Do jakého věku plánujete praktikovat jógovou praxi ásan?
S rostoucí popularitou jógových praxí roste i škála přístupů k praxím. Dokonce existuje řada učitelů navádějících své žáky k praxím, které jsou pro některé až zdraví škodlivé. Na druhou stranu, vypadají „cool“. To jak jste se sebou skutečně zacházeli, však pochopíte až po odcvičených letech.
Z pohledu tělesného zdraví není uměním nacvičit v mládí krkolomnou ásanu jako roštěp, stojku, anebo si dát nohu za hlavu. Jakékoli nadměrné zvyšování flexibility, či síly není účelné. Naopak je škodlivé. Zvyšování flexibility přináší snižování síly a zvyšování síly s sebou nese snižování flexibility. Cílem cvičení ásan není zvyšování flexibility jak by se u mnohých ásan zdálo, ale uvolňování přebytečného napětí.
Do věku cca 35 let tělu řeknete a tělo udělá. Od 35 si však tělo začne říkat, co chce. Tělo si říká stále, avšak v mládí jsou jeho regenerační schopnosti tak silné, že si vůle může dovolit neuposlechnout bez závažnějších důsledků. Uměním je však udržet takovouto dovednost. Dlouhodobé rozvíjení jakékoli jednostranné kvality vede k nerovnováze v tělesno-psycho-mentálním systému. Důsledek takového počínání se většinou projeví až po letech.
Vnější forma praxe cvičení ásan má charakter kopce. Na počátku stoupá, dosahuje vrcholu, až nakonec s lety klesá směrem dolů. Myslet si, že možnosti těla budou stále růst, je stejně hloupé, jako si myslet, že je výhodnější se o něj nestarat.
Vzpomínám si na jeden rozhovor, kdy jsem kamarádovi zmiňoval mého oblíbeného učitele, jenž praktikuje od svého mládí a stále má energie jako dvacetiletý a ve věku 63 let zvládne silové kousky typu vinyása z vertikálního stoje na rukou do stoje horizontálního (stále jen na rukou) a zpět. Kamarád na to odpověděl „Až budu mít odcvičeno 20 let, taky to pro mě nebude problém.“ Pointa však netkví v dosahování cílů. Jádro tkví v tom, kolik znáte denně praktikujících v takovémto krásném věku.
Přeji Vám, aby pro Vás praxe jógy byla rozvíjením osobního potenciálu a nesplnilo se ono známé „sportem k trvalé invaliditě“.
Hari Óm
Navyše sú fyzická zdatnosť a schopnosti značne individuálne aj v mladšom veku. Ja sa od detstva presviedčam o tom, že jednoducho čo iný zvládne prirodzene ľavou zadnou, ja musím dlho trénovať. Napríklad skok cez kozu alebo volejbalové podanie :-) Problém je v tom, že mám stále sklon porovnávať sa s tými najlepšími, aj v joge a to je kameň úrazu. A tak si myslím, že práve toto je škola jogy: akceptovať svoju individualitu, zbaviť sa honby za nejakými vysnívanými ásanami a byť v pohode sám so sebou. Dúfam, že to do veku 63 rokov dosiahnem :-)
OdpovedaťOdstrániťNamaste,
OdpovedaťOdstrániťdíky za komentát. Tebou zmíněné téma individuálních dispozic bude určitě zmíněno ještě v některém z budoucích článků.