Teorie a praxe 3. část

Teorie a praxe 3. část

Praxe a paradox

Praxi pokládám za základ jakékoli cesty, teorie není méně cenou, je mapou, slouží k orientaci. Podotýkám k orientaci, ne k ulpívání. Šedá je teorie, zelený strom života….

Život je paradox. Cokoli vyřčené je buď neúplné, nebo paradoxní. Toliko výroková logika. Jinými slovy co funguje teoreticky, nefunguje prakticky a naopak.

A proto to, co s vámi sdílím je jen část pravdy.

Jelikož jsem ve svých jógových začátcích neměl ve svém okolí kvalifikovaného učitele jógy ohlížel jsem se po alternativních zdrojích. Ve svém okolí jsem se často setkával s jogíny, kteří řešili teoreticky jak jim které věci fungují, ale praxe tomu neodpovídala a pak byli ti druzí ne jogíni (většinou odborníci věnující se umění, práci, rodině. Celá léta a praktikovali svůj obor, či zájem několik hodin denně). Zejména mě zaujala oblast tance. Ti kterými jsem byl uchvácen proplouvali životem jako kongurentní lidé (kongurence znamená jednat jak v dané chvíli cíte, být sáím sebou, být opravdovým, pravdivým…) na jeho vlastní vlně, nevěděli a hlavně NĚŘEŠILI jak. A co navíc, měli intuici, rozsáhlé znalosti z oblasti anatomie, fyziologie a mentálních technik, které jsou často až neuvěřitelně podobné s technikami jógovými a terapeutickými. Odlišnost byla jen v jejich využití. Byli pro mě velikou inspirací.

Trojice svatá potřetí

Zaměříme-li svoji pozornost na jakýkoli cíl máme tu pozorovatele, proces pozorování a pozorovaný objekt.

Většina lidí se soustřeďuje na cíl, na pozorovaný objekt (viz výše popisovaní jógoví nadšenci).

Ve své době mě zaujali lidé, kteří se zaměřovali na proces. Vše dělali pro umění. To byli ti, kteří se nesli na vlně života. Umění je svým způsobem formou osobního boha a tak tu můžeme najít podobnost s bhaktijógou, kdy všechny činny, myšleny, jednoduše vše je věnováno s láskou Bohu a vše je samo o sobě Bohem.  

Najdeme zde podobnost i s karmajógou, která se zaměřuje na činnost pro činnost samotnou bez subjektivního zabarvení. Ta tvrdí, že právě motivovaný čin (karman) vytváří karmické uzly (připoutanost k zákonu karmy, kdy každá akce vytváří reakci). Obě tyto cesty jsou velmi mocnými nástroji k seberealizaci.

Nemáte-li kolem sebe lidi, co se zabývají přímo jógou, neznamená to, že se ve vašem okolí nevyskytují skuteční jogíni.

*Bhaktijóga a karmajóga nabízejí jednoduché a velmi účinné techniky, snadno aplikovatelné v běžném životě. Jsou mnohem více integračního charakteru, jsou více o přístupu k životu, než o praktikování orientálně vyhlížejících praxí. Neznamená to však, že je nezahrnují. Ať budete praktikovat jakékoli jógové techniky je velmi pravděpodobné, že narazíte i na ostatní jógové praxe. Ty se navzájem prostupují a doplňují. Je jedno jestli Vám jde o ovlivnění kvality Vašeho života, anebo zdraví. Jóga je totiž cestou a ta Vás ovlivní ať si to uvědomíte, či chcete anebo nechcete.

S postupující praxí se přede mnou odkryly a odkrývají často dříve zmiňované techniky pracující s pozicí pozorovatele, které jsou velmi mocným nástrojem jógy. A nepřestávají mě překvapovat.

Rád bych vám nabídl možnost vyzkoušet si během jógové praxe soustředit se na proces

z pozice pozorovatele namísto pachtění se za cílem, které je paradoxně naší vlastní brzdou.

Trojice svatá počtvrté

Vraťme se ke cvičení ásan. Jógu nedělá jógou samotné provedení pozic a znalost sanskrtských výrazů, ale právě vědomá práce s pozorností během cvičení. Stejné důležitosti jako má správné provedení a procítění pozice je i důležitost jednotlivých přechodů z pozic do pozic, což bývá u některých učitelů opomíjeno. Jelikož je mysl dynamické povahy, je více než nápomocné používat k udržení koncentrace změn a pohybu. Teprve, až budeme mít mysl cvičenou, můžeme ji uchopit po dlouhou dobu v jedné pozici. Do té doby nás bude rušit všechno možné. Více článek Vinyasa Flow Yoga.

U pohybu platí, že každý pohyb má svůj začátek průběh a konec. Jakmile jednu z těchto částí vynecháme, pohyb se stává bezúčelným, nepřesným, nekoordinovaným, anebo nás vyvede z rovnováhy. Život je neustálé hledání rovnováhy, neustálé balancování. Živý organismus se přizpůsobí. Neflexibilní organismus je předurčen k záhubě. Pomocí těla se můžeme naučit spoustu zákonitostí, tělo nikdy nelže. Je otiskem našeho já. Ovšem je na zváženou, jestli umíme mluvit jeho řečí, která není přímá, ale řídí se jako vše ostatní zákonitostmi příčin a následků. Takže například máme–li chuť na něco sladké, neznamená to že naše tělo potřebuje sladké. Máme-li chuť udělat nějaký pohyb, nemusí to znamenat, že jej potřebuje naše tělo. Třeba si s námi pohrává naše mysl a vyplňuje něco, co nám chybí, anebo opakuje nějaké vzorce (mentální, pohybové) na které jsme si zvykli z jakýchkoli důvodů…

Cokoli se naučíme při praxi jógy, cokoli se naučíme například v souvislosti s tělesným cvičením lze s velkou pravděpodobností užít i v jiných oblastech života. Bible skýtá pro tuto techniku jedno velmi přesné slovo, to slovo je podobenství.

Trojce svatá popáté

Stejně jako stolička, která má být stabilní můžeme si i my vytvořit podporu tří noh.

Jógovým cvičením se snažíme zbavit sociálních a mentálních nánosů, poznat pravou podstatu svého já pomocí neustálého zjemňování, uzemňování a zpomalování.

Zjemňování nás dělá citlivějším,

Uzemňování nás učí pracovat s jednou z nejmocnějších kotev. Jednou z nejstabilnějších opor, kterou máme pod nohama. Důležitost uzemnění nám může pomoci pochopit podobenství „Čím výše chceme vyskočit, tím hlouběji musíme k zemi, abychom měli dostatečnou sílu pro výskok…“

Zpomalování nám dá více času a prostoru pro zachycení jemnějších vjemu…

Trojce svatá pošesté

Z pohledu jógy vše na tomto světě je složeno z tří kvalit tzv. gun.

Tyto guny jsou sattva, rajas a tamas.

Stattva má lehkou, příjemnou kvalitu jas, harmonii, lehkost, je světelná a příjemná. A je spojována s  moudrostí.

Tamas je oproti tomu kvality těžké a pojí se s ní lhostejnost, tupost a nevědomost.

Rajas je činnost, neklid. Je kvalitativně mostem mezi sattvou a tamas. A má vlastnosti obou.

Tyto složky jsou zastoupeny společně. Málokdy v rovnováze.

Jógovou praxí se snažíme transformovat rajas (neklid a nesoustředěnost) a tamas (neznalost a ignoranci) na sattvickou kvalitu (poznání a vědění). A jako vždy při práci se sebou samým musíme začít sebepoznáním. Poznání výchozího stavu je klíčové. Pomůže nám určit směr cesty. Budeme orientovaní. Budeme vědět odkud kam jdeme. Pokud znáte pouze cíl a neznáte počátek Vaší cesty, jednoduše budete bloudit a zajdete si zbytečně do míst, do kterých nesměřujete.

Vnitřní učitel

S rostoucí praxí roste i počet otázek. A tak velmi často hledáme někoho, kdo nám odpoví.

Většinou máme tendence najít si ve vnějším světě někoho, kdo nám potvrdí naše názory a odsouhlasí to co chceme slyšet. Pravdou ale je, že když si začnete klást otázky už znáte odpovědi. V tento okamžik můžete najít Vašeho skutečného učitele. Je zde pořád přítomný, jen mu věnovat pozornost. Ale chcete si skutečně odpovědět?

Jóga jako nástroj

Jóga nám poskytuje mocné nástroje k sebepoznávání, přijetí se a transformaci. Jógovou praxí můžete jak své zlozvyky změnit, tak je i velmi úspěšně schovat sami před sebou.

Představte si svůj život a své zvyky jako neustále opakující se kruhy. Jógová praxe Vám může pomoci narušit kolo zvyku a dostat se o poschodí výš. Z kola se tak postupně stává spirála. *Takto bude praxe fungovat jen tak dlouho, dokud se z ni nestane rutinní zvyk a kolo. V praxi pokračujte, jen nastane čas na změnu v přístupu. Ale nepředbíhejme.

Během budování praxe je nutné si pěstovat sebereflexi a upřímnost k sobě samému. Nejde o to být dokonalými, jde o to být sám sebou. V tom je rozdíl.

Jak se sebou a vaší jógovou praxí zacházíte je už na Vás. Je to stejné jako s ohněm. Může být dobrým sluhou, ale zlým pánem.

Asató má sad gamaja

Om

Je brahmačarja sexuální abstinencí?

Je brahmačarja sexuální abstinencí?


Bhóga a jóga

Jóga je cestou ke spojení, souborem technik, které mají osvobodit lidské trpící já a strhnout závoj iluze na rozdíl od světa bhógy (užívání smyslových rozkoší) ve kterém většina lidí žije. Jógové techniky jsou často techniky odříkání, askeze. Už samotná askeze je často chybně pojímána. Askeze z Vás nedělá světce, neudělá Vás lepšími. Některým jedincům může přinést pouze frustraci a utrpení. Askeze není pro všechny, není cestou života, ale může být cestou poznání. Jestliže si něco odepřete, něco jiného získáte. Vše v zájmu zachování rovnováhy. Mnozí, kteří se vydali touto cestou vám budou tvrdit, že to získané je lepší, než to, co jsme ztratili. Máme jim však věřit? To záleží jen na nás. Vždy je lepší vlastní zkušenost, než něčí prázdné, byť sluníčkové řeči. 

Sex je přirozenou potřebou jako je potřeba spánku, jídla, močení, vylučování atd. Je potřebou hluboce zakódovanou do našeho systému, do našeho těla. Abstinence může způsobit značný tlak na naši psychiku, což se časem odzrcadlí i na fyzickém těle. Je však nutno rozlišovat mezi potřebou a chutí! Potřeba bývá daleko menší, než chuť. Chuť bývá projevem nenaplněných tužeb našeho já, nejčastěji našich nenaplněných emočních potřeb. A tak se často stává, že se nevědomě snažíme tyto nenaplněné tužby nahradit něčím jiným. Kdo by také chtěl vědomě trpět, že? Ale takovýmto jednáním jen prohlubuje naši nenaplněnost. A bezedná propast se stává bezednější.

Proč?

Abychom slepě nenásledovali jakýkoli koncept, je důležité mu nejdříve porozumět. Proč bychom totiž měli dělat cokoli, o čem nevíme, co nám přinese? Takové jednání přináší pouze utrpení. A proč trpět, když nemusíme?!

Brahmačarja, často překládaná jako sexuální abstinence by nám měla pomoci nashromáždit a udržet energii pro její následnou transformaci k vyšším stavům vědomí. Jelikož je sexuální styk s fyzickým vyvrcholením jedním z největších požeráků naší energie je tato praktika ne příliš vhodně překládána jako sexuální abstinence. To má jednoduché důvody. Lidské touhy jsou neukojitelné a s jídlem roste chuť. A stejně se to má i s naší velmi oblíbenou potřebou – milostným aktem. Jenomže sex je stále potřeba, stejná jako potřeba jíst, pít a vylučovat. Pravda, je atraktivnější. To proto, že je naším hlavním pudem. Pudem rozmnožovacím. Pudem předat svoji genetickou informaci dále, vytvořit pestrost a tím lepší možnost zachování našeho druhu. Oproti jiným živočišným druhům máme navíc tu nevýhodu (anebo výhodu?), že jsme sexuálně aktivní po celý rok velkou část svého života. Jsme tedy sexem ovládáni. Často jsme jeho otroky. Pro muže není větší motivace, než je žena a pro ženu zase dítě. A tak v jednoho Boha věřiti budeš….

Lidská mysl má kromě popisující a uchopovací funkce též sklon k opájení se a vytváření si závislosti. Jelikož je sexuální akt tak atraktivní a s rozvíjením moderního způsobu života jež ochraňuje celek, ale k jedinci je nepřátelský potlačováním jeho přirozených potřeb dostalo jeho provozování nový rozměr od jeho původního účelu (tvoření nového života).

Vraťme se však k brahmačajrje. Tou míníme shromažďování životní energie (prány) za účelem osobní transformace. Je nutno podotknout, že energii neztrácíme pouze sexuálním vyvrcholením. Energii ztrácíme hlavně nedostatečnou pozorností. Proto se pomocí jógových technik učíme pracovat s vědomou pozorností, s bdělostí a hlavně s trpělivostí. To vše v momentálním okamžiku, vědomá pozornost je pouze tady a teď, v přítomnosti. Toto je skutečná podstata praktikování brahmačarji.
Energii však ztrácíme mnoha způsoby: nadměrným mluvením, přemýšlením, emocemi a zbytečnými činy a návyky… Týká se to i kvality a kvantity jídla, pití a opájení se (drogy). To hlavní a první, co by nám jakákoli askeze měla přinést je poznání skutečného stavu a našich motivů. Teprve v tomto okamžiku přichází změna. Změnou nechápejte změnu Vás samých, naše nastavení zůstává stejné. Jedná se o změnu přístupu k přicházejícím situacím, změněný způsob, jakým pracujete se svými dispozicemi, s Vaší osobností. Vaše ego, emoce, myšlenky, to vše jsou jen nástroje které Vám mohou sloužit, anebo Vám mohou překážet.

Jestliže se rozhodnete léčit své traumata, anebo změnit sebe sama, musíme projít třemi fázemi
(upozorňuji, že se jedná o jeden ze způsobů, ne o způsob jediný a samospásný)

1. fáze potencování. Na jakoukoli změnu svého systému potřebujeme dostatek energie, abychom změnu unesli. A tady můžeme nalézt dobré uplatnění pro brahmačarju. Jakmile máme dostatek potřebné energie, stačí počkat a proces započne.
2. fáze změny. Tu jsem původně chápal rozdělenou na dvě části. Na fázi ničeníní, kdy rozkládáme to staré a abychom na čistých základech mohli fází budování postavit nové, funkčnější.
Nový pohled mi na tuto fázi poskytlo studium craniosakrální dynamiky, která tuto fázi změny v systému popisuje jako třífázový proces. Ten se dělí na fázi hledání, usazování a rovnovážný stav. Fáze hledání je fází kdy se rozruší staré vzorce napětí a začne hledání nového optimálního vzorce. Usazování je začleňování nově vzniklého funkčnějšího vzorce do systému a fáze rovnovážného stavu nastane, jakmile se nový vzorec stane stabilní součástí systému.
3. je fází integrace. Fáze velmi důležitá a často opomíjená. Potřebujeme dostatečný čas na zpracování a zažití nových vzorců (tělesných, emočních, mentálních atd.). Jestliže si tento čas nedopřejeme, budeme beze změny běhat jako myš k kruhu, anebo budeme zastaveni moudrostí našeho vlastního systému. To se nejčastěji projeví jako úraz, nemoc. Taková nemoc je vlastně důrazný povel organismu zastavit se. Jedná se o projev zdraví. Jedinou negativitou nemoci bývá náš vztah k ní. Je v nemilosti a nebývá často v oblibě. Tento přístup není moudrý. Nemoc nám dává čas, možnost integrovat nové. Je projevem zdraví. A proto mějte rádi svoje nemoci.

Čistíme-li studánku a vybíráme nečistoty ze dna, zvedne se kal. Aby se voda stala opět průzračnou a pitnou, musíme nechat zbyle nečistoty klesnout k zemi. Nečistoty se tímto způsobem  zbavujeme postupně.  

Odpíráním si nic nezískáte

Rád bych poukázal na možné patologické jednání a chápání celibátu.
Na ulici mě oslovil mladý muž, mnich hnutí Haré Krshna a chtěl mi prodat Bhagavadgítu. Namísto toho jsme si začali povídat o bhakti józe a řeč se stočila na téma brahmačarja. Pro lepší pochopení členové sekta Haré Krshna žijí do svatby v celibátu a po svatbě mají sexuální styk ne příliš často ve srovnání mainstreamovou představou o zdravém sexuálním životě. Tvrdil, že ten kdo skutečně touží po nalezení boha a je ochotný mu obětovat svůj život se vším všudy, pro toho není celibát problémem. Krásná představa, ale šedá je teorie, zelený strom života. Odvětil jsem mu, že je mladý muž a jako takový má své přirozené potřeby. Jejich neukojení naopak člověku strhává pozornost právě tím směrem, kam se nechce dívat. (a pak jedni pijí víno a káží vodu a druzí jsou poturčeneci horší Turka). Perla se objevila až po chvíli, když vyšlo najevo, že Gítu nenabízí mladým spoře oděným slečnám, aby nestrhávaly jeho pozornost nežádoucím směrem. Prý je to nevhodné pro člověka žijící v brahmačarje. Hovor jsem ukončil a oba jsme šli za svými povinnostmi. Dovoluji si tvrdit, že skutečná brahmačarja se projevuje tím, že člověk žijící v celibátu sexuální potřebu nemá a tudíž jeho pozornost nemůže být tímto směrem nestrhávaná. Pak na ni nemá potřebu reagovat ani pozitivně, ani negativně. Je mu to jednoduše jedno.

Brahmačarja nevyvstává jako projev vůle. Brahmačarja přijde, když je člověk připraven.

Brhmačarja a práce s energií

Jestliže se snažíte pracovat energeticky, nejčastěji se jedná o proražení „ústředního potrubí“ naší šušumy (energetického kanálu procházejícího oblastí naší páteře), můžete si koledovat o to, že si buď přepálíte váš procesor (ne jeden člověk praktikující energetické cvičení skončil jako chovanec ústavu pro choromyslné), anebo v lepším případě o špinavé spodní prádlo.
Nebudu Vás zbytečně strašit a zmíním se o té druhé a častější možnosti. Jestliže máte nashromážděno dostatek energie a přesto jsou energetické cesty plné zábran a bloků (je dobré si uvědomit, že bloky a omezení tu nejsou pro to aby nás omezovaly, ale aby nás chránily) energie, kterou chceme páteřním kanálem vytáhnout vzhůru bude hledat nejbližšími otvory cestu ven. Tento děj je projevem zdraví našeho systému, který se snaží o zachování rovnováhy v těle. To mají na svědomí dvě energie prána a apána.

Jóga popisuje 5 typů energie v těle (pránaváju, apánaváju, udánaváju, samánaváju, vjánaváju). Každá má svoji funkci. Budu mluvit o konceptu dvou z nich. Jedná se o pránu a apánu. Přijímání živin a energie zajišťuje „prána“, ta  vyživuje organismus. Jógový koncept, doplňuje pránu o další kvalitu energie tzv. „apánu“, což je označení pro energii odvádějící nepotřebnosti pryč z organismu a pro činnost eliminace.Prána a apána jsou  velmi důležité životní činnosti našeho systému.

Špatné jméno

Za pokřivený pohled na celibát mohou zejména lidé, kteří se k němu uchýlí jako k úniku před svými vlastními potřebami a nezpracovanou historií. A pak se začínají vynořovat případy kněží, či duchovních vůdců, co z pozice moci sexuálně zneužívají své ovečky. To vypovídá mimo jiné o jejich nezpracovaném tématu mocenského postavení (např. mesiášský komplex) a rolí rodič dítě. Moc je velké lákadlo. Při jakékoli práci s lidmi je důležité nesměšovat role, být upřímným k sobě a ostatním a přiznat  si, že jsem obyčejným člověkem se vším co k tomu patří a nehrát si na ztělesnění asexuálního Boha. Viz nedávný případ Šrí Mahéšvaránandy (JDŽ).

Nevěřím ve vnější mistry. Naše tělo je malý velký vesmír se svojí vlastní moudrostí. Stačí poslouchat. Všichni jsme rovnocennými partnery s různými schopnostmi a znalostmi. Ty můžeme spolu sdílet, předávat si je, vyměňovat, učit se jeden od druhého. Za každou informaci se platí, ale netřeba se nechat využívat, nebo zbytečně zraňovat. Záleží jen na ceně a na naší ochotě zaplatit to, co je od nás žádáno.

Ať se rozhodnete pro celibát anebo sexuální život, nezapomínejte na jamy a njamy. Koncept a jednotlivá posloupnost odpovídá vlastní důležitosti jednotlivých jam a njam (zákazů a příkazů). Brahmačarja je čtvrtou, ale je tu i pátá jama. Aparigraha - nehrabivost, nehromadění. Čtvrtá jama má důležitější postavení, ale neměla by mít za následek nedodržování páté. A hlavně nezapomínejme na nejdůležitější ze všech - neubližování Ahinsa (ani sobě). Ostatní jamy a njamy jsou jen rozvětvením té první - neubližování.

Zkuste neubližovat, nelhat a nebrat zbytečně a vědomě jiným, ani sobě, neprahnout, neulpívat a přitom zbytečně nerozhazovat svoji energii. Samotná abstinence není nutná, stačí být střídmým ve svém konání a střízlivým ve svém pohledu na svět.

Jogínští asketové často opouštěli vnější svět a odcházeli do ústraní, aby unikli tlakům okolního světa a mohli se ponořit do svého nitra. Na těchto způsobech není nic špatného, ale pokládám za praktičtější nestranit se společnosti a neutíkat od tohoto světa. Pokládám za důležité integrovat vše co se naučíme do běžného života. Jestliže se rozhodnete pro jakoukoli cestu, nesnažte se být někým kdo nejste, raději investujte energii do nalezení sebe sama.
Není účelné být asketou, jestliže máte jiné nastavení. Můžeme být prospěšnými členy společnosti a svým příkladem pomáhat ostatním. Netřeba si stanovovat přehnané cíle.

Člověk je stádní tvor a život ve společenství mu usnadňuje život. Askeze může být dobrým nástrojem pro poznání, nemusí však být vhodnou volbou pro náš život. Buďme střídmí a trpěliví, všechno má svůj čas.

* Není větší motivace pro muže než je žena a není větší motivace pro ženu, než dítě.

Sex bez lásky je jako den bez Slunce

Milostný akt na všech úrovních (zamilovaní a ti, co podlehli lásce vědí) se vším všudy může být plnohodnotným i na úrovni energetické výměny. Pak sdílíte a neztrácíte jako když se oddáváte milostným hrátkám pro zábavu. Váš přístup a emoční postoj k sobě, partnerovi a samotnému aktu je velmi důležitý. Může se totiž stát, že to po čem toužíte zaměníte s aktem lásky a kombinace specifických vnějších a vnitřních podmínek (emoční stav, skryté touhy, rodinná historie, prožitá traumata, partner) může vyplavit z hlubokých vod nevědomí skryté trauma. Jestliže máte oblast sexuality zpracovanou, nic se nemusí stát, jestliže ne, můžete si koledovat o problém. Milostný akt je nejvyšší možnou energetickou výměnu. O takový malý „Velký třesk“. Ze dvou buněk se začne tvořit komplikovaný organismus. Je dobré si znova připomenout, že hlavním motivem milostného aktu je tvoření nového života.

Jestliže jste otroky svého libida, služte mu. Až zjistíte, že je to jako snažit se naplnit bezednou jámu, třeba se začnete ohlížet po jiném způsobu, anebo necháte jámu být jámou.
Nejde o to určovat co dělat máme a co ne, co je správné a co správné není, ale pochopit důvody, proč je pro nás takovýto způsob jednání výhodný, či nevhodný.
Nabažte se tím, po čem toužíte a naplňte své potřeby. Budete sami sobě otroky. Prahnete a až zjistíte, že vás to plně neuspokojí, pak třeba začnete hledat jinde… Ta bezedná propast tu stále je a nedá se zaplnit…. Dá se s ní však velmi pěkně žít.

Óm Tat Sat

Teorie a praxe 2. část

Teorie a praxe 2. část

Myšky

Možná znáte ten pocit, kdy toužíte po odpočinku, klidu a zatím si připadáte, že každou chvíli skončíte jako chovanec psychiatrického ústavu protože Vaše myšlenky v hlavě stále chaoticky pobíhají a nedají se utišit. Možná znáte ten pocit, když se Vám podaří je zahnat a ony se z ničeho nic vynoří zpět tam odkud jste je před chvílí vyhnali. Seznamte se s vašimi myšlenkami – myškami. Proč myšky? Protože myšlenky se dovedou chovat jako hladoví hlodavci v domě. Domem mám na mysli prostor vaší mysli. A najednou začnou pobíhat myši a krmit se vším na co objeví. Jelikož potravy je stále dost, začnou se množit a z ničeho nic máte zamořený celý dům.

Sám sobě deratizátorem

Berete smeták do ruky a hurá vyhnat myši ven. A ony utečou zpět do díry ve zdi. A je klid… Ne na dlouho, brzy se totiž vyrazí nakrmit další dírou ve zdi. Po pár neúspěšných pokusech zazdíte díry a vyženete je dveřmi. Klid? Ne na dlouho… Myši se vrátily, tentokrát oknem…A tuto grotesku můžeme zažívat stále dokola.
Takovéto prožitky můžeme mít jak v běžném životě, tak i při jógové praxi samotné.
Jak se nedostat do ústavu pro duševně choré? Máme na štěstí více možností jak si pomoci.

Vnitřní pozorovatel a stav vnitřního ticha

A právě tady se nachází živná půda pro jógové praktiky. Upozorňuji, že motivy pro jógovou praxi bývají různé. Nepoukazuji na motivy, ale na možné praktické využití těchto technik. A tak se nebudeme zaměřovat na dosahování cílů, ale pojmeme jógovou praxi jako psychohygienu. Na druhou stranu ryba nemyslí na rybáře, ryba má hlad …
Prvním krokem je jako vždy akceptace skutečného stavu. Pro tu je nejlepší vytvoření nezávislého pozorovatele. Vytvořte si vnitřního svědka, který bude vše nezaujatě pozorovat. Zpočátku se to bude dařit občas, někdy si uvědomíte co se odehrálo až po prohrané bitvě. Je třeba jen vytrvat. Časem se objeví dvojité vnímání. Dalo by se popsat jako současně vnímaný proživatel a pozorovatel. Pozorovatel svojí existencí tiší proživatele. Časem by mělo dojít celkovému ztišení. A dál? Uvidíte sami …
Průběh této praxe však může probíhat s různými prožitky a komplikacemi. Představte si sami sebe jako rybáře. Nikdy nevíte zda ulovíte rybu, starou botu, kolo, kostlivce, nebo poklad. Nezapomínejte, že nejste na světě sami a můžete si nechat pomoci.
Funkce pozorovatele spočívá mimo jiné i v nasměrování pozornosti. Háček je v tom, že jakmile začneme pozorovat, naše mysl nachystá pastičku a snaží se průběh „zkvalitňovat“ jeho vedením. Akceptujte své pohodlí i nepohodlí, změna přijde… *viz část Pránájáma.

Seznamte se, naše jména jsou Rozjímání, Relaxace, Koncentrace, Meditace, Kontemplace…

Všechny tyto techniky bývají laicky označovány jako meditační. Jsou však kvalitativně odlišné a často jedna je přípravou na druhou, anebo do sebe samy od sebe vplouvají. Každou z těchto množin můžeme navíc rozdělit kvalitativně na podmnožiny.

Trojice svatá podruhé

Zklidnění, zjemnění a zpomalení

Ať cvičíte ásany, meditujete, nebo provádíte jakoukoli jógovou praxi, první co byste měli udělat je připravit si prostor. A to nejen ten vnější, ale hlavně ten vnitřní. Mentální zklidnění bude uvolňovat Vaše tělo a to zase bude tišit naši mysl. Klid vás začne prostupovat. Zjemňováním se stanete citlivějšími na postavení těla, jeho otevření následně umožní energii v těle plynout (tzv. alignment – nastavení kosterní struktury takovým způsobem, aby se tělo stalo průchozím). Není třeba měnit polohu těla, naopak se snažíme zachovat povrchovou nehybnost. Samotnou akceptaci výchozího stavu změny začnou samy přicházet. Zpomalování vám dá dostatek času tyto jemné procesy zachytit. Můžete se kochat probíhajícími ději, prožívat je, ale je výhodnější je pozorovat nestraně.

Relaxace

Aby lekce jógy byla jógou, vždy by po praxi ásan měla následovat relaxace. Nejčastěji se používá pozice mrtvoly v leže na zádech. Relaxovat se dá v jakékoli pozici ve které nás nebude rušit tělo. Právě pozice v leže má tu nevýhodu, že na ni náš organismus často zareaguje tak, že usne. Nevadí to, ale výhodnější je zůstat přítomný, proto se u náročnějších technik jako jsou meditace používají nejčastěji pozice v sedu. Relaxace je vědomé uvolňování těla a mysli. Právě pomocí těla jsme schopni uvolnit i naši mysl. Uvolněné tělo neznamená uvolněnou mysl a naopak, ale jedním můžeme ovlivnit druhé. Jestliže začneme relaxovat jednu složku našeho systému, uvolnění propluje jako tekoucí voda do druhé. Lekce jógy obvykle začíná ztišením mysli pro uvolnění těla a postupně se zase naopak uvolňuje tělo, aby se ztišila mysl. Relaxace by se dala popsat jako mělký a výživný spánek, anebo stav mezi spánkem a bděním. Je přípravou na meditace a vlastně je takovou malou meditací…

Rozjímání

Rozjímání, podobně jako relaxace má aktivně pasivní povahu a je též malou sestrou meditace. Znáte ten pocit. Sedíte mezi stromy, ty se mezi sebou rozpovídají jemným zavanutím větru, který rozpovídá všechny listy v korunách. Ve větvích slyšíme ukrytého ptáčka který svým zpěvem láká samičku. A my? Prostě jen jsme. Nic není třeba, vše je dokonalé. Jen jsme a necháváme se unášet okolní krásou…

Sám sobě Ministrem Nitra

Prátjáhára (ovládnutí smyslů)

Další v pořadí cesty rája jógy (ashtanga jóga) je prátjáhára. Opět se vrátíme k pozorování dechu. Pojítkem mezi tělem a myslí je dech. Dech se na rozdíl od různých možností vhodných pro pránájámu (sledování toku dechu po celé jeho délce, či v jeho určitém úseku, naplňování jednotlivých částí těla) nejčastěji zaměřuje na vstupní bránu dechu do těla, je však možné použít i druhý konec (oblast bránice). Tímto způsobem zklidňujeme, zpomalujeme a zjemňujeme vnímání vnitřních procesů. Směřujeme od těla k mysli. Konečným cílem je ovládnutí smyslů. Tím je myšleno přetnutí spojení mezi myslí a čidly.
Jakmile má člověk změřit svoji pozornost po delší časový úsek jeho mysl začne přirozeně těkat a hledat zdroje rozptýlení. A když zaznamená jakýkoliv vhodný vjem, naše pozornost je k němu téměř okamžitě strhnuta a během chvíle začneme s následným vyhodnocováním, popisováním kvality, anebo analyzováním. A pak se během chvíle chytneme další navazující myšlenky a mysl si chaoticky lítá, aniž bychom zaznamenali co se stalo. Je to jako jízda na horské dráze. Vše je rozmazané. 
Prátjahárou se snažíme, abychom se postupně stali pány jednoho z nejmocnějších nástrojů člověka – mysli. Abychom mysl pochopili, musíme se stát pozorovateli vnitřních procesů a dosáhnout takové zdatnosti, aby nám okolní vjemy nestrhávaly pozornost. Nejde tedy přímo o ovládnutí smyslů jako takových, ale o práci s myslí, která nám podsouvá, že bychom měli vjemům dávat pozornost.
Návod je jednoduchý. Udržte pozornost na sledování svého dechu. Když vám pozornost uteče, nic se neděje. Začněte znovu s pozorováním dechu.

Vnitřní a vnější prostor

Při prohloubení začne docházet ke zvnitřňování se. Popsal bych to jako uvědomování si vnitřního prostoru. * rozdíl mezi vnějším a vnitřním prostorem může být někdy překvapující. Může se ale stát, že nezachytíte rozdíl. Tu a tam se stane, že jakoby zmizíte a pak se vrátíte zpět. Někdy může dojít i dezorientaci. Pro orientaci nám kromě dechu slouží ještě 2 pomocníci stejně, jako tomu bývá v pohádkách. Tím druhým je gravitace a s ní spojené uzemnění – váš kontakt se zemí. Třetím je vaše centrální osa – páteř, která nám zajišťuje přirozenou orientaci v prostoru. To je také jeden z důvodů, proč se velmi často užívá různých vizualizačních technik související s páteří jako například páteřní dýchání, kdy si představujeme s nádechem jak energie stoupá po páteři nahoru a s výdechem jde dolu. Dechu se používá jako nástroje. Skutečný rytmus tohoto proudění je totiž mnohem pomalejší, než je náš dech.

Dhárana - koncentrace

Koncentrace je zaměřením pozornosti, jakmile nejsme rušeni okolními vjemy. Napomáhá nasměrovat a udržet tok našich myšlenek. Tentokrát nám mysl nebude strhávat pozornost podsunutými vjemy zvenčí. Začnou přicházet zevnitř. Naši pozornost začnou strhávat naše myšlenky. Ale jsou skutečně naše?
Naše mysl je neklidné povahy. Je dobrým sluhou, ale zlým pánem. Proto je dobré učit se ji směřovat. A opět můžeme použít stejnou techniku.
Dalšími pomocnými technikami mohou být například džapa jóga (mantra jóga). Jedná se o odříkávání slabik, či textů. Zaměření se na vizuální, či imaginární objekt tzv. trátaka. Koncentrace je aktivní způsob nasměrování mysli. Legrace opět začíná jakmile chceme mysl začít ovládat a kontrolovat. Ta se téměř okamžitě pokusí nám strhnout pozornost jiným směrem. Nedejte se zlomit, všechny tyto techniky nejsou založeny na počátečním úspěchu, ale na neustálém opakování a vracení se k základním instrukcím. A právě koncentrace je dalším přípravným krokem pro meditaci.

Z koncentrace vychází dhjána, neboli meditace. Meditace je rozvinutím předcházejících technik. Vlastně samotné přípravné techniky na meditaci jako takovou jsou takovou malou meditací, anebo se jí mohou znenadání stát.

Z meditace vyvstává další atrakce našeho lunaparku. V pořadí poslední. Samádhi – kontemplace. Lidově bývá označována jako osvícení. Může mít různou kvalitu prožitku a rozličně dlouhé časové trvání.

Jedna část volně navazuje na druhou. Tyto stavy jsou prožitkové kvality a nepřichází jako projev momentální vůle. Je třeba je nechat vyvstat. Přesněji řečeno je třeba je vysedět. A proto sedíme stejně jako slepice na vejcích dokud se nevylíhnou kuřata.
Nejde o výsledky, nezávodíme. Vše přijde v pravý čas. Samotná praxe je výsledek. Praxe je to nejdůležitější o co bychom měli usilovat. Navíc každý se během ní můžeme povozit na některé z atrakcí tohoto lunaparku. Na někoho čeká houpačka, jiný chce na kolotoč a na dalšího čeká horská dráha. Ale za lunaparkem je další svět …
Tímto ukončuji tuto část textu ze dvou důvodů. Zaprvé, nechci opisovat dříve velmi dobře popsané a zadruhé se mi v tomto procesu můj pohled na tuto vnitřní praxi stále dynamicky vyvíjí a mění.
Zajímá-li vás více, velmi dobře zpracovanou teorii naleznete v knize:
Jóga od staré Indie k dnešku, autoři: Bartoňová, Bašný, Merhaut, Skarnitzl 1971

Upozornění na závěr

Při těchto technikách může začít vyplouvat na povrch nevědomý obsah naší mysli jako například naše skryté touhy, traumata, anebo nezpracované jamy a njamy. A proto nepodceňujte proto tyto jemná a jednoduchá cvičení.

Je naivní očekávat, že se touto cestou dosáhnete osvícení, či vyrovnanosti přímo. A tak můžete taktéž začít s tou, či onou praxí která vás oslovuje a to z jakýchkoli důvodů. Není chybou když přeházíte pořadí, jen se zpomalíte. Není kam spěchat, protože vše si musíme odžít. Navíc na takovéto cestě můžete najít poklady na které byste jinak třeba ani nenarazili.
Nebýt toho, že jsem začal cvičit ásany, nikdy bych se nedověděl více o meditaci a později o jamách a njamách… a důvodech pro jejich praktikování. Má zkušenost je taková, že byť můžete dojít k různým stupňům pochopení, stále se budete navracet z základním kamenům této cesty. K dokonalejšímu zpracovávání jam a njam. Ale třeba se Vás to netýká a je to čistě má osobní cesta.
Ashtanga yoga je jako učebnice, pouze popisuje a vysvětluje důvody této posloupnosti. Praktikujte a vězte, že cesty každého z nás vedou různými pěšinkami.

Přeji Vám mnoho úspěchů při utváření Vašeho Ministerstva Nitra  .

Hari Om

Vinyasa Flow Yoga

Vinyasa Flow Yoga

V rozvrzích studií mívám u lekcí jógy připsané různé přívlastky. Často se pak setkávám z dotazy typu „ jak se ta jóga vlastě jmenuje? Power? Hatha?“ Nejpřesněji bych svoji sdílenou praxi popsal jako Vinyasa Flow Yoga. Jenže tento název lidem mnohdy nic nenapoví a právě proto volíme pro jejich lepší orientaci názvy známější. Přesto bych tento název rád vysvětlil.

Vinyasa Flow Jóga je fyzické cvičení. Pro její praxi je třeba mít jistou míru tělesné zdatnosti, anebo pevnou vůli si tuto kondici vybudovat. Cílem cvičení je, abyste se během něj nesli na vlně dechu a je jako řeka směřující do moře. Jako řeka, která neustále plyne a tak se i Vy nechali plynout bez zastavení a proplouvali z pozice do pozice taženi stabilním proudem dechu ke svému cíli.

Název

Vinyasa označuje důležitost přechodů mezi pozicemi a Flow označuje plynutí, tok…

Vinyasa je název pro specifické přechody mezi pozicemi. Asi nejznámější Čaturanga dandásana, úrdhva mukha švánásana, čaturanga dandásána a adhó mukha švanásana (přechod klik, pes s hlavou nahoru, klik a pes s hlavou dolů – pojmenováno podle psa který po probuzení vždy tímto způsobem protáhne tělo) a s nimi súrja namaskár (pozdrav slunci), či tzv. čakra vinyasa (známá též jako čakrásana. Nehledejte nic složitého, je to totiž prostý kotoul vzad ).
Můžeme se na ni dívat i z pohledu energetického (pránického) působení, kdy změna poloh koncových částí páteře (hlava a pánev) vůči zemi ovlivňuje energetické toky v těle.
Jako poslední zmíním spirituální působení. Vinyasa je chápána jako forma opakující se motlitby.
Flow znamená plynutí, tok. Ten můžete chápat jako plynutí pohybu, anebo plynutí dechu (dech chápeme také jako pohyb).
Yoga se nejčastěji překládá jako sjednocení. Chápu ji jako osobní vědomou cestu člověka k sobě samému.

Původ

Jedna se o dynamicky styl jógy. Na západě asi nejznámější, relativně nová a zároveň tradiční je asi Ashtanga Vinyasa Yoga a z ní čerpajíc vychází v dnešní době komerčně nejúspěšnější sestřička Power Yoga.
Na rozdíl např. od AVY (Ashtanga Vinyasa), v níž jsou přesně dané série, které byly vytvořené zejména pro dospívající chlapce má VFY (Vinyasa Flow) širokou paletu možností. Každý si v ní najde co potřebuje. A tak vám mohu vám nastínit pouze svůj pohled. Nebudu vám tvrdit, že je jediný správný, nicméně se mi během let experimentovaní s tradičními i vlastními sériemi zformoval do kompaktního a fungujícího celku.

Na úrovni těla považuji za klíčovou práci s kostmi, což napomáhá změnit rozložení napětí v těle, zejména napětí fascií. Dalšími velkými tématy jsou centrální osa (páteř) a kloubní spojení, které ovlivňují její postavení (zejména se jedná o oblast hrudního koše a ramenní pletence a oblast pánve a kyčelní klouby). Každá část těla vydá na jedno celé veliké téma. Tělo je jako napnutá síť a když zatáhnete za jeden konec, reakce se bude šířit celou touto sítí, takže ovlivněním jedné části měníme celkový obraz. Toto vše je úzce propojeno s našim emočním a mentálním stavem.

Po cvičení byste měli pociťovat klid a přitom by ve vás měla volně proudit probuzená energie. Nemělo by se stávat, že pár hodin po cvičení budete bez energie, jako by vás vysál upír. Cvičení by vás na všech úrovních mělo rozvíjet všestranně – posilovat, dělat flexibilnějšími a koordinovanějšími. Měli byste se cítit jako jeden celek a získávat na stabilitě jak vnější tak vnitřní.

Dynamické a tradiční styly I

Proč právě dynamické styly, když jsou k dispozici styly tradiční? Lidé máme různé potřeby a dispozice a svůj závod začínáme z různých startovních pozic. Jógové styly jež pracují s pevně danými sériemi neberou v potaz různé možnosti jednotlivců. Což uzavřou tvrzením, že toto cvičení není pro každého. A mají pravdu, jenže to může mít za následek elitářství a nechtěný růst ega špatným směrem.
Tradiční hatha jóga, tak jak je pojímaná u nás se soustřeďuje zejména na protahování svalů a uvolňování kloubů za účelem získání flexibility (viz koncept že flexibilní tělo dělá pružnou mysl, což je projevem mládí). Jenomže často zapomíná na zpevňování a posilování. To je důležité z důvodu lepšího vyvážení napětí v těle.

Je jedno jestli cvičíte pevně dané série, anebo máte vlastní. Důležité je jestli vám pomáhají. Jestliže navštěvujete lekce jógy, velmi často nejde o styl který provozujete, ale o učitele. O to, jak vám informace předává, jak se v daném prostředí cítíte a jak na vás cvičení působí.

Právě pro své danosti (resp. „nedispozice“) jsem hledal způsob jak zformovat cvičení tak, aby se zefektivnilo a zároveň bylo pro tělo bezpečným.
Dosáhnutí rovnovážného stavu je práce na celý život, protože udržování rovnováhy není statický děj. Polohy se neustále mění a neustále vyrovnáváme. Zpětně mi přijde úsměvné jak mi při tanci vytýkali přílišnou ztuhlost a v gymnastice nezpevněnost a vláčnost. Každý z těchto koníčků vyžadoval rozdílnou kvalitu a právě praxe jógy mi dovolila zkoušet kombinovat tyto kvality.

Jóga by neměla mít nevázanost, vláčnost, ani křečovitost, či kvalitu spartakiádního provedení. Naopak měla by mít vnitřní pevnost, stabilitu, jistotu, lad a vnější jemnost, plynulost a lehkost provedení.

Dynamické a tradiční styly II

Dynamické jógové styly jsou oblíbené zejména aktivními jedinci. Naopak o jejich velkou kritiku se starají zastánci tradiční hatha jógy (Hatha jóga je jógou fyzického těla, takže paradoxně dynamické styly jógy do ní taktéž patří). 

Dynamickým stylům je vyčítána krátká tradice a z pohledu provedení fakt, že se v pozicích nesetrvává tradičně co nejdelší dobu. V západním pojetí hatha jógy to znamená kolem 10 dechu, nebo maximálně pár minut. Jenomže v Indii tradičně znamená setrvat v pozicích hodiny, nebo tak dlouho, jak je to možné s fixovanou vnitřní pozorností a vnější nehybností. Ale buďme upřímní, kolik znáte jogínů co udrží pevně směřovat koncentraci po tak dlouhý čas v jedné pozici? Pro těkavost naší mysli v dynamických stylech užíváme okolo od 5 do 10 dechu a snažíme se koncentrovat za pomoci pohybu. Po zvládnutí koncentrace v pohybu je soustředění v jedné poloze mnohem jednodušší.

Je dobré si uvědomit, že vědomé cvičení těla ať je jakékoli přispívá k duševní pohodě, může být přípravou na praxi mentální jógy a slouží zejména k SEBEUVĚDOMOVÁNÍ.

Je hloupé a rigidní směšovat nutnost dodržování tradičního, mnohdy s nepochopenou, anebo neprožitou funkčností.
Právě pro lepší funkčnost zařazujeme kratší výdrže (jedná se o plnohodnotnou přípravu) a jen u vybraných pozic setrváme po delší dobu (zařazení alespoň jedné pozice s delší výdrží je též důležité).
Z pohledu inervace pohybového aparátu (propojení komunikace sval a mozek) je vše v pořádku. Chceme-li však ovlivňovat orgány, je opravdu třeba v pozicích držet delší dobu, tak jak učí hatha jóga.
Za příliš málo zmiňovaný a přitom nejdůležitější pokládám vliv práce s dechem pro jeho funkci spojovat tělo, mysl a emoce.
Pro posílení hlubokých (a vlastně všech) svalů nám lépe pomůže pomalý dynamický pohyb než statické výdrže. Nehledě na nepochopení popisu výdrže v pozici. Statické výdrže ve skutečnosti statickými a úplně uvolněnými nejsou. Statika je jen na povrchu. Uvnitř je neustálý pohyb a aktivita. Aktivitou nechápejte napětí. Jakmile uvolníme aktivitu, dolehne na nás síla gravitace a hroutíme se bezvládně k zemi. Viz známý příměr příběhu Buddhova prozření „…když není struna napnutá nehraje a když se napne moc, praskne…“
Jestliže neovlivňujeme své orgány přímo výdržemi v pozicích, tak nepřímo je ovlivňujeme. Prací s dechem dochází k jeho prohlubování, což má za následek masírování orgánů v břišní a hrudní dutině. Takže vlastně nezapomínáme ani na orgány .

Důležité je zaměřit se zejména na praxi.
 
Kritizovat znamená nesoustředit se na to co člověk dělá a což má za následek zbytečné rozptylování se. Kdo nezkusil, tak neví. Podotýkám, že vyzkoušet praxi neznamená ochutnat jednu lekci, ale pravidelné cvičení. Jen pak můžete objevit skutečné působení na organismus.
Ale i jednorázová zkušenost může mít pro Vás výpovědní hodnotu.

Jóga je fyzickým cvičením s přesahy do dalších kvalitativních složek života. Nezaměřujte se proto jen na výdrže v pozicích, ale i na způsoby jak proplout z jedné pozice do druhé.
Pro praxi jógy nejsou důležité její přívlastky ale o způsob provedení, kvalita cvičení a jeho předávání.

Ve zdravém těle zdravý duch

Jestliže se rozhodnete pro jógovou praxi, nezapomínejte, že na cestě jógy neexistuji začátečníci a pokročilí, ale pouze ti co jógu cvičí. Nejde o tělesné, či duševní dispozice.
Každý má na čem pracovat. Začátečníci bez zkušeností si osvojují základní pravidla a zkušenější tyto pravidla prohlubují. Nejsou třeba žádné zvláštní dispozice (flexibilita, věk, či znalost jazyka, co se podobá rozsypanému čaji). Přesto znovu upozorňuji, že cvičení Vinyasy Flow je fyzické a vyžaduje jistou fyzickou kondici. Možná se trochu zpotíte. Nedejte se však zastrašit, pocení je zdravé, pomáhá detoxikovat organismus. Navíc vhodnou průpravou se vaše kondice rychle zlepší a to ovlivní i váš běžný život.
Případné zdravotní problémy doporučuji předem konzultovat – toto upozornění se týká pro všechny zájemce o pohybové aktivity!

Nenechte se zmást přívlastky. Veškerá označení jógy by měla sloužit k lepší orientaci. Bohužel se zaměnila orientace a komercionalizace a tak tyto názvy mnohdy ztratily svůj původní účel. To má za následek jen dezorientaci. Nejlepší je vždy vlastní zkušenost a tak neváhejte vyzkoušet každou jednu hodinu a každého jednoho lektora. Přeji vám, ať najdete pro Vás toho nejvhodnějšího. Na názvu nakonec nezáleží, důležitá je jen praxe.

Om

Teorie a praxe 1.část

Teorie a praxe 1.část

Návod k použití

Teorie bylo napsáno mnoho a to propracovaněji, moudřeji a zkušeněji. Přesto pokládám na důležité s vámi trochu teorie sdílet. Důvody?
Hlavní je ten, že s vámi chci nabídnout mapu, tak jak ji používám já, abyste se mohli lépe orientovat. Zaměříme se zejména na fungování těla protože se jedná o praxi nejrozšířenější a nejlépe uchopitelnou. Přidáme navíc něco málo o koncentraci. Nemusíte souhlasit, nemusíte tuto mapu používat celou, ale může vám třeba poskytnout námět pro vytvoření vaší vlastní mapy. Jak je libo.
Zásadních textů je mnoho, mnohdy jim však chybí výklad, anebo pochopitelné přemostění mezi světy, mezi těmi kdo mají za sebou již mnoho zkušeností a zapomněli na svoje někdejší útrapy a bloudění. A tak mnohdy starší žák je pro mladšího žáka lepším učitelem, než skutečný mistr. A mimochodem, kolik jste potkali skutečných mistrů …

Budu s vámi sdílet zejména téma na pomezí tělesné a mentální jógy, protože právě tyto praxi pokládám za zajímavé jak pro jejich relativně snadné uchopení po stránce zdravotní, tak seberozvojové (nehledě na to, že tělesná jóga je v našich končinách praxe nejpoužívanější a nejznámější). Ale vše má svoji posloupnost a tak bych se rád zmínil o osmi stupních ashtanga jógy:

Jama - zákazy
Njama - příkazy
Ásana – pozice - ovladnutí těla
Pránájáma – ovládnutí dechu
Prátjáhára – ovládnutí smyslů
Dhárana - koncentrace
Dhjána - meditace
Samádhi - kontemplace

Jamy - zákazy

Ahinsa - neubližování, nenásilí
Satja - pravdomluvnost, pravdivost
Astéja - nekradení
Brahmačarja - zdrženlivost
Aparigraha - nehrabivost, nehromadení

Njamy - příkazy

Sauča - čistota
Santóša - spokojenost
Tapas - askeze, sebekázeň
Svádhjája - čtení posvátných písem
Íšvara-pranidhána - uctívání osobního boha

O jamách a njamách se zmiňuji z prostého důvodu. Mnozí kdo cvičí jógu se domnívají, že po józe bude vše prosluněné a skvělé. Jenomže když nemáme pevné základy našeho domu, může nám dům snadno spadnout na hlavu. Jestliže nemáme zvládnuté jamy a njamy, je docela možné, že jógová praxe vyplaví nějaké to nezpracované téma, či prožité trauma a bude nám ukazováno tak dlouho, dokud jej postupně nezpracujeme. To se pak dané téma nafoukne do rozměrů větších, než je skutečnost a to nemusí být vždy příjemné. Takovýto proces by se dal nazvat jógovou terapií.

*V jógových textech jsou popisovány finální stavy a fungování jak ásan a spirituální prožitky. Málokdy se setkáme s mapou toho, co může přijít cestou. Doporučuji nic neočekávat, ničeho se nelekat, zbytečně se nekochat a prostě jen cvičit. Vše ostatní je zavádějící.

Jamy a njamy můžeme postupně integrovat do našeho cvičení jako přístup k sobě samým a k prováděné praxi což nám může dát podobenství k tomu, jak je žít v běžném životě. Platí i obrácený postup. Jede o princip spojených nádob.

Na co bychom se navíc během cvičení mohli soustředit my, je zachycení změny. Ta přijít může a nemusí. To není podstatné, ale můžeme svoji pozornost nasměrovat na vnímání změn tělesných, mentálních i emočních. Budeme tím zjemňovat své vnímání a začíná se tím práce i pro našeho nového kamaráda – vnitřního pozorovatele.


Ásana (ovládnutí těla)

Tělo je projevem minulosti, mysl se upíná k budoucnosti a  prožívání přítomnosti nám nabízí právě jóga.
Proč právě tělo? Je výhodné začít právě s tělem. Jeden z konceptů jógy spočívá v tom, že když unavíme tělo, unavíme mysl a můžeme se lehčeji stát nestrannými pozorovateli. Jakmile začneme uklidňovat tělo, začne se uklidňovat i naše mysl. Další spočívá v procítění se jako celku a celkovém uklidnění za pomocí tělesného cvičení a ve vědomém nasměrování pozornosti na dech a pohled (drišti). A právě fyzické tělo je výborná kotva pro hlubší práci s myslí. Jedná se o hmotný koncept. Tělo je v naší realitě velmi snadno uchopitelné. Tělo nelže a je velmi dobře čitelné. Je to náš domov ve kterém žijeme. Náš chrám, ve kterém můžeme sloužit bohoslužby. Dokáže být velmi dobrým služebníkem.
Pro jeho lepší ovládnutí mu stavíme překážky za pomoci cvičení ásan. Cvičíme jej, aby získalo kvalitu těla kočky. Aby se stalo pružné a silné. Při cvičení ásan je nejdůležitější práce s „ústředním potrubím“ – páteří. A to z důvodu zprůchodnění pohybového aparátu, uvolnění nervové soustavy za pomoci správného zapojení svalů posturálních, dýchycích a pomocných dýchacích. A tak se skládáme se do pozic ve kterých se nám špatně dýchá právě proto, abychom posílili tělo a následně se nám dýchalo dobře.

Jogínem z donucení

Cvičení má mnoho příčin. Většina lidí začne cvičit z nutnosti fyzických, či psychických problémů. Na těchto příčinách se podílí zejména moderní způsob života s přemírou stresu. Jen pro představu – v 6 letech začíná pro každého človíčka našich krajin největší křivda na pohybovém aparátu. Posadí nás za lavici na židli. A na ní většina populace stráví značnou část svého života. Tato poloha ovlivní naše kyčelní klouby a ty zase držení páteře a dýchání. Nepohodlnou pozici dítě uvolňuje hrbením a vytvářením nevhodných pohybových vzorců.  Nemluvě o tom, že se z nás stanou praváci, či leváci. To má za následek nesouměrné rozložení napětí v těle. A v těle platí, že když je jedna část uvolněna, jiná jeho část musí pracovat. To platí i naopak a stále dokola běháme jako křeček v kruhu. Stálé zrychlování a zefektivňování práce vede až nelidským požadavkům na náš organismus. Společnost bere jedince jako pohonnou jednotku a když vyhoří, je nahrazena další, novou… Jsme nahraditelní, jsme jen palivo do motoru společnosti… Ale co člověk?
Dobrá zpráva je, že náš organismus má úžasnou regenerační schopnost a je v nás zakódován přirozený plán léčení. Jinými slovy náš systém chce být zdravý. Náš systém má schopnost vyrovnávat všechno vychýlení se z rovnováhy a dáme-li mu prostor je schopen se dokonce dostat do lepšího stavu než kdy vůbec byl. Představte si, že zatěžujete tělo po několik desítek let a přesto jste schopni vědomě napravit vzniklé škody za polovinu původního času (časový úsek léčení může být rozdílný, podle míry poškození, kvality a kvantity rehabilitace).  

Na úrovni těla můžeme pracovat například na detoxikaci, posílení autonomního nervového systému, uvolňování napětí pomocí rozvolňování kloubů , posilování a protahování svalů, změnou držení těla, zkvalitnění dýchání atd. Jedno ovlivňuje druhé.
A právě držení těla úzce souvisí s našim dechem, jeho vzorci a naším emočním stavem.


Pránájáma (ovládnutí dechu)

To, co propojuje naše tělo a naši mysl je dýchání.
Dech je jeden ze základních tělesných rytmů. Dech je rytmická činnost, která začíná naším narozením a končí naší smrtí. Účelem je naše okysličení a detoxikace pomocí naplnění a vyprázdnění plic. Tato činnost je životně důležitá funkce. Nádechem přijímáme kyslík, abychom okysličili krev a výdechem vydáváme oxid uhličitý a vylučujeme toxiny.
Pohyb bránice, která by se zcela jistě dala nazvat nejdůležitějším dýchacím svalem spolu se srdcem zajišťují okysličení krve v těle (dýchání napomáhají i pomocné dýchací svaly, které jsou sice důležité, ale neplní funkci „pumpy“).

Trojice svatá poprvé – púraka, réčaka, kubhaka

Zdálo by se, že dech se skládá jen z nádechu a výdechu. Toto však nejsou všechny jeho části. Ty části jsou tři – nádech, výdech a dechová pauza, respektive čtyři. Představte si dech jako houpačku. Když se dostanete na vrchol, zažijete tzv. mrtvý bod – bod zlomu. Místo bez pohybu… Místo zastavení… To je dechová pauza. Nejedná se o zadržení dechu, tak jak jej většina lidí chápe.
Výdech je někdy spojován s budoucností, nádech s minulostí a dechová pauza s přítomností.
Nádech je nazýván púraka, výdech réčaka a dechová pauza kumbhaka. Ve skutečnosti jde však o 4 doby – nádech, horní dechová pauza, výdech, dolní dechová pauza.

Na praxi ásan bychom mohli pohlížet mimo jiné jako na znesnadňování dýchání aby se náš dech stal silnějším a stabilnějším. Totéž platí pro posturální a pomocné dýchací svaly. Po důkladném zvládnutí ásan nastává čas pro další cvičení zvané pránájáma. Jedná se o systém dechových cvičení pro ovládnutí energie v těle.

Z pohledu jógy je dýchání důležité pro možnost vyrovnání dvou energií - prány a apány.

*Sanskrtské slovo prána je odvozeno z „pra“, z předložkové předpony znamenající „před“ a z an, slovesa znamenajícího žít, dýchat. Jedná se o vyživující energii.
Sanskrtské slovo apána je odvozeno z apa, což znamená „pryč“, „z“, „dolů“ a an znamenající dýchat, žít. Jedná se o energii, která jde z těla ven.

Východní nauky kladou důraz na výdech. To první a zároveň to poslední co v životě uděláme je právě výdech. Teprve po důkladném výdechu může nastat plný nádech.
Bránice je v klidovém stavu opět právě po výdechu. To co nás nutí dýchat je rozdíl tlaku mezi plícemi a vnějším světem. Nejde o potřebu nádechu, jak by se zdálo, nádech je reflexivní záležitost, ale o potřebu výdechu. Jsme vlastně neustále vydechováni.

Nejsem zastáncem provádění klasických pránájámových technik, tak jak jsou popisovány. Jde v nich často o popis výsledného stavu, který není totožný s cestou k těmto technikám. První technikou, kterou bychom měli ovládnout je pozorování dechu (s touto technikou budeme pracovat stále dokola počínaje ásanami). Zdá se to jednoduché, jenomže jakmile začneme dech pozorovat, naše mysl bude mít tendenci vše řídit, zkoušet a vylepšovat. Pak je potřeba se vrátit na začátek a znovu začít pozorovat. Stále dokola. S pozorováním přijde sebeuvědomění. Uvědomění si skutečného stavu. Stavu takového, jaký ve skutečnosti je. Teprve když známe výchozí stav, můžeme se nechat bezpečně směřovat. Pro práci s dechem velmi doporučuji zkušeného pedagoga, protože si můžete ublížit jak po stránce tělesné, emoční, tak mentální. Vím o čem mluvím, sám jsem si způsobil komplikace nesprávným pochopením a prováděním některých dechových technik. Zdvojil jsem si tak svoji práci učením se nevhodného, jeho odstraňováním a současně učením se nového. A to byla ta lepší varianta bez větších následků. 

Dech je úzce spojen s našimi emocemi a navzájem se ovlivňují. V našem těle jsou zapsané mnohé informace naší osobní, rodinné i kolektivní minulosti a právě pomocí dechu se mohou uvolnit. A nemusí jít vždy o prožitky příjemné. Mohou se vyplavit skrytá traumata a ne vždy musíme mít dost síly na jejich zpracování. Varuji vás, jde o dráždění hada bosou nohou.

*Na základě vlastních pozorování a zkušeností jsem přesvědčen, že velká část zejména emočních traumat je uchycena v oblastech dýchacích svalů. Zejména bránice, oblast klíčních kostí, žeber, jejich spojení s obratli a mezi obratli apod. Jejich rozhýbáním (zpružněním a zesílením) se pak zakonzervovaná traumata rozpouští a vyplavují se na povrch. Informace však nemusí být zapouzdřeny jen v měkkých tkáních – svalech, šlachách, vazech a fasciích, ale také v kloubních spojeních.

Jóga pránájámu nechápe primárně jako práci s dechem (dech je jen nástroj), ale jako pročišťování energetických kanálů (tzv. nádí) a zprůchodňování energetického těla.

Pro praxi dechových technik je dobře si uvědomit, že v Indii se lidé potýkali a potýkají s jinými daemony než lidé západu. Mají odlišnou kolektivní zkušenost. Západní svět zažívá jiné kvality stresových situací, liší se výchova atd. Naše společenské nastavení je rozdílné, proto je důležité upravit chápání dechových praktik, aby byly vhodné a prospěšné pro lidi západního typu.

Samotné navádění na dechové techniky si zatím ve článku netroufám popisovat, což však neznamená, že je s vámi nehodlám sdílet. Opět doporučuji odborné vedení a dohled.
Snad jen obecně shrnu, že místo praxe popisovaných technik je důležitější místo ovládaného dechu se nechat dýchat! Dýchání, byť do něj můžeme vědomě zasahovat, řídí vegetativní nervový systém. Zaplať pánbůh pro nás. Jak by to s námi asi dopadlo, kdybychom tuto funkci dostali na starost my sami …

Mějte na paměti, že čím jemnější praktiky,tím silnější působení. A proto zjemňujte, abyste byli citlivější, zpomalujte, abyste měli čas zachytit změnu a uvolňujte, abyste uvolňovali tlak svojí vůle (projev ega) a nechali se plynout.

Om Tat Sat

Jóga, vegetariánství a dravá výživa 1. část

Jóga, vegetariánství a dravá výživa 1. část

Lidé se mě často ptají zda jsem vegetariánem. Odpovídám jim že se za vegetariána nepovažuji i když maso nejím nějakých 19 let. Důvody se v průběhu let měnily a tak se na problematiku stravování dívám opět jinak a doufám že střízlivěji a rozumněji než dříve. Rád bych vám nabídl svůj pohled na stravování jak se mi v průběhu let vyvíjel. Jak jsem si odůvodňoval své způsoby a jaké dopady mohou mít tyto způsoby na naše okolí. Třeba se v některých objevíte, nebo vás pobaví.
Ale než začnu poukáži na druhý konec. Nezdravě vyhlížející muž ve středních letech s povolenou břišní stěnou a vysušeným obličejem od kouření s cigaretou v jedné ruce a půllitrem piva v druhé, čekající na svoje vepřeo-knedlo-zelo ve své oblíbené hospůdce hlásá svoji pravdu: „Jedl nezdravě a umřel, jedl zdravě a umřel také“.
A má úplnou pravdu. Jenže nám nejde o nějakou pravdu, ale o zlepšení kvality života.
Každý se rodíme s různými dispozicemi a tak to co zabije jednoho, nemusí obtěžovat druhého.

Hedonismus, aneb lepší je méně a kvalitněji než hodně a nekvalitně

Slovo dieta a zdravá výživa často způsobuje paniku ve tvářích lidí, protože si okamžitě představují, že se mají stát asketou, který se musí vzdát všeho co mu chutná a dělá mu dobře. Není tomu tak. Jde o to odbourat hrubé a otupující způsoby stravování a zjemnit své smysly. Pak se objeví nové možnosti a mnohem větší paleta jemnějších chutí. Často navíc zaměňujeme kvalitu s kvantitou (což může být dáno kolektivní zkušeností lidstva z dob nedostatku). A právě rozšíření kvality a střídmost je pravým hedonismem (požitkářstvím). 
Špatné návyky způsobily mnoho civilizačních (fyzických i psychických) chorob a tak se způsob stravování a diety staly výborným komerčním odbytištěm.
Jenomže změna se neodehraje sama od sebe. Musíme pro ni něco udělat. A k tomu nás nejlépe donutí problém.
Pamatujte, že u cvičení a zdravé výživy neexistuje zítra. Zítra je nemoc!

Nastíním vám, jak se vyvíjel můj pohled na stravování. Třeba naleznete podobnosti s vlastní zkušeností.

Vegetariánské období

Od ranného věku jsem odmítal masitou stravu (u každého dítěte je to jinak, některé ji naopak vyžadují). Odmyslím-li na moje snídaně ve věku tří let, kdy jsem po ránu sbíral na Balatoně malé šnečky ze stanů a ty za zády maminky mizely v mém bříšku (a tady máte další náhled na pokřivené pohledy s čím si začne hrát a co jíst dítě, když je dáte do místnosti s králíčkem a mrkví. Vyměňte jen mrkev za šneka, či jinou havěť co se vejde do úst…).
Na začátku střední školy jsem se jako téměř každý hledal a objevil jsem pózu, kterou jsem se mohl odlišit a identifikovat se s ní. Bylo to jednoduché - dělat to, co mi bylo přirozené a udělat z toho přednost. Nejíst maso. A tak začalo pozérské období. Byl jsem stále upozorňován na nedostatky v mém činění a tak jsem postupně přestal jíst vývary a podobně. V té době se můj způsob stravování nedal nazvat zdravým. Bylo to dáno zejména neznalostmi možností a tím, že mi do té doby vařila maminka a tety kuchařky ze školní jídelny. Nicméně potřeboval jsem odůvodnění svého počínání, protože jako odpověď na vzniklou odlišnost přicházely útočně laděné otázky „Proč?“
A jelikož jsem byl dítko citlivé a zvířátka jsem měl rád, odpověď se narodila brzy. Dělám to pro zvířátka! Viz oblíbená citace G.B. Shaw: Všechny zvířata jsou mými přáteli a své přátele nejím. (na druhé straně tento literární velikán rád šokoval a tvrdil, že lidské maso by neodmítl).
Dalším úsměvným argumentem bylo, že naši prapředkové byli sběrači, živili se rostlinnými plody a nejedli maso. To je pravda, ale když půjdeme ještě dále do naší historie, tak život jako takový vznikl v oceánu, což neznamená, že bychom měli žít ve vodě i my. Jinými slovy tvrzením, že naši stravu bychom měli upravit, podle toho jak žili naši vývojoví předchůdci odmítáme možnost vývoje a změny. A život je přece změna. Tato odůvodnění mi vydržela na dlouhá léta.

Veganské období

Jakmile mi přestal stačit tento typ racionalizace, přišla další etapa. Na řadě bylo ekologicky globálně laděné období. Odůvodnění znělo: tím, že nejím maso jsem menší zátěží pro Matku Zemi. Dělám to pro planetu. Ale přišly další argumenty a najednou jsem objevil, že se v některých ohledech až tak ekologicky nechovám, což si kde kdo zdůvodňuje že některé věci bohužel neovlivníme. S tím jsem nesouhlasil. Navíc přišla informace, že mlékárenský průmysl jde ruku v ruce s průmyslem masným. Neuplynula dlouhá doba a vegetariánství se nestalo ničím jiným než pokrytectvím a musel jsem přitvrdit. Nastal čas na změnu. Přišlo období veganství. Žádné živočišné produkty. To byl fičák! Stal jsem se vnímavým na energeticky plné (ovoce, zelenina) a prázdné potraviny (konzervy a chemicky umrtvené). Jako neuzeměný „Vegan“ a na odlehčené stravě lítal jsem si po nebi a objevoval vzdušné zámky. Jenomže život ve městě a změna životní situace přinesla i novou životní etapu. Mimo jiné se ozvalo i tělo, že mu něco chybí. A tak jsem byl donucen přepracovat svůj původní koncept a poodhlalit závoj své vlastní racionalizace.
Po objevu nových informací jsem konečně připustil možnost vývoje člověka a připustil si, že naši nedávní předkové byli v místních klimatických podmínkách nuceni lovit zvěř a že tento způsob života byl nutný a přirozený. Pochopil jsem, že byť jsme stejní lidé tak žijeme v různých částech světa, v odlišných podmínkách a máme v některých ohledech různorodé potřeby a možnosti nutné pro přežití. A tak na jednom konci světa se lidé živí pouze banány a na druhém konzumují pouze maso  a vnitřnostmi a to i s jejich obsahem.

Na tomto světě platí koloběh života a smrti. Organismy se navzájem požírají. Platí, že chce-li jeden organismus žít, další musí umřít a je jedno jestli půjde o krávu, psa, člověka, či mrkev. Odlišnosti vytváříme my, lidé svým rozdělováním, subjektivním vnímáním utrpení a utěkem od své vlastní smrtelnosti.

Diverzita (různorodost)
 
S přijetím konceptu všežravosti a rozličných možností se začaly otevírat dveře dalším způsobům stravování. Část z nich jsem vyzkoušel.

Vitariánství

Neupravená syrová rostlinná strava plná životní energie - prány. Opravdu je možné pocítit rozdíl mezi živou a mrtvou stravou. Mrtvá strava utiší vaše chutě, ale neposílí vaše tělo. Problém může nastat, jestliže máte zvýšenou potřebu bílkovin. Čas od času mě tento způsob stravování k sobě zavolá, jindy však tělo vyžaduje více zdrojů pro tělo lépe zpracovatelných bílkovin.

Ayurvéda

Oproti vitariánství ayurvéda doporučuje naopak tepelnou úpravu zeleniny pro její lepší stravitelnost. Snaží se o minimální znečišťování organismu tzv. ama-dóšou (což by se dalo přeložit jako zanesení organismu).

Makrobiotika

Docela zajímavý koncept, založený na vyrovnání 5 elementů (voda, oheň, země, kov, dřevo) v organismu právě pomocí stravy. Rád doplňuji svůj jídelníček makrobiotickými postupy, protože mému tělu dělá tento typ stravy velmi dobře. Ale nic není třeba brát doslova. A tak můj nejmilejší argument kamaráda „rozumného“ makrobiotika zněl: „Co by mě měl nějaký asiat, co neumí trávit laktózu vykládat, jak se mám stravovat.“

Výživa podle krevních skupin

Docela vtipný způsob trávení volného času studiem výživy a odůvodnění si vlastních stravovacích návyků. Někomu vyhovuje, někomu ne. Je založený na různých potřebách organismu s různou krevní skupinou. Je dobré si však uvědomit, co je to „potřeba organismu“ a jak se projevuje a vzít v potaz různé způsoby v různých částech světa.

Brethariánství

Přímá výživa pránou (výživa přes dýchání). Nová atrakce na poli stravování, kdy za pomocí vizualizačních a postních technik měníme naprogramování buněk, tak že přijímáme energii ze vzduchu a ne jídlem. Ale opravdu se chcete vzdát takové potěchy jakou je jídlo?

Pár dobrých rad na závěr

* Je důležité upravit si stravu podle vlastních potřeb.
* Nezatěžujte organismus.
* Nezaměňujte potřeby a chutě. Tělo mluví jiným jazykem než naše mysl, která nám podsouvá na co máme chuť. Jenomže za chutí často stojí jiná skrytá potřeba často spojená s emocemi, či pozorností kterých se nám nedostává.
* Poslouchejte své tělo. Vaše tělo mluví jiným jazykem než chutě a tak jeho potřebou je to, po čem se cítí dobře a ne to, na co máme chuť.
* Dejte pozor na překyselování organismu. To je nejčastějším důvodem zdravotních problémů.
* Nezapomínejte, že jídlo je koncept, tělo je též koncept a ty se vzájemně velmi dobře doplňují.
*Myslet si, že jsem lepší než ostatní na základě vyladěnějšího, atraktivnějšího, či duchovnějšího jídelníčku je pyšné. Jedná se o nedořešené období vývoje spojené s tématem čistota. Pamatujte, že čistému vše čisté.
V buddhismu například existují i rituály, kdy se maso jí i když to není součástí běžného života za účelem neulpívání na vegetariánství.
* Pamatujte, že jestliže vaše způsoby vyhovují vám, nemusí být vhodné i pro zbytek světa.
Neexistuje unifikovaný systém stravování. Kolik je lidí, tolik je chutí.
* Je naivní myslet si, že váš způsob stavování bude bez dopadu, ale myslet si jak moc vás to změní je naivní.
* Dbejte na 3 základní pravidla stravování:
Nepřejídat se.
Dodržovat odstupy mezi jídly, aby mohlo dojít k co nejdokonalejšímu strávení stravy.
Nejíst na noc, aby měla trávící trubice čas na regeneraci.

Jóga a výživa

Jóga není pro ty, co se přejídají, ani pro ty, co si jídlo upírají.

Z pohledu jógy se způsob stravování dělí kvalitativně jako vše ostatní podle tzv. gun (kvalit, ze kterých se skládá tento svět) - sattva, rajas a tamas.
Stattva má lehkou, příjemnou kvalitu jas, harmonii, lehkost, světelná příjemná a moudrost (strava je lehká, nezatěžující jako například zelenina, či ovoce).
Tamas je oproti tomu kvality těžké, pojí se s ní lhostejnost, tupost a nevědomost (strava zatěžující jako např. tučná jídla, maso, alkohol, káva, cigarety, sladkosti).
Rajas je činnost, neklid. Je kvalitativně mostem mezi sattvou a tamas. A má vlastnosti obou (strava nabuzující).

Z pohledu jógy je mimo jiné důležité sladit způsob života a stravování a tak jestliže pracujeme fyzicky, doporučuje se hutnější strava jako např. maso. Čím více pracujeme duchovně a duševně, tím by měla být strava jemnější, abychom byli schopni zjemňovat své vnímání.

Na stravování se můžeme dívat jako na výměnu informací. Je dobré si uvědomit kolik informací skutečně potřebujeme a požíváme a kolik jich vydáváme. Neustálé vyvažování je velmi důležité.

Počítejte s tím, že čím více se bude váš jídelníček a hlavně váš přístup k většinovému způsobu stravování odlišovat, tím více se začnete od okolního světa izolovat a stejně tak okolní svět bude izolovat vás. A tak je na vás, jestli chcete stát na okraji společnosti, anebo být její součástí.

Hari Om

Jógamatky

Jógamatky

Ať objevíte jakýkoli diskusní fórum týkající se jógy vždy narazíte na oblíbené téma – podložky na cvičení aka jógamatky.
Nejdůležitější kritéria jsou nízká cena, neklouzavost a trvanlivost.
Bohužel se tyto kritéria na první pohled vzájemně vylučují. Často vyhrává nejnižší cena, jenže podložka se rychle začne drolit a rozpadat, nemluvě o tom, že klouže. Jste-li víkendovými jogíny je to pro vás dobrá volba, ale cvičíte-li pravidelněji pak brzy poznáte životnost jógamatky a zaplatíte si podložku znovu. Lidé do svých koníčků vrážejí spoustu peněz a energie, tak proč někteří jogíni řeší koupi kvalitní jógamatky a vymýšlejí rádoby levnější varianty, které je v konečném důsledku vychází mnohem dráž.
Ve studiích je možnost si jógamatku půjčit. Tato služba je skvělá, avšak mám-li možnost, tak cvičím na své podložce, protože mám rád své pohodlí a ze zkušenosti vím, že ne každý návštěvník jógového centra si s sebou přinese ručník, nebo tílko na převlečení. A kdo má zkušenost s jógou ví, že se občas zpotí. I přes hygienické ošetření erárních jógamatek dávám přednost jak vlastní jógamatce, tak vlastnímu potu :-).
Vaše jógové cvičení je nejen zdravotní tělocvik, ale možná i taková malá motlitba k sobě samému, k matce Zemi, k osobnímu Bohu… Zvnitřnění se. A vaše jógamatka je váš oltář. Není důležité kde a na čem se modlíte, ale proč si život nezpříjemnit, když máme tu možnost?!

Dříve jsem cvičil kdykoli a kdekoli - přímo na zemi, což mělo spoustu nevýhod jako bylo klouzající linoleum, či parkety, koberec, či deka nasáklá potem, ruce a nohy špinavé od hlíny, či dlažby. To vše do té doby, než mi byla podstrčena „jutovka“…  Jutovo kaučuková ekologicky recyklovatelná a téměř nezničitelná jógamatka. Ti kteří si ji již zakoupili jistě potvrdí má slova. Ve studiu DYS máme zkušenost 3 roky staré, několikrát za den používané a stále funkční jógamatky. Jediná kvalitativní změna je jen vybledlost barvy. Můžete ji pořídit  zde http://www.dys.sk/bio-kozmetika-a%C2%A0eco-karimatky/ (ve studiu DYS na Štetinovej 1 si ji můžete i vyzkoušet, abyste nekupovali zajíce v pytli).
Praktikujete-li dynamické styly, oceníte ji, protože se skutečně ani nepohne. Navíc je dobré mít pod sebou přírodní ekologicky odbouratelný materiál a vědět že tento produkt nevyráběly dětské ručičky z třetího světa, jako se to děje u nadnárodních firem. To však neznamená, že bude vyhovovat každému.

Om

Jamy a njamy

Jamy a njamy

Jestliže znáte Pataňdžaliho jógasútry nejsou pro vás tyto výrazy ničím novým. Přesto pokládám za nutné, aby o nich padla zmínka ve všech jógových textech. Prostupují totiž všemi druhy jóg. Ale řadí se do aštanga jógy (ashtanga yoga – jóga osmi údů), neboli rádža jógy (raja yoga – královská jóga). Prosím nezaměňujte s Ashtanga vinyasa yoga, která je hathajógovou praxí směřující k józe královské a svým názvem se k ní hlásí.

Jamy a njamy jsou překládány jako zákazy a příkazy, podobně jako v Bibli (10 přikázání).

Bohužel tyto výrazy jsou nevhodné, jedná se spíše o doporučení. Možná že důvod použití těchto výrazů byl nezralost lidské rasy. Lidé jsme stádní tvorové, rádi jsme ovcemi, málokomu se chce vést sebe sama a stát se vlastním pastýřem. Vše lépe funguje, když nemáme svobodnou volbu, když je nám život řízen, když nemusíme činit rozhodnutí. Důvod? Lenost. Jsme od přírody líní. I pokrok kterým jsme prošli bylo pachtěním se za ulehčením si života. Za leností… A výsledek? Pravý opak. Ušili jsme na sebe mnohem silnější bič. Čím jsme rychlejší, tím více spěcháme a nestíháme. Nejdříve přišlo kolo, poté automobil, pak letadlo…. A mocný titán Kronos nad námi stále vítězí. Čas jako by se stále zrychloval.Jenže to bychom nebyli my, lidé ne rozumní, ale racionalizující, abychom si nenašli odůvodnění svých činů. A šáhněte si sami do svědomí. Kdo si kdy neodůvodnil nějaký ten prohřešek vůči etickým pravidlům.

Jamy překládané jako zákazy jsou:

Ahinsa - neubližování, nenásilí
Satja - pravdomluvnost, pravdivost
Astéja - nekradení
Brahmačarja - zdrženlivost
Aparigraha - nehrabivost, nehromadení

Njamy překládané jako příkazy:

Sauča - čistota
Santóša - spokojenost
Tapas - askeze, sebekázeň
Svádhjája - čtení posvátných písem
Íšvara-pranidhána - uctívání osobního boha

Na rozdíl od křesťanského desatera nás komentáře Pataňdžaliho jógasuter nestraší věčným peklem a nenabízí ne vždy dobře pochopenou věčnou spásu. Nabízí nám však praktičtější důvody pro praktikování těchto zákazů a příkazů (dá se aplikovat i na desatero). Pro lepší pochopení si musíme definovat další pojem Karma, či karmanový zákon. Ten není ničím jiným než obdobou třetího Newtonova zákona, který nás učí, že každá akce vyvolává reakci. Tento zákon je považován za absolutní a můžeme ho aplikovat na jakékoli jiné učení a jeho příkazy, či doporučení..
Důvod praktikovaní zákazů a příkazů není tedy kárající vztyčený ukazovák, ale nabídka možností k našemu osvobození se, které nám přináší. Protože nic v životě není zadarmo a to toho mála co získáme bez úsilí si nevážíme, jde o takový malý obchod. Tak například je-li dokonale zvládnutá ahinasa zavládne okolo vás absolutní mír, satja promění slova v  realitu, asteja zajistí že nebudete trpět nouzí, brahmačarja udrží sílu potřebnou k osvobození se a aparigraha zajistí volnost a nespoutanost.
Pořadí není náhodné a souvisí i důležitostí jednotlivých zákazů a příkazů.

Vycházíme-li z předpokladu, že to co se děje navenek je vlastně odrazem toho, co se děje uvnitř nám dává dobrou možnost orientace a akceptace v sobě samých.

PS: Buďme pozorní a upřímní k sobě samým, protože je stejně důležité neubližovat a nelhat jak druhým tak i sobě....

Om

DYS jako dyspozice

DYS jako dyspozice

Sedící na lekci jógy pozoruji předcvičovatele, který se společně s námi nejdříve protáhne a pak si z ničeho nic nasouká nohu jednou za hlavu, podruhé do podpaží a pak nohy proplete do nepravděpodobného uzlu. „A co my? Následujeme co vidíme a napodobujeme, některým na to i jde, já si lámu údy, zatímco ten napravo ode mě to vzdal a pozoruje ostatní… Nevzdal jsem to! A vyhrávám protože jsem se po hodině úsilí nasoukal do další pozice lépe, než všichni ostatní…“
Někteří možná podobný vnitřní dialog znáte. I takovéto myšlenky mohou procházet hlavou, když se ocitnete na lekci jógy. K tělesnému cvičení se váže další pojem – dispozice. Ne každý se narodil jako dlouhonohý štíhlý model, či modelka. A tak se na lekcích jógy můžeme setkat s různě disponovanými lidmi. Jeden je flexibilní, druhý silný, třetí má balanc,čtvrtému jde čeho se chytí a ten poslední je přímo nemehlo. Už jsem se zmínil, že jóga není sport? V józe nesoutěžíme, ale učíme se poznávat sami sebe a pracovat s tím, co nám pánbůh nadělil. Čeká nás tvrdá práce. Posouváme sami sebe jen pro to, abychom nakonec zjistili, že není kam se posouvat… Ale nepřeskakujme.

Tento článek bych chtěl věnovat našim možnostem, bezpečnému nalezení vlastních hranic, posunutí našich možností, pochopení smyslu předcvičování, přístupu lektora ke studentům a studentů k lektorovi.

Vedení lekce

Jsou základní tři typy vedení lekcí.
Navádění slovem,
navádění pomocí předcvičování (názorná ukázka + cvičení se skupinou),
kombinace předcvičování a slovních instrukcí.

Každý z těchto postupů má své pro i proti. Záleží na zkušenosti a preferenci každého člověka.

Navádění slovem je výborné pro zvnitřnění se a nestrhává pozornost pohledem na předcvičovatele. Avšak tento způsob bych doporučil kinesteticky založeným a pozorně poslouchajícím jedincům. Nemusíte hledat speciální lekce, můžete si to sami vyzkoušet jen zavřít oči a nechat se vést hlasem…

Navádění pomocí předcvičování skýtá možnost obkoukat dané pozice, přechody atd. Nevýhodou je, když má cvičenec méně zkušeností s pohybovým aparátem, nemusí vidět drobné nuance odehrávající se v těle.

Třetí je mým favoritem, jelikož skýtá možnost jak vysvětlit, tak v případě potřeby ukázat. Pamatujte však, že nejde o to jak pozice, anebo její příprava vypadá, ale jak ji prociťujete. Nevýhodou této metody je, že cvičící chápou lektora jako „tažného koně“ a jakmile vyjde z pozice, třeba za účelem opravování mají cvičící tendenci uvolnit pozici též.

Napravování v pozicích

Je lepší napravit, či nenapravit? Vše záleží na lekci, každé jedné ásaně, lektorovi a žácích.
Někteří lidé dopomoc uvítají, jiní dotek nesnesou, anebo je pro ně rušivý a tak lekce může být jak plynoucí bez opravování, tak s pravidelnými, či občasnými pauzami, či prodlouženími ve výdržích s dopomocí anebo názornou ukázkou.

Při dopomoci je důležité dbát na základní pravidla.
Neměli bychom se cítit jako by nás někdo osahával, anebo nám ubližoval. Napravování pomocí palpace (dotyku) muže být výbornou pomocí v pochopení pozice a proto se nebojte nechat si dopomoc. Je však důležité vykomunikovat co je pro vás přijatelné a komfortní.

Proč se předvádí?

Chce se lektor složitější ásanou předvést? Možná že ano, ale možná že k tomu má jiný důvod. Lektorovi by mělo jít o sdílení informací o našich možnostech, ukázku kam vede denní praxe jógy a snahu o motivaci cvičících. Dalším důvodem je pochopení přípravných pozic, anebo pozic u kterých je nejasné co, jak a proč se má držet aktivně a co protahovat. Vychloubání a předvádění se od skutečných motivací učit rozeznáte snahou lektora sdílet s vámi informace a co nejlépe a nejpřesněji vás navigovat, případně opravovat. Vše ale závisí od zkušenosti lektorovy vlastní denní a předcvičovatelské praxe.

Co se týče cvičenců nejde o to zaujmout nejsložitější variantu pozice, ale najít si tu, která vám vyhovuje. Varuji vás! Jestliže přecházíte z pozice jednodušší do složitější a nejde dodržet pokyny a zároveň pozici, raději zůstaňte v jednodušší variantě! Můžete zkusit, zda je tělo připraveno pozici zaujmout a když ne, vraťte se zpět do jednodušší varianty. I když v dynamických formách zaujímáme pozice na kratší dobu, v tradičních formách držíme pozici relativně dlouho a v každé sestavě by se měla nacházet minimálně jedna pozice, ve které se zdržíme déle. Budete mít delší dobu na procítění pozice a pochopení vnitřních procesů. A to nemůže být na škodu. Pamatujte, že mnohdy je nejsložitější se do pozice dostat, než v ní setrvat. A tak nespěchejte, buďte na sebe jemní, trpěliví a vytrvalí. Vše přijde v pravý čas.
Jestliže máte opačný problém a připadá vám, že vám pozice nejde, nenechte se odradit nevzdávejte se, nejde o to jak pozice vypadá, ale jestli v ní cítíte vše podle pokynů. A vytrvejte. A když si nejste jistí, nebojte se a zeptejte se. Co když vaše pochybnost netrápí pouze vás a pomůžete tím i ostatním?! Ale pozor, nic se nemá přehánět a nejde o to dělat z lekce debatní kroužek.

Pokročilost vs dispozice

Jestliže některé pozice provádějí studenti na rozdíl od lektora v plném rozsahu, znamená to, že je nekvalifikovaný? Určitě ne. Stává se, že někteří studenti dokáží zaujmout pozice lépe, nebo se do nich dostanou dříve, než lektor sám. Lektor by měl být hlavně dobrým průvodcem na cestě jógy. Měl by umět ukázat pozici jak správně tak chybně a nemusí při tom předvést tu nejkrlomnější variantu, když na ni dispozičně nestačí, anebo využívá své „anomálie“ pro ohromení svých žáků. Je však dobré vidět, že i lektor sám rozvíjí své schopnosti.
Mít dispozice nemusí znamenat, že danou pozici provádíme správně i když pro nás vypadá že je snadno dosažitelná. Nejde o dosažitelnost, ale o správné provedení pozice. Jestliže nedodržujeme co máme, posilujeme tím často naše vzorce držení těla a pohybové vzorce. Tím ohrožujeme svoje zdraví.
Lektor by vás měl navést na ásanu tak, aby si přišli na své všichni od začátečníků po pokročilé a od tělesně disponovaných po nedisponované.
Proto neslučujte pokročilost a dispozice.

Ten umí to a ten zas tohle…

Rád bych uvedl klady a zápory dvou nejčastějších dispozic, abyste pochopili, že si nemáme co závidět a každý má na čem pracovat. Tyto dispozice mohou být celkové, anebo lokální a je spousta možností mezi těmito dvěma extrémy.
A opět ta matematika. Máme tady nepřímou úměrnost.
Nadměrná mobilita se většinou pojí s oslabeným svalovým systémem (často se jedná o aktivní nesportovce) a nadměrná síla je jak jistě tušíte velmi často spjatá se zkrácením a ztuhlostí svalů (většinou aktivní sportovci).
V józe se snažíme o propojení těchto dvou kvalit. Chceme mít tělo jako kočka – pružné a silné. Zkuste se inspirovat svým domácím mazlíčkem.


To nedokážu

Na hodinách zapomeňte na slovo nedokážu. Vyměňte toto slovo za slovo zkusím. Dokud nezkusím, tak nevím. A když zkusíte a nedokážete, pak je to v pořádku. Udělali jste co jste mohli a můžete ze sebe mít dobrý pocit. Postoj nedokážu je představa. Něco, co je před skutečným stavem. Pamatujte, pro naše tělo nevydařený pokus funguje stejně jako pokus vydařený (imaginace inervuje stejně jako skutečný pohyb). Mezi mozkem a tělem proběhne tentýž dialog, tělo se postupně inervuje a za nějaký ten čas budete změny cítit a pak i vidět. Přestaňte si podsouvat nedokážu a zakuste realitu. Stanete se tak silnějšími.

Nebojte se dělat chyby

Chyby nejsou špatné, samy o sobě chyby nemají přívlastky. Chyba může byt výborný učitel… Ale za předpokladu, že se z ní dovedeme poučit. Využívejte proto svých chyb a nebojte se. Někdy po studentech požaduji, aby udělali konkrétní kroky - chyby proti instrukcím pro jejich lepší pochopení.

Om Tat Sat

Ásana

Ásana

Ásana je pozice, v němž tělo a mysl zůstává bez pohybu, bez přepínání, dlouho, s ovládáním dechu a mysli. (A.V.Lysbeth)

Bez pohybu
Jako všechny jógové texty i tento popis neberte doslova, jelikož se slovy nedá vystihnout a obsáhnout vše a navíc v praxi samotné, jakož i v celém životě. V praxi na rozdíl od teorie platí, že vše si vzájemně odporuje. Takže samotný výrok je na rozdíl od skutečnosti buď neúplný, nebo paradoxní. V ásaně, byť se jedná o statickou polohu těla je neustálý pohyb! Na venek statická, uvnitř dynamická. Lépe řečeno nepleťte si pojem bez pohybu a pasivitu. Zachovává se tonus – napětí – neustálý růst, či prodlužování, vytvořený zejména dechem, který dělá ásanu velmi aktivní. (V jógové terminologii se používá pojem uddána což je něco jako tah nahoru. Vzpomeňte si na rostlinu, která se táhne za sluncem a vyvíjí proti gravitaci). Jinými slovy aktivita v ásaně nikdy nekončí, i když jsme dosáhli fyzicky její konečné verze. Pomocí představy se stále prodlužuji, rostu, kroutím, zachovávám postavení páteře atd. Toho se dosahuje protisměrnými tahy jednotlivých částí těla (Podobenstvím vám může být hra přetahování lana. Když dvě skupiny táhnou rovnoměrně proti sobě, lano je napnuté. Ale když jedna skupina povolí v tahu , tak je buď přetažena na druhou stranu, nebo upustí lano a napětí povolí).
Aby těch informací nebylo málo je důležité ještě zmínit fakt, že je-li nějaká část těla v napětí, jiná jeho část je uvolněná. Jak tomu rozumět? Být aktivním, či být pasivním?

Ve spojení s ásanami máme 3 důležité kvality svalů
Svaly které protahujeme (aktivně pasivní),
svaly, kterými protahujeme ty první (aktivní)
a konečně svaly, které se na pohybu nepodílejí a měly by tedy být v nečinnosti (nazvěme je svaly pasivní, i když to není přesné označení).
Dech jako kontrolka skutečných možností
Všechno jógou vytvořené napětí se obvykle „rozdýchává“. Rozpouští se představou a vcítěním se do protahované oblasti s každým výdechem. A jsme u dechu. Dýchání je klíčové. Dech propojuje mysl s tělem. I zmíněný tonus je úzce spojen právě s dechem. Je pilířem mnoha jógových technik.

Zapamatujte si: Přizpůsobte pohyb a pozice dechu, ne dech pohybu a pozicím. Dech je pro vás palubní deskou plnou kontrolek, která vám ukazuje a signalizuje jakou rychlostí jedete, jak vysoké máte otáčky atd. Nezadržujte dech! Zadržení dechu na rozdíl od jeho zatajení (situace kdy přestanete dýchat, když se leknete) je známkou toho, že jste překročili svou míru a organizmus se zamknul a snaží se udržet kompaktním, aby nedošlo k traumatu organismu. Paradoxně je to jeden ze spolehlivých způsobů jak si trauma vytvořit. Jestliže budete i přes tento projev prosazovat svoji vůli nad svými možnostmi, dech jednou povolí a nejslabší článek řetězu praskne. Všichni známe rčení sportem k trvalé invaliditě. Správně by tento výrok měl znít nadměrnou vůlí a neznalostí svých možností k trvalé invaliditě.
Zkuste objevit své hranice, přibližte se k nim, posuňte je a přitom se zkuste vyhnout přetížení svého systému a nalezněte novou kvalitu cvičení.

Dirshti (diršti)

Vědomý pohled pro zvýšení efektu pozice a koncentrace. Jakmile začne mysl rozhýbávat své mlýny i oči začnou těkat a poletovat po okolí. Aby došlo k lepšímu zvnitřnění se a prohloubení jógových ásan užívá se dirshti.
Oči mají chápavou schopnost stejně jako ruce a pomáhají zakotvovat naše tělo v prostoru. Jako se můžeme přitáhnout, či odsunout rukama, můžeme stejně pracovat i se zrakem. Zejména v balančních pozicích nám může vědomé zakotvení pohledu stabilizovat prováděnou polohu těla.
Máme devět základních směrů dirshti: nos, adžňa čakra (oblast mezi obočím nazývaná též třetí oko), pupek, palce (popř. prostředníky) u rukou, dlaně, prsty u nohou, pohled vzhůru k nebi, pohled vlevo a vpravo do dálky.
Dirshti můžete zkusit provádět jak s otevřenýma, tak zavřenýma očima.

Dech a vědomý pohled nás dovedli ke kontrole mysli. Jestliže budete uplatňovat všechny to zásady a instrukce zaměstnáte svoji mysl a tím ji i kontrolujete. A když vás myšlenky odvanou do jiných krajin, což je normální, jen se vraťte zpět k původní činnosti. A už se nám tu rýsuje cosi, co by se dalo nazvat meditací v pohybu.
Jedním ze základních principů jógy je zvnitřňování. Tzn. prociťování pozice těla a dechu, který je specifickým pro každou jednu ásanu. Prohlubující se praxí přecházíme od vnímání vnějšího světa ke světu vnitřnímu. Avšak to by nebyl život, kdyby někdy nebyl vhodný i opačný postup (v takovém případě se však jedná o specifickou kvalitu vnímaní z pozice pozorovatele). Cvičení ásan se stane pomocí prožitku účinnějším. Nejde tedy o kopírování vnější formy, ale o prožití ásany a právě ono procítění dává vzniknout formě. Obsah vytváří formu, ne naopak. A právě prožitek je jeden z vašich nejcennějších majetků a  zkušeností.

Neusilujte o nic, ani řece nemusíte pomáhat, aby tekla…

Ásana (byť je zmiňována v rodě ženském, ve skutečnosti se jedná o rod mužský) se volně překládá jako pozice. Přesnější výraz je „sedlo“.
Abychom lépe pochopili výraz tohoto slova je dobré vědět, že jsou různé pohledy na ásany. 
Původně byla jóga systémem mentálních cvičení (meditací). V Patanjaliho jógasútrach jež se řadí mezi nejvýznamnější jógové zdroje a texty (krom praxe samotné) se ásanou myslí jedna pozice nejčastěji v sedě do které jogín usedne pohodlně jako do sedla a uvolnění těla umožní nerušeně pracovat mysli.
U hatha jógy se jedná o pozice, které učí koncentraci, tělesnému a následně psychickému sebeuvědomění, ovlivňují činnost žláz, pohybové a nervové soustavy. Jednoduše řečeno tělovýchovný systém pro fyzickou a psychickou hygienu…

Je mnoho pohledů na to jak jednotlivé ásany fungují. Pozice bychom mohli rozdělit na pozice ve stoji, v sedě, v leže, na silové a relaxační, na balanční, obrácené, torzní, předklony a záklony a to nemluvím o jejich kombinování.

Nabídnu vám jedno z prostších, ale přesto funkčních vysvětlení:
balanční polohy stabilizují tělo a mysl.
Obrácené vám převrátí svět a kapsy vzhůru nohama a tak můžete přijít jak o své drobné, tak i o některé vhledy vnímání tohoto světa a reality.
Torzní vám z těla udělají ždímající se ručník.
Díky předklonům se vždy můžete přesvědčit, zda vaše nohy nepotřebují umýt a dodávají pokoru, které v našem světě mnoho není.
Záklony obecně otevírají. A to nejen páteř, ale i oblast srdce, emoční bloky, dělají člověka otevřenějším a učí přijímat nové věci.
Relaxační klidní a uvolňují, atd.


Existují ještě specifické pozice tzv. mudry. Jedná se o gesta, která upravují lokálně energetický tok v těle. Pozice prstů, pohledu, či celého těla.

Osobně upřednostňuji trochu jiný způsob rozdělení ásan, či chcete-li způsob práce s tělem. A to na:
protahovací,
posilující,
balanční,
koordinační,či pohybové
a reakční.

Myslím, že toto rozdělení snad ani není nutno rozvádět.

Kromě tzv. statických pozicí stojí za zmínku i dynamické formy ásan. Ty jsou přípravou na obtížnější ásany, anebo jde o aktivní propojení pohybu s dechem a změnu polohy páteře – tzv. vinyasa.






Nedejte se odradit a nezapomeňte, že nejde o dokonalé provedení všech ásan a výše popsaných instrukcí, ale o neustále navracení pozornosti k nim při praxi samotné.
Přeji mnoho zdaru a pevnou vůli vytrvat .

Hari Óm