Přestupní stanice „Změna přístupu“

Přestupní stanice „Změna přístupu“

S přístupem souvisí nejen opravdová praxe jógy, ale i úspěšné zvládnutí veškerých technik. Zpočátku je úsilí jako buldozér, který nemilosrdně klestí džungli nevědomosti přímou cestou. Ta však neustále opětovně zarůstá a tak se naše úsilí bude podobat Don Quijotovu boji s větrnými mlýny. Jako poutníkům nám není třeba vynakládat úsilí na budování cesty. Takové úsilí je pro poutníka jen mrháním drahocenného času. Není třeba cokoli v našem okolí měnit. Jediné co stojí za změnu je náš vlastní přístup k nám samým a našemu okolí…Stačí se jen rozhlédnout a jít po již vyšlapaných stezkách. Stejně jako má každá cesta svůj začátek, má i svůj konec. Cesta jógy je cestou neusilování! Tím mám na mysli opravdového neusilování, protože často sklouzne k usilování o neusilování. 

Nemůžeme změnit naši podstatu, naše nastavení, které nás dělá jedinečnými. Tato nastavení jsou nástroji, které nám mohou zjednodušit, či zkomplikovat naši vlastní cestu. Nejde tedy o to změnit naše charakteristiky, ale změnit naši práci s nimi a náš vztah k nim!

Právě změna přístupu je tou změnou, která vede ke změně osobnosti. Anebo se jedná o změnu osobnosti, která má za následek změnu přístupu???

Dokud bojujeme, máme problém…

Nedávno jsem četl citát, že jóga je bojovým uměním, ve kterém máme toho největšího nepřítele. Naše ego… V každém okamžiku praxe se však náš pohled na význam a provedení jógového úsilí bude měnit. Postoj bojovníka je postojem člověka, v jehož srdci stále nezavládla skutečná ahinsá. Ta se velmi často překládá jako nenásilí, což je ne dobrá formulace pro naše nevědomí, jež nezná zápor. Měla by se tedy spíše označovat jako mírumilovnost. Nejdříve se jeví nepřátelský vnější svět, pak vnitřní a posléze pochopíme, že boj s čímkoli je ztrátou času. Boj je stále boj. Tento vývoj můžeme vidět i ve společenstvích, kdy každé společenství potřebuje nějakého nepřítele, aby se vyrovnala se svojí vlastní nedokonalostí. Když dojdou možnosti vnějších nepřátel, najdou se nepřátelé vnitřní (poukáže se na jistou skupinu společnosti). A tak si stádo najde svoji černou ovci. Toto jednání se opakuje od větších celků k menším a menším. A stále se stejným nic neřešícím výsledkem. A s postupem času zjistíme, že největším nepřítelem jsme sami sobě a ostatním my sami. Ale teprve, když veškeré boje a celou válku prohrajeme, se můžeme stát vítězi!

„Nejrychlejší cesta, jak ukončit válku, je prohrát ji.“

 George Orwell

Jakákoli snaha o změnu sama sebe jen poukazuje na nedořešený vztah k sobě samému. Na fakt, že jsme stále nedokázali akceptovat sami sebe takové, jací jsme. Na fakt, že jsme nedokázali přijmout svět za takový, jaký je. Na fakt, že jsme nedokázali přijmout jedinečnou esenci života, samotnou existenci za dokonalou! 

Přestaňte se tedy zabývat otázkou, zda jste dokonalí! Východisko Vám může nabídnout otázka, zda jste zdraví? Jak už jsem uvedl v dřívějších textech – jakákoli seberozvojová cesta není snahou o dosáhnutí nadpřirozených schopností a stavů, ale vnitřním a základním nastavením našeho organismu vedoucího nás k našemu zdraví. K naší přirozenosti.

Hari Óm