Tváře jógy, aneb jóga jako forma terapie

Tváře jógy, aneb jóga jako forma terapie

Pro mnoho lidí jóga představuje jakýsi fyzický tělocvik, při němž se nesmyslně a neúměrně natahují šlachy a kosti se vytahují ze svých kloubních pouzder.

Tuto představu pomáhá zejména u fitnessových trenérů napravovat relativně nový trend „power jóga“, která svým celistvějším přístupem, kdy cvičenec nejen svaly protahuje, ale i posiluje, napravuje u nezasvěcených dobré jméno tělesnému jógovému cvičení. Naproti tomu pro zastánce tradičních směrů je jakousi velmi plochou technikou. To proto, že tradiční pojetí hatha jógínů má na rozdíl od cvičenců power jógy trošičku odlišné cílení a odlišnost provedení forem. To se nevztahuje jen na power jógu, ale na všechny dynamické styly jógy počínaje Krishnamacharyou, přes Ashtanga Vinyasa Jógu jeho žáka Pattabhi Joise, Prana Vashya Jógu, různé typy Vinyasa Flow Jógy atd… Vytýkány jim jsou zejména krátké výdrže v pozicích, které nejsou v souladu s pohledem tradičního pojetí významu ásan a gymnastický vzhled cvičení. Jenomže kdo říká, jak mají přesně vypadat jógové praxe. Důležitá je samotná opakující se praxe, ne vzhled technik. Otevřeme-li se vlastní praxi, tak po čase zjistíme, že nezáleží na technice, ale na jejím provedení. Tím mám na mysli přístup k technice a procítění jejího vnitřního obsahu. Z pohledu dynamických forem bych mohl vytýkat hatha jógovým technikám jejich časté nezvládnutí fyziologických zákonitostí těla. Což má za následek naprosto rozdílné procítění energie proudící v těle. Toto nezvládnutí je také v rozporu s finálními popisy ásan. Tradiční texty totiž popisují finální stav pozic, jejichž procítění není stejné při jejich dosahování. Polopaticky řečeno, když máme zablokovaný, anebo zamčený kloub, anebo máme nesprávně rozložené napětí v těle, tak energie těmito místy nemůže procházet tak jak má. Na druhou stranu musíme přiznat funkčnost i vlivu sugesce, který je často používán. Mozku je totiž jedno, zda pohyb, či pozici zaujmeme, nebo si ji jen představíme. Efekt inervace proběhne tak jak tak.

Někteří lidé mohou být překvapeni podobností dynamických stylů tělesné jógy s různými gymnastickými cvičeními. Kdo řekl, jak mají jógové praxe vypadat? V sútrách jsou popsány dosahované stavy, to jaké by měly mít jógové techniky kvality a čeho se jimi má dosáhnout. Ale o samotném provedení toho říkají málo. O nich mluví zejména praktikující jogíni. Přetahování se o to co je a co není jóga, není jogínské, ale je jen soubojem ega o to, které z nich má větší penis! Opravdová jóga se pak blíží svému překladu. Ten zní spojení. Pochopením a uznáním opravdových potřeb toho druhého. Je totiž rozdíl mezi tím, co je dobré pro nás a co je dobré pro druhé. A proto jóga, kterou praktikujete je tou nejlepší právě pro vás, ale nemusí být tou nejvhodnější pro ostatní. Za vzniklé konflikty a spory mezi jednotlivými školami může krom ega také zejména nepochopení. To plyne z nepochopení tradičních textů. Lidé, kteří psali tyto texty, popisovali techniky, které je dovedly k cíli tak, jak je praktikovali oni sami. To však neznamená, že neexistují i jiné techniky. Znovu opakuji, jde o přístup, obsah. Ten tvoří tvar formy. Ulpění na formě, na vnějším vzhledu praxe je další pastí jógové cesty. Názvy jednotlivých technik by měly být pro naši lepší orientaci, leč bohužel se stávají pod záminkou udržení kvality cvičení jakousi komerční značkou a formou elitářství.

Na jednom semináři při dotazu na délku praxe jógy většina zúčastněných odpovídala, kolik let cvičí. Nakonec přišla řada na jednu 82letou dámu, která odpověděla „Já jógu necvičím, já se jógou zabývám asi 36 let.“ Tato odpověď sklidila zasloužený úspěch od všech zúčastněných.

A tak nejde o to cvičit nějakou jógu, ale žít jógu jak nejlépe dovedeme.

Jedinou deformací může být naše potřeba dělat to, co je nám blízké a příjemné, namísto potřebného. To je jednou z pastí naší nezkrocené mysli na cestě tělesné jógy.  

Původní pojetí praxe jógy je zejména prací s vlastní myslí a její přípravou je mimo jiné nám velmi dobře známý zdravotní tělocvik zvaný jóga. Pro práci s myslí je důležité zaujmout pohodlnou a relativně nehybnou pozici, při níž můžeme koncentrovat svoji mysl. Důležité je, abychom nebyli rušeni a to zejména sami sebou. Mysl je dynamické povahy. Její kvalitou je neustálé těkání a pohyb. Mysl má totiž tisíc a jeden způsob jak upoutat naši pozornost. V tomto případě jde o to, aby nás nerušila vlastní tělesnost. Jenomže kolik znáte lidí, kteří umí fixovat svoji pozornost v jedné pozici po delší časový úsek?

A tak namísto vnitřního těkání ve fixní pozici můžeme zvolit vnější pohyb za účelem zafixování pozornosti. Jde vlastně o velmi jednoduchý princip koordinace a vybalancování se, stejně jako je tomu při fixování pozornosti při udržení stability na nestabilním podkladu (viz chůze po laně atd.). Právě proto pro nás může být zajímavou cestou učit se pracovat s naší pozorností.   

Zaměření pozornosti neboli koncentrace, je nezbytnou podmínkou a jakousi vstupenkou pro práci s vlastní myslí. Než ale budeme schopni být

Tělo je stále stejný koncept, nejde tedy vymyslet něco nového, lze však využít již existující techniky, anebo znovuobjevit již dávno objevené. Kolik je lidí, tolik je způsobů cvičení jógy a tak říci, že tato cesta je lepší než druhá, je velmi krátkozraké. Jóga by měla učit otevření se a toleranci jak se sebou, tak k druhým.   

Jakýkoli sofistikovaný pohyb není pouhé posilování, či protahování. Jde zejména o sebeuvědomování. Právě sebeuvědomění je bránou jak k flexibilitě, tak k zesílení. To jsou ale jen vedlejší efekty. Protože cílem jógy je transformovat myšlení, emoce a celkový přístup k sobě, světu a životu jako takovému. Tento proces bychom pak mohli nazvat jógovou terapií.

Přeji Vám mnoho úspěchů při objevování a uvědomování si sebe samých.

Hari Óm