Každý z nás má jistou představu o tom, jak by měla jóga vypadat. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jóga je mnohem více to, jak se člověk chová s nohama na zemi, než jak vypadá s nohama za hlavou.
Jen si vzpomeňte, jak vypadá v kavárně návštěva toalety po mnohých navenek upravených předchozích návštěvnících. Vzpomínám si na nápis v jedné restauraci, kde stál nápis „Prosím zanechejte toaletu v ještě lepším stavu, než byla před Vaší návštěvou.“
Jógová praxe by měla učit pozornosti. Jestli si před jógovou lekcí připravím vnitřní a vnější prostředí, beru-li ohled na spolu-praktikující a jestli po sobě po lekci pěkně složím deku, uklidím jógamatku a pomohu připravit sál pro novou skupinu praktikantů. Mnozí možná namítnou „Ale tuto službu jsem si nezaplatil.“ To je pravda, nezaplatil. To co si člověk návštěvou jógového centra kupuje je vlastní pozornost. Pozornost k sobě samému. Pozornost k druhým. Pozornost k okolí. Vnímání svých potřeb a potřeb druhých, světa kolem sebe – to je cesta jógy. Ne jeho náprava, ale vnímání. Bylo by bláhové myslet si, že změníme chod světa. To co mohu změnit je jeho odraz ve svých očích.
Hari Óm
Zamyslam sa nad tym, ci naozaj pravidelne kominiky diek su "pekne", a kdeako individualne poskladane deky "pekne" nie su. Domnievam sa, ze ked zoberiem 10 ludi s ulohou zlozte pekne deku, vsetky budu pekne zlozene, ale ziadne dve rovnako. Napada ma pri tom predstava uhladenych rovnakych uniformnych panelakov verzus pestra kdejako polepena talianska ulicka. :)
OdpovedaťOdstrániťNamaste,
Odstrániťdíky za úvahu. Trochu mě napadá Berne a jeho teorie rolí :-).
O formě skládání a komíncích nepadla zmínka. Je rozdíl mezi dekou složenou a zmuchlanou. Opakování vytváří zvyk a zvyk formuje charakter. Jestliže vědomě zmuchláš deku, tak je to IMHO v pořádku.
A co si načůrat do kalhot pro onu anti-panelákovou atmosféru? Zajímalo by mě, jak dlouho tato člověk vydrží koexistovat se sebou a okolím :-)?!
hej, najtazsia je ta joga kazdodenna, to je skutocna joga a len na tej zalezi,skutocne kazdodenne situacie a dychat a prijimat, sam seba objavit a priznat si to...to je niekedy aj poldnova scena.kto z nas zije pravde kazdym nadychim a vydychom a nehra divadla? takeho cloveka poznam asi len jedneho.
OdpovedaťOdstrániťnaucili sme sa platit za vsetko,aj za vlastnu pozornost....a konzumovat, ja ti dam 5 korun, ty mi daj toto ,a potom sa len stazovat,ze to nebolo take a onake...prechadzam do fazy,ze konzumacia vsetkych moznych typov ma prestava bavit, ved kto sa nepodiela, ten netvori. ako si vytvoris, tak mas, mozes si sam zlepsit tu konzumovanu sluzbu...a platis skor z ucty,sam predsa vies ,ake narocne je poskytnut dobru sluzbu...a peniaze za nieco co si vytvoril pre radost, pokrok, pochopenie? ajkeby ti odmietli zaplatit, uz si davno oceneny....
tot mi cloviecik odmietol prelozit zalohu na iny termin....a vlastne ma to vobec nenastvalo,ked som si uvedomila,ake fajn veci tvori,a ze ich isto pekne vyuzije a nepremarni,cize je uplne jedno ,kto z nas dvoch ich ma.a som bola vdacna,ze mi tato myslienka konecne dopla!
tolko,co mna pri tejto teme napadlo,tiedeky, to uz je ina tema.
Namaste,
Odstrániťděkuji za příspěvek. Mám tu zkušenost, že jsme se naučili přijímat, anebo dávat. Málo kdo má obě složky v rovnováze. S výrokem "že jsme se naučili platit za vše" se neztotožňuji. Byť za vše platíme, mnohdy neznáme cenu, kterou platíme skutečně... Jestliže máš jinou zkušenost, přeji ti to :-).
P.