Nástrahy a pasti jógové cesty 1. část Útěk z a do společnosti

Nástrahy a pasti jógové cesty 1. část

Útěk z a do společnosti

Jediným způsobem jak poznat a zpracovat sebe sama je obrátit se dovnitř sebe. Tato cesta je tedy přirozeně dostředivá. Jiný způsob totiž ani neexistuje. Jestliže Vám někdo bude říkat, že cestou je tu být pro druhé, pomáhat všem okolo bez znalosti sama sebe zavání nedořešenými potřebami a touhami. Pomáhat ostatním lze až máme zpracované sami sebe. Nejlépe pomáhají totiž ti, kterým na Vás nezáleží, to však neznamená lhostejnost k ostatním. Jak by bylo krásné, kdybychom všichni pomohli prvně sami sobě namísto útěků k pomoci druhým a měli dostatečně potřebnou sebeúctu a sebelásku. Někdy může být totiž nejvyšší pomocí nepomáhat, nebo nedělat nic. Neznamená to, ani že jsme zlí ani že nás nebudou mít rádi.

Soustavným zvnitřňováním totiž zjemňujeme své vnímání, pak začnete vnímat i další kvality svého bytí. Objevíte například různé kvality své inteligence. Naše tělo má svoji inteligenci, dále máme mentální, emoční a sociální inteligenci. Ne vždy jsou však u každého v rovnováze. A právě nalezení rovnovážného stavu je jógovou cestou, tak jak ji chápu.

Stabilní pozice vratká

Ideálem kterého bychom chtěli dosáhnout je tvar, kterému se v přírodě mnohé přibližuje, ale nikde jej v čisté podobě nenaleznete. Je jím koule. Z pozice vnějšího pozorovatele se jeví extrémně nestabilní. Existuje totiž jen jedno drobné místo na kterém se koule může udržet a má krásný a výstižný název. Stabilní pozice vratká. Z pozice koule je však tento tvar maximálně stabilní, protože ať se změní její poloha jakkoliv, její těžiště stále zůstává na stejném místě.

Útěk od světského života

Jógová cesta nemusí být cestou do ústraní, nebo do ashramu, či kláštera abychom unikli sociálním tlakům jak by se zdálo. Tlaky a překážky jsou vyzvou k sebezdokonalení se. Přesto se stává, že praktikující mohou mít tendenci k životu v ústraní, anebo naopak přehnanou socializaci. Jedná se o stejné téma, byť řešení je navenek rozdílné. Samota je vhodnou, pokud chceme poznat sami sebe, ale neměla by se však stát útěkem od společnosti, kterým se velmi často stává. Protože další technikou jak poznat sám sebe je sebereflexe pomocí zrcadlení se od druhých lidí. Avšak často se stává, že kolektiv slouží pouze k permanentně opakovanému chlácholení vlastního traumatu (jakési rýpání se ve vlastní ráně)  namísto aby dané problémy řešila skutečným léčením. Pro tyto důvody je velmi důležité mít z čeho čerpat. Je třeba nashromáždit energii - brahmačarja (viz článek o zdrženlivosti), protože jestliže chceme řešit problém, musíme mít na takovýto proces energie dostatek. Kdybychom ji neměli a proces spustili ohrozili bychom svoje  zdraví a riskovali i  zhroucení svého systému. Ten  nám naštěstí díky svému přirozenému naprogramování ani nedovolí, aby se s takovýmto nastavením proces uděl. Zdravý systém má neustálé směřování ke zdraví. K rovnovážnému stavu, vyrovnávání napětí…

A takto poznáváme svůj mocný nástroj. Naše ego, naše malé já. Posléze za ním můžeme objevovat své další já, a za ním další a další… A to je cesta jógy.

Jóga má své specifické kvality, které přitahují lidi, kteří inklinují k obdobným specifickým tématům. A tak se stává, že lidé začnou praktikovat jógu z obdobných důvodů. Ty nejsou podstatnými, protože to hlavní, co jóga nabízí jsou techniky ke zkvalitnění prožívání života na všech úrovních. To však neznamená, že je samotná cesta bez obtíží. Bez práce nejsou koláče. Nezapomínejte, že důvody důležitosti jógové praxe se mění s vlastní odcvičenou praxí J.

Živý organismus se přizpůsobí

Nejde o to utopit se v sobě samém. protože interakce s vnějším světem je velmi důležitá a potřebná pro zdravý sociální život jedince. Člověk je tvor společenský. Pokud praxe jógy není pomocnou k zkvalitnění života, nemá smysl ji v takovéto podobě praktikovat. A tak jestliže Vás uzavře v sobě samých a začneme se stranit okolí, je dobré se zamyslet, zda je takovéto jednání zdravé? Nemusíte přestat cvičit, stačí jen změnit přístup ke cvičení a hlavně k sobě samému.

Já a společnost

Po celý život nás naše okolí učí naší roli ve společnosti ale kdo nás naučí být námi samotnými?! Jako dítěti mi maminka říkala abych byl sám sebou. Nerozuměl jsem tomu a tak jsem jako dítě a v pubertě jsem zkoušel jako většina z nás přebírat to, co mi imponovalo na ostatních. Teprve když jsem se začal zaobírat otázkou „Proč?“ a souvislostmi mezi příčinami a následky činů začaly přicházet odpovědi.

Proč a jak?

Jsme stádní tvorové a společnost nás učí jak co nejlépe fungovat ve společnosti. Ta má svoji vlastní inteligenci a nemusí být vždy v přátelském vztahu k vaším vlastním potřebám. Dá se dokonce říct, že společnost tak jak ji známe je k jedinci přímo nepřátelská. Právě proto hodně alternativně smýšlejících lidí kritizuje a brojí proti systému ve kterém žijeme. Pokládám však za pokrytecké kritizovat systém řečený Babylon a být přitom současně jeho nedílnou součástí a přijímat jeho dary. Tato kritika pramení z pohodlnosti, požitkářství a rebeliím proti pravidlům. Ale pravidla tu nejsou od toho, aby nás omezovaly, jsou tu proto, aby nám pomáhaly. Ne vždy to tak ale funguje. Problém vzniká podobně jako u stavby bybylonské věže v neznalostech svých možností a v komunikaci (každý mluvíme svým vlastním jazykem). První co je vždy velmi důležité v jakékoli práci je poznání a akceptace výchozího stavu. Akceptace světa takového jaký je. To neznamená, že musíme schvalovat jeho fungování. Akceptace skutečného stavu a to i toho nepříjemného k prožívání a Váš pohled na život nemusí být tím samým. Často se stává, že máme tendenci vidět náš život v takových barvách, v jakých barvách jsou naše smyšlené brýle přes které vidíme svět aby se pro nás stal přijatelnějším místem pro život. Je důležité byt aktivním ve svém přístupu k okolnímu světu, ale stejně důležité je přijímat svět takový jaký je i se svými nedostatky. K tomuto potřebujeme notnou dávku pokory a tolerance. Je potřeba zhluboka dýchat. Máme božskou moc a zároveň jsou naše možnosti limitovány a tak jsme jako dítě s mravenčí farmou, kde my jsme mravenci a Bůh (vyšší mocí) je dítě které si s námi nevědomě hraje. Zároveň jsme však i dítětem a hrajeme si s mravenci bez vědomí následků naší hry.

Jakmile už znáte odpovědi na otázku „Proč?“, začne být další nejdůležitější otázkou otázka „Jak?“ Jde o změnu kvality prožívání, kdy už odpovědi na otázku „Proč?“ jsou jasné a možná nastane čas na změnu přístupu. Naše mysl je jako zrcadlo. A to je nutné nejdříve vyčistit. Posléze se učíme ze šmouhy na zrcadle nejsou naším odrazem ani naší součástí... Časem může přijít i vědomí toho, že nejsme ani onen odraz v zrcadle...

Pozorovatel ovlivňuje pozorovaný jev a tak stejně jako pohled nás samých na nás a okolní svět tvoří naši představu stejně i pohled ostatních tvoří tento celkový obraz.

Odpovědi

Odpovědi se stále schovávají pod našim zadkem a je třeba je vysedět jako vejce. A to doslova. Stačí si sednout a začít pozorovat svůj dech.

Jakmile začnete praktikovat jógu bude nejčastěji pokládaná otázka „A byl jsi už v Indii?“ Netřeba někam jezdit. Jóga je sama o sobě velkou dobrodružnou cestou na prakontinent našeho pravého JÁ. Netřeba nikam jezdit, je třeba jen praktikovat. Jak řekl Sri Krishna Pattabhi Jois „Praktikujte, vše přichází.“ („Practice, all is coming“). Vnější cesta je jen něčím symbolickým, jakýmsi odrazem stavu našeho nitra..

Vnější svět a způsob jakým jej vnímáme je pouhým odrazem toho, co se děje v nás samých uvnitř. Jestliže tedy řešíme naše vnitřní problémy, měníme tím i námi prožívaný vnější svět. To je jógová cesta.

Jednou jsem se uštěpačně zeptal kamaráda navrátivšího se z Indie jestli mají v Indii lepší odpovědi na nezodpovězené otázky. Jeho odpověď byla velmi krásná „Ne ale víc lidi se ptá…“ Pamatujte, že nejste na světé sami, byť to tak někdy můžete cítit. Všichni toužíme po tom samém.

Techniky

Dříve mě přišly rady k praktikování příliš nepřesnými a neuchopitelnými. Toužil jsem po konkrétně vymezených technikách. Odpovědi jsou však mnohem dostupnější, než většina lidi tuší. I prostředky se zdají být neatraktivní a příliš jednoduché. Právě pro svoji dostupnost a snadnost pochopeni jsou pak obvykle opomíjeny. Často potřebujeme velkolepé příběhy, legendy opředené tajemstvím a složité návody abychom došli chtěnému poznání. Ale ty jsou pouze formou nedůležitého pozlátka, lákadla. To co je důležité je vytrvalost a pravidelnost. Pokud potřebujete také konkrétní práci, práce s tělem jakou je jóga Vám ji nabízí.

Takže máte-li chuť zkvalitinit Váš život vyzívám Vás stejně jako Bob Bobka

http://www.youtube.com/watch?v=gnlmL9GH0LQ

„Vstávat a cvičit!“ (byť by to bylo 10 minut denně...)

Subham astu sarva džagatam

Óm

Přesahy jógy

Přesahy jógy

Myslet si že jóga je jen tělesné cvičení by bylo hloupé. Na druhou stranu tělesné cvičení je velmi důležitou a nedílnou součástí jógy a jógových technik jako celku. Tím nechci tvrdit, že když se rozhodnete cvičit zejména z důvodu zlepšení kvality fyzického zdraví, tak jedná se o motiv nedostatečný. Je to motiv stejně dobrý jako každý jiný. Důležitá je jen samotná praxe. Výsledky se dostaví. Pokládám ale za vhodné být seznámený s dalšími aspekty a přesahy jógových technik.

Jógová cvičení ovlivňují všemožné aspekty našeho systému. Abychom pochopili souvislosti bude dobré nastínit pohled očima jogínů. Nemusíte s ním souhlasit, stejně tak si jej můžete přeložit do vašeho jazyka. Nejlepším způsobem pochopení je však vždy vlastní zkušenost – empirie a pro tu je nezbytná opět praxe. Takže cvičit, cvičit, cvičit a cvičit.

Na rozdíl od mnohých fyzických aktivit je jóga specifická tím, že se snažíme o zpřítomnění se. Tím mám na mysli, že se snažíme uchopovat pozornost a zaměřovat ji na to, co v dané chvíli děláme. Mnohé novodobé způsoby cvičení body and mind vychází právě z tohoto tisíce let starého konceptu. A protože kolik je lidí tolik je chutí a také jógy, může každé jógové i nejógové cvičení vypadat různě. Názvy by měly sloužit k orientaci, bohužel se ale velmi často stávají komerční značkou a marketingovými tahy. V podstatě veškeré novodobé fyzioterapeutické techniky a cvičení body and mind jsou vykradenými, anebo znovuobjevenými a stále opakovanými koncepty zejména východních směrů do krerých spadá i jóga. Těžko objevit něco co už tu nebylo, protože tělo má jen jednu strukturu. Jedná se stále stejný koncept. Koncept těla. Jednotlivé jógové směry se pak liší dle osobního uvědomění a dle toho, na co je kladen důraz.   

To však není podstatné. Důležitá je pouze praxe a to jak na Vás cvičení působí. Jaké vyvolává dlouhodobé odezvy.

Jógové učení nahlíží na lidské tělo jako na soubor vrstev různé kvality. Tyto vrstvy nechápejte jako vrstvy cibule, ale jako vzájemně se prostupující části jako když smícháte různé ovocné šťávy do jednoho multivitamínového nápoje. Tou neuchopitelnější částí je naše fyzické tělo. A právě pro jeho uchopitelnost je výhodné začít u něho.

Zjemňování vnímání nejhrubější vrstvy našeho systému má za následek jeho uvědomění si a počátek vnímání jeho dalších, stále jemnějších částí. A tak můžeme začít vnímat další vrstvy svého těla jakými jsou například energetické, emocionální, či mentální tělo. Popisují se jako jednotlivá těla, protože jestliže na ně přeneseme svoji pozornost, nemusí mít identickou formu s fyzickým tělem. S postupným zjemňováním našeho vnímání dochází ke změně vnímání struktur těla, což souvisí i s uvědoměním si jeho jednotlivých částí jako celku. Můžeme tak začít postupně vnímat různé a mnohdy nové vjemy.

Mnozí autoři jógové literatury směšují jógové koncepty a koncepty známé západnímu pojetí vědy. Tímto pak vzniká směsice různých nesourodých vhledů a teorií, které mají nejspíš za úlohu vyhovět racionálně smýšlejícím lidem, aby je lépe přijali za své. Ale z mé zkušenosti je zavádějící tyto koncepty směšovat, protože stojí na jiných základech. Nemusíme jim nalézat vhodné ekvivalenty, stačí pochopit jejich fungování. Nejde přeci o teoretizování, ale o jejich praktické využití!

Chceme-li pochopit fungování jógy, je třeba ji chápat jako celistvý systém, i když s některými částmi nemusíme souhlasit. Vytrhávání z kontextu může být velmi zavádějící a nebezpečné, protože jógové techniky se snaží o jakési přeprogramování našeho vlastního softwaru a to na všech úrovních. Časem se naše pochopení různých souvislostí mění. Mnohé texty jsou totiž pro lepší pochopení a zažití jen symbolickým vyjádřením nějakého běžného faktu, jiné jsou však zapotřebí brát doslova. Je třeba číst mezi řádky a pochopit že díky skrytému symbolismu a mnohým přepisováním, překladům a útržkovitým textům mohlo dojít k překroucení pochopení původních významů jógového učení.

Další trhlinou je, že téměř veškeré východní směry počítaly s jakýmsi už uceleným stavem studenta a popisy technik se zaměřily zejména na popis finálního stavu praxe. Ve většině případům se však nezabývají dostatečně postupem k tomuto výslednému stavu. Ten pak často probíhá odlišným způsobem. Pro tyto důvody byla a je velmi důležitá role učitele.

Bohužel souhrou těchto faktorů se často stává, že se v našich končinách samotní učitelé neznají původní cíle a správné provedení technik. Tedy pokud neměli sami kvalitního mistra, anebo nedošli delší cestou vlastního pochopení k pravému významu a správnému provedení jógovývh praxí. Často se pak stává že se nepřipravený jogín začne provádět pokročilejší techniky, čímž si prodlužuje cestu učení se o dobu kterou stráví učením se nechtěných návyku, poté rozrušováním těchto návyků a návratu k výchozímu stavu a v poslední řadě učením se nového správného postupu. A toto je ten nejpříjemnější scénář. Některými zdánlivě jemnými a neškodnými technikami může totiž dojít i k vážnému sebepoškození jak na úrovni fyzického těla, tak na úrovni mentální. Proto si pamatujte, že čím jemnější technika, tím drtivější dopady.

Rád bych přiblížil pojem energetického těla pomocí některých soudobých pojmů.

Biomechanika

Proudění energie je někdy spojováno s pojmem biomechanika. Jedná se o podobný koncept jako je tzv. alignment. Jedná se o vlastnosti a zákonitosti pohybového projevu, o nastavení základní tělesné struktury - kostry do takového postavení, aby vzniklo ideální rozložení napětí v těle. Napětí v těle je určováno zejména napětím ve fasciích. Fascie, neboli povázky jsou vazivové obaly svalu či skupiny svalů, které mají vliv na funkci svalů při určitých pohybech. Právě tyto tkáně nám společně se základní tělesnou strukturou – naší kostrou určují možnosti našeho pohybového aparátu. Ideálním napětím mám na mysli takové napětí v těle kdy přestože je tělo v činnosti vnímáme jej, jakoby bylo uvolněné. Vnitřní napětí a vnější uvolněnost. Velmi často se však stává, že kopírujeme pouze vnější formu, soustředíme se tak na vnější svalové struktury a tak zapojujeme tak především povrchové svaly těla. To proto, že vnitřní a hluboké, často však velmi důležité posturální svaly těla nejsou vidět a jediná cesta, jak se je naučit ovládat je PROCIŤOVÁNÍM. Jestliže vyvineme takovéto napětí těla stane se náš pohyb úspornějším, což má za následek neplýtvání energie (viz článek brahmačarja), kterou pak můžeme věnovat na důležitější věci. Nově vnímaný pocit se často spojuje s pociťováním otevřní se a proudění energie v těle. Takto se můžeme pomocí tělesných cvičení seznámit se svým tělem a svými pohybovými návyky, které bývají v úzkém vztahu k naším psychickým a emočním návykům. Skrze tělesné cvičení tak můžeme objevit vlastní vzorce našich často zatěžujících návyků. Nové rozložení napětí v těle nám poskytne nový zážitek prožitku našeho fyzického těla a jeho souvislostí (fyziologie). Takovýto prožitek by se dal srovnávat s částí mapy konceptu o kterém se mluví jako o energetickém těle.

Kinesféra

Kinesféra je dynamický prostor, prostor určující možnosti našeho těla. Dala by se dala označit jako jakési pohyblivé vajíčko, které nás obklopuje. Vejce dosahující na nejvzdálenější, námi dosažitelné místo. Viz známý nákres proporcí lidské postavy (Vitruvius) Leonarda da Vinci. Kinesféra je dynamickým prostorem, ve kterém se můžeme pohybovat a manipulovat s tělem i předměty. Její hranice mohou být rozšířeny a může se pohybovat po prostoru. A co navíc, velmi se podobá dalším popisům energetického pole člověka. Netvrdím, že jsou totožné, jen že je zde jistá podoba. 

Čakry

Čakra znamená v překladu kolo, či vír. Jsou to energetické centra, energetické shluky v našem těle. Když si uvědomíme, že atom je vlastně pouze dostředivá síla v prázdném prostoru s trochou částic, co je potom naše tělo? Jsme hmotou, či jakýmsi silovým polem? Opravdu platí, že to co nevidíme, nebo na co si nemůžeme šáhnout neexistuje? A opravdu nemůžeme? 

S každým z těchto vírů se spojuje jedno z našich těl (jeden z obalů).

Většinou se znázorňují barevnými obrázky lotosových květu s geometrickým útvarem, někdy obrázkem, či exoticky vypadajícím písmenkem ve tvaru rozsypaného čaje jež jej vyjadřuje. Pojí se k nim i zvuky vyjadřované jednotlivými hláskami, či slabikami.

Počet kolísá dle systému. Jedná se nejdůležitější energetická centra a každý člověk i systém shledává každá centra jinak důležitá. Jedná se o různé kvality stále stejné energie.

Abychom tyto centra vnímali, nemusíme se zaměřovat na konkrétní polohu a vizualizaci těchto vírů. Stačí být vnímavými k sobě samému. Čakry vyjadřují jisté kvality energie, která námi prochází. Tyto kvality však můžeme vnímat opět prociťováním i bez přijetí systému čaker.

Je nesmyslné filozofovat nad tím, zda je takovéto rozšíření vnímání sugescí, anebo faktem. Jestliže dojdeme změny vnímání světa jak jej známe, je jedno co ji způsobilo.

„Ryba nemyslí na rybáře, ryba myslí na hlad.“

Znovu opakuji, že přijetí není totožné s informovaností. Je dobré znát spojitosti, abychom byli orientovaní a mohli při nečekaném překvapení flexibilněji reagovat. Úžasnou vedlejší vlastností praxe je to, že jestliže praktikujeme jak máme, změny reakcí přijdou samy od sebe.

To co bylo výše popsáno jsou jen fragmenty celku, jen drobné části. Nechtěl jsem ztotožňovat jedno s druhým, jen poukázat na jeden z aspektů který naše společnost poznala a přijala s dalšími, kterým není věnována pro jejich subtilnost taková pozornost.

Je nesmyslné a zbytečné hledat souvislosti s koncepty které známe. Zato je velmi důležité zůstat otevřený novým způsobům.

Óm

Ego 3. část (malé a velké JÁ)

Ego 3. část (malé a velké JÁ)

Velké a malé JÁ

Ego je chápáno jako označení lidské jedinečnosti a odlišnosti od ostatních lidí. Též rozpoznání a vnímání osobní identity, vnímané vlastními smysly a pocity. Řídí se principem reality a vyrovnává působení složky sociální (superego) a pudové (id), je vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho činnosti je naše chování.

V moderní psychologii se tímto pojmem označuje nejen ego podle Freuda, ale i složka, kterou vydělil jako superego. Jde o racionální složku, která se řídí principy svědomí, povinností a sociálních jistot. Její protivahou je stále Id. Pokud ve vývoji člověka dojde k nějaké chybě (krátko i dlouhodobě vznikající), může nastat porucha rozpolcení osobnosti.

www.wikipedia.org

V západním pojetí je naše JÁ chápáno jako soubor vlastností, charakteristik a zkušeností, které vytváří naši specifickou individualitu. Tento soubor vlastností, který vnímáme jako nás samotné, soubor se kterým se identifikujeme. Avšak z pohledu jógy je pravé já něčím, co se skrývá ještě za touto charakteristikou. Je řekněme jakýmsi přímým prožíváním, přítomným vědomím. Když tedy mluvíme o já, které z nich máme na mysli? Pro lepší orientaci bych je popsal jako malé a velké JÁ. Malé já, naše ego – vše, co tvoří naši individualitu, vše co nás ohraničuje a odděluje od celku. Ve skutečnosti se jedná jen o náš vlastní nástroj, ne o skutečné já. Jeho prožívání je však tak intenzivní, že se s ním často identifikujeme tak silně, že nás nenapadne hledat se někde jinde. Identifikace s tímto nástrojem se často pojí s naší představou o tom jací bychom měli být. Jestliže tato představa neodpovídá skutečnému stavu, vzniká napětí, které nám způsobuje potíže. Když máme větší nároky, než jsou naše skutečné možnosti, tak ztrácíme zbytečně moc energie a vzniká frustrace protože nesplňujeme své představy. S takovýmto přístupem se rychle vyčerpáme a budeme brzy mrtví. Na druhou stranu jestliže nevyužíváme našich skutečných možností, je to jako bychom už mrtví byli. Jde o to najít skutečný stav, najít rovnováhu… K tomu nám může pomoci chápat své ego jako nástroj. Ego není ani dobré, ani špatné. Ego je ego. Naše malé já je nástroj. Dobrý sluha, ale zlý pán. 

Ale podle jógy nejsme ani tělo, ani myšlenky, dokonce ani emoce. Naše já je čistým bytím, prožitkem spojitosti se vším. Je velké a zároveň ničím, je neduální a neuchopitelné. Někdy je chápáno jako transcendentální stav, jakési setkání se Bohem. Je bytím ve smyslu prožívaného vědomí. Všichni jej známe. Znáte například ten stav kdy se probudíte po ránu a v hlavě prázdno a vymeteno?! Těch pár vteřin, ještě než nastartujeme své myšlenkové procesy?

Satčitánanda

Takovýto stav je nazýván Satčitánanda.Jde o subjektivní zkušenosti Brahman (nekonečné, nejvyšší duše), univerzální mysli. Sat popisuje podstatu, která je čistá a nadčasová, Čit je vědomí ,Ananda je absolutní blaženost.

Jógové praxe nejsou náboženstvím, snaží se o prozření a poznání pravé podstaty našeho já. Jsme trpící bytosti a všichni toužíme po štěstí a nepodmíněné lásce. Pro každého z nás má tato touha jinou podobu a znamená jiný osobní příběh. Základní touha však zůstává stejná.

Mókša
Mókša, moksha nebo také muktí (osvobození se, z kořenového „muc" nechat volný, či pustit) znamená ukončení samsáry (koloběhu života). Je osvobozením se od samsáry a současně utrpení, které jsou předmětem opakovaného cyklu smrti a znovuzrození (ten netřeba chápat jen jako reinkarnaci, ale jako zákon příšin a následků). Tento termín se užívá především v hinduistických náboženstvích a má velmi blízko k termínu nirvána, který užívají buddhisté.
Nirvána
Pojem nirvána (sanskrt) nebo nibbána (pálí) označoval původně vyhasnutí ohně. Gautama Buddha používá toto slovo ve smyslu uhasnutí nepravých skutečností. Zničení žádosti a zaslepení. Nirvána je prozřením vlastní podmíněnosti. Je vyhasnutím toho, co člověk pociťuje jako subjektivní existenci, tedy o relativní skutečnost. V hindské filozofii nirvána znamená spojení s nejvyšší bytí přes stav mókša. V tomto stavu není vznikání, není zanikání, existující je neměnné. Je vyhasnutím toho, co člověk pociťuje jako subjektivní existenci (ego), je produktem souhry podmíněných vznikajících faktorů, jde tedy jen o relativní skutečnost.
Džívamuktí

Původním smyslem a cílem jógy je tedy vysvobození se. Stát se tzv. Džívamuktí (Jívamuktí). To v překladu znamená osvobozeným zaživa. Osvobozeným z kola času a utrpení. Možná se i Vám podařilo někdy zachytit onu esenci prozření, kdy vše okolo Vás plyne a Vy stojíte v proudu času jako když proud vody unáší list. Jste na místě a krajina se neustále mění. Unášený list  můžeme vnímat, že je proudem strháván a neustále mění polohu, ale když obrátíme pozornost směrem dovnitř namísto ven, pocítíme že list zůstává stále listem nezávisle na pohybu. Je to podobné jako s těžištěm koule. Z venčí nestabilní, ale z pozice koule se její těžiště nemění a to ani v pohybu.

Jógové praxe nám nabízí možnost zastavení se, zvnitřnění se. Prožití oné neměnné esence bytí. Vystoupení a vykoupení se z kola příčin a následků.

Mezilidské konflikty vznikají mimo jiné také na základě nepochopení našeho já. A tak podle sebe soudím tebe... Jsme božské bytosti, jsme krásní a dokonalí ve všech ohledech. To co vytváří konflikty a nedorozumění jsou pouze naše představy o druhých a o nás samotných, naše identifikace, kognitivní nánosy. Ale v jádru, v jádru jsme stejní. Vždyť pravé JÁ je jenom jedno...  

Podobenství „Stromy a les“

Myšlenky jsou jako stromy a naše malé já je les. Touláme se lesem a pro stromy nevidíme les… A za stromy jsou další stromy. V hlubokém lese zapomínáme, že je za lesem další svět. Jestliže se rádi procházíte, je stále je kam kráčet. A kam nás tato cesta dovede? Nechme se překvapit…

Jógové techniky nám pomáhají uvědomit si naše malé já jako nástroj a zjemnit naše vnímání pro jeho lepší pochopení a dokonalejší použití. Tím, že si začneme uvědomovat jednotlivé vrstvy našeho já se učíme přijímat nové skutečnosti a připravujeme se na objev toho, co se skrývá za naším současným obzorem. Ten se bude neustále posouvat a rozšiřovat.   

Praxe jógy není o tom jestli a jak dlouho cvičíme a čeho jsme dosáhli, je to práce na celý život. Pokročilost se neurčuje provedením ásan. Z tohoto pohledu se jedná jen o jakýsi zdravotní tělocvik. Přesto má své přesahy a pokládám jeho praktikování za důležité. Nejlepším učitelem je ale empirie - vlastní prožitek.

Spojitost praxe jógy a konceptu ega spočívá zejména v tom, že jóga funguje jako katalyzator, urychlovač. A stejně jako projevem života je změna, tak i jóga nás učí přizpůsobování se okolnímu světu. K tomu je někdy potťeba zničit to staré a nefunkční a nahradit novým a funkčnějším.

S malým já je to jako se stromy. Můžeme být jako smrk s mělkými kořeny, anebo dub s pevnými a hlubokými.  Dub je stabilnější, ale když přijde skutečná vichřice, žádný strom neušetří. Smrk se vyvrátí, dub se zlomí. Tyto stromy pak často zahynou a stanou se živnou půdou pro novou generaci, ale z některých vyraší nová větev a bude si znovu razit cestu ke slunci. Být jako dub nás udělá stabilnějším vůči slabším vichrům, ale silná vichřice naše ego stejně zlomí. Ne vždy můžeme ovlivňit zda nás bouře vyvrátí z kořenů, nebo zlomí, ale to jak silnou vychřici vydržíme záleží na nás, stejně jako jestli ze zlomeného stromu vyraší další život.

Úvaha na závěr

Ve škole nás učili, že stromy navzájem soutěží a přežívá ten, který se dostane nad ostatní (přirozený výběr). Ale co když je to tak, že ten větší strom pomáhá svým příkladem a táhne ty menší, slabší?! A jak je to v námi prožívané realitě? Je to kdo z koho, anebo jeden táhne druhého? To je jen na nás… 

Není zdravějšího místa, krásnějšího chrámu a lepšího rádce než les…

 

Óm Tat Sat

Ego 2. část (bloky)

Ego 2. část  (bloky)

Techniky

Dříve mě přišly rady týkající se praxe příliš nepřesnými a neuchopitelnými. A Představoval jsem si konkrétně vymezené  techniky. Odpovědi jsou však dostupnější mnohem snaze, než většina lidi tuší. I prostředky se zdají být neatraktivní a příliš jednoduché. Právě pro svoji dostupnost a snadnost pochopeni bývají opomíjeny. Obvykle potřebujeme velkolepé příběhy, legendy opředené tajemstvím a složité návody abychom přijali návod který nás dovede ke chtěnému poznání. Ale tyto atrakce nejsou důležité, jsou jen pozlátkem, podstatné je jen cvičení a vytrvalost. Pokud potřebujete konkrétní techniky, práce s tělem Vám je nabízí.

Je to jako když Vám někdo řekne „medituj, sedni si, zavři oči a začni pozorovat svůj dech.“ Velmi jasná a čistá instrukce, ale bez znalosti mapy svých myšlenkových pochodů může být i takováto jasná rada těžko uchopitelná. To proto, že tato technika neslouží pouze k meditaci, ale prvotně k sebepoznání, naučení se pozorování a nezasahování. Meditaci nemusíte totiž chápat jako nějaký konkrétní stav, anebo těžko dosažitelnou činnost. Meditace je především cvičením pozornosti, zejména dokud nemáme pevnou koncentraci. Neustálé se navracení se k prvotním instrukcím. Naše mysl ruku v ruce s naším egem nehodlají pustit své opratě, bojí se nejen o svoji pozici, ale doslova o svôj život. Nemusí nám jít o jejich zničení, či rozbití. Stačí jen jejich dočasné uklidnění a stáhnutí se z řídící pozice. Přesto se ego brání zuby nehty. Ego není zlé, přesto nám může velmi výrazně komplikovat život. Je to jeho přirozené nastavení. Neustále se skádá, vytváří celek a ohraničuje nás. A snaží se nás, přesněji sebe (resp. svoji identitu) chránit. Ego je vlastně nádobou na vodu, dává nám tvar a tvoří nám hranice, abychom se nestali neforemnou louží a nebyli slití v jeden veliký oceán. Vytváří individuální bytost.

Bloky   

Bloky, neboli překážky funkčnosti. Na fyzické úrovni je známe všichni. Zaseknutý krk, bedra, nemožnost pohybu. Jenže takovéto bloky máme i v jiných částech našeho já. A tak jsou bloky mentální, emoční, energetické a kdo ví jaké další.

Bloky jsou velmi často vnímány jako něco negativního, jenže bloky JSOU PROJEVEM ZDRAVÍ. Jsou tu jako vyrovnávací mechanismus pro nerovnovážný stav, jsou tu  ABY NÁS CHRÁNILY.

Toto vyrovnávání funguje stejným způsobem jako když roste strom na svahu a kus svahu se zřítí. Strom pak roste nakřivo. Aby se při následném růstu nezlomil, anebo nevyrval z kořenů, musí se přizpůsobit okolním změnám. Bloky nejsou naším prokletím, jsou pro nás pomocí a požehnáním. Chrání nás před poškozením a zničením našeho systému, byť se za jeho poškození mylně považují. Komplikací se stávají, když už bloky nemusí plnit svoji funkci a přesto jí stále plní. Typickým příkladem je když si zlomíte nohu. Při hojení dochází při pohybu k přenosu zvýšené zátěže na zdravou nohu. Po úspěšném zhojení však návyk přenosu zátěže na nepoškozenou nohu zůstává. Tělo si opakováním vytvořilo funkční vzorec pohybu, který přetrvává. Jakmile bude tento vzorec nadbytečným a život komplikujícím a budeme-li mít potřebu změny, je jedinou cestou změnit strukturu těla a funkčnost pohybu pomocí terapeutických technik.  

Bloky mohou být akutní a chronické. Přes svůj nepříjemný charakter mohou být blokády velkým požehnáním, protože znemožní provozování Vašich obvyklých rituálů a návyků. To může být velmi prospěšným pro nemožnost navyklého a možnost obrátit se do svého nitra, možnost stát se aktivně pasivním pozorovatelem svého života.

Mějte rádi svoje bloky a akceptujte i své nepohodlí. Netřeba nic měnit. Akceptace výchozího stavu změnu přináší samovolně. Stačí nepohodlí nedávat tolik pozornosti, byť ji přirozeně strhává. Časem se prožívání nepříjemného změní, bloky se mohou začít přirozeně rozpouštět a s ním příjde i nové prožívání přítomného okamžiku.

Subham astu sarva džagatam

Óm

Ego 1. část (koncept ega)

Ten kdo ovládá jiné je mocný, ale kdo ovládá sebe sama je mocnější.

Lao-c´

Jedním z důležitých aspektů cvičení jakékoli jógy je sebeuvědmění. Uvědomění si svého já. Tím já nechápejte skutečné já (k tomu je ještě daleká cesta, byť je nadosah), ale jeden z našich nejmocnějších nástrojů. Naše já má jedno ne příliš oblíbené jméno ego. Neoblíbenost plyne ze špatného pochopení a přístupu k tomuto úžasnému a mocnému nástroji. Ego je úžasný nástroj, ne však jestliže někomu přeroste přes hlavu a začne jej ovládat.

Rozpouštění ega

Ego je velmi často spojováno s negativně laděnými přívlastky ve smyslu sobecký. Ale ego je v překladu já. A proč by mělo být mé, anebo Vaše já špatné?

To co považujeme za já jím ve skutečnosti není. To s čím se identifikujeme, to čemu se říká ego, je vlastně nástrojem. Je kotvou. Kotvou v námi prožívané realitě. Jenomže tato „kotva“ je racionálního charakteru a tak stačí vypjatá emoční situace a kotevní lano se přetrhne. Emoce, tělo a mysl jsou pouze námi přijaté koncepty, nastroje.

Všechno se mění, i to nejvytouženější, melancholie je všudypřítomná. To co necháváme za sebou je kus nás samotných, jeden život v nás musí zemřít, abychom mohli začít jiný.

Anatole France

Když domeček spadne, je lepší přestavba, nový dům, anebo spát pod širým nebem?

Ego si můžete představit jako domeček, ve kterém žijete. Má své základy, zdivo a střechu. Jestliže se o něj nestaráme, nerenovujeme jej, může se stát, že se začne rozpadat, anebo přímo spadne. A nejenom to, dům pro nás může být velmi velký a pak se v něm ztrácíme, anebo příliš malý a těsný. V takových případech je nutná rekonstrukce, anebo stavba nového domu. Jakmile začneme s rekonstrukcí, musí jít staré zetlelé trámy pryč, abychom je mohli nahradit novými a zdravými.

Občas je třeba pouze upravit fasádu, jindy spadne střecha. Neustále se snažíme náš dům zvelebovat a stabilizovat, ale někdy se může díky vnějším, či vnitřním vlivům (špatný materiál, nestabilní podloží, povodeň, zemětřesení či bouřka) nabourat statika domu natolik, že celý spadne. Taková situace není nijak příjemná a nezbývá než vybudovat dům od základu nanovo. Takovéto velké přestavby se nazývají psycho-spirituální krize.

Je velmi výhodné stavět z kvalitního a zdravého materiálu, vystavět svůj střed stabilní – základ domu až pak střechu nad hlavou a být flexibilním k přicházejícím situacím.

Druhá možnost je srovnat vlastní dům se zemí a spát pod širým nebem. Ale neptejte se mě co to znamená. Takto si představuji realizované bytosti. Jelikož znám pouze lidi s různým stupněm vhledu a s různými typy domů, sám nevím jestli je osvícení mýtem, či je realitou. Ale cílem ideálu není jeho dosažení, nýbrž směrování se k němu. A tak není důvodu nesměřovat se. Máme vlastní volbu a možnosti ke svému konečnému cíli dojít.

Nástrahy a pasti jógové cesty - sobeckost a touha (po)moci

Sobeckost je často pojímána jako velmi špatná vlastnost. Není tomu tak. Od chvíle našeho zplození se začne každá jedna buňka ubírat jediným směrem. Směrem k vytvoření nové bytosti. Stejné je to i s mentálními procesy. A tak každá myšlenka, každý čin který formuje naši osobnost vychází z touhy po vytvoření a zachování vlastní identity.

 

Jakákoli vlastnost není ani dobrá, ani špatná. Svoji charakteristiku dostane, jakmile začne být vztahována. Vlastnosti jsou nástroje a je jen na nás, jakým způsobem je použijeme. Kvalitu jim dáváme my a to zejména vztahováním se. Jestliže vyjdeme z předpokladu, že je naším ústředním zájmem naše já, pak už je jen krůček k objasnění touhy pomáhat. Jedná se velmi často o jiné, než nezištné důvody. Tedy ne o touhu pomoci, ale touhu po moci! Jestliže někomu pomáháme, často se nejedná o potřebu pomoci jinému, ale o potřebu pomoci sobě prostřednictvím druhého. Ale jak by bylo na světě krásně, kdyby prvně každý začal vědomě pomáhat sám sobě.

Jestliže někomu pomáháme, často nalezneme role nadřazeného a podřízeného (rodič, dítě). Manipulovaný však může být každý z nich. Je obvyklé, že jeden druhého potřebuje, takže jestliže máte potřebu pomáhat, či pomoci, je dobré uvědomit si skutečný motiv Vašeho jednání. Takovýto stav není zdravým, je jakousi společenskou hrou.

Pěkné chování k druhým lidem také velmi často nevychází z lásky k ostatním, ale ze sobectví. Všichni chceme být milováni a je snažší lásku dostat od druhých, než ji dát sám sobě. A tak se chováme k druhým hezky proto, aby nás měli rádi, ne proto, že by nám na nich skutečně záleželo. Láska k druhému může vypadat jinak, než jak si představujeme. Nemusí jít o snahu pomoci všemi možnými způsoby. Pomoc tak může vypadat trochu jinak než očekáváme.

 

Vyvarujte se lidí, co Vám chtějí pomáhat, stejně jako Vaší touze pomáhat pokud to není nezištné. Protože v jádru naší identity jsme všichni sobečtí a vytváříme tak mezi sebou závazky (karmické uzly), které nás obousměrně poutají a znemožňují žít a jednat svobodně. Poutání tak vzniká i když si myslíme, že děláme dobrou věc. Nevědomost hříchu nečiní, ale to neznamená, že naše konání bude bez následků.

A nezapomeňte také na velmi důležitý zákon vesmíru, že nemůžeme pomoci tomu, kdo o pomoc nežádá.

Stejné je to i s jamami a njamami. Jejich dodržování má dopady na změnu kvality našeho já, stejně jako na  jeho následné rozpuštění. Jamy a njamy se vztahují nejen na okolní svět, ale i na nás samé. Jedna druhou ovlivňují, mohou se doplňovat, anebo si mohou odporovat. Je dobré si uvědomit, že pořadí jednotlivých zákazů a příkazů není nahodilé. Má přesnou hierarchii důležitosti. O některých bych se rád zmínil ve vztahu k egu. Mají totiž úzký vztah ke změně kvality našeho malého já (ega). První fází k realizaci je totiž vyčištění nánosů, zjemnění vnímání a změkčení svého ega.

Jamy:

Ahinsa - neubližování, nenásilí

Satja - pravdomluvnost, pravdivost

Astéja - nekradení

Brahmačarja - zdrženlivost

Aparigraha - nehrabivost, nehromadění

Njamy:

Sauča - čistota

Santóša - spokojenost

Tapas - askeze, sebekázeň

Svádhjája - čtení posvátných písem

Íšvara-pranidhána - uctívání osobního boha

Ahinsa

První jamou je ahinsa – neubližování. Tím je myšleno i neubližování sobě smému. Myslím, že neubližování nepotřebuje další komentář. Druhou je  satja – pravdomluvnost. A o té bych se rád rozepsal, jelikož je v úzkém vztahu k našemu egu…

Satja – pravdomluvnost

Jsou tací, kteří používají slov k tomu, aby zamaskovali své myšlenky

Voltaire

Jednou mi jeden přítel řekl, že není většího zla, než čisté cnosti. Bavili jsme se o pravdomluvnosti. Měl na mysli, když například někdo říká přímo co si myslí bez vhodné formy. Pak slova řežou jako nůž a nedají se odtáhnout ani párem volů. Takovou mají sílu slova. Slova jsou mostem mezi myšlenkou, činem a hmotou.

Byť se v józe snažíme přes obsah objevit formu, neznamená to že je forma méněcenná. Jde o to, pochopit její význam jako nádoby pro obsah. Není nic víc, nic míň.

Jestliže vám někdo tvrdí, že chce slyšet pravdu, nevěřte mu, s největší pravděpodobností totiž lže. Málokdo chce slyšet pravdu. Pravda bolí, zraňuje a tak často lžeme a to i sami sobě. Sebeklam nás mnohdy dělá šťastnými. Ne každý je připraven na přijetí skutečného stavu a na tvrdou práci. Stejné je to ale i se cvičením jógy. Ale na to abychom poznali pravdu, potřebujeme být silní a proto je třeba nashromáždit energii.

" Žádný člověk není šťastný bez iluze nějakého druhu. Iluze jsou nezbytné pro naše štěstí jako realitu " .

Christian Nevell Bovee

Aparigraha – nehrabivost, nehromadění, neulpívání

Mysl má popisovací a chápavou funkci.

Popisování ale často dělá svět šedivějším, protože ho už známe, je ve škatulce a stále se vše opakuje znovu a znovu. Viz typický rozhovor „Jak se máš?“ „Ále pořád stejně…“ S rytmem a rutinou polevuje i totiž i naše schopnost koncentrace a necháváme svůj stroj řídit autopilota, což je energeticky výhodné. Vedlejším efektem je, že mysl začne navíc těkat, strhávat pozornost a manipulovat nás. A z ničeho nic je najednou všude okolo spousta zajímavějších podnětů, stejně jako tomu bylo ve škole při výkladu nudného učiva za slunného dne. S monotóností přichází lidský vynález čáslo jedna - nuda, pasivita (tamas), anebo roztěkanost (rajas). Viz předchozí články.

Schopnost uchopovat a držet, kterou prodlužují i naše ruce nás namísto pomoci mohou dělat méně přizpůsobivými vnějšímu světu. Je to podobné jako když se loví opice. Do kokosu se udělá díra velká přesně tak, aby do ní opice mohla prostrčit ruku a dovnitř se dá pamlsek, po kterém prahne. Opice do kokosu strčí ruku, předmět sevře v pěst. Past zaklapla, protože milá opice už nezná možnost předmět pustit a vytáhnout ruku opět ven. Stejné je to i s našim malým pseudo já a jeho mentálními procesy.

Netřeba ve svém pomyslném batohu starostí a strastí na svých bedrech nosit cihly, když tam mohou být jen věci nezbytné, anebo můžeme jít dokonce i bez něj.

Je to podobné jako v příběhu o poutníku, kterého vezl na povoze vozka a když se na cestovatele otočil měl stále svoji mošnu na zádech a tak se ho zeptal, proč si svůj náklad neodloží a neodpočine si. A cestovatel odpověděl, že nechce svým nákladem zatěžovat koně, když veze už jeho.

Sauča Očista

Očistou mám v souvislosti k egu na mysli především psychohygienu, ať už má jakoukoli formu. Ta je velmi důležitá. Upozorňuji však že touha po čistotě není totožná s očistou. Touha po čistotě (ať se jedná o čistotu okolí, sebe sama, čistou rasu, potřebu půstů anebo problémy s příjmem potravy) mají souvislost s nedořešenými zraněními zejména z období našeho dětství.

Nezapomínejte, že čistému vše čisté…

Santóša Spokojenost

Jak pravil Buddha není cesty ke štěstí, štěstí je cesta.

Nemusíme být spokojenými, když to tak právě necítíme, ale je dobré vědět, že v každé chvíli, v každém momentu i v té nejnešťastnější situaci je v nás kousíček štěstí a stejně tak když je nám dobře, je v nás kousek neštěstí. Platí princip monády  (symbolika jin a jang). Celé kouzlo spočívá v tom, na co se začneme v danné chvíli soustředit, protože svým směřováním se můžeme rochnit ve vlastních problémech a smutcích, anebo se můžeme chytit toho veselého a usměvavého kousku. Máme svobodnou vůli. Můžeme si vybrat.

Tapas Sebekázeň

„Polovina života je štěstí, druhá polovina je disciplína a to je ta důležitá polovina, protože bez disciplíny nebudeš vědět, co udělat se štěstím."

Carl Zuckmayer, německý dramatik

Subham astu sarva džagatam

Óm

Osvícení z nutnosti

Osvícení z nutnosti      

Člověk se nemění na základě svého přímého rozhodnutí, ale na základě tlaku. Je jedno zda jde o tlak vnější anebo vnitřní, důležitý je fakt, že nejde o spontánní rozhodnutí. Jinými slovy, člověk začíná hledat řešení, až když nastane problém. Jde o snahu vybalancovat vzniklou situaci. Snaží se o nápravu škod. Stejné je tomu i s důvody k jógové praxi. Pro většinu lidí je prvotním impulsem k jógovému cvičení zdravotní, anebo mentální problém. Jóga se tedy stává cestou ke zdraví, ke znovunastolení rovnovážného stavu.

Na problém nemusíme tedy nahlížet jako na něco špatného, ale jako na výzvu. Výzvu přizpůsobit se novým okolnostem…

Z mého pohledu nejsou podstatné Vaše pohnutky k jógové praxi. Důležitá je jen praxe sama o sobě. Pohled na ni se vám bude vyvíjet stejně jako ze semínka vyvstane klíček, nějakou dobu roste k nebi a najednou se objeví poupě ze kterého se následně rozvine květ. Květ uschne a stane se podložím pro novou generaci. Neustále dokola a přesto jinak…

Jóga není náboženstvím, ani tělocvikem. Jóga je souborem technik které nám pomáhají pochopit a akceptovat jak sami sebe, tak všechny vnější okolnosti. Praxe jógy nám dává pochopení a dělá z nás skutečné lidské bytosti.

Vnitřní pevnost, vnější měkkost

Snažíme se dosahovat kvality vody. Snažíme se dosahovat vnitřní pevnosti a stability a povrchové poddajnosti. Jestliže bychom se totiž stali příliš pevnými na úkor vnější jemnosti, staneme se zároveň i velmi křehkými jako porcelánová panenka. Naproti tomu, když budeme příliš vláční bez pevného jádra, ztratíme vnitřní tonus a vnější formu, která nám určuje naše vlastní hranice a nebudeme tak celistvými. Jde tedy o balanc mezi pevným středem svého já a schopností být přizpůsobivým ke vnějším vlivům.

Tyto způsoby můžeme aplikovat jak pro cvičení ásan, tak v běžném životě.

K těmto kvalitám se váží pojmy udána, Sthira a sukha.

Udána tento výraz by se dal vyjádřit jako projev života. Vnitřní tah, energie směřující proti gravitaci. Podobně jako když se květina táhne za sluncem a probojovává si cestu skrze zemskou tíži. Ud v sanskrtu znamená „ vzestup, stoupání“.

Sthira znamenající „pevný, tvrdý, kompaktní,  silný, trvanlivý, dlouhotrvající“.

Sukha znamenající „ dobré místo, pohodlí, snadný, milý, sympatický, jemný a mírný“. Vyjadřuje prostor  umožňující dobrou funkci.

Co se týká samotného tělesného cvičení, nejde ani tak o to, že bychom měli slabí, anebo zkrácení. Jde zejména o sebeuvědomění, o zprůchodnění informační dálnice mezi mozkem a jednotlivými částmi těla, o zprůchodnění nervové sítě, o inervaci.

Sebeuvědomění také souvisí s pochopením svých limitů a skutečných možností. Velmi často se stává, že po sobě chceme více, než můžeme anebo naopak nepracujeme se svými skutečnými možnostmi. Žijeme ve společnosti plné stresu. Jsme učeni tomu co bychom měli, ale nikdo nás neučí kým skutečně jsme a co zvládneme. Vše se děje ve prospěch společnosti, ale kdo se stará o jedince jako takového? Je třeba se o sebe starat, protože toto za Vás nikdo neudělá!

Co se týká cvičení ásán, naše možnosti jsou určeny zejména možnostmi naší kostry, našich kloubů. Šlachy, svaly a vazy mají druhotnou úlohu. Možná budete smi překvapeni, kde leží Vaše skutečné možnosti.

Když se ohlédnu zpět, před několika lety bych nevěřil, že budu stát tam kde stojím teď. Z vlastní zkušenosti vím, že jsem nedošel na konec cesty a jsem si vědom toho, že mé hranice jsou ještě dále. Právě vědomí dosavadní změny mi dává víru a sílu pro další cestu. Na tuto cestu je třeba si s sebou do batůžku přibalit slečnu trpělivost. Ale to není důležité.

Cvičení ásan je sice krásnou disciplínou, ale bylo by hloupé a samoúčelné ulpět pouze na formě. Důležitost cvičení nespočívá v jeho kráse,to je vedlejší aspekt. Neznamená to, že z něj nemáme mít radost a kochat se z jeho krásy, ale netřeba mu dávat větší pozornost, než zaslouží. Důležitost spočívá v tom, co nám praxe-cvičení přináší. A co že nám přináší? Jóga nám posiluje naše tělo a ducha, učí nás prožívat přítomnost, akceptovat sama sebe, své hranice a možnosti, uvolňuje napětí, posiluje nás a „dobíjí naše baterie“. A to na všech úrovních od fyzických, přes mentální, emoční i energetické.  

Pamatujte, že živý organismus se přizpůsobí. Přizpůsobivost je projevem života a změna je tedy reakcí na vzniklou situaci.

 Změna nepřichází jako projev vlastní vůle, Jsme totiž přirozeně líní. Být líným není špatné, nebo dobré, být líným je fakt. Tato vlastnost nás může limitovat, anebo pro nás může být důvodem ke „zpohodlnění“ a zefektivnění našeho života. Takže i tato vlastnost, která je obecně pojímána jako špatná a je v křesťanství jedním ze sedmi smrtelných hříchů, může být dobrým důvodem pro změnu. Každý jsme líný, lišíme se v lenosti jen různým projevem, prostředím a situacemi. Změna přichází jako tlak podnětů z vnějšího prostředí. Změna nepřichází jako projev vlastního rozhodnutí samo o sobě, jako projev vůle, ale přináší ji vnější tlak, potřeba a nutnost.

Dejte si pozor na to, co si přejete. Vše se Vám splní. Vždy dostaneme to, co chceme jen to nemusí být takové, jako si představujeme. Je třeba být rozvážnými a zvažovat co si přejeme, dobře formulovat své přání a hlavně se nezatěžovat představami. Realita je totiž spjatá se zemí, zatímco představa nestaví na pevných základech. Představy jsou nestabilní vzdušné zámky. Jakmile jeden zámek zmizí, objeví se další. Protože chtění způsobuje lpění a lpění způsobuje utrpení.

Častým důvodem cvičení jógy bývá i ovlivňování našeho mentálního a emočního stavu. Je však výhodnější ovlivňovat emoce a myšlení přímo. Praxe jógy nám může být pomůckou a může poukázat na to co potřebujeme, ale nic sama o sobě nezmění. To vyžaduje vlastní práci na sobě a integraci nových návyků do běžného života. Jóga nepřináší změnu sama o sobě, je pouze souborem fyzických a mentálních technik umožňující a pomáhající nám změnu provést a tím zlepšit kvalitu svého života.

„Nejrychlejší cesta k ukončení války je prohrát ji.“

George Orwell

                                                                   

Jóga je především tvrdou prací sama na sobě. Bojem proti svým démonům a nakonec proti svému největšímu soupeři, sobě samému. A teprve až všechny porazíte, teprve pak zjistíte, že jste sami poraženi.

Přeji Vám splnění Vašich snů

Om Tat Sat     

Kurzy a workshopy

Je velmi zvláštní, že oproti ostatním zájmovým aktivitám (ať se jedná o pohybové, či o seberozvojové cesty) se u málo zájemců jógy setkáváme s vlastní aktivitou o kurzy, dílny (workshopy) a sebevzdělávání. Možná je to dáno tím, že je jóga chápána jako kompenzační doplněk jiných aktivit, anebo zdravotní tělocvik. I toto je část pravdy. Nemusíte se stát pravověrnými jogíny a jogínkami, stát se asketou oděným jen v bederní roušce a odříkávat nesrozumitelné texty. Jógové techniky jsou velmi staré, uvádí se nějakých 4 000 let a nabízí spoustu možností uplatnění od čistě hmotných až k těm nejjemnějším aspektům života a smrti.

Proč navštívit dílnu? - zaměřeno na tělo

Občasné cvičení je dobré, avšak pravidelným cvičením pro sebe děláte mnohem více. Každý máme své dispozice a nastavení toho, co máme a nemáme rádi. Od toho se nám následně odvíjí kvalita cvičení. Na hodinách objevíte mnoho nových způsobů jak cvičení provádět, jste naváděni a opravováni. Hloubka pochopení roste s odcvičenými měsíci a lety. Právě kurzy vám mohou pomoci hlouběji a rychleji pochopit a zažít odpovědi na otázky „Jak? Kdy? Kde? Co? a hlavně Proč?“ Může se vám dostat informací o pohybových vzorcích, přirozeném a kompenzačním napětí v těle a o možnostech vašeho těla, které běžně, anebo vědomě nepoužíváte, stejně jako o dalších aspektech jógové praxe (úloha očí, dechu, pozornosti atd.), které se není možné během jógové lekce probrat dostatečně do hloubky.

Proč navštívit dílnu? - zaměřeno na mysl

Proto, abychom si správně zažili všemožné jógové způsoby a pravidla je výhodné vyšlapávat si předem cestičku pomocí velmi mocného nástroje. Naší mysli. Naše mysl nás předem připravuje na prožitek, který se nám pro naše dispozice zatím nedostává. To vše pomocí pochopení konceptu, jeho přijetí a následné představa. Právě představa je ta část, která je před výsledným stavem.

 

Proč navštívit dílnu? - zaměřeno na přenos

Tradičně se utajované praktiky jógy předávaly z učitele na žáka, jednak z důvodu udržení čistoty jógové praxe, ale také protože východní nauky dávaly přednost jinému, než mentálnímu a analytickému způsobu učení. Tradičně byla a v některých východních směrech jako např. tantra a buddhismus je stále zapotřebí a uplatňuje se přenos (transmise). Nové a atraktivní kvantové teorie s těmito principy pracují taktéž. Jde o nevědomý (myšleno nementální) přenos a sdílení informací až na buněčné úrovni. Nemusíte s těmito teoriemi souhlasit, ale zkuste si všimnout např. vztahu pozorovatel a pozorovaný (jak ovlivňuje pozorovatel pozorovaného např. při sportovním utkání) anebo kolektivní dynamiky (cvičení individuální a kolektivní). Vypovídající je i známý výrok o nevědomém učení a napodobování „jaký pán, takový pes“. 

Proč navštívit dílnu? - zaměřeno na prožitek

Je to právě prožitek ke kterému se můžete vztahovat a navracet při své denní jógové praxi. Je dobré si co nejpřesněji zažít správné provedení jógových technik, protože tělo má svoji paměť a tělo na rozdíl od mysli netvoří koncepty. Tělo nám nelže a tak se je můžeme naučit poslouchat a využívat jako moudrého učitele. Tělo na rozdíl od mysli nelže. To že mu často neumíme naslouchat a dochází tak k nedorozumění v našem dialogu je věc jiná.

To nejdůležitější

Můžete potkat lidi se kterými byste se za normálních okolností nesetkali, zažít hlouběji, k čemu byste se dopracovávali mnohem delší dobu.

Rady a typy

Kurz nenahradí pravidelnost a vlastní praxi. Nabízí možnosti.

Osobně mám nedůvěru k esotericky laděným workshopům a to čistě z praktického důvodu. Kde je jejich praktické využití? Citlivost se zvětšuje naopak uzemněním a k tomu je tělo vynikající nástroj. Stačí být k sobě upřímnějším, citlivějším a být nohama na zemi.

Workshopy nic nevyřeší. Ale mohou doplnit mapu o důležité orientační body.

Mohou nastínit návody k vlastní praxi.

Óm