doba transformace. Konec světa je odedávna velmi atraktivní stresor a komerční
produkt. Lidé jsou fascinování kolektivní zhoubou a zhoubou našeho druhu.
Přijde mi to vtipné, protože až přijde konec světa, umřeme. A když nepřijde,
tak taky umřeme. A co že bude po smrti? To nás zatím trápit nemusí. Dovolil
bych si toto tvrzení ještě poupravit. Až budeme umírat, budeme přítomni konci
svého světa.
Proč se
lidé najednou rozhodli změnit na něčí povel? Srdce snad nevelelo již dříve
změnit své postoje? Co je motivací? Láska? Strach? Každý máme jinou hnací sílu –
generování energie. Na druhou stranu proč ne?! Vždyť účel světí prostředky.
A proč
je jedno datum důležitější než druhé? Důležitost okamžiku dáváme pouze my! A to
svojí vědomostí. V podstatě existují na světě jen tři dny: včera, dnes a
zítra. To co bylo včera, nás už trápit nemusí. A to co nastane zítra, o to se
ještě nemusíme starat. Žijeme pouze dnes. A je na nás, zda dnes zažíváme stres…
Konec
světa je veliký vtip, protože konec světa zažíváme každý okamžik. Jedna chvíle
a svět zanikají, aby uvolnili místo světu novému. Je to stejné, jako chůze,
která je složena z jednotlivých kroků. Každý okamžik prožíváme konec
světa. Tento proces nás učí vnímat i různé praxe. Mezi nimi i jóga.
Přeji
Vám ničím nerušené neustále se opakující konce světa
Hari Óm
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára