Hyperdebilita

Hyperdebilita

Velmi mě mrzí jak neznalost, nadutost a zejména nesebekritičnost ovlivňuje dobré jméno jógových praxí. Bohužel se to týká zejména samotných jogínů.

Jógová praxe cvičení ásan je často mylně interpretována jako jakési exotické strečinkové cvičení. Jak zavádějící je tento pohled. Cílem cvičení ásan z hlediska tělesného zdraví není ohebnost, nýbrž mobilita (pohyblivost) a koordinace těla. A víte, jak se dělí míra ohebnosti jogína? Jogín může mít malou míru pohyblivosti (hypomobilita), optimální míru (mobilita) a velkou míru pohyblivosti (hypermobilita). 

Každý z nás má své vlastní nastavení a tendence chování. To se týká i tělesné schránky. Jógová terminologie užívá termín vásany. Obvykle máme tendenci rozvíjet ty dovednosti, ve kterých jsme dobří a před svými slabými stránkami zavíráme oči. Rozvíjení hypomobility se nazývá lenost. Mnohem větší problém je však rozvíjení již tak nadměrného rozsahu pohyblivosti. Takovýto stav nazývám hyperdebilitou. To proto, že je to nejlepší způsob jak předčasně zdevastovat svoji tělesnou schránku.

 
Znám mnoho pseudojogínů, jenž se předvádí jako atrakce s nohami a rukami zapletenými do těch nejbizardnějších uzlů a zalomených v těch nejroztodivnějších místech těla. Ale položme si otázky „Jak mi tyto schopnosti zkvalitní prožívání vlastního života? K čemu je dobré být ozdobou na vánočním stromečku? Jaká je trvalá udržitelnost takovéto praxe? A proč tyto dovednosti nejsou přenositelné na každého jednoho žáka?

Tyto vánoční ozdoby mají velmi smutný a krátký život. Vystupují jako pomíjivá atrakce pro diváka, bez něhož nejsou ničím. Zvýšená pohyblivost ještě nikomu nezlepšila ani neprodloužila kvalitu života. Většinou tomu bylo spíše opačně.

Každý kloub má svoji danou míru pohyblivosti. Tato hranice je dána ligamenty (vazy), které drží jednotlivé kosti u sebe. A to z dobrého důvodu. Hýbe-li se kloub méně než může, ničí se. Hýbe-li se více než může, ničí se. Rozdíl mezi zkušeným a nezkušeným jogínem nespočívá v jeho tělesných dovednostech, ale v dovednosti naslouchat svému tělu. Ve vnímání svého momentálního optima, jež neustále mění své hranice.

Žel je velmi málo lidí, co rozumí svému tělu, natožpak praxi zvané jóga. Ta dle hathajóga pradípiky začíná studiem skrze tělesné pozice. Nejde ani tak o jejich formu, jakož o jejich vnitřní obsah. Tj. jak měnit napětí a proudění energie v těle. Jak pracovat s pozorností a vědomím. Toužíte-li však po nadměrné mobilitě, nezoufejte, jednou se i ligamenty rozpadnou a přestanou držet vaše kosti.

Hari Óm