Z jogínova deníčku

Z jogínova deníčku

Jóga není cestou sluníčkovou. Prvotní odhalování kým jsem, se může stát velmi nepříjemnou zkušeností. Avšak jakmile jednou otevřeme dveře na cestě poznávání, není cesty zpět…

Předem bych se rád omluvil, že je tento blog po nějakou dobu v tichosti. Může za to má práce na publikaci týkající se jógických technik spjatých s procesem dýchání, které je tak oblíbeně zváno pránájámou. (Pozn. dýchací techniky jsou jen jednou z pránájámických praxí, zato nejznámější.)

Byť se rád hýbu a pohyb je mou malou osobní obsesí, tak již mnoho let jako mnozí prohlašuji, že cvičení ásan není jógou, ale že se jedná o jednu z tradičních praxí. Jóga není orientální fitness, ale že se jedná o praxi, skrze kterou se učíme být s entitou, kterou zveme JÁ. A k tomu může sloužit jakákoli činnost.

Dle starých mudrců, vše v tomto vesmíru má jméno a tvar (nama, rupa). Avšak motivace toho co zve se jógi jde za tyto dva atributy. Abychom se této podstaty dotkli, podívejme se na jméno a tvar toho, co jóga zveme.

Etymologie slova odkazuje na termín spojení. Má se na mysli spojení se s podstatou, kterou zveme JÁ. S podstatou, kterou vystihuje ono křesťanské „Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Slovo jóga je však pojímána ještě ve významu praxe. Praxe, která nás k tomuto spojení přivádí.

Nejobvyklejší chápání termínu jóga je systém ozdravných tělesných cvičení. Jaký byl můj údiv po přečtení knih s tématikou indické a jógické filozofie, když takto pojímala jógu i indická návštěva.

Pro začátek využijme podobenství této tělesné praxe, jejímž cílem není získávání pohybových dovedností, nýbrž uvědomění si prostoru, který obýváme. Prostoru těla. A hle, tu si uvědomujeme ruku, nohu, hlavu. Možná nalezneme i své ego a jiné části, ze kterých se skládá naše malá existence. Časem si možná někdo z nás uvědomí, kde se nachází a co vůbec znamená to, co zoveme tak důvěrně já.

Jelikož dle jógické filozofie je zdrojem utrpení naše mylné ztotožnění se s tělem, samotné dosahování tělesných dovedností jógu zcela jistě nedělá. Přesto je práce s tělesnou schránkou důležitá. Bez těla bychom nebyli a nemohli bychom nic, natožpak dosáhnout seberealizace, tedy poznat sebe sama. Za svůj život jsem nepotkal člověka, který by se přiblížil své podstatě tím, že má nohu za krkem. Zato znám několik těch, kteří jsou ve spojení se svojí podstatou, bez nohy za hlavou.

Naše jednání je podmíněno způsobem, jakým vnímáme. Je interpretací toho, jak prožíváme sebe a život. A právě jejich směšování je zdrojem utrpení. Vždyť život není naším vlastnictvím a majetkem. Máme jej jen propůjčený na vymezený čas. Stejně tak naši tělesnou schránku. Ta se časem rozpadne jako nádoba z nevypálené hlíny.

Jak jednání, tak vnímání jsou naučené koncepty, které souvisí s tím, co dle zkušenosti vyhodnocujeme jako příjemné a nepříjemné, což by měl být ekvivalent bezpečného a ohrožujícího. Avšak šedá je teorie, zelený strom života a tak jsme v područí svých zvyků a návyků nazývaných vásanami.

Cílem je tedy rozvoj dovedností týkajících se vnímání a z nich vyplývající tělesné reality skrze uvědomění si svých hranic a omezení. Efektivita našeho jednání povstává právě na tom, jak se umíme pohybovat v prostředí, které nás vymezuje.

Ti, co tvrdí, že omezení jsou jen v naší mysli, jsou neuvědomělí. Vždyť náš život sám má omezení – narození a smrt. Žijeme v rozmez mezi moc a málo. Problém spočívá ve faktu, že obvykle si nejsme vědomi svých skutečných možností, natožpak toho co zveme Já.

Nakonec nemusí jít o to zjistit kdo, či co je ono JÁ, vždyť bohatě stačí, aby se prožívání našeho života stalo lehčím, příjemnějším.Tak často omílaná denní praxe spojující se s jógou pak neznačí denní návštěvu tělocvičny, jógového studia, či chrámu. Denní praxe značí aplikaci toho, co známe z těchto míst do běžného života. Zamyslete se, je důležitější znát „správné“ provedení pozice utkatásana (pozice stoličky), či způsob, jakým trávíme nejběžnější chvíle, sedíme-li v práci, doma čtouce například tuto úvahu?!

BAM