Reinkarnace
Reinkarnace (doslovný překlad zpět do masa, volný překlad znovuvtělování,
česky převtělování) je označení představy, že pozemský život se vícekrát
opakuje. Buddhistické
pojmosloví místo výrazu reinkarnace používá znovuzrozování.
Když se mě lidé táží, zda věřém v minulé životy
s oblibou odpovídám, že ne. Zejména táží-li se ti co v ní věří. Těm
druhým, nevěřícím někdy odpovídám naopak ano. A tak asi vypadám jako hlupák,
který nemá vlastní názor a co víc, nemá jasno. Vždyť odpověď na
jednoduchou otázku je přeci tak prostá... Ale jak to tedy je?
Po životě přichází smrt. Je nesmyslné zabývat se tím co je
po ní, protože naše já tak jak je většinou chápeme a prožíváme (naše ego)
se smrtí zanikne stejně jako jeho projev - naše tělesná schránka.
Reinkarnaci chápu jako podobenství v jakém stavu se
nachází naše psychika. Takovéto podobenství prožitých životů nám dává možnost
pracovat s nevědomou částí našeho i kolektivního já. Naše já jsou
totiž tvořena nejen svými pohledy na sebe samé, ale i tím jak se vyvíjely
naše rodiny, naše národy, lidstvo, planeta, vesmír, celý život a tak dále
Bůh ví kam až. Nevědomí nemluví stejným jazykem jako naše mysl. Nevědomí ji
překračuje a mysl je jako kapka v oceánu. Nevědomí hovoří
v symbolech a obrazech...
Je sprostou ztrátou času zabývat se reinkarnací, protože ať
je, či není, pro nás to nic nezmění, nic to nepřinese a je velmi malá
možnost že Vám víra v ní vylepší Váš život.
Myšlenka reinkarnace
Tato představa s vůní květů byla jako mnohé veliké
myšlenky používána k zotročení a manipulaci níže postavených ve
společnosti. Jsem přesvědčen, že jakákoliv myšlenka, která pomáhá zkvalitnit
lidem jejich prožívání života je důležitá a má své dočasné místo na světě, byť
je sebenaivnější. Slovíčko dočasné je důležité, protože bychom se neměli
zastavit na jednom bodě, ale měli bychom se neustále snažit o zachovávání
stability všemožnými způsoby. Vždyť konečnost a její sestra změna je projevem
života. Velké myšlenky ztrácejí svoji velikost jen a jen kvůli lidské malosti.
Vzpomeňte kolik válek a zla bylo a je způsobováno ve jménu dobra a Boha. A
proto bych všem, kteří bojují za svoji víru připomenul tolik známou větu „Neberte
boží jméno nadarmo“. Opravdu si myslíte, že bojem se dá jakákoli válka vyhrát? Opravdu
si myslíte, že zlem se dá tvořit dobro? Pro pobavení přikládám odkaz, o kterém
mi povídalo pár přátel a který byl jedním z motivů pro tento článek:
Komu se nechce číst celý odkaz, tak to o čem mi přátelé
vykládali, byly následující věty:
Otec Gabriele Amorth je vrchním exorcistou Vatikánu. O sobě
prohlašuje, že zbavil stovky věřících posednutí ďáblem či zlými duchy. O józe
se přímo vyjadřuje, cituji:
„Jóga je satanským zlem,
ďáblovým výtvorem, neboť vede k uctívání hinduismu a všechna východní
náboženství jsou založena na nepravé víře v reinkarnaci. Praktikování jógy je
satanistické, vede ke zlu - spolčení s ďáblem, podobně jako například
četba Harry Pottera."
Dovolím si nesouhlasit, protože byť se jógou zaobírám, tak
mé směřování mě zcela jistě nevede na cestu hinduismu. Jóga je pro mě jen
technika jak pracovat sám se sebou. Praktikování jógy je takovou mojí malou
modlitbou, spojením se s nejvyšším a osobní psychohygienou. Nikoho nehodlám
navádět, aby činil jako já. Snažím se pouze, abych byl cítící živou bytostí
nejlépe, jak umím. Učím se přijmout sebe a tím přijmout celý svět takový jaký
je. A právě akceptace vytváří změnu.
Proč je pro některé křesťany tak obtížné přijmout tuto
myšlenku, když se jejich spasitel sám vrátil do života. Že je to něco jiného?
Že byl Kristus boží syn? Reinkarnace znamená návrat do masa, nikde není psáno
jaká duše a do jakého masa se má vtělit. Všichni jsme boží děti, jsme obrazem
boha.
Rané křesťanství reinkarnaci uznávalo jako samozřejmou
součást obrazu světa. O tom svědčí učení teologa Origena, nejvýznamnějšího
teologa před Augustinem, žijícího kolem roku 200. Jeho dílo se označuje za
první systematický výklad křesťanské věrouky. Origenes vysvětloval preexistenci
duší a osud jako léčebný prostředek proti dřívějším pochybením. Jeho učení
zakázal v 6. století (LP 553) církevní koncil na politický nátlak císaře
Justiniána.
Osobně si myslím, že organizace skutečné víře a náboženství téměř
vždy jen škodí a ubližují. Jak mohu brát vážně duchovní vůdce, kteří si musí až
hlasováním schválit, že žena má duši. To se stalo už v roce 1545, kdy
Tridentský koncil ženě duši konečně přiznal. Ale to se netýká jen
křesťanství. Podobný náhled na postavení ženy se tradovalo i v hinduismu.
Ale zpět k reinkarnaci.
Citát „Lidé byli stvořeni k obrazu mému“ pokládám za
nepřesný. Osobně jej chápu lidé a vše co existuje je obrazem božím. Jsme božské
bytosti a přesto nejsme bohové… Ale co s tím? Otevřete své srdce a to i
pro Harryho Pottera J…
Nikdo nevíme kdy si pro nás přijde smrt a vysloví magickou
formuli „Avada kedavra!“
Smysl reinkarnace
Jestliže reinkarnace existuje, tak nám to bude stejně jedno,
protože nový život bude stejně patřit novému já.
Skutečné já v hinduismu nazývané Brahman, nebo také brahma
(tento pojem označuje zcela nepopsatelný základ všeho. Brahman je neměnná,
nekonečná a neprojevená realita božské podstaty). Toto jednotné bytí můžeme
vnímat jako zrcadlo. Zrcadlo, které se roztříštilo na tisíce kousků
a každý jeden kousek je jedna bytost. Z tohoto pohledu je velikému JÁ
jedno kolik a jaké životy prožije. Prožije je totiž všechny. Nic se nedá
obejít. Vše je bez začátku, bez konce, vše je neměnné.
Realizace a přítomnost
Důležité je pochopit a poznat já a to jak to skutečné, tak
to, které nazýváme egem. Jestliže budeme usilovat o dosažení tohoto stavu,
nebude pro nás nějaká reinkarnace hrát důležitou roli. Nebudeme se totiž
zabývat pomyslnou budoucností, ale realizací existence v přítomném
okamžiku. Stejné je tomu i s posmrtnými životy a královstvím nebeským.
Není důležité, co bude, ale co je právě teď. Není zdravé dělat se dobrým a
hodným, když máme v srdci například hněv jen proto, abychom dosáhli
posmrtného nebe, či lepšího zrození. Takovýmto jednáním ubližujeme jen sami
sobě a to je v rozporu s prvním a nejhlavnějším bodem jógové cesty
aštanga jógy – ahinsa (neubližování, nenásilí). Cestou ke věčnému živou a království
nebeskému je dosáhnout stavu, který je nazýván džívamuktí.
Džívamuktí v překladu znamená osvobozeným zaživa.
Osvobozeným z kola času a utrpení.
Mókša, moksha nebo také muktí (osvobození se, z kořenového
„muc" nechat volný, či pustit) znamená ukončení samsáry
(koloběhu života). Je osvobozením se od samsáry a současně utrpení, které jsou
předmětem opakovaného cyklu smrti a znovuzrození (ten netřeba chápat jen
jako reinkarnaci, ale i jako zákon příčin a následků). Tento termín
se užívá především v hinduistických náboženstvích a má velmi blízko k termínu nirvána,
který užívají buddhisté.
Blízký buddhistický pojem nirvána je vyhasnutím toho, co
člověk pociťuje jako subjektivní existenci, tedy o relativní skutečnost. V
hindské filozofii nirvána znamená spojení s nejvyšším bytím přes stav mókša.
V tomto stavu není vznikání, není zanikání, existující je neměnné. Je
vyhasnutím toho, co člověk pociťuje jako subjektivní existenci (ego), je
produktem souhry podmíněných vznikajících faktorů, jde tedy jen o relativní
skutečnost.
Jestliže převtělování neexistuje a smrt znamená opravdu
konec nemusíme zoufat. V jakémkoli případě můžeme prožít plnohodnotný
a užitečný život. Byť smrt rozloží naše já, máme naději, ba co víc, můžete
mít stejně jako já jistotu, že se náš střípek jednou vrátí do mozajky rozbitého
zrcadla. Možná ale smrt znamená pouze jakousi mezifázi mezi další, námi skrytou
skutečností, nebo je to jednoduše konec a bude nám to jedno. Tak či tak se
odpověď dozvíme. Jógové a jiné praxe jsou mimo jiné užitečné a důležité
právě pro zachycení tohoto kratičkého, avšak velmi podstatného okamžiku našeho
života, který by nám díky naší nepozornosti mohl protéci mezi prsty.
Na závěr si dovolím dva citáty na zamyšlení k tomuto tématu:
"Nemusíš věřit v
reinkarnaci, stačí když reinkarnace věří v tebe."
Krysí Smrť (Death of Rats)
"Všechno co si člověk
dokáže představit existuje."
John Lilly
Přeji Vám ať si vyberete pohled pro vás nejfunkčnější a nejlepší.
Hari Óm
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára