Nástrahy a pasti jógové cesty 2. část Wow efekt a vztah učitel – žák

Nástrahy a pasti jógové cesty 2. část Wow efekt a vztah učitel – žák

Wow efekt

Wow efekt je běžným projevem na začátku jakékoli cesty. Jedná se o prvotní nadšení nově objeveným zájmem, rychlými postupy začátečníka a touhou sdílet a předávat čerstvě poznané. A týká se jak žáků, tak učitelů.

Pro jógovou praxi je důležitá jedině praxe. Praxe neznamená cvičit měsíc, rok, dva, či deset. Je to cesta na celý život. Jde o dosahování jakéhosi ideálu a cílem není ideálu dosáhnout.

Mnoho lidí pojímá cvičení jógy jen jako nějakou tělesnou aktivitu. Ale to je jen malá část působení jógové praxe, byť je částí důležitou. Ale opět je to jako myslet si že definice barvy je barva rovná se modrá. Jógovým cvičením rozvíjíme naši bytost komplexně na všech úrovních a tak to čeho chceme dosáhnout také dosáhneme, jen to může mít jinou příchuť než jsme si představovali…

V současnosti je na trhu mnoho informací, jak ale oddělit zrno od plev?

Tady opět narážím na wow efekt, kdy lidé velmi často začnou praktikovat jógu, praxe jim začne pomáhat a ihned je tu i potřeba sdílení a předávání jógového cvičení. Ale jógová sádhana (vlastní jógové praxe) je proces na celý život a Váš pohled na ni se bude stále vyvíjet a měnit. Je to jako když se učíte lyžovat a nejdříve Vás učí jezdit v pluhu a když konečně tuto techniku zvládnete, tak Vám poví zapomeňte na to co jste se naučili protože budete jezdit rozdílnou technikou. 

Vlastní zkušenost odcvičené praxe je velmi důležitá pro vlastní pochopení jak formy, tak obsahu techniky. Je potřeba informace přijmout a pak je integrovat do běžného života. Pak přestanete jógu cvičit a začnete jógu žít. A na to je potřeba čas. Jóga není závod, jóga nás učí trpělivosti.

Ve cvičení jógových ásan nejde o formu jako takovou, nejde o to, aby se pozice co nejvíce podobaly konečnému stavu, ale o jejich správné provedení které vypadá mnohdy úplně jinak než námi známá forma. Procítění se nás učí uchopovat obsah a teprve na jeho základě pak vzniká forma. Byť lidé preferují orientaci pomocí očí, tak v jógovém cvičení se snažíme zapojit jiný druh vnímání. A to vnímání kinestetické. Taktilní (hmatové) vnímání ná totiž umožňuje bezprostrední vnímání reality.

Bylo by škoda jógu chápat pouze jako jakési protahování, protože může mít a má hlubší a širší pole působnosti.

Minimálně nám jógová cvičení mohou posílit naši pokoru, trpělivost a sebereflexi. Tedy akceptaci skutečného stavu.

Jsme připraveni si odpovídat, jakmile si začneme klást otázky. Každý máme toho nejlepšího učitele. Ten však není ve vnějším světě, je jím naše vnitřní inteligence a vědomí. Náš vnitřní učitel. Nevěřím ve vnější učitele, potkal jsem pouze průvodce, či dočasné inspirace. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil že i studenti jsou mi velkými učiteli.

Výňatek z dopisu příteli:

..měl jsem debatu s kamarádem, chtěl jsem přátelskou radu a přišlo rodičovské poučování... nějak mi uniká ta vlastnost, kdy se človek nadřazuje by druhému dělal rodiče... Jak jsem doufal v někoho, kdo by mi poskytl ujištění, že je vše v pořádku a nakonec jsem tu zase sám a musím to udělat sám... jak rád bych po čase setl hlavu svému učiteli jako princ Bajaja svému koni. Vnější ućitelé snad ani neexistují.

A jeho odpověď:

Nejsi sám.. Jen si tu sanghu podpůrnou, při šplhu na kopec musí člověk vybírat obezřetelně, teda resp. spíš pozorně k tomu, kdo jde taky (byť po svým a svým tempem) a kdo jen píčuje na šutru u cesty žejo :-))). Držím palce z prndla hrndla :-).

"Devítíhlavý guru vylezl z jeskyně a začal chrlit poučování!" :-)))))
Nojo, znáš od Berneho knihu "Jak si lidé hrají", resp. celou jeho transakční analýzu? Tam je to moc pěkně popsaný - proč to ty lidi dělaj a co z toho mají. :-)

Pasti kolem jógové komunity a učitelů

Když už jsme nakousli učitele a jejich žáky vybaví se mi guru jóga – jóga pod vedením mistra, která má za úkol usnadnit a urychlit žákovi jeho cestu, aby byla co nejbezpečnější a předat mu učení přenosem (transmisí) pomocí své přítomnosti .

Častým důvodem k uchýlení se ke guru józe je však nedořešený vztah k rodiči a potřeba vyšší autority. A tak se mnohdy guru stává pouhou náhradou za otce.

Na druhé straně stojí Guru (mistr), který bývá přerostlým dítětem, které bývá rádo obdivované a rozmazlované pro jakousi přednost (jenomže síla řetězu se neurčuje podle jeho nejsilnějšího článku, ale podle nejslabšího).  

Další častým důvodem bývá řešení si vlastního problému, prostřednictvím druhých – v tomto případě prostřednictvím svých oveček.

Milujeme vás a máme vás rádi. Všichni je známe. Mají potřebu pomáhat a všechny milovat. Mouše by neublížili. Důvodem bývá potřeba pozornosti k vlastní osobě, či strach z konfliktů pramenící zejména z období dětství. Jednoduše řečeno, savci a zejména člověk je doslova závislý na kontaktu a to i fyzickém a bez něj strádá, chřadne a pomalu umírá. Jenomže prostředí pro praktikování jógy má být bezpečné ne pro samotný pocit bezpečí, ale pro bezpečné, soustředěné a poklidné praktikování jógy. Bezpečné prostředí je tak jen vedlejším efektem.

Síla lásky se nevyznačuje potřebou dávat, brát, či přesvědčovat naše okolí. Skutečná láska se vyzařuje beze slov a bez potřeby jejího dávání, či braní. Prostě je, jedná se o skutečnost, ne o stav ke kterému směřujeme.

Úloha učitele a žáka

Největším problémem bývá nekritičnost a to jak žáků, tak učitelů. Ale skutečný učitel neučí z potřeby učit, či z potřeby postavení vůči žákovi. Pravý učitel chápe výuku jako vzájemnou výměnu a učí pro samotné učení. Jakmile vám někdo nabízí cokoli zadarmo, můžete si být jistí, že po vás něco bude chtít. Takovýmto jednáním se vzájemně připoutáváme jeden k druhému a je přitom jedno kterou roli zastáváme. Toto je úkol pro pátou jamu - aparigraha - nehrabivost, nehromadění.

Učitel má odpovědnost za své žáky a žáci jsou zároveň odpovědnými za sebe. Dobrý učitel cestu žákovi urychlí a udělá relativně bezpečnou. Špatný žáka zbrzdí.

Žák by měl mít také dost kritičnosti, aby poznal zda je pro něj učitel vhodný. Byl mi vykládán příběh slečny, která došla úrazu špatným prováděním aerobního cvičení a tak začala chodit ke stejnému člověku na jógu. Ale jestliže učitel nedbá pravidel a nekontroluje žáky v jejich provádění pro jejich vlastní bezpečnost, nezasluhuje si říkat učitel.

Je dobré umět rozlišit kdy si za problémy můžeme sami a kdy je na vině učitel.

Žit vnitřní i vnější život

Vnější život je jen odrazem, zrcadlením toho vnitřního. Jinými slovy, to co se děje v nás, to co řešíme uvnitř řešíme i ve vnějším světě. A tak můžeme řešení problematik v jednom světě aplikovat na svět druhý. Stejně je tomu i s poznatky v praxi samotné.

Přijímat vše co přijde a dělat věci jak nejlépe dovedeme

Vše bude jak má byt je sice hluboká pravda, leč se za ni mnohdy skrývá alibismus pro naši neschopnost a lenost, pro tamas /nečinnost/. Nemůžeme  schovávat svůj život za vesmír a nic nedělat. Ale myslet si ze všechno leží jen na nás je opět dobrý způsob pro vznik duševního nepohodli. Jde o to najít rovnovážný stav a rozlišit lenost od skutečné únavy.

Óm