Ranní jóga

Ranní jóga

Možná že některé z Vás napadlo položit si otázku „Když je nejlepší cvičit jógu?“ Odpověď na tuto otázku se nedá shrnout určením přesné doby. Má odpověď by zněla „Důležité není důležité kdy, ale že cvičíte. Jestliže praktikujete denně, je to ještě lepší.“ Tradičně se cvičí ráno nejlépe za úsvitu. Úsvit je magická doba, kdy se z té nejčernější tmy noci noří nová naděje v podobě nově narozeného dne. Je to symbolická doba, kdy staré umírá, aby uvolnilo cestu novému. Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy pozorovali východ slunce?! Jestliže si nemůžete vzpomenout, zkuste si tento zážitek v brzké době znovu prožít. A nemusíte se ani trápit ranním cvičením, stačí být jen tichým svědkem této tiché a pestrobarevné nádhery. Celý svět ještě spí a éterem se line prazvláštní kvalita energie. Latentní energie je jako ticho před bouří, je jím prosáklý celý prostor a přitom se nic neděje. Vše spí a tak není třeba o ničem přemýšlet, nic vytvářet, jen být a bdít. Prostě jsme.

Ranní úsvit podobně jako soumrak, kdy den umírá a noří se do pláště tmy velmi významnou dobou. Místem mezi dvěma světy. Tradičně se praxe jógového cvičení směřuje právě k těmto dvěma částem dne jako modlitba pro zahájení, anebo ukončení dne. Nejčastější je ranní cvičení, které je zpravidla doprovázeno energetizující sestavou, nejznámější vinyasou „Pozdravem Slunci“ (Surya Namaskar). Tato sestava je energetizující a symbolicky prezentuje fáze slunečního kotouče na obloze. Cvičit tento energetizující pozdrav večer je spíše symbolické. Protože ne každý chce být večer plný energie a potřebuje uklidnit a připravit svoje tělo pro výživný spánek, existuje další vinyasa „Pozdrav Měsíci“ (Chandra namaskar). Takovýchto vinyas máme celou řadu a tak další je například „Pozdrav Zemi“ a další. Měl jsem v úmyslu zmínit hlavně první dvě v souvislosti s dobou cvičení.  

Shrnuto, podtrženo: Tradičně se cvičí ráno za úsvitu, abychom se nastartovali fyzicky i mentálně do nového dne. Další méně obvyklá varianta je cvičit za soumraku jako poděkování za prožitý den. V našem světě se však nelze vždy řídit přirozenými hodinami světa, protože jsme si na sebe pro zefektivnění práce vynalezli kolo utrpení – hodiny tak jak je známe. Hodiny neznají přirozené cykly přírody. Můžeme si tedy poupravit dobu svého cvičení dle svých možností. Protože to nejhlavnější je praxe sama o sobě. Doba je pouhým nástrojem a pomocníkem, ne nezbytnou podmínkou. Pravidelnost určité doby nám pomáhá vytvořit si pevně zakořeněný zvyk.

Podobně jako čas se cvičení ubíralo i určitým směrem. A to doslova. Pro cvičení je vhodné mít vyhrazeno speciální místo. Cvičení je takovým malým poděkováním svému tělu, jeho servisem a psychohygienou. Malou symbolickou modlitbou všem bytostem.

Tradičně se cvičilo ráno a tváří k vycházejícímu Slunci. Dle tohoto postavení cvičícího se dokonce pojmenovávaly přední část těla jako Východ („purva“ odtud pojmenování pozice púrvottanásana) a zadní část těla jako Západ v sanskrtu paschima („paščima“, odtud paščimottanásana). To vše z důvodů zharmonizování proudění energie v těle i na Zemi. V dnešní době by však nemuselo být nejmoudřejší směřovat pohled přímo ke Slunci, proto znovu podotýkám nejdůležitější je praxe sama o sobě. Proč si tedy nedopřát nechat si Sluníčkem prohřát záda J?! Netřeba být dogmatickým. To však neznamená cvičit nevědomě. Vše má své klady a zápory.

Setkal jsem se s představou, že jóga by se neměla cvičit v zimě, protože svaly a šlachy jsou zkrácené a nemohou se protáhnout. Tak tento argument zkuste povědět mystikovi žijícímu v Himalájích (mimochodem slovo hima v sanskrtu znamená sníh, Himaláj je pak v překladu „Domov sněhu“). Praxe jógy není primárně o jakémsi neúčelném protahování se. To je jen vedlejší, i když velmi příjemný efekt. Nehledě na to (a to Vám říkám z vlastní zkušenosti), že se tělo po letech praxe začne chovat jinak nehledě na změnu teploty. Svaly a šlachy se pocitově jakoby zocelí a změn teploty na ně nemá takový vliv. Je však nezbytné zachovávat si vůči sobě stále citlivý a vnímavý přístup, abychom si přílišným úsilím neublížili. Tělo se totiž chová jinak při změně tlaku, jinak v teple, jinak v zimě, jinak ráno a jinak večer. Životním projevem je dynamika a neustálé vyrovnávání a přizpůsobování se přicházejícím změnám. Jakmile pocítíme neměnnost, je velmi pravděpodobné, že jsme se stali neživými.

Myslet si, že večerní jóga je lepší, protože se dostanete hlouběji do pozic, je velmi plytkou úvahou. Nezáleží totiž na provedení formy, ale na procítění obsahu cvičení. Forma tak sama vyvstane. Jóga není jen jakýmsi protahovacím tělocvikem, ale i prací s pozorností, zkoumáním sebe sama. Hlavně je však pohádkovým a mystickým PROŽITKEM.

Jóga je neuchopitelná a přesto existuje. Tvoříme ji pouze my sami.

Cvičení jógových pozic tak jak je chápu, je přímou symbolikou jak úsvitu, tak soumraku. Nejdříve čekáme na konci noci v té nejtmavší tmě na ten kratičký záblesk, prchavý okamžik celého dne. Dostaneme se do pozice, která symbolizuje přítomnost – dobu úsvitu. Po chvíli projdeme plynulým pohybem do pozice další a opět nastává přítomnost. To co bylo je minulostí, či tmavou nocí, to co nás čeká je budoucí slunečný den. Jóga je prožitkem prchavé přítomnosti. Která se svojí sestrou konečností neustále běží a přitom se nepohne z místa ani o píď. Neměnné TEĎ…

Rád bych Vás tímto vyzval k vyzkoušení praxe jógových technik i v ranních hodinách. Donutíte se k jistému nepohodlí ranního vstávání, to se Vám ale tisíckrát vrátí zpět, jak vám potvrdí ti, kteří ranní lekce navštěvují. Vyzkoušíte tak tradiční způsob praxe, jak vznikla na základě tisícileté empirie.     

Hari Óm