Jógová praxe

Jógová praxe


Existuje mnoho představ o tom, jak by měl správný jogín vypadat. Existuje mnoho představ o tom, co to znamená cvičit jógu. Existuje mnoho interpretací slova jóga. Ale jaká je skutečnost?

Co je to jóga?

Ve slovnících a na internetech se dočtete o původu tohoto slova. To nám však odpovídá pouze na otázku týkající se významu a původu tohoto slova, ale neodpovídá na základní dětskou otázku „Co je to jóga?“
Jóga je životní cestou. Životní cestou jednotlivce. Cestou každého z nás. Zprvu žijeme jako zvířátko, či rostlina. Papáme, kakáme a rozmnožujeme se. Ne, nemluvím o konceptu reinkarnace. To co popisuji je pro mnohé denní realitou. Ráno vstanu, jdu na záchod, do práce, najím se a jdu spát. A stále dokola. Hlavou se mnohým víří myšlenky, což podle některých „moudrých hlav“ dělá člověka člověkem. Mnozí dokonce cvičíme jógové techniky. Ale stále se rytmicky opakuje stejný cyklus. Ano myslíme, ale jaký je rozdíl mezi člověkem a zeleninou, když žijeme nevědomě v rytmu vegetativních funkcí?! Takový život se nazývá bhóga. Zamysleme se, jsme skutečnými lidmi, anebo žijeme jako zelenina?
Jednoho dne se život stane neúnosným, tělo, či psychika vypoví službu a člověk začne hledat cestu ven. A právě tady začíná cesta jógy.

Praxe jógy

Hledáme cestu z bludného kruhu. Cestu uzdravení sebe sama. Toto onemocnění a jeho uzdravení nazýváme velmi atraktivními a orientálně vyhlížejícími pojmy, mezi nimiž najdeme i slovo jóga. Ale pozor, jógou jsou v tomto kontextu míněny jógové techniky a praxe! A kolik je lidí, tolik je chutí a tolik je i jógových cest. Každý člověk si pak svoji osobní cestu volí podle svých osobních preferencí. Což pro jednoho znamená tělesné cvičení, pro druhého zpěv, další rád myslí atd.
Základním pojítkem mezi těmito činnostmi je uvědomění si sebe sama. Uvědomění si své vlastní individuality. Svých představ, schopností a možností. S takovým uvědoměním jde ruku v ruce i rozlišování mezi těmito aspekty naší bytosti.
Jako jeden z nejdůležitějších nástrojů nám slouží prožitek. Prožití naší individuality a naší celistvosti. Právě prožitek nás pojí jak s uvědoměním si své individuality, tak s propojením sebe sama a celého světa.
Každý člověk, který začne směřovat svoji pozornost k uvědomování si momentů svého života, se vydal cestou jógy.

Blíží se závěr článku. Zkuste pozorovat, jak na Vás zapůsobil. Hlavou víří myšlenky, u jednoho jsou spojené s nadšením. Druhý si nespokojeně říká, že větší kravinu nečetl. To není podstatné. A co že je podstatné? Kolik z Vás si všimlo, jak jste se cítili během čtení? Jestliže Vám to uniklo, zkuste si procítit, jak se cítíte nyní. Cílem tohoto článku bylo vytvořit prožitek, vytvořit podklad pro změnu Vašeho prožívání. A máte-li volnou chvíli, zkuste si článek znovu přečíst a zjistit jak se cítíte během čtení jednotlivých vět, slov, písmen a mezer mezi nimi.

Dovolte si procítit svoje vjemy a pocity s jakýmkoli výsledkem. Jestliže jste si všimli, jak Vám v hlavě rotují myšlenky, tak Vám gratuluji, máte za sebou poctivou denní dávku sádhany (jógové praxe).


Hari Óm

O principech léčebného procesu

O principech léčebného procesu


Touha po zdraví je naší přirozeností, je dána nám všem a není závislá na naší vůli. Naše vůle je nástrojem pro její podporu, i když to mnohdy vypadá jinak. ZDRAVÍ je přirozené nastavení našeho organizmu, i naší energetické matrice.
Regenerační schopnosti našeho organismu si netřeba představovat, ani v ně věřit. Ty jednoduše jsou! A mají své vlastní zákonitosti, které je pro nás výhodné dodržovat. Vstupujeme-li vůlí do procesu léčení, můžeme jej narušit. Mnozí lidé nejsou spokojení s fungováním svého těla a pokládají se tak za nemocné, či nezdravé. Tento nekomfortní stav pak mylně považují za něco negativního, anebo zlého. To však nevypovídá o skutečném stavu, ale o našem vztahu k nemoci! Nemoc je nejlepší možný způsob, jak se náš organizmus vyrovnává se zdraví ohrožující situací. Čím větší je rozdíl mezi realitou a tím co si o sobě myslíme, tím větší můžou být vůlí napáchanou škody.

"Lidé jsme prapodivní tvorové, protože v době, kdybychom mohli a měli podporovat svoje zdraví například cvičením tělesné jógy, neděláme nic. A v době nemoci, kdy tělo potřebuje klid, děláme všechno jiné, jen abychom nezůstali v klidu."

Je omyl myslet si, že ozdravný proces tvoříme my. Naše úloha je pouze vytvořit pro něj podmínky. Náš organismus ví velmi dobře, co má dělat. Je velmi dobrý důvod, proč jsou životně důležité funkce mimo volní kontrolu. Zkuste si představit, jak by to asi dopadlo, kdybyste měli mít celý den pod kontrolou například svůj dech. Proč si stále tolik lidí myslí, že ví lépe než jejich tělo jak by měli fungovat? Takový postoj vychází z nepřijetí skutečného stavu, z nespokojenosti a z porovnávání. A je to právě přijetí přítomného stavu, který v nemoci nastartuje a podporuje léčebný proces. Ale pozor! Přijetí neznamená rezignaci. Vědomí návratu do stavu zdraví je velmi podstatné. Jde jen o to, nestát svému organismu a ZDRAVÍ v cestě.

Na začátku jógové praxe sice mnohdy stojí touha po ovládnutí svého těla, postupně by však mělo dojít k uvědomění sebe sama. K pochopení své úlohy ve vnějším i vnitřním světě. I to je forma léčebného procesu. Přístup, jenž mění jógové techniky v techniky jógové terapie. Opakuji, že se nejedná o konkrétní techniky, ale o změnu přístupu!

Jógové cvičení nás učí naslouchat svému tělu. Mimo jiné důležitosti střídání rytmu aktivity a odpočinku. Když si nedovolíme odpočinek a nemůžeme nemoci, objeví se nemoc. Pak se stane skutečností, že nemáme moc (energii) a skutečně nemůžeme. Byť předchozí věty vypadají jako slovní hrátky, slovo nemoc přesně vystihuje dění v organismu.

Jógové praxe nám mohou velmi výrazně pomoci nejen v podpoře našeho zdraví, ale i v pochopení a nalezení našeho místa na Zemi. V pochopení kompetencí našeho tělesna a naší psychiky. V rozlišování toho co si o sobě myslíme a toho kým skutečně jsme.


Hari Óm

Disciplína a obsedantně kompulzivní porucha

Disciplína a obsedantně kompulzivní porucha


Za praxi jógy se může schovat mnohé. Pokud však budete mít oči doširoka otevřené a uši nastražené, může se stát, že začnou ze skříně vycházet kostlivci.
Opakovaně vykonávaná rutina nám do života vnáší řád, pevný bod ve vesmíru nazývaném Život. "Dejte mi pevný bod a pohnu Zemí" prohlásil kdysi dávno Archimedes. Jakýkoli bod ve vesmíru se pro nás stává velmi důležitým, protože právě jeho prostřednictvím se můžeme orientovat v systematickém chaosu naší existence.

Pro některé praktikující se pak praxe stává samotným středobodem Života. Ulpívání na praxi samotné ale není smyslem cesty jógy, avšak může být její přechodnou fází. Zde se dostáváme do „Údolí vlastních stínů.“ V praxi to vypadá tak, že člověk cvičí, ale skutečné hlubší změny nepřicházejí. A když se přeci jen nějaká ta změna objeví, jde o změnu vnější – například se nám podaří dát nohy za hlavu.

Jóga je mimo jiné i cestou dynamické rovnováhy, kdy se přizpůsobujeme okolním podmínkám. Ulpívání na praxi, respektive nutkání praktikovat je pak zatuhnutím našeho organismu. 46tý verš Pataňdžaliho jógasúter praví „sthira sukham asanam“. To znamená, že tělesná pozice by měla být vybalancováním mezi napětím (sthira) a uvolněním (sukha). Toto pravidlo se však netýká pouze meditační pozice. Je i podobenstvím a návodem jak se chovat v běžném životě.
Podobně se chová i naše tělo. Je to stejné, jako když stojíme na balanční plošině. Povrch se nakloní a my se přizpůsobíme. Když přílišně ztuhneme, čeká nás blízké seznámení s naší přítelkyní gravitací a důvěrný kontakt s matkou Zemí.
Jógín by neměl pracovat (i praktikovat) ani moc, ani málo. Přílišná praxe je totiž stejně škodlivá jako praxe nedostatečná. Když nepracujeme, jako bychom byli mrtví. A když pracujeme příliš, budeme brzy mrtví.
Takové jednání pak není ničím jiným, než obsedantně kompulzivní poruchou. Ta patří k úzkostným poruchám a jde o poruchu chronickou. Pacient má nutkání vykonávat určitý soubor činností, neboli kompulze, které nazýváme rituály.
Tato porucha s sebou velmi často přináší i pocity úzkosti. Úzkost je již z názvu stavem s málo prostorem. A jako taková bývá zdrojem nepohodlí. Cílem jógy je ale transformovat kvalitu dukha (neprostor, nepohodlí) ve kvalitu kvalitu sukha (pohodlí)

Praxe by nás neměla vyčlenit ze života, ale změnit naše postoje a vztah k němu a tak zkvalitnit jeho prožívání. Touha praktikovat a s tím i měnit svůj život vychází z pocitů, že v našem světě věci nefungují tak, jak bychom si to představovali, anebo potřebovali. Jógou se nesnažíme své nedostatky změnit, ale uvědomují si je. To je cesta jógy, to je cesta změny přístupu k našim osobním vztahům. Cesta neznamená aktivně měnit, ale přijmout vše jako dokonalé. Touha po změně je tak pouze palivem, ne naším cílem. To je smyslem transformace a práce s pozorností. Pozornost je pak velmi jemná forma aktivity – napětí. Napětí aktivní pasivity.


Hari Óm

Vivéka

Vivéka


Vivéka je jógový výraz pro rozlišování. A je to právě rozlišování, jež nám pomáhá pochopit, kde končí cvičení jógových technik a kde začíná skutečná sádhana (jógová praxe). Jógové techniky jsou velikou skříní, do které můžeme schovat své strašáky a kostlivce. Skříň vskutku krásná zjevem, dekorovaná orientálními vzory a veliká obsahem. Ale co se skrývá v ní? A k jakému účelu ji využíváme? A potřebujeme vůbec tento kus nábytku?

Lenost a disciplína

Jóga není konkrétní technikou, je to neustále se učící živoucí organismus.
Praxe jógy by měla vést k akceptaci své přirozenosti. Sami sebe nezměníme, to je nemožné. Co však změnit můžeme, je vztah k sobě samým. Takováto změna je často mylně pokládána za změnu osobnosti, či nějakou tu formu osvícení. Jestliže vnímáte rozdíl, pak jste se dotkli vivéky. Jedná se o rozlišování co je skutečné a co iluzorní. Ale pozor! Vivéka není racionalizací, není odůvodňováním. Vivéka je prožitkové povahy. Nemusíte myslet, prostě víte. Mysl Vám potvrdí cokoli, co si usmyslíte. Ale prožitek, to je jiná káva… Je to, jako když jste zamilovaní. Netřeba vysvětlovat, netřeba analyzovat. Jednoduše víte. Je to. Cítíte to!

A právě i k tomu slouží denní praxe. Praxe nás učí v souvislostech. Podívejme se například na takové cvičení ásan (jógových pozicí). Na začátku cvičení bolí, táhne. Vyžaduje úsilí, jako kdy chcete roztlačit auto. Pravidelnost může být zpočátku bojem s leností, ale postupem času se z ní stává zvyk, který tento rituál zjednodušuje. Auto získává kinetickou energii – setrvačnost. A co víc! Většina adeptů si ze zvyku vytvoří návyk. To už jedeme z kopečka a snažíme se nastartovat. A najednou se motor rozběhne. To se pak cvičí snadno, i když se nechce! Vize příjemně strávených chvil přeci stojí za ten počáteční stav nepohodlí! Ale co na to naše tělo? Prožíváme skutečně chvíle lenosti, anebo si chce tělo jen odpočinout? Dáte pak přednost praxi, anebo odpočinku? A co v takovémto případě znamená pojem jógová praxe? Jógová cesta je cestou citlivosti (nenásilí) a tak je výhodné si uvědomit, zda nepácháme násilí na svém těle. Boj se svým tělem je boj se svou přirozeností. Boj je stále boj, i když bojujeme ve jménu Boha, I když bojujeme za mír!

Lenost je přirozená vlastnost jako každá jiná. Může být plynovým pedálem, stejně jako naší brzdou. Může nám komplikovat naši životní jízdu, stejně tak nám ji může zkvalitnit, anebo dokonce zachránit život. Způsob jak se sebou jednáme, mohou vyjádřit následující tři věty:

Jsem líný?
Jsem líný!
Jsem líný.

Jógová praxe má mnoho podob a stejně jak se mění počasí na obloze, mění se i potřeby našeho těla a nás samých. Je třeba se jen ztišit a poslouchat naši vlastní hlubokou moudrost, která prostupuje naší tělesnost.
Sútry, učitel-průvodce a praxe nám pak nabízí mapu a náš vlastní přístup nám dává dovednost číst v této mapě.


Hari Óm

Diagnóza „jógoholik“

Diagnóza „jógoholik“


Co že to je jógoholismus? Jedná se o závislost na počínání s čímkoli, co se pojí s jógou, anebo s jejími technikami. Jedná se o diagnózu na celý život. Rád bych se s Vámi tímto článkem podělil o svoji zkušenost s touto cestou. To denní jógová praxe měnila a mění moje postoje. Stejně tak jak moje přístupy proměňují moji osobní jógovou praxi.

Ahoj, jmenuji se Petr a jsem jógoholik. Na počátku tohoto stavu jsem měl k józe vyloženě negativní vztah. Pokládal jsem ji za cestu do pekel. Za sebestřednou techniku nesoucí s sebou problémy. Asi nejčastější otázka adeptů jógy bývá „Jak začít s pravidelnou jógovou praxí?“ Abych řekl pravdu, s tímto jsem problém neměl. Vždy když jsem si něco umanul, zahryzl jsem se jako bulldog a šel si za svým. Možná si řeknete, že jsem měl štěstí, ale vězte, že i tento přístup má své stinné stránky. Jeho temnou částí je že když příliš tlačíte na pilu, tak se její zuby ztupí a ztrácí se tak i nadšení k jakékoli prováděné činnosti. A nenápadně, avšak postupně přestanete mít radost z toho, co děláte. To se mi již stalo mnohokrát v dřívějších aktivitách. Kdykoli jsem po létech dřiny dosáhl mnou vysněných dovedností, mizelo s ním nenápadně s nepřímou úměrou i mé nadšení.
Když jsem nedosahoval svých představ, byl jsem nespokojený. Když jsem svých představ dosáhl, uspokojení netrvalo dlouho. S každou zdolanou příčkou žebříku se přede mnou objevily tři další.

Jógová praxe má oproti jiným činnostem tu výhodu, že nabízí způsob, jakým se z tohoto věčného kolotoče nespokojenosti a utrpení vymanit. Dokonce tento kolotoč i popisuje. Jóga má širokou paletu technik a tak si pod pojmem jóga můžete představit téměř jakoukoli činnost. Pro většinu lidí pojem „jogín“ představuje eskamotéra, který své tělo uzluje do bizardních uzlů a tvarů. Toto je však jen jeda z technik jógové praxe učící zejména koncentraci a podpoře těla při praktikování meditačních technik. Pro mě slovo „jogín“ reprezentuje kohokoliv, kdo se věnuje intenzivně a pravidelně jakékoliv činnosti. Jóga je cestou přístupu! A tak nezáleží na tom, co děláme, ale jak k dané praxi přistupujeme. Opakováním praxe pak dochází k jejímu zušlechťování a ke změně přístupu. Stejně tak se i moje pojetí jógové sádhany (praxe) se mění s odcvičenými léty. Neexistuje přesný popis toho, jak má daná praxe vypadat. Jóga je totiž živý organismus, který odráží naše vlastní preference.


Hari Óm

Jóga a závislosti

Jóga a závislosti

Během života se naučíme mnohému. Naučené opakujeme, což vytváří formou nevědomého rituálu. Jelikož je lidská mysl myslí „feťáka“ je přirozené, že budeme mít tendenci tíhnout k zážitkům nám libým. Libido nepřišlo s Freudem, lidé o něm vědí odedávna. A duchovní směry s ním přímo pracují. Stejně tak i jóga. Některé tradice nám slibují nebe a život plný radostí po smrti když budeme dodržovat to či ono. Jiné nám radí užívat si během tohoto života. Jógová učení nás učí nejen o zákonu karmanu (viz třetí Newtonův zákon kdy každé akci, náleží příslušná reakce), ale i práci s potěšením.
První čemu bychom měli věnovat pozornost je pozorování. Pozorováním našich akcí a jejich reakcí se nám vyjasní rozlišování toho, co nám vytváří příjemné a nepříjemné stavy. Mnozí lidé pak považují bujarý večírek za stav plný spokojenosti a tak by se zdál kvalitativně příjemným, avšak jógový pohled se dívá na lidské počínání komplexněji a tak k večírku připočítejme úklid smetí, zvratků a samo sebou opici, se kterou sdílíme celý následující den. Z tohoto pohledu převažuje pocit nekomfortu.
Takovémuto rozlišování se nazývá vivéka. Jestliže jsme schopni rozlišit mezi tím, co nám dělá dobře a co nám dobře nedělá, stále nejsme na konci cesty. Postupně se zlozvyky transformují ve zvyky nové. Například bujaré oslavy večírků vyměníme za ranní jógovou rozcvičku. Vše by se stálo ideální až do chvíle, kdy se veškerý zájem upne na jógové cvičení. Takové cvičení pak není jógou, ale cvičením ásan – pouhým tělocvikem. Troufnu si říct, že si v tomto kontextu nezaslouží ani přívlastek zdravotní tělocvik! Totéž platí i pro meditační praxi. Přesto je to zastávka na cestě jógy. Opět se probudila touha po opakování libého zážitku. Co se změnilo? Jen kulisy, závislost zůstala. Z pohledu společnosti se jedná o pozitivní změnu, z pohledu jedince je vše při starém. Touha znovuprožívat slast trvá… V takovém případě by bylo vhodné změnit způsob jógové praxe, tak aby byl znovu narušen opakující se bludný kruh závislosti, byť se jeví prospěšným. Jógová praxe tak pro jednoho znamená aktivně cvičit, pro druhého tišit svoji praxi. Jóga je neustálým hledáním rovnovážného stavu. Adept na cestě jógy přílišnou aktivitu reguluje klidem a pasivitu akcí.
Touha opakovat libé zážitky, tedy závislost je způsobena tzv. vásanami. Vásany jsou tendence a sklony mysli, které nás vedou do dalšího činění. Činu se říká karman. A z něho je odvozeno slovo karma (zákon karmanu).
Každá akce vyvolává příslušnou reakci bez ohledu na to, zda se nám jeví jako dobrá, nebo špatná. Výsledkem je utrpení. Utrpení přímé, anebo nepřímé. Vzniklé tím, že nic na světě není stálé a tak i to co nám činí radost a slast odejde. A upřímně, kdo rád prožívá ztrátu stavu blaženosti.


Hari Óm

Sútry

Sútry


Kdo se zabýváte jógovým snažením, jednoho dne narazíte na slovo sútra. Nejspíše pak půjde o Pataňdžaliho jógasútry, či jiné původní texty. Jedná se velmi často o pouhé holé věty s hlubokým obsahem pro zasvěceného. Nezasvěcenému pak jednotlivé sútry zní jako reklamní spoty. Když však dojde na komentáře k jednotlivým sútrám, máme na světě přímo literární dílo. A co že je ta sútra?

Sútra (v překladu lano nebo provaz, který drží věci pohromadě, jindy se volně překládá jako poučení, nebo učebnice). V hinduistické kultůře jsou sútry koncentrovaná a pro zapamatování vhodná vyjádření důležitých filozofických a náboženských obsahů.

A co si myslíte, že je světově nejznámější sútra. Kamasútra.
Kámasútra, aneb sútry o lásce jsou starověkým indickým textem pojednávajícím o lidské sexualitě. Jeho název se dá přeložit jako sútra indického boha lásky a rozkoše Kámy. Kamasútra však není sbírkou prasečinek a staroindické pornografie, jak je v pojetí západní civilizace mnohdy mylně chápána. Je složena z jednotlivých částí, které nám dělají průvodce vlastní sexualitou a potřebou slasti, kterážto je přirozenou součástí našeho života. Jakékoli pokřivené chápání této součásti naší osobnosti pak vede k psychickým, emocionálním a tělesným problémům a nemocem. Zajímavý je i staroindický pohled na rozdíl mezi láskou a manželstvím. Účelem manželství je především zplození potomků, zatímco účelem lásky je dosažení plného psychického a fyzického uspokojení, které je považováno za jednu ze základních potřeb člověka.

Zeptáte-li se však někoho s diagnózou „jógoholik“ první co vysloví budou Pataňdžaliho jógasútry. Ty jsou základem pro praxi rádža jógy (mentální jógy) a jsou rozděleny do 4 kapitol nebo knih nazývaných pada, obsahující 196 aforismů.

· Samádhipáda - Vývoj sama sebe
· Sadhanapáda - Vývoj vlastností

· Vibhútipáda - Vývoj schopností
· Kaivaljapáda - Vývoj osvícení

Samadhi Pada (51 súter)
První díl súter popsuje povahu a prostředky k dosažení samádhi . Tato kapitola obsahuje ve druhé sútře slavnou definici jógy : " jóga čitta vritti nirodhah " ( Jóga je zastavením toku mysli) .

Sadhana Pada (55 súter )
Sadhana je sanskrtské slovo pro jógovou praxi nebo její disciplíny. Druhá kniha vysvětluje prostředky jógové praxe. 

Vibhuti Pada (56 súter)

Vibhuti je sanskrtské slovo pro sílu manifestující se skrze praxi. Tyto zvláštní schopnosti získané praxí jógy se nazývají siddhi. Pokušení těchto sil je třeba se vyhnout. Pozornost by měla být stanovena pouze na osvobození. Vítejte v pohádkovém světě jógy. 

Kaivalya Pada (34 súter)

Kaivalya doslova znamená " izolaci", ale jak je používán v sútrách znamená osvobození. Někdy se používá výraz mókša (osvobození ve smyslu osvícení), který je cílem jógy. Kaivalya Pada tak popisuje proces osvobození.

Čtení súter zdar a Hari Óm