Askeze a oběť

Askeze a oběť

Jóga je cestou askeze, obětiny. Na první pohled by se zdálo, že jde o pouhé odpírání si své přirozenosti. Je pravdou, že u mnohých jógových adeptů se tak děje. Takové jednání se po čase začne projevovat jako destruktivní. Ale i to může být součástí cesty sebepoznání. Vše potřebuje svůj čas.

Askeze pracuje na principu, že si něčeho si nedopřejeme a něco dalšího za to dostaneme.

Jedním příkladem je fakt, že jógové praxe jsou cestou psychedelickou, cestou za doprovodu změn stavů vědomí, které napomáhají vidět život z jiné perspektivy. Ať už si to uvědomujeme, anebo ne. Velmi často se stává, že se jogínové nechávají strhnout svody těchto změněných stavů vědomí. Takové činění se podobá situaci, kdy stojíte na křižovatce na semaforu a když se Vám rozsvítí zelená, začnete obdivovat, jak to světýlko pěkně a barevně svítí. Na takovém činění není nic špatného, ale je samoúčelné.

Další pastí jógové cesty je ulpívání na elitářství. Většina lidí inklinujících ke cvičení jógy má dle svého nastavení tendence být ve svém přístupu k sobě na sebe příliš měkká, anebo naopak příliš tvrdá. Samozřejmě ideál je jakési spojení obou přístupů. Obrazně řečeno být jako voda, mít pod měkkým povrchem pevné jádro. Povrch vody se přizpůsobí okolí a za doprovodu času si prorazí cestu kudykoliv. Takovou má vnitřní pevnost. To se však snadněji řekne, než udělá. Když jsme pouze měkcí, máme problém s disciplínou. Jógové techniky nepracují příliš do hloubky, ale ani nás to moc netrápí. Když jsme na sebe pouze tvrdí, staneme se zároveň křehkými. A nabízí se, že si budeme své jednání potvrzovat ulpíváním na elitářství a že si z našeho nezdravého přístupu uděláme přednost. Budeme se stále utvrzovat, že právě odpírání si nás udělá lepšími. Ale lepšími než kdo? Ale čím se asketa liší od ostatních lidí? To, že za pomoci technik odpírání si zažil jakési vhledy? Vhledy člověka nemění, ty mu pouze nastíní cestu. Změna je sama o sobě cestou.  

Netřeba obdivovat silnou vůli. Ale není třeba jí též opovrhovat. Vše je jednoduše tak, jak jak je. To proto, že ten co má vůli příliš silnou řeší stejný problém jako ten, co ji má příliš slabou. Jedná se jen o dva konce jedné tyče. Ale tyč zůstává tyčí. Vůle je jen nástroj, se kterým se učíme pracovat. Nástroj, který nám pomáhá při směnném obchodu. Stálé vyrovnávání a balancování. Něco za něco. Energie za energii. Jinými slovy asketismus je jistou formou požitkářství. Jen z pohledu mainstreamových poživačů vrcholných zážitků jakými jsou nejčastěji sex, alkohol, jídlo a tabák se jedná o jakousi formu utrpení. Ale všichni lidé touží po slasti. A kdyby nám za to že si utrhneme od úst, nebyla nabídnuta nějaká odměna, kdo by tak činil?!

O hedonismu neboli požitkářství panuje velmi zkreslený obraz. V původním kontextu vyjadřuje užívání si každé drobnosti a jednoduchosti života. A tak čím je požitek prostší, tím více si jej můžeme užít, protože se zmenšením četnosti a intenzity vjemů, které útočí na naše smysly, nám roste paleta možností našeho vlastního vnímání.

Ulpívání na tom, že jsme na sebe tvrdí a že nás takové činění dělá lepšími je pastí. Tím nechci říct, že na sebe nemáme vyvíjet tlak a šít na sebe pomyslné biče. Jde jen o jeho míru, aby namísto zvětšení své kapacity nedošlo k šoku a obranému stažení se a následnému zmenšení naší kapacity. Velmi podobnému, jako když přetížíme sval.

Není třeba brousit člověka jako diamant, vždyť jeden takový máme každý uvnitř sebe.

Jsem toho názoru, že jóga by měla člověka vést k větší otevřenosti a pokoře ke všemu a všem. Netřeba být k druhým, ani na sebe tak tvrdým a lpět na nějakých nesmyslných technikách. Ty se vytříbí samy. Stačí jen praktikovat. Vše máme pod nosem, stačí otevřít oči. A jóga je jen jeden pokus za druhým ospalé oči rozlepit a udržet je otevřené dokořán.

Hari Óm