Na lekcích pomáhám lidem nejen pochopit a vnímat své tělo, ale také jim pomáhám sešlapovat jejich vlastní pedály. U jednoho je to plyn, u druhého brzda.
To že učitel řekne, neznamená, že žák slyší, co řekl učitel. Žák rozumí jen tolik, kolik může. Propast mezi učitelem a žákem se nazývá zkušenost. Slova učitele jsou naší interpretací, ne slovy učitele.
Když učitel mluví o cíli, žák má jeho představu. Ta se může stát jak pomocníkem, tak překážkou jeho naplnění. Jít ve vyšlapaných stopách sice usnadňuje chůzi, to však nezaručuje, že stopy vedou k našemu cíli. Taktéž to neznamená, že se jedná o nejvhodnější cestu. Ale na každé cestě je dobré, že každá cesta někam vede J.
To, že si myslíme, že chápeme slova učitelů, ještě neznamená, že je skutečně chápeme. Vše chce svůj čas. Asi tak před deseti lety jsem tak jako mnoho dalších po jedné lekci dostal na nějaký nedůležitý dotaz od D. Štědroňského (Ashtanga Vinyasa Yoga) odpověď “Cvič dál...“, za kterou může stát hluboká moudrost stejně jako u jiných neznalost a alibismus, za který se dá velmi snadno schovat. Ale tak je to se všemi univerzálními radami. Záleží na zkušenosti a ta není vždy na první pohled vidět.
Učitel by měl směřovat žáka bezpečnou cestou skrze vlastní zkušenost. Žel až velmi často se stává, že samozvaní učitelé doporučují to, či ono bez vlastní zkušenosti. To je velmi nebezpečné. Zejména proto, že většina adeptů na cestě jógy s ní začíná kvůli problému. Ať už se jedná o problém fyzický, či psychický. Jóga je dlouhodobou a systematickou zkušeností, kterou žádný víkendový, či trojměsíční kurz zakončený diplomem nenahradí. Ale jak tomu má rozumět žák?
Není jediné pravé jógy. Existuje však ta pravá jóga pro mě.
Jednotlivé systémy opisují poznání a zejména potřeby, přístupy, ale také charakter jejich tvůrců. Veškeré struktury cvičebních jednotek a zejména přístup opisují systém, který vypovídá zejména o jejich tvůrci. To stejné však platí i o následovnících. Jako praví staré pořekadlo „vrána k vráně sedá.“ Podotýkám, že není lepší, či horší praxe. Existují však formy praxí, které přitahují jogíny s charakteristickými rysy. Máte-li sklon k projevům vůle, bude i vaše cvičení nejspíše silové a zdraví ohrožující. Máte-li sklon být laxní, budete s velkou pravděpodobností vyhledávat formy odpovídající vašemu nastavení. Jednoduše, když máte rádi pivo, vyhlížíte hospodu.
Je na každém, jakou cestu si zvolí. S úsměvem vzpomínám na konverzaci s Dr. Černým (Iyengar Yoga), kdy se mě zeptal na preference jógové praxe v Bratislavě. Po odpovědi že jsou momentálně populární dynamické formy cvičení ásan (power, ashtanga vinyasa atd.) zareagoval „To je dobře, to jsou naši budoucí klienti“ (pozn. Iyengar Yoga je známa svým terapeutickým přístupem zohledňující stav cvičence). Podotýkám, že problémem není praxe jako taková, ale přístup, který k ní zaujímáme.
A tak znovu pokládám otázku, zda za oblíbeností učitele, či jógového směru je nabídka potřebného, či chtěného? Obvykle totiž nechceme ani slyšet o potřebném, ale potvrdit vlastní světonázor a pseudo-potřeby. Odtud plyne Buddhovo „lidské potřeby jsou neukojitelné.“ Ale co ve skutečnosti potřebuji?
Pokračování příště…
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára