Mobilita, motilita a jejich projevy napětí

Mobilita, motilita a jejich projevy napětí

Mobilita struktur je jejich přirozený pohyb tak jak jej běžně známe u možností pohybové soustavy. Za zmínku stojí snad jen uvést, že jakékoli spojení kostí je kloubem! A tak i struktury, jež vnímáme jako celistvé, jsou doopravdy kosti dobře držící za pomocí těchto kloubních spojení. Každé kloubní spojení projevuje svůj vlastní pohyb. Koncert pohybu mobility je tak tak souhrou kostí, vazů, šlach, fascií, svalů a dalších struktur. Napětí se ve svalech projevuje jako flexe (smrštění) a extenze (natáhnutí). To vše je podmíněno možnostem základní a nejstabilnější tělesné struktury - kostry. Je však dobré si uvědomit, že při pohybu kloubu platí, že jestliže jedna strana vytváří flexi, druhá vytváří vyrovnávající protipohyb - extenzi. Neustálé vyrovnávání napětí. Neuvěřitelné, čeho je inteligence našeho fyzického těla schopna, aniž tuto souhru v organismu naše vědomí zaznamená.

Naproti tomu motilita je pohyb méně vnímaný, leč o to stěžejnější. Jde o jakousi formu „dýchání“ – změnu roztažnosti, podobně jako se tomu děje u orgánů jako například u stažení a roztažení plic při dýchání. A představte si tento pohyb na úrovni celé struktury. A můžeme jít ještě dál. Představte si toto střídající se zvětšování a zmenšování prostoru na úrovni buněk! A nyní se zkuste ztišit a namísto představy začít naciťovat struktury. Tento pohyb není ničím jiným než střídáním změn výše uvedených kvalit sthira (pevnost - viz stažení svalu) a sukha (měkkost – viz protažení svalu) a sukha (místo pohodlí - prostornost) a dukha (místo nepohodlí - stísněnost) stejně jako je tomu u spojených nádob.

A je to právě vnitřnější pohyb motility, co ovlivňuje jeho pohyb na povrchu - mobilitu struktur.    

Mobilita a motilita je v tomto ohledu opět změnou v napětí prostoru, změnou jeho kvality ve smyslu kondenzace a expanze.

Napětí v těchto úrovních má následný propis nejen na tělesné struktury, ale i na naše emoční a mentální stavy. Stejně je tomu ale i naopak. Tyto mentální projevy jsou pak v souvislosti s naším chováním a našimi přístupy.

S těmito souvislostmi týkajících se změn napětí jak na těle, tak na duši se můžeme setkat jak u buddhistického konceptu „ulpívání ega“, tak v rozličných šamanistických technikách napříč kulturami a v mnoha soudobých psychosomatických technikách vycházejících stále ze stejného základu. To proto, že základ je stále ten jistý.

Hari Óm