Jógové dýchání

Jógové dýchání

Funkce dechu během praxe jógy je mnohem širší oblast nežli pouhá znalost dechových technik. Jógová praxe přesahuje techniky zdravotního tělocviku zvaného jóga. Ovládnutí techniky zcela jistě neznamená ovládnutí těla a jeho procesů. Ovládání jakékoli techniky není jógou, a proto může být pro jógové cíle dokonce kontraproduktivním. To proto, že velmi často narušuje přirozené plynutí, jež je pro praxi skutečné jógy nezbytným faktorem.

Skutečné ovládnutí dechu spočívá v jeho přirozeném proudění bez násilné manipulace. V udržení maximálně soustředěné (stabilní) pozornosti bez napětí jak v tělesných, tak psycho-mentálních procesech. Jen takovýto dech se stává stabilním a uvolněným, což je výchozí předpoklad vztahující se k tělesné pozici původní jógové praxe. V tomto bodu je nutné zmínit, že jógový pohled na tělo přesahuje náš koncept fyzického těla a více se blíží termínu bytost. 

Princip práce s dechem přesahuje cvičení technik. Vyžaduje fyzickou a psycho-mentální zkušenost dechového procesu. Během připravovaných workshopů na téma JÓGOVÉ DÝCHÁNÍ se budeme zabývat způsoby jak transformovat cvičení ásan na skutečnou jógovou praxi.

Hari Óm

Tak co, jak ti jde jóga?

Tak co, jak ti jde jóga?

Nedávno jsem po dlouhé době potkal kamaráda a mimo jiné se mě zeptal „Tak jak ti jde jóga?“ Nerozuměl jsem, na co se mě ptá a tak jsem se zeptal co má na mysli? A prý zda jsem více flexibilní. Byl jsem zaskočen míněním o jógové praxi a odpověděl jsem šalamounsky „Když tělo protahuji, jsem flexibilnější, ale ztrácím sílu, a když tělo posiluji, je to na úkor flexibility.“

Jsou skutečně praxe spojené se zvyšováním svalové flexibility jógou, anebo jde o mylnou představu? Je pravdou, že vnější forma mnohých jógových pozic vypadá, že je flexibilita záměrem. Jenomže jógová praxe není o vnějším efektu, ale o funkčnosti, což na tělesné úrovni znamená uvolněné a koordinované ovládání těla. Snaha o nadměrné nefunkční protažení jednotlivých částí těla je decentralizující. Taková snaha jde proti zdraví a tak by se dala nazvat spíše flexi(de)bilitou.

Jakékoli neúčelné dosahování kvalit si nezasluhuje nazývat se jógovou praxí. Stejně jako síla řetězu i celistvost lidské bytosti se určuje podle jejího nejslabšího článku.

Jógová praxe pracuje na hlubších úrovních nežli jen na té tělesné. Učí mnohému. Na vědomé i nevědomé úrovni integruje jednotlivé části bytosti, zcelistvuje ji skrze poznání vlastních možností.

Tak co a jak jde jóga Vám?

Hari Óm

Novoroční předsevzetí

Novoroční předsevzetí

Každý rok je to stejné. Na silvestra si mnozí „uvážou“ na krk dobrovolný závazek, že jejich chování bude takové či makové. To se týká hodnot, přístupu k ostatním lidem, k sobě samému, či ke zdraví. Všichni známe… Typickým příkladem je „od nového roku začnu cvičit.“ A jelikož se nejznámější jógová praxe pojí s tělesným cvičením, můžeme na začátku každého nového roku zakusit vlnu nově příchozích nadšenců cvičení ásan. S postupem času jejich řady však prořídnou. Kam se vytratilo ono předsevzetí změny ve prospěch zdraví?!

Začněme od začátku. Na počátku bylo slovo a to slovo bylo ROZHODNUTÍ. Kouzlo rozhodnutí však spočívá v co nejrychlejší reakci. Je třeba okamžité akce. A upřímně, kolik z nás je schopno nějaké konkrétní, mnohdy ne příliš pohodlné akce pár vteřin po půlnoci mírně ovíněni za doprovodu pozlátek pomíjivých barevných hvězd ohňostroje na černočerné obloze. Na druhý den si na rozhodnutí mnohdy ani nevzpomeneme. A není divu, lidoop za krkem nás tluče do hlavy a ta třeští… Rada první: Pro zdraví přístup k životu (cvičení, strava atd.) neexistuje zítra, zítra je nemoc. Odkládání je nemoc a odkládáním nemoc vzniká…

Praxe ásan o které mluvíme jako o józe je fyzická zkušenost a jako taková nám dává pociťovat stav našeho těla. To je mnohdy příjemné, ale na začátku tomu bývá naopak. Jednoduše řečeno kdo chce zakusit sladkost, musí nejdříve ochutnat hořkost. Praxe jógy je praxí obětiny – odkládáme pohodlné a nastolujeme disciplínu. Ta následně přináší dary, o kterých se nám nezdálo ani v těch nejdivočejších snech. Jógová výchova je výchova medem a bičem. Rada druhá: Neberte příliš vážně příjemné a nepříjemné pocity, ty nevypovídají o tom co se skutečně děje, ale jak dění prožíváme.  

Praxe jógy většinou začíná na základě stavu nefunkčnosti, kterou si dovolím přirovnat k nemoci. Je to logické, protože žádný spokojený a realizovaný člověk nebude mít potřebu na svém životě cokoli měnit, stejně jako zdravý člověk nebude mít potřebu léčit se. Tak například začneme toužit po štíhlém bříšku, či krásně tvarovaných půlkách, anebo představou o nových možnostech těla typu stojce na jedné ruce. Anebo se chceme naučit zvládat stres. Jednoduše řečeno už nám nevyhovuje fungovat, jak jsme doposud fungovali. Jenomže když chceme cokoli dostat, musíme nejdříve dát a to je další překážka předsevzetí. Mnohdy si nejsme plně vědomi, jakou cenu budeme muset zaplatit. Z vlastní zkušenosti však mohu dosvědčit, že tento se obchod vyplatí.

Hari Óm

Deník jogína II.

Deník jogína II.

Nemůžeme zastavit svět, můžeme však zastavit sebe.

Cílem praxe ásan je pochopit vlastní skutečné možnosti a to nejen ty tělesné. Jejich postupná podpora a rozšiřování. Což může v konečném výsledku znamenat, že nakonec dojdete k závěru, kdy si řeknete „v mém případě ta noha za krk skutečně nepatří“.

Znalost těla učí znalosti psycho-mentálního prožívání. Mít široké znalosti o funkcích těla, či cvičení ásan není ekvivalentem tělesné zkušenosti (to se týká žel nejen jógových studentů, ale i učitelů). Nemluvě o přesazích těchto technik. Cvičení ásan může být dezorientující, protože byť pracujeme na úrovni těla, ovlivňujeme i další části tělesno-psycho-mentálního systému a tak i zabarvení vlastního požívání.

Dosahování nadlidských výkonů spojených s používáním těla neurčuje kvalitu ve zbylých částech naší osobnosti. Je to jako s přemírou rozumu a nedostatkem citu, či přemírou citu a při nedostatku rozumu. Vnitřní nerovnováha v životě je vždy náročná a neefektivní. Nezapomínejte, že síla řetězu se určuje podle jeho nejslabšího článku a rychlost karavany určuje ten nejpomalejší velbloud.

Život je Hra. Naší úlohou je být, kým jsme a ne tím, čím bychom chtěli být. Takovéto představy jsou jen projevem bytostné neintegrity a zdrojem utrpení.

Hari Óm

Z jogínova deníku

Z jogínova deníku

Do jakého věku plánujete praktikovat jógovou praxi ásan?

S rostoucí popularitou jógových praxí roste i škála přístupů k praxím. Dokonce existuje řada učitelů navádějících své žáky k praxím, které jsou pro některé až zdraví škodlivé. Na druhou stranu, vypadají „cool“. To jak jste se sebou skutečně zacházeli, však pochopíte až po odcvičených letech.

Z pohledu tělesného zdraví není uměním nacvičit v mládí krkolomnou ásanu jako roštěp, stojku, anebo si dát nohu za hlavu. Jakékoli nadměrné zvyšování flexibility, či síly není účelné. Naopak je škodlivé. Zvyšování flexibility přináší snižování síly a zvyšování síly s sebou nese snižování flexibility. Cílem cvičení ásan není zvyšování flexibility jak by se u mnohých ásan zdálo, ale uvolňování přebytečného napětí.
Do věku cca 35 let tělu řeknete a tělo udělá. Od 35 si však tělo začne říkat, co chce. Tělo si říká stále, avšak v mládí jsou jeho regenerační schopnosti tak silné, že si vůle může dovolit neuposlechnout bez závažnějších důsledků. Uměním je však udržet takovouto dovednost. Dlouhodobé rozvíjení jakékoli jednostranné kvality vede k nerovnováze v tělesno-psycho-mentálním systému. Důsledek takového počínání se většinou projeví až po letech.
Vnější forma praxe cvičení ásan má charakter kopce. Na počátku stoupá, dosahuje vrcholu, až nakonec s lety klesá směrem dolů. Myslet si, že možnosti těla budou stále růst, je stejně hloupé, jako si myslet, že je výhodnější se o něj nestarat.
Vzpomínám si na jeden rozhovor, kdy jsem kamarádovi zmiňoval mého oblíbeného učitele, jenž praktikuje od svého mládí a stále má energie jako dvacetiletý a ve věku 63 let zvládne silové kousky typu vinyása z vertikálního stoje na rukou do stoje horizontálního (stále jen na rukou) a zpět. Kamarád na to odpověděl „Až budu mít odcvičeno 20 let, taky to pro mě nebude problém.“ Pointa však netkví v dosahování cílů. Jádro tkví v tom, kolik znáte denně praktikujících v takovémto krásném věku.
Přeji Vám, aby pro Vás praxe jógy byla rozvíjením osobního potenciálu a nesplnilo se ono známé „sportem k trvalé invaliditě“.

Hari Óm

Deník jogína

Deník jogína


Každý z nás má jistou představu o tom, jak by měla jóga vypadat. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jóga je mnohem více to, jak se člověk chová s nohama na zemi, než jak vypadá s nohama za hlavou.
Jen si vzpomeňte, jak vypadá v kavárně návštěva toalety po mnohých navenek upravených předchozích návštěvnících. Vzpomínám si na nápis v jedné restauraci, kde stál nápis „Prosím zanechejte toaletu v ještě lepším stavu, než byla před Vaší návštěvou.“
Jógová praxe by měla učit pozornosti. Jestli si před jógovou lekcí připravím vnitřní a vnější prostředí, beru-li ohled na spolu-praktikující a jestli po sobě po lekci pěkně složím deku, uklidím jógamatku a pomohu připravit sál pro novou skupinu praktikantů. Mnozí možná namítnou „Ale tuto službu jsem si nezaplatil.“ To je pravda, nezaplatil. To co si člověk návštěvou jógového centra kupuje je vlastní pozornost. Pozornost k sobě samému. Pozornost k druhým. Pozornost k okolí. Vnímání svých potřeb a potřeb druhých, světa kolem sebe – to je cesta jógy. Ne jeho náprava, ale vnímání. Bylo by bláhové myslet si, že změníme chod světa. To co mohu změnit je jeho odraz ve svých očích.

Hari Óm

Staré texty

Staré texty


Až velmi často se repetitivně opakují jednotlivé verše starých tradičních textů (súter) a roubují se všemožně na rozličné praxe. Jen aby to působilo co nejvíce sofistikovaně a „cool“. Některé sútry to skutečně umožňují. Znamená to však, že jim skutečně rozumíme?
Některými vybranými sútrami se budeme v souvislosti s jógovou terapií v následujících článcích zabývat.

Staré texty jsou psány formou krátkých věcných sdělení, které dávají smysl zejména s překladem a komentářem učitele. Jsou však zároveň i překážkou, jak popisuje Shiva Sanhita. A to nejen proto, že se v nich vyskytuje mnoho synonym a homonym, které čtenáře matou. V dnešní době je k dispozici již mnoho verzí překladů a komentářů. Ale je dobré mít na paměti, že všechny překlady i komentáře nesou zabarvení osobnosti překladatele, či komentátora. A co víc, jako u každého textu je umění jak knihu napsat, tak ji i přečíst. Totéž platí u tak specifických děl, jakými jsou tradiční texty. Ty byly psány mnohdy tak, aby byly laikovi bez znalostí, či komentáře učitele nesrozumitelné. Aby poskytli tolik pochopení, kolik je sádhakovi (žákovi) v dané chvíli možné. Dokonce do nich byly i záměrné chyby. To vše za účelem „ochrany“ tajného učení. Jóga nebyla nikdy „knihou otevřenou široké veřejnosti.“

Způsob jakým je kniha napsána a komentována vypovídá stejně o autorovi, jako o jejím čtenáři. Osobní praxe je klíčem ke dveřím ukrytým v těchto textech. Ne čtení a pochopení, ale jejich vnímání. Stejně jako se vyvíjíme my, vyvíjí se i schopnost vnímat sútry.

O těchto a dalších tématech budeme sdílet na připravované přednášce a diskuzi v prostorech Artfóra.

Hari Óm