Vánoce

Vánoce

Blíží se Vánoce. Vánoce jsou svátky klidu a míru. A co okolo této doby většina lidí zažívá? Napětí a stres. Možná znáte obraz, kdy máte po práci a jedete k moři s vidinou opalování se na pláži. Spěcháte? A kam? Na dovolenou? Dovolená není onou vysněnou představou. Dovolená v sobě zahrnuje i přípravu na opalování se a cestu k moři. Stejné je to i s přicházejícími na svátky. Je to stresující? Omyl, stres si vytváříme. A kdyby nebyly Vánoce, vymyslíme si nějaký jiný důvod.

V době klidu a míru cítíme napětí a stres. Je to přirozené. Něco se mění, něco umírá. Zhasínající svíčka rozzáří svůj plamen. I život je jako běh na houpačce (houpačce pro dva lidi na principu páky). Čím dále poběžíme, tím více se nakloníme k zemi, nebo na ni přímo skončíme a pak honem spěcháme na druhou stranu, kde se stejná situace opakuje nanovo. Pokud jsme moudří, postupně běháme ke druhému konci méně a méně. Dosahujeme tak středu, kdy nejenomže se houpačka pomalu přestává houpat, ale můžeme ji i vědomě vychýlit vlastní silou!

Vánoce jsou časem klidu a míru. Žijeme v duálním světě a tak co je pro jednoho mír, je pro druhého boj o život. Zeptejte se kaprů a krocanů, kteří zažívají každoroční genocidu.

Nebudu hlásit špatnost zabíjení, celý náš život je založen na principu rození a smrti, kdy jeden tvor zemře, aby druhý tvor mohl žít. Svět je dokonalým místem, život je dokonalým. Pouze naše postoje a naše vztahy k našim postojům vytváří iluzi nedokonalosti.

Zeptejte se obyvatelů třetího světa vyrábějících pro nás značkovou elektroniku. Nechci, vzbuzovat provinilost. Naopak! Co kdybychom byli vděční za to, že žijeme v takovém přepychu a luxusu? Je to taková samozřejmost? Máme čas klidu a míru a to může být doba k zamyšlení. Zkusme obrátit svůj zrak směrem ke klidu, pokoji a pohodě. Zkusme sdílet v klidu s blízkými tento kolektivní rituál. Zkusme pro jednou nic nevytvářet, ale přijímat. A co víc, zkusme si udělat Vánoce každý den.

A co se vybaví Vám, když se řekne Vánoce?

Hari Óm