Jsou katarzní techniky skutečně léčivé?
Začněme orientací. Orientací směr zdraví. Proč? Protože naše
společnost je orientovaná opačným směrem, než by se našemu organismu líbilo.
Společnost a s ním i jeho zdravotnictví se zabývá zejména patologií,
nemocemi a všemožnými neduhy. Vždyť i z názvu nemocnice vyplívá, čemu
v tomto ústavu bude věnována pozornost. A přitom by stačilo zajít do
ozdravovny… Pozornost se šíří organismem jako olejová skvrna po moři, zaplavuje
tímto vědomím každou buňku těla a přijímá toto vědomí jako svoji realitu. To
věděli již staří jogínové a tak se v jógových praxích můžeme setkat
s mnoha vizualizacemi odcházení nepotřebného a škodícího a nabírání
nového, blahodárného, představami transformace negativního v pozitivní, či
s prostou představou ušlechtilých a blahodárných myšlenek. Tato cvičení
nepracují ani tak na mentální rovině, jako na rovině prožitkové. Na rovině
inteligence těla. Nejde tedy o to snažit se být někým, kým nejsem, byť dobrým.
To vede jen ke vzniku neuróz a poruch organismu. Jde o to zažít a zakusit ten
pocit, který se s touto představou pojí. K tomuto zážitku se pak
můžeme do budoucna vztahovat i nadále.
Jako první bychom měli definovat co je to katarzní technika.
Katarze – z řeckého katharsis, očištění… Jedná se tedy o očistné
techniky.
Katarzní techniky jsou spojeny zejména s léčbou
traumatu, neuróz a poruch, za jejímž vznikem stojí právě přehlcující události –
traumata. Tyto techniky fungují tak, že nás navedou směr zahlcení a zranění.
Pak se tváří v tvář konfrontujeme s problémem a přes bouřlivé
prožívání emočních stavů dojde ke katarzi – očištění. Po takovém zážitku velmi
často dojde k velmi příjemným prožitkům, které jsou až návykové a tak je
máme tendence i přes svoji počáteční nepříjemnost prožívat znovu a znovu. To
ovšem nezaručí zpracování traumatu uvězněného v těle. Naše organismy jsou
velmi křehké a tak jsou velmi často tyto techniky opětovně zahlcující a naše
tendence jejich vyhledávání je obdobou vyhledávání vzorců chování v běžném
životě za účelem nevědomého znovuprožití a zpracování tohoto přehlcujícího
zážitku. Je fascinující jak má náš organismus přirozenou tendenci vyhledávat
opětovně obdobné prožitky. To vše za účelem uvolnění uvězněného napětí
v těle. Když se napětí postupně neuvolní, jsme chyceni do nekonečně
opakující se smyčky, jež naopak již existující napětí jen prohlubuje. Následuje
změna kvality našeho prožívání, které je přirozenou vyrovnávací schopností
našich organismů. Taková je síla napětí, síla nevybitého nervového náboje
v těle.
Živý organismus se
přizpůsobí okolním podmínkám. Jestliže se nepřizpůsobí, dochází k jeho
destrukci.
Stejně mohou působit i mnohé jógické techniky, které mohou
vyvolat katarzní stavy. To se může stát. Není to však jejich přímým cílem.
Možnost vzniku katarze je zapříčiněna výchozími podmínkami. Na této cestě se
totiž předpokládá jistá pokročilost zvládnutí základních pravidel tzv. jamy a
njamy. Pokročilostí nemám na mysli to, co bychom měli dělat, ale naše přirozené
nastavení. Ukažme si to na příkladu. Byť je ahinsa – nenásilí, respektive
mírumilovnost prvním krokem na cestě královské jógy, bylo by nesmyslné chovat
se mírumilovně, jestliže je v našem srdci zloba. Ta je často vnímána jako
jedna z příčin násilí. Za tou se často skrývá jiná příčina a její projev
není nic jiného, než touha organismu tuto příčinu zpracovat. Potlačování zloby
pak není ničím jiným, než násilím na sobě samém. Jestliže ubližujeme nevědomě
sobě, ubližujeme tím i okolí a vlastně celému světu. Prvním krokem není změna
nás samých, ale změna přístupu k sobě samému! Je-li v našich srdcích
zloba, je nutno dovolit si zakusit pocity s ní spojené a to i s jejími
dopady. Teprve pak může dojít k přehodnocení návyků našeho nastavení. Je
to právě nesoulad našeho vnitřního nastavení a našich představ, který vytváří
vnitřní konflikt, který může vést až k závažným poruchám psychiky.
Popisy stavů dosahovaných pomocí jógových technik vychází
z předpokladu, že již máme vybudovány zdravé základy vztahu k sobě a
okolnímu světu. Původní pojetí jógy nezná duševní poruchy západních lidí. Cestu
k jejich řešení se stále snaží mnozí objevovat teprve se zvýšeným zájmem
západu o jógové praxe. Tato cesta nemá přesně dané postupy, protože každá cesta
je cestou individuální. A zájem o jógové praxe není ničím jiným, než
regenerační schopnostní našich organismů. Přirozenou touhou lidí o uzdravení
sebe samých…
Hari Óm
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára