Až velmi často se repetitivně opakují jednotlivé verše starých tradičních textů (súter) a roubují se všemožně na rozličné praxe. Jen aby to působilo co nejvíce sofistikovaně a „cool“. Některé sútry to skutečně umožňují. Znamená to však, že jim skutečně rozumíme?
Některými vybranými sútrami se budeme v souvislosti s jógovou terapií v následujících článcích zabývat.
Staré texty jsou psány formou krátkých věcných sdělení, které dávají smysl zejména s překladem a komentářem učitele. Jsou však zároveň i překážkou, jak popisuje Shiva Sanhita. A to nejen proto, že se v nich vyskytuje mnoho synonym a homonym, které čtenáře matou. V dnešní době je k dispozici již mnoho verzí překladů a komentářů. Ale je dobré mít na paměti, že všechny překlady i komentáře nesou zabarvení osobnosti překladatele, či komentátora. A co víc, jako u každého textu je umění jak knihu napsat, tak ji i přečíst. Totéž platí u tak specifických děl, jakými jsou tradiční texty. Ty byly psány mnohdy tak, aby byly laikovi bez znalostí, či komentáře učitele nesrozumitelné. Aby poskytli tolik pochopení, kolik je sádhakovi (žákovi) v dané chvíli možné. Dokonce do nich byly i záměrné chyby. To vše za účelem „ochrany“ tajného učení. Jóga nebyla nikdy „knihou otevřenou široké veřejnosti.“
Způsob jakým je kniha napsána a komentována vypovídá stejně o autorovi, jako o jejím čtenáři. Osobní praxe je klíčem ke dveřím ukrytým v těchto textech. Ne čtení a pochopení, ale jejich vnímání. Stejně jako se vyvíjíme my, vyvíjí se i schopnost vnímat sútry.
O těchto a dalších tématech budeme sdílet na připravované přednášce a diskuzi v prostorech Artfóra.
Hari Óm
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára