Není jóga jako jóga

Není jóga jako jóga

Každý máme představu o tom co je to jóga a jaké je její působení na člověka. Představy jsou však vzdušnými zámky. A zkuste postavit zámek v oblacích! A nyní si představte, že se upnete na takovouto stavbu a jednou zjistíte, že na oblaku se stavět nedá. Takováto deziluze se může stát velmi demotivujícím faktorem na cestě za naším cílem.

Proto je výhodné nelpět na svých představách jak o sobě, tak o praxi samotné. Aneb buddhistické vysvětlení efektu sněhové koule: lpění ⟹ chtění ⟹ utrpení.

Chceme-li pracovat na osobní transformaci, je efektivní začít s prací skrze vlastní tělesnost. Naše tělo totiž ví mnohdy více, než naše mysl. Naučit se ovládat své tělo pak znamená naučit se pružně reagovat na podněty okolí. Naučit se poslouchat své tělo znamená zahájit hlubinný a vrstevnatý ponor, který je vstupní branou pro zahájení osobního transformačního procesu! Znám spoustu lidí bravurně ovládající své tělo, ale jen málo těch, kteří si umí pravdivě naslouchat a komunikovat tak se svým tělem. Ovládat své tělo neznamená naslouchat svému tělu. Vystavovat se jen komfortním situacím taktéž neznamená naslouchat svému tělu. Naslouchat svému tělu znamená otevřít se a přijímat přicházející podněty. Naslouchat sobě znamená stát se pozorovatelem a nezasahovat do probíhajícího procesu (to je obrovská výzva). Nezasahovat neznamená být pasivními, avšak aktivita spočívá v pozorování, ne v konání. Naslouchání svému tělu je hluboká osobní zkušenost. A každá jedna taková zkušenost je vždy jen svrchní vrstva toho, co ještě můžeme zažít. Má osobní zkušenost je taková, že kdykoli jsem zažil hlubší spojení se sebou, následně vždy přišlo další prohloubení této skutečnosti.

A jak má jogín vypadat? To může být různé, například takový Shiva, který je patronem jógy má modrou pleť a dva páry rukou. Takže jestliže odpovídáte tomuto popisu, jste ideálními aspiranty jógové praxe. Ale vážně, barva kůže, počet rukou, nohou, či hlav nejsou určujícími faktory. A co víc, jsem přesvědčen, že žádní jogínové neexistují! Existují pouze lidé - bytosti praktikující jógu. Ani barva kůže, počet rukou, nohou, či hlav nejsou určujícími faktory. A pozor, ani osobní motivace pro praxi samotnou není určujícím faktorem a nesvědčí o „správném“ směřování této cesty.

Potřeba identifikace s nálepkou jogín může být buď nevhodným vyjádřením, či zjednodušením vlastního směřování. Anebo potřebou vlastní identifikace a zakotvení se ve vesmírné pavučině. Stejně je tomu s faktory psychickými. Mnoho lidí má představu, že člověk praktikující jógu má být milý, mírumilovný a sluníčkový za každého počasí. Omyl! Může takový být, ale nemusí. Praxe jógy je totiž velmi dobým způsobem jak zamaskovat svoje psychické handicapy! Veškeré naše slabosti a neurózy (mentální, emocionální a sociální dovednosti, resp. nedovednosti) se tak dají schovat za nálepky bohulibě vyhlížející praxe. Ty mohou mít různé formy od těch, co jsou společensky nepřijatelné až po ty, co jsou lidmi ceněny.

Co mohu říci jistě je, že jógová praxe dělá praktikující citlivějšími. S tím mohou souviset mnohdy i intenzivnější reakce na podněty. Opakuji, že mohou, avšak nemusí. Reakce jogínů jsou tak mnohdy prudké a nedůtklivé. Byť může být reakce velmi silná, jak rychle přijde, tak rychle odejde. Mysl pak zůstává opět klidná bez zátěže držící se nedokončené reakce. Jedná se však o vysvětlení reakce, ne o její omluvu. Takovéto jednání je jen přechodné. Jakmile dosáhneme skutečného klidu, zůstáváme v něm, i když kolem nás řádí hurikán. Pak již nereagujeme spontánně, ale máme na výběr.

Význam takovýchto reakcí vysvětluje následující zenový příběh:

Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuly silné deště. Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: “Co to do tebe vjelo Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku?” Tansan klidně opáčil: “Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě neseš?”.

Hari Óm