Jóga jako hra s nervovou soustavou I.

Jóga jako hra s nervovou soustavou I.

Bylo to studium kraniosakrální dynamiky, které mi poodkrylo další a velmi dobře uchopitelný pohled na jógová cvičení. Berte tudíž tento pohled jen jako jeden dílek mozaiky jógové terapie s jednoduchým a velmi účinným návodem na použití.

Aktivita, či pasivita

Rád bych popsal dva protikladné přístupy ke cvičení – tím prvním jsou zastánci „staré školy“, kteří se snaží prociťovat svá těla, leč pochopení jednotlivých ásan není moc valná. Když je uvidíte cvičit, tak se modlíte, aby jejich počínání nemělo následky. A světe div se, úrazy nebývají tak časté, protože přes fyziologické nepochopení souvislostí díky svému přístupu netlačí do pozic a tak k úrazům tak často nedochází. Ti druzí jsou ti, co vyznávají přístup „Praktikuj, vše přijde“. Posun v pochopení pozic je znatelný, ale toto zaměření inklinuje k spíše k tělovýchovnému přístupu. Tento přístup je podobenstvím vypracovaných cirkusových akrobatů, jimž chybí znalost číst a psát. Ale kam zmizel duch jógy? Je tedy jógové cvičení závislé na správně provedené formě ásany?

Není důležité, zda za tu jedinou a pravou jógu považujete fyzicky aktivní cvičení, anebo uvolňující a naciťující se formu provádění praxe. Vše je jen o rozdílné kvalitě. Slovo kvalita zde nevyjadřuje lepší, či horší. Představte si škálu barev a kde jedna kvalita je žlutá, a druhá modrá. Samy o sobě jsou úplnou kvalitou a přitom jsou zároveň neúplnou částí tohoto barevného spektra. Dohromady vytváří velmi mocný nástroj a zcela novou a unikátní barvu. Obě však stále mají svoji vlastní pravdu a své místo na této paletě barev.

„Jógová cvičení jsou velmi mocnou stimulací našeho systému, zejména nervové soustavy.“

Aferentní eferentní vlákna nervů

Jak jsem již psal dříve ve článku „inervace“ http://clankyojoge.blogspot.sk/2012/05/inervace.html, cílem tělesné jógy není primárně zvýšení flexibility, ani síly. Cílem jógy je zejména inervace – zásobení nervovými vlákny a s tím spojeného zvědomení našeho těla.

Povězme si tedy trochu více o nervových vláknech. Ty se rozdělují na aferentní (senzorická, jdou směrem k centrální nervové soustavě) a eferentní (motorická, jdou směrem od CNS).

A právě o jejich stimulaci jsou výše uvedené přístupy. Abychom se nezacyklili v námi známém prožívání, je logickým vyústěním následné přelití pozornosti z jednoho přístupu k druhému. Stejně jako je tomu u postupné transformace od hatha jógového cvičení ke cvičení rája jógy, kdy se praví, že bez tohoto vyústění se tělesná jóga nedá označit za jógu. Vždy potřeba začít prací s tělem. Ne vždy však tak, jak je tato práce chápána. Zásadními v těchto technikách jsou tělesné vjemy a zachycení změny prožívání pocitů v těle. A právě tady je velmi důležité kvalitní vedení a vlastní praxe a osobnost učitele (je-li s nohou za hlavou zrovna po ruce J).

A jsou to zejména aferentní vnímání, které přináší hlubší změny. To proto, že je to zejména změna vnímání našeho prožívání, jež formuje naše pocity a způsob pohledu na svět. Chcete-li, jinými slovy se jedná o práci s vlastní POZORNOSTÍ.

Cílem cvičení je PROŽITEK.

V ideálním případě má změna pozice za následek změnu vnímání pocitů v těle a tak dojde k souhře předání informace mozek – tělo a následně tělo – mozek. Pracujeme tak s přenosem vzruchů vyslaných jak směrem ven, tak dovnitř. Jestliže budeme stimulovat jen motorická vlákna, nikdy dostatečně nezvýšíme svoji citlivost k přicházejícím podnětům. A na druhou stranu jestliže se budeme zabývat jen senzorickým vnímáním, je dosti pravděpodobné, že nám bude splývat naše představa těla a jeho požívání se skutečnou realitou těla!

Přeji Vám mnoho příjemných prožitků během jógové sádhany

Hari Óm