Pohled z druhé strany

"Kdo ví jak dlouho cvičí jógu a stále si neumí olízat své zadky."

Pohled z druhé strany

Hodně písmen je věnováno tomu jak cvičit a co od cvičení jógy očekávat. Právě nekritcké přijímání některých pohledů na praxi jógy a zejména k přístupu k učitelům, instruktorům a předcvičovatelům je předmětem tohoto textu. Pro ulehčení orientace budu používat jednotné označení učitel.

Na učitele jsou kladeny jak přímé, tak nepřímé požadavky a očekávání kterým více, či méně vyhovuje.

Ty se mohou týkat jeho dispozic, zdraví jak fyzického, psychického a  emočního, jsou mu vkládány různé vlastnosti a to ať reálné, tak nereálné. Bývá často idealizován, někdy je dokonce ideálem samotným. Ale pravého učitele má každý z nás stále jen a jen v sobě. Vnější učitel je pouze jakousi pevnou laťkou na žebříku, po kterém lezeme. Je orientačním bodem – majákem na širém oceánu reality. Ale učitel je stále jen člověk se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. Ty máme všichni, jen s nimi umíme různě zacházet a pracovat. První je jimi ovládán, druhý je drží silou vůle a jiný je nechává žít vlastním životem, aniž by ztrácel kontrolu a vědomí sebe sama.

Tyto řádky jsou výzvou jak pro učitele, tak pro žáky, aby se zamýšleli nad svým jednáním a jeho motivy.

Idealizace učitele je pro něj samotného velikou zkouškou protože stejně jako je příjemné a pohodlné se nechat vést bez tlaku vlastní odpovědnosti, tak i pro učitele je příjemné mít moc nad svými studenty. Ti jej svým vzhlížením obrazně škrábou na bříšku. Toto je první lákadlo, kterému musí učitel čelit. Učitel ale není náhradou rodiče. Učitel je rovnocenný partner s jistými dispozicemi, na kterých chce student zapracovat. Jeho funkce je být pro studenty zrcadlem.

Učitel by měl o žáky pečovat, což vždy neznamená být na žáka jen sluníčkovým, někdy je třeba dát i políček. Takovéto jednání by se ale mělo vztahovat k výuce a veškeré jednání by mělo být neosobní. Takže je dobré zamyslet se, jestli je na nás učitel příliš zlý, anebo se nás snaží chránit a to i před námi samými. Stejně tak, když je na nás příliš hodný, zda si nás nechce jen omotat kolem prstu. Jednání, které vnímáme jako negativní, nemusí být vždy negativním jenom pro jeho námi vnímanou nepohodlnost. A naopak to co vnímáme jako pozitivní, také nemusí být takovým, jakým se zdá. Vše jde velmi snadno slyšet i cítit. To však vyžaduje vlastní praxi a zkušenost. S trochou pozornosti a citu jde slyšet, cítit i vidět jak přetvářku, tak opravdovost. Je však třeba zůstat otevřeným.

Jóga je náročnou, byť krásnou cestou jako poznat sebe sama. Učitel by měl umět, anebo by se měl učit mít vyvinutý dostatek citu k tomu, aby rozpoznal, co a jak může říci, či udělat. Forma je zde na rozdíl od většiny jógových praxí zásadní.

Idealizace učitele může vyústit v jeho nekritické přijímání, anebo ve splasknutí bubliny vlastní představy, což může být v obou případech nepříjemné a velmi nekomfortní.

Lidé si často pojí příjemné prožitky s lidmi, kteří jich byli účastni. A tak se stává, že se i učitel jógy stává pro žáky atraktivním a předmětem jejich zájmu. Ne že by vždy cvičení jógy bylo procházkou růžovým sadem, ale během cvičení i po něm jsme schopni se díky zvnitřňování se dotknout hlubších vrstev našeho já.

Mnozí žáci mají představy o tom, jak má vypadat jóga. To však vypovídá je o jejich vlastních sklonech a nastaveních. Často totiž potřebujeme něco úplně jiného, než to, co vyhledáváme. Je to totiž pohodlnější a co hlavně. Cítíme, že je to pro nás bezpečné! Nejde o to vystavovat se nebezpečí, ale krůček po krůčku vstupovat do neznámé krajiny, abychom se stali silnějšími, flexibilnějšími a otevřenými rychle, připraveně a funkčně reagovat na přicházející změny.

Setkal jsem se i s představou žáka, že učitel by neměl vyučovat techniku, jen protože díky svým dispozicím nemá zvládnutou určitou formu. Žák i učitel však mohou mít různé dispozice a potřeby. Hlavní je obsah – vlastní procítění, nezáleží na vlastní formě provedení. Forma se časem dostaví. Forma je výsledkem obsahu, ne naopak! Důležité je aby učitel znal správnou a bezpečnou cestu jak dojít k vytýčenému cíli. A to mluvíme jen o tělesném aspektu cvičení...

Dispozice

Jsou vlastnosti a nastavení, které máme dané. A naše přirozené sklony budou s největší pravděpodobností směřovat k oblastem, ve kterých jsme nejsilnější. Ideálním by však bylo posilovat slabší místa, než růst nesouměrně v místech nám silných. To že máme některá místa naší osobnosti silnější a děláme ze silnějšího ještě silnější, z nás nedělá jogíny. Jóga by měla být rovnoměrným vývojem naší bytosti jako celku. Síla řetězu se měří podle nejslabšího článku, ne podle nejsilnějšího. Jógová praxe proto ne vždy musí být komfortní, protože se postupně a jemně učíme pracovat na slabých článcích našeho řetězu.

Fyzické zdraví

Čím více se zcitlivujeme ke svému tělu a k vědomému prožívání, tím více vnímáme dopady na všech úrovních. Fyzické tělo učitele by mělo být citlivějším a zároveň silnějším. To však neznamená, že učitel je superman a jeho tělo nemůže vypovědět službu. Když se to stane, nemusí to být ani tím, že je jeho praxe v nepořádku. Nemoci a úrazy jsou projevem zdraví našeho systému. Systému, který řekl dost. Důvodů může být spousta. Reakce na tento stav jsou pravými výzvami a zkouškami k navrácení se do rovnovážného stavu. Jestliže však vnímáme, že se sami, nebo nám učitel praxí ubližuje, je dobré mít se na pozoru. Nezapomínejte, že žák může být nemocen a nemusí na se jógovou lekci dostavit. Jakmile by se to samé stalo učiteli, není na něj pohlíženo stejným způsobem. Učitelovo zdraví je bráno jako jakási samozřejmost. Ale zdraví není samozřejmost, zdraví je velikým darem, byť je přirozeným nastavením našeho systému.

⃰ S oblibou jsem vtipkoval, že si dělám špatnou reklamu, když se mi podlomilo zdraví jako reakce na životní situaci J.

Psychické zdraví a emoční život

Mohlo by se zdát, že čím více cvičíme, tím více mají naše schopnosti sílit. Od učitele je často očekáváno, že bude odpovídat tomu, co si představujeme pod pojmy guru, duchovně vyspělý atd. Jenomže jsme stále jen lidé se svými silnými i slabými stránkami. Cvičením jógy se stáváme nejen silnějšími, ale také citlivějšími a tak se může stát, že naše reakce budou méně adekvátní. Toto se stává jak učitelům, tak samotným žákům. Pokud je tento stav přechodný, je vše v pořádku, problém nastává, když tento stav přetrvává.

Byť by učitelův emoční stav neměl ovlivňovat jeho vztah k žákům a vedení jeho lekcí, bylo by nesmyslné myslet si, že sám neřeší obdobné problémy jako Vy. Žáci nemohou vědět, čím jejich učitel prochází a co zažívá (pokud je tím nezatěžuje, což je také vypovídající). Je nezralé myslet si, že učitel není člověk se vším všudy. Je velmi dlouhá cesta ke stavu, kdy se nebudete ztotožňovat se svými emocemi, dlouhá cesta abyste jimi nebyli ovládáni. Dlouhá cesta k jejich přijímání a prožívání bez ulpívání na nich. 

S rostoucí praxí se stáváte vnímavější ke svému tělu a svých niterným pochodům, stejně tak k těm vnějším. Reakce na stresové a emočně vypjaté situace se budou s rostoucí praxí měnit. Stačí vytrvat v praxi. Pokud jste slyšeli obdobné otázky typu „Proč cvičíš, když tě to dělá přecitlivělým?“ věze, že myslet si, že jestliže s cvičením přestanete, tak se vše vyřeší je podobně nesmyslné jako tvrdit, že je lepší zůstat hloupým, protože myšlení bolí.

Byť bývají na učitele kladeny rozličné nároky vycházející z představ studentů o něm samotném, je stále jen člověkem.

Na otázky typu „Já myslel, že když děláš jógu tak jsi takový a makový a že tyto věci neřešíš...“  existuje jediná pravdivá odpověď „To víš, že řeším... S větší, či menší úspěšností být v těchto situacích přítomný.“

Pro učitele je důležité nepodlehnout představám vycházejících z něj samotného i od jeho okolí. Nejde přeci o to, kým bychom chtěli být, ale kým skutečně jsme.

Směšování rolí

V životě hrajeme různé role. Jestliže jsou učitel a žák zároveň například v přátelském, či pracovním vztahu je dobré vymezit každé roli hranice, čas a místo působnosti. To je veliká výzva pro oba zúčastněné, protože se může stát, že se role překryjí. Směšování rolí pak velmi často vytváří jen nedorozumění a konflikt. 

Vybízím Vás a zároveň i žádám o schovívavost, trpělivost a o pomoc projevenou Vaším přístupem k učiteli i ke cvičení samotnému. Pomůžete nejen učiteli, ale zejména sobě a Vaší osobní praxi.

PS: Nikdy nezapomínejte na toho nejmoudřejšího učitele, kterého máme všichni k dispozici – našeho UČITELE UVNITŘ V NÁS.

Hari Óm