Mít mysl a tělo jako kočka

Jóga jako hra s nervovou soustavou II.

Mít mysl a tělo jako kočka

Kočky jsou úžasní tvorové, kteří nám mohou být velikou inspirací. Zejména dvě polohy kočky nám mohou být obrazem, který bychom chtěli následovat. Jsou jimi kočka odpočívající a kočka lovící – ve střehu.

Jak souvisí kvalita napětí v těle, projevy vegetativní nervové soustavy (VNS) a představa kvalitativně odlišných poloh kočičího chování? Působení VNS by se dalo přirovnat ke kvalitě stavu těla kočky, která má tělo dokonale uvolněné a v krátkém momentě jej dokáže aktivovat. Kočka nám dává krásnou ukázku fungování vegetativní nervové soustavy. Větví sympatiku a parasympatiku.

Přeskočme anatomii a vrhněme se na projevy funkce sympatiku a parasympatiku spojené se zdravím a s historií (historii ve smyslu všech odezev organismu na podněty, které jsou v něm zapsány. Nejčastěji jsou chápány pojmy trauma a blok.). Sympatikus si můžete představit jako kočičku číhající na myš a parasympatikus jako uvolněnou kočičku vyhřívající se na slunci.

Tyto dvě větve VNS pracují jako antagonisté a jejich činnost by se měla střídat. Počátky autonomního nervového systému vycházejí u sympatiku z krční, hrudní a bederní části páteře (oblast hrudní kyfózy) a u parasympatiku z krční a křížové oblasti (krční a bederní lordóza). Sympatikus aktivuje organismus a parasympatikus jej naopak uklidňuje a uvolňuje. Rovnováha a střídavá funkce mezi těmito dvěma větvemi nervové soustavy je životně důležitá.  

Tyto dvě polohy kočky domácí jsou krásným a přesným vyjádřením esence fungování nervového systému. A právě správná funkce nervového systému je jedním z nejdůležitějších pilířů zdraví systému na fyzické úrovni přímo ovlivňující nejen naše fyzické tělo, ale i emoční a pudové prožívání.

Jógová cvičení jsou mimo jiné právě i stimulací těchto dvou větví VNS a změnou napětí v systému. Některé techniky ve Vás energii probudí, jiné Vás utlumí. To vše v souvislosti s vnějšími faktory a Vaším momentálním fyzickým a psychickým stavem.

Začínáme tedy z uklidnění se a uvolnění. To z prostého důvodu. Abychom mohli vystavět nové, abychom mohli přinést našemu systému novou informaci, je třeba povolit a rozložit původní vzorce napětí. Shiva (v překladu milostivý) tanečník a ničitel není patronem jógy bezdůvodně. Ničí staré, aby se na jeho základech mohlo projevit nové – to je symbolika jeho věčného vesmírného tance.

Projevem života je jeho změna.

Postupně systém aktivujeme a v aktivaci se snažíme uklidňovat a zpomalovat. Tato obecně nejznámější část jógového cvičení známá jako cvičení ásan je jako postupné skládání jednotlivých dílků stavebnice. To vše pomocí představ a hlavního nástroje k nepřímému ovládání naší psychiky – dechu. Snažíme se tedy neustále ladit ke kvalitě parasympatiku. Jestliže systém aktivujeme, jako je tomu u vinyasy Súrja namaskár (Pozdrav Slunci), pak jen proto, abychom během a po cvičení celý systém opět zklidnili a uvolnili. Snažíme se tedy o střídavé změny aktivity a o její zpomalování a ZVĚDOMOVÁNÍ! Finální pozicí je pak integrační šavásana (mrtvola), kdy se snažíme díky uvolnění, zpomalení a vzniklému zcitlivění zachytit, či pracovat s pociťovaným vjemem, představou, či jiným způsobem. Stejné je to i u cvičení čakerního systému a mentálních technik. To vše se děje, anebo je směřováno do úrovně parasympatiku. Je to právě úroveň parasympatiku, která má léčivou kvalitu. I doktor Vám při nemoci naordinuje klid.  To však nevylučuje možnost aktivující sympatikus jako například terapii prací J.

Shiva je ničitel, zničí staré, to vše pro vznik nového. Shivův tanec je pak neustálá destrukce a povstávání nového. To stálá a neustále se měnící je pouze přítomnost.

Mohlo by se zdát, že kdo žije život jako vyhřívající se kočička je na správné cestě. Není tomu tak. Obě větve autonomního nervového systému jsou důležité. Jógou se snažíme zvětšovat rozsah jejich působení a rychlost přechodů z jedné do druhé.

Někdo má rád holky, jiný zase vdolky. A stejné je to s naším fungováním nervového systému. Velmi často pak tíhneme k našim sklonům, které pak mylně zaměňujeme se svými skutečnými potřebami.

Jóga a jógová terapie pak není technikou pro dosahování nadpřirozených stavů (siddhi – vedlejší efekt správně prováděné jógové praxe obecně popisovaný jako nadpřirozené schopnosti, který je pro svoji atraktivitu zároveň i velikou pastí jógové cesty.), ale technikou k objevení a projevení vlastní přirozenosti. A vlastní přirozenost stojí nad všemi siddhi.

Hari Óm

Pránájáma - dechové techniky

Pránájáma - dechové techniky

Velmi často se setkávám s nepochopením významu a hlavně prováděním pránájámických technik.

Začněme tedy od začátku. Pránájáma není jógou primárně chápána jako technika dechu, ale jako práce s Pránou - energií. Dýchání slouží jen jako nástroj. Dech je přemostěním mezi naší psychikou a naším tělem. Dýcháním můžeme ovlivňovat jak svoji tělesnost, tak i mentální a emoční prožívání. Dech je jedním z projevů proudění Prány v těle. Je nejpřímější možností, jak pomocí vlastní vůle a vědomí ovlivňovat a ladit toky energie v těle. Když už toto víme, tak můžeme i nadále pro zjednodušení používat pro Pránájámu termín dechové techniky.

Návody na pránájámické praxe popisované v mnoha knihách jsou sice přesné, ale popisují jen výslednou formu provádění a tak se může stát, že člověk, který se rozhodne tyto techniky provádět, bude opisovat formu, která nebude pasovat na jeho vlastní obsah. Techniky, při nichž se užívá dechu jako nástroje, jsou zejména prožitkové a pocitové. Kvalita dechu je úzce propojena s limbickým systémem, ten je někdy označován jako savčí mozek. Tj. ta část mozku, která je odpovědna za naše emoční prožívání.

Tato cvičení jsou velmi jemná a jakýkoliv nadměrný tlak může způsobit odezvy nejen na rovině fyzické, ale i na rovině psychické. Nebudu soudit, zda je to dobře, nebo špatně, protože to může být právě takovýto kopanec do zadku, který přiměje člověka k přehodnocení svého přístupu. Na druhou stranu je tato cest zbytečně náročná a dlouhá. Výběr je jen na Vás.

Čím jemnější cvičení, tím hlubší dopady!

Jestliže dostatečně zjemníme a zpomalíme své vnímání a tělesné pohyby, tím hlubších úrovní své bytosti se můžeme dotknout. To platí i pro techniky. Zpomalení a zjemnění se způsobí vnímání hlubších struktur a jejich fungování.

Přístup je nanejvýš důležitý!

Jakmile pracujete s technikami dechu, pracujete na úrovni softwaru Vašeho organismu, na úrovni Vaší bytosti. Jakékoli manipulování se do představy jak by mělo dýchání a dechové techniky vypadat, aby se co nejvíce přibližovaly jógovou literaturou stále dokola přepisovaným popisům, je cestou do pekel. V lepším případě jen prodloužením si cesty a útrap. A co jiného je peklo, než život v utrpení?!

Pro lepší pochopení uvedu příklad, který můžete praktikovat v běžném životě:

V různých životních situacích s rozdílnou kvalitou prožívání si uvědomte, jak cítíte své tělo a uvědomte si svůj dech. Ten neměňte. To je náročné, protože jakmile začnete pozorovat svůj dech, budete mít s velkou pravděpodobností tendenci k jeho vědomému ovládání. Pozorujte dech (rychlost a hloubku dechu, kam dýcháte a jeho další kvality, které se Vám podaří zachytit) a držení těla během klidu, aktivity, stresu, radosti, zloby, smutku a dalších emočních stavů. Pozorujte, jak se dech mění a jak se s ním mění i Váš emoční stav.

Dýchání, byť jej můžeme částečně ovládat vůlí, spadá do fungování vegetativní nervové soustavy. Té se někdy říká autonomní. Autonomní, protože pracuje sama, bez našeho vměšování se. Důvod je jednoduchý. Představte si, jak by to asi s lidstvem dopadlo, kdyby si měl sám řídit svůj vlastní dech J. 

Toto jsou jen slova. Takže i když jste si tohoto všeho vědomi, neznamená to vůbec nic. Důležitý je vlastní zážitek a ten nezískáte jinak, než vlastním prožitkem – procítěním se.

O nic se nesnažte. Naopak, když budete důvěřovat inteligenci Vašeho těla, změna se dostaví.

Praxi necháme na speciální lekce.

Hari Óm

Změna přístupu

Změna přístupu

Zdálo by se, že jógová cvičení jsou cestou konkrétních technik. Na začátku to může být pravda. Ale s hlubším pochopením tomu tak není. Jóga je cestou přístupu. Změňte přístup, změníte sebe. Změníte sebe, změníte svůj pohled na svět a Váš vztah k němu. Stejně tak se změní i jeho vztah a pohled k Vám a na Vás. Když změníme sebe, změní se naše okolí. A je jedno, jestli k sobě přilákáme pouze podobně naladěné bytosti, anebo se pod naším vlivem začnou měnit. Změníme-li svůj přístup, změníme sebe. Změníme-li sebe, změníme Svět… Každé jedno já je Svět a Svět je jedno veliké Já.

Tou změnou o které mluvím, je změna v úsilí. Někdo se snaží málo, někdo moc a obojí je překážkou na cestě k vytýčenému cíli. Změna je být u toho, co se právě děje. Pasivní aktivita. Vědomí procesu a nezasahování do něj. To neznamená nic nedělat, ale nezasahovat, když to není nezbytné. Stejně jako je tomu u fyzického cvičení, kdy se jógová ásana stává dokonalou, jakmile přestaneme vyvíjet úsilí.

A jak na to? Kdykoli se cokoli děje, si můžete položit otázku typu:

Je možné s tím být? A jaké to je s tím být?

To je cesta jógové sádhany. Cesta, jak integrovat jógická cvičení do běžného života. Protože je nesmyslné, neúčelné a neúsporné zvlášť cvičit jógu a zvlášť žít. Ale ono to ve skutečnosti ani nejde, protože jógové praxe ovlivňují kvalitu našeho života, ať už si to uvědomujeme, či neuvědomujeme, stejně tak ať chceme, či nechceme.

Myslet si, že nám, či ještě lépe za nás jógová cvičení vyřeší naše problémy běžného života je nesmyslné. Na druhou stranu nám mohou pomoci konfrontovat nás se sebou samými, takže v konečném důsledku zjistíme, že samotné cvičení nic neřeší a že nám nezbyde než změnit vlastní přístup k sobě, světu i ke cvičení. A můžeme si to vyzkoušet právě na cvičení samotném. Jak moc se cpeme, či necpeme do pozic. Jak usilovně dýcháme (právě dech je velmi jasnou kontrolkou úsilí) atd. Pak zjistíme, jak na nás působí a jak na něj reagujeme. I to je forma pomoci. Že mluvím jako princezna Koloběžka? „Oblečený, neoblečený… Pomůže, nepomůže…“ Ano, život je jednoduše paradox. Vše praktické si navzájem odporuje. Samotná slova a výroky se pak stávají neúplnými, anebo protichůdnými (paradoxními).

Nezapomínejte, že čím jemnější techniky, tím drtivější dopady na celou naši bytost. A změna přístupu je jednou z nich.

Hari Óm

Chování svalu a napětí

Chování svalu a napětí

Svaly slouží mimo pohybu také k tomu, aby držely a ochraňovaly základní pohybovou strukturu - kloubní pouzdra. V jógovém cvičení není primárně o jakési natahování svalu, jak by se zdálo, ale o uvědomování si nejdříve našich jednotlivých částí, později i o centralizaci našeho systému a uvědomování si těla jako celku. Za tímto účelem se používá uvolňování svalu pro jeho lepší procítění a pro jeho lepší funkčnost. Uvědomění a uvolnění vzniká střídavým napínáním, posilováním, uvolňováním a protahováním svalů. Tímto se postupně mění napětí v síti fascií, které jsou jednou z nepevnějších struktur těla.

Tělesné cvičení působí změny jak přímo, tak nepřímo. Ovlivňuje nejen pohybovou soustavu, ale i orgány a žlázy s vnitřní sekrecí, jež působí na limbický systém, který souvisí s naším emocionálním životem. To vše jsou dobré důvody pro cvičení jógy. Tím nejdůležitějším je jen přítomný okamžik, tělesný prožitek (pociťovaný vjem) a s tím související cvičení zachycení změny. Když se nám podaří zkusit zachytit byť jednu z těchto esencí, blížíme se k cíli. Jestliže ne, stále víme kam se směřovat. Při tomto směřování neexistuje dobře, nebo špatně. Existuje jen pokus o zachycení přítomnosti a prožitku. Být přítomným znamená být (vědět o sobě a svých vjemech) v daném okamžiku na daném místě.

To podstatné…

Pracujeme-li se svaly je třeba napětí postupně a jemně uvolňovat. Prodýcháváme a krůček po krůčku necháváme tělo zajít hlouběji a hlouběji do pozice. Kdybychom zašli příliš daleko, anebo příliš rychle protahovaný sval zpanikaří a smrští se ještě více, než byla jeho původní délka. To vše proto, aby ochránil zejména klouby před jejich dislokací. V krajním případě může dojít až k poškození svalu od různých mikrotraumat (drobné narušení struktury) až k jeho přetrhnutí. Tak podstatná je ochrana naší základní pohybové struktury – kostry a jejich kloubů. Dáváme si proto načas a netlačíme. Je třeba být k sobě pozorným, jemným. Abychom takovéto kvality dosáhli, je třeba se zpomalit a tím prohloubit své vnímání k sobě samému.

Komfortní zóna

Podobný princip práce na jiné úrovni popisuje psychologie pomocí následného příkladu teorie komfortní zóny.

Představte si tři zóny. Nejvnitřnější je zóna komfortu, nad ní je zóna učení a za ní leží zóna paniky. Jestliže na sebe vyvíjíme tlak (lidově řečeno ušijeme na sebe bič) a vystoupíme ze zóny komfortu do zóny učení, učíme se adaptovat se na novou situaci a zóna komfortu se tím rozšiřuje. Jakmile však překročíme i tuto zónu a dostaneme se do zóny paniky, automaticky se stáhneme zpět do zóny komfortu a je velká pravděpodobnost, že ta se následně ještě zmenší. Stejně jako je tomu u fyzického těla. A představte se, když se tyto zóny, obdobně jako tento pomyslný sval natrhnou, anebo dojde k dislokaci kloubu. Jde tedy o to, abychom jemně posouvali své hranice a vytvářeli tak pro sebe více a více prostoru. Jakmile totiž zvětšíme zónu komfortu, rozšíří se i zóna učení na úkor rozsáhlé pláně paniky. Velikost, četnost a rychlost této vytvořeného tlaku - události pak udává, zda se nám tato vycházka ze zóny komfortu stává formou cvičení a s ním spojeným učením a posilování sebe sama, anebo úrazem a možným poškozením našeho systému. Vtip je v tom, že často netušíme, kde leží ony pomyslné hranice našich zón. Není fascinující podoba funkce tohoto principu?

Pro zachycení sebe sama a samoléčbu je důležité je neustále směřovat pozornost k svému pociťovanému vjemu a zkoušet zaznamenat změnu mezi prožívanými přítomnostmi.

Ulpívání ega a napětí

Pociťovaný vjem je zachycením momentálního stavu takového, jaký je. Jde o prožitek pocitu okolo našeho já, ten však není ulpíváním ega na našich pocitech. V tom je rozdíl! Rob Preece ve své knize „Moudrost Nedokonalosti“ popisuje ulpívání ega jako jakési smrštění okolo našeho já. Toto ulpívání se může týkat jak pozitivních, tak negativních emocí a souvisí se zraněními, které vznikají zejména v době, kdy nemáme dostatečné nástroje k jejich ošetření. Jedná se zejména o dobu dětství. Je to jakési zacyklení se do závislosti prožívání určitých pocitů. To pak způsobuje pokřivený pohled na vnímání světa za účelem prožívání daných pocitů. Při prožití intenzivních emocí jako je například strach, či úzkost dojde ke smrštění ega stejně, jak se tomu děje při překročení hranice napětí svalu. Takovýto stav je pak spojován s buddhistickým termínem „ulpívání ega.“ Velmi zjednodušeně je to identifikování se s prožívanou emocí. Moje osobní zkušenost je taková, že takovéto smrštění člověka úplně pohltí a nemusí se jednat jen o nepříjemné prožitky, ale například i o smrštění se za účelem vnímání lásky partnera, namísto společného prožívání přítomného okamžiku. Přítomnost je tak nahrazena jakýmisi růžovými, či jinak zbarvenými brýlemi, které zakrývají skutečnost a brání prožívání v přítomnosti. Na základě osobní zkušenosti jsem přesvědčen, že se tyto smrštění propisují do těla, které nám samo odkryje příběhy našeho života. Postupným rozpouštěním můžeme takováto napětí pomocí pocitů v těle následně léčit.

Hari Óm

Meditace

Meditace

Ve spolupráci s www.dys.sk pro Vás připravujeme lekce řízených meditací.

Co říci o této orientálně vyhlížející činnosti? Meditace, neboli Dhjána je sedmým a předposledním krokem na osmidílné stezce ashtanga jógy. Jsou nedílnou součástí jógového cvičení a logickým vyústěním praxe tělesné jógy. Ta se bez této návaznosti stává pouhým zdravotním tělocvikem.

Nejedná se o praktiku určenou jen některým jedincům. Meditace je neustálé se navracení k základním instrukcím. To platí pro všechny bez rozdílu.

Meditace může mít mnoho forem a směřování k rozvinutí různých kvalit. My se budeme směřovat zejména na naše prožívání přítomného okamžiku.

Meditace je přirozeným způsobem samoléčení. V těchto praxích nejde o nadpřirozené stavy a atrakce změněných stavů vědomí (ty přijít mohou a jsou vlastně jakýmsi možným vedlejším efektem). V meditaci jde zejména o naleznutí stavu přirozeného, našim způsobem života a pohledem na svět a realitu potlačené kvality prožívání přítomného okamžiku.

Slovo přítomnost v sobě totiž ukrývá dvě roviny, ke kterým budeme směřovat svoji pozornost. Rovinu časovou – nyní a rovinu prostorovou – být přítomen.

Odložte na chvíli minulost a budoucnost a přijďte ochutnat přítomnost sebe samých.

Lidé, kteří o meditacích mluví, jsou vlastními slovy jen ohlušováni. Lidé, kteří o meditačních praxích přemýšlí, jsou ohlušováni vlastními myšlenkami. A protože máme dvě uši a jedny ústa, měli bychom dvakrát tolik poslouchat a jednou méně mluvit. Protože přes křik vlastních slov a myšlenek těžko zachytíme, jak k nám promlouvá naše nitro, naše skutečné já… 

Slova jsou schopny zachytit jen nepatrnou část našich prožitků. Přijďte zakusit splynutí se sebou samými.

Motto

Čím více se zabývám svým prožíváním, tím více shledávám, že spirituální rozvoj není nic jiného než snaha o uvolnění napětí v systému. Snaha o uvolnění napětí, které způsobí uvolnění velkého množství energie, kterou náš systém spotřebovává na to, aby držel všemožné blokace, které mají náš organismus chránit a to i v době, kdy už nám nemají důvod složit. Jedná se tedy o přirozenou potřebu samoléčby a návratu do stavu přirozeného, ne o dosahování nějakých nadpřirozených stavů.

Berte ale tato slova jako slova člověka, který stále kráčí po cestě a s každým krokem se jeho pohled na svět mění. A tak je docela možné, dokonce jsem si jistý, že po dopsání těchto řádků budu pohlížet na svět očima jiného člověka.  

Hari Óm 

Jsou katarzní techniky skutečně léčivé?

Jsou katarzní techniky skutečně léčivé?

Začněme orientací. Orientací směr zdraví. Proč? Protože naše společnost je orientovaná opačným směrem, než by se našemu organismu líbilo. Společnost a s ním i jeho zdravotnictví se zabývá zejména patologií, nemocemi a všemožnými neduhy. Vždyť i z názvu nemocnice vyplívá, čemu v tomto ústavu bude věnována pozornost. A přitom by stačilo zajít do ozdravovny… Pozornost se šíří organismem jako olejová skvrna po moři, zaplavuje tímto vědomím každou buňku těla a přijímá toto vědomí jako svoji realitu. To věděli již staří jogínové a tak se v jógových praxích můžeme setkat s mnoha vizualizacemi odcházení nepotřebného a škodícího a nabírání nového, blahodárného, představami transformace negativního v pozitivní, či s prostou představou ušlechtilých a blahodárných myšlenek. Tato cvičení nepracují ani tak na mentální rovině, jako na rovině prožitkové. Na rovině inteligence těla. Nejde tedy o to snažit se být někým, kým nejsem, byť dobrým. To vede jen ke vzniku neuróz a poruch organismu. Jde o to zažít a zakusit ten pocit, který se s touto představou pojí. K tomuto zážitku se pak můžeme do budoucna vztahovat i nadále.

Jako první bychom měli definovat co je to katarzní technika. Katarze – z řeckého katharsis, očištění… Jedná se tedy o očistné techniky.

Katarzní techniky jsou spojeny zejména s léčbou traumatu, neuróz a poruch, za jejímž vznikem stojí právě přehlcující události – traumata. Tyto techniky fungují tak, že nás navedou směr zahlcení a zranění. Pak se tváří v tvář konfrontujeme s problémem a přes bouřlivé prožívání emočních stavů dojde ke katarzi – očištění. Po takovém zážitku velmi často dojde k velmi příjemným prožitkům, které jsou až návykové a tak je máme tendence i přes svoji počáteční nepříjemnost prožívat znovu a znovu. To ovšem nezaručí zpracování traumatu uvězněného v těle. Naše organismy jsou velmi křehké a tak jsou velmi často tyto techniky opětovně zahlcující a naše tendence jejich vyhledávání je obdobou vyhledávání vzorců chování v běžném životě za účelem nevědomého znovuprožití a zpracování tohoto přehlcujícího zážitku. Je fascinující jak má náš organismus přirozenou tendenci vyhledávat opětovně obdobné prožitky. To vše za účelem uvolnění uvězněného napětí v těle. Když se napětí postupně neuvolní, jsme chyceni do nekonečně opakující se smyčky, jež naopak již existující napětí jen prohlubuje. Následuje změna kvality našeho prožívání, které je přirozenou vyrovnávací schopností našich organismů. Taková je síla napětí, síla nevybitého nervového náboje v těle.

Živý organismus se přizpůsobí okolním podmínkám. Jestliže se nepřizpůsobí, dochází k jeho destrukci.

Stejně mohou působit i mnohé jógické techniky, které mohou vyvolat katarzní stavy. To se může stát. Není to však jejich přímým cílem. Možnost vzniku katarze je zapříčiněna výchozími podmínkami. Na této cestě se totiž předpokládá jistá pokročilost zvládnutí základních pravidel tzv. jamy a njamy. Pokročilostí nemám na mysli to, co bychom měli dělat, ale naše přirozené nastavení. Ukažme si to na příkladu. Byť je ahinsa – nenásilí, respektive mírumilovnost prvním krokem na cestě královské jógy, bylo by nesmyslné chovat se mírumilovně, jestliže je v našem srdci zloba. Ta je často vnímána jako jedna z příčin násilí. Za tou se často skrývá jiná příčina a její projev není nic jiného, než touha organismu tuto příčinu zpracovat. Potlačování zloby pak není ničím jiným, než násilím na sobě samém. Jestliže ubližujeme nevědomě sobě, ubližujeme tím i okolí a vlastně celému světu. Prvním krokem není změna nás samých, ale změna přístupu k sobě samému! Je-li v našich srdcích zloba, je nutno dovolit si zakusit pocity s ní spojené a to i s jejími dopady. Teprve pak může dojít k přehodnocení návyků našeho nastavení. Je to právě nesoulad našeho vnitřního nastavení a našich představ, který vytváří vnitřní konflikt, který může vést až k závažným poruchám psychiky. 

Popisy stavů dosahovaných pomocí jógových technik vychází z předpokladu, že již máme vybudovány zdravé základy vztahu k sobě a okolnímu světu. Původní pojetí jógy nezná duševní poruchy západních lidí. Cestu k jejich řešení se stále snaží mnozí objevovat teprve se zvýšeným zájmem západu o jógové praxe. Tato cesta nemá přesně dané postupy, protože každá cesta je cestou individuální. A zájem o jógové praxe není ničím jiným, než regenerační schopnostní našich organismů. Přirozenou touhou lidí o uzdravení sebe samých…

Hari Óm

Jóga – příbalový leták II.

Jóga – příbalový leták II.

Nežádoucí účinky v případě nutnosti konzultujte se svým jogíníkem.

Protože cvičení jógy má terapeutický potenciál, bylo by dobré uvědomit si variabilitu reakcí na různé typy jóg, skladby sestav a přístupu ke cvičení.

Kolik je lidí, tolik je chutí a tolik reakcí na jógové cvičení. Stejné je tomu s očekáváním, co nám má jógová praxe přinášet. Někdo hledá uvolnění, jiný aktivaci, další flexibilitu, posílení těla, psychiky. A další a další. Ne vždy se naše představy shodují s realitou. A reakce mohou být různé, stejně jako lidé. Ale pozor – negativně chápaná reakce jako hněv, pláč, nepříjemný pocit nemusí mít sama o sobě negativní kvalitu – jinými slovy to nemusí být špatné. A pozitivní reakce pocity blaženosti, radost nemusí nést pozitivní kvalitu a být tudíž dobré. Podotýkám, že nemusí, ale mohou… Jenom když opravdu dobře poznáme sami sebe, jsme schopni rozpoznat jak na nás kvalitativně ta, či ona praxe působí. A zdůrazňuji, že nemluvím o kvalitě praxe, ale o jejím působení na nás. 

Jógová sestava

Ať už jste zastánci cvičení přesně daných sestav, anebo preferujete volnost, vězte, že právě Váš způsob je ten pravý!

Těmito slovy chápu význam náhledu na jógovou praxi, tak jak ji momentálně chápu. Dobře sladěná sestava je pro denní praxi velmi důležitá. Každé cvičení s sebou nese specifické účinky v kombinaci s vnějšími vlivy a stavem cvičence.

Co tedy čekat od jógové sestavy?

V hlavách lidí koluje představa, že jogín by měl být jakýsi akrobat s nohou za hlavou. V lepším případě si pod tímto slovíčkem lidé představí nějakého svatého muže. Jenomže cviční jógy není o představách (což paradoxně neznamená, že s představami nepracuje), ale o zpřítomňování se.

Stejné je to i s představou toho, jak má vypadat jógová sestava:

Někdo hledá zdraví, vitalitu, sílu, jiný flexibilitu a další klid... Stejně tak se ale může stát, že se můžete cítit bolaví a unavení jako zpráskaný pes, zkrácení, nervózní, anebo posléze onemocníte.

Jóga je mocný nástroj a stejně jako může podpořit naše zdraví a stát se tak našim zdrojem na dobíjení energie, stejně může oslovit naši historii (tj. nezpracovaná traumata, události, prožitky a mentální nastavení). Stejně, jako nám může cvičení dělat dobře (a toho se snažíme dosahovat, aby se nám jógová praxe stala zdrojem), tak nás může zastihnout katarzní (očistná) reakce, která nemusí být vždy nejpříjemnější. Stejně tak, ale může být nevhodný přístup, či skladba dané lekce. Vše by se mělo řídit střídmým přístupem, aby nedošlo u cvičence k situaci – příliš mnoho, příliš často, příliš brzy.

To vše ovlivňuje mnoho faktoru jako například náš výchozí stav (a t jak ten dlouhodobý, tak i ten současný), způsob provedení cvičení, skladba cvičební jógové jednotky (které oblasti těla oslovujeme), prostředí, čas a další a další vnitřní a vnější faktory.

Příprava vnějšího a vnitřního prostoru je velmi důležitá.

Kamarádka cvičící jógu mi vyprávěla, jak nemohla své tetě vysvětlit, že někdy po jógové praxi cítí bolavé svaly. Teta necvičící a zkušenosti nemající, však odpověď hned mající „Děláš to špatně!“ Důvodů může být vícero a zcela jistě neexistuje škatulka špatně, nebo dobře. Vše je jak má být.

Nevhodná strava (strava velmi podstatně ovlivňuje činnost a stav organismu),

přetížení organismu (i mentální činnost unavuje a když se vyčerpáme i fyzicky, moc nám to nepřidá),

propis nadměrné vůle během cvičení,

četnost cvičení (přílišná četnost cvičení, anebo bolavý začátek první lekce po době necvičení),

fyzický a psychický stav,

větší vnímavost vůči tělu (to bolelo i před tím, jen jsme mu nevěnovali pozornost),

anebo heslo známé všem, kdo se zabývají tělesným cvičením „No pain, no gain“ (žádná bolest, žádný růst).

Tady se jasně ukazuje, že neexistuje dobře, nebo špatně, ale pouze pociťovaný vjem způsobený jedním, nebo kombinací faktorů. Reakci je pak projevem zdraví našeho systému. Nemusí se tedy jednat přímo o nesprávné cvičení. Reakce na cvičení může naopak souviset s nastavením našeho systému (organismu), který nefunguje optimálně. Je tedy jedno, jestli je reakce příjemná, či nepříjemná. Otázkou zůstává, jestli jsme ochotni s tímto stavem v danou chvíli zůstat a prožít si ho.

V tomto případě šlo z mého pohledu o kombinaci přetížení organismu s přílišnou snahou a úsilím během cvičení.

Praktikujícího kamaráda zase zarazilo, když měl bezprostředně po cvičení hodně energie a po pár hodinách byl vyčerpaný. 

Vysvětlení může být opět hned několik:

Přetížení organismu důsledkem přehlcení systému cvičením,

blokace, kterými může unikat energie ze systému,

přetížení organismu, konkrétně autonomního nervového systému ve smyslu přestimulování větve sympatiku.

Zde bych se naklonil k poslední možnosti.

Zkuste pozorovat své reakce a zkoušejte měnit přístupy ke cvičení i jejich druhy. Zároveň zkuste objevit své vlastní nastavení. Jakmile se zorientujete, zcela jistě objevíte, co jste hledali.

Je jen na Vás, zda tělesnou jógu berete jen jako prostředek k dokonalé postavě, unavení těla, uklidnění své mysli, anebo jako nástroj, pomocí něhož můžete objevit sami sebe.

Netřeba očekávat nic. Jógu si buď zamilujete, anebo kolem ní projdete bez povšimnutí. Vše závisí jen na Vás.

Hari Óm