Jak na pravidelnost?

Jak na pravidelnost?

Mnoho lidí hledá návod pro pravidelnou praxi jógy. Ten však neexistuje. Proto je výhodné vybudovat si vlastní zdůvodnění pro cvičení jógy. V psychologii se takovému odůvodňování říká racionalizace. Jeden má za důvod bolavá záda, druhý stres v práci, třetí chce nalézt smysl života atd. Mít pevně vytýčený cíl je výhodné. Naše cílení nám pomáhá rozhoupat se do pravidelného jógování.

To vše dává smysl, ale jen do té doby, než první narazí na druhého, druhý na třetího, nebo šestý na desátého. Nastane výměna názorů, kdy se milí jogínové ve slovní pranici předhánějí, čí důvod je lepší. Důvody praxe se však neustále mění a vyvíjí. Nemají žádnou důležitost! Zároveň mají všechny stejnou důležitost – jsou našim hnacím motorem k praktikování. Důležitý je jen prožitek a praxe.

Zlom nastává, když dlouhodobě nedosahujeme námi vytýčeného cíle. Potom se naše motivace mění v pocity frustrace a deprivace. Pokud se takto silně upínáme k vytýčenému cíli a změna nikde a stále se nic neděje, existuje jen jedna rada. Cvičte dál!  S postupnou praxí se začne zjemňovat jak Váš přístup, tak i Vaše vnímání jógové praxe a její důvody. Vše přijde, stačí jen vytrvat. Jestli mě jóga něco naučila, tak je to nejen jak si dát nohu za krk, ale zejména důležitost trpělivosti. A to, že co se týče trpělivosti se mám stále co učit.

Trpělivost je pravidelné praktikování, které ji zároveň i podporuje.

Trpělivost je prací na vlastní citlivosti a pravdivosti.

Trpělivost je uměním rozlišit iluzi od reality.

Trpělivost je umění přizpůsobit to co děláme svým skutečným možnostem.

Trpělivost je uměním nalézt a řídit se vlastním rytmem. Načasováním.

Trpělivost je přijmutím Světa takového, jaký je jako dokonalého.

Nejvyšším stupněm trpělivosti je přečíst tento článek až do konce.

Naopak přicházejí-li úspěchy a naplnění Vašich vizí, měly by se tak stát Vaší motivací do další praxe. Nikdy není důvodu přestat praktikovat. Cvičte dál! Netřeba řešit důvody a otázky typu „Proč?“

Nezapomínejte na Váš osobní přístup k jógování, který nejvíce ovlivní jeho pravidelnost. Je mnohem efektivnější vnímat cvičení jako sladkou odměnu než jej vnímat jako bičem vynucenou povinnost. Je pravda, že na začátku této cesty se může zdát jedna lekce jógy jako hodina práva útrpného. Ale ta slast, kdy tělesné cvičení skončí (doba relaxace a prožívání celého dne), to za to stojí… Časem se rozkoší stane i práce s tělem. Vše se však brzy změní, stačí jen vytrvat.

Nic nesilte, zvolte si Váš osobní přístup ke cvičení. Nesnažte se, zbytečně vyčerpáte své síly. Netřeba ničeho dosahovat. Snažení je dělání ničeho, za doprovodu emocí. Stačí jen cvičit.  Je stejnou pastí jak být bez vlastní praxe, tak věnovat své praxi veškerý čas.

Osobní praxe, cvičení je jediná cesta a zároveň i cíl jógy.

PS: Byť je pro mě denní praxe důležitá, z vlastní zkušenosti Vám radím „když se Vám nechce, nenuťte se!“

Hari Óm