Jóga a vztah 2. část

Jóga a vztah 2. část

Praxe jógy jako vztah           

Vztah mezi mužem a ženou je živoucí bytostí. Vztah mezi adeptem jógy a praktikování jejich technik má též esenci bytostí. To vše se obtáčí kolem našeho já s tématy vzniklými v raném dětství. S tématy závislosti a odpovědnosti. Když jsme malí, nemáme moc odpovědnosti za sebe sama, ale také nemáme svobodu. Daní je naše závislost na rodičích. Jsme malí závislí tvorové, potřebující zejména lásku a pozornost a když se nám ji nedostává, tak hledáme způsoby jak ji dostat. Takovéto vzorce se zakonzervují do našeho softwaru a neustále je opakujeme. Chováme se pak jako křeček běhající dokola v kruhu. To, že se chováme tak jak se chováme, o nás tedy nevypovídá jako o dobrých, či špatných. Ale jako o zdravých, či nemocných jedincích. A právě nemoc, či problém (ať psychický, či fyzický), jinými slovy nefunkčnost bývá nejčastější příčinou duchovních a seberozvojových praxí včetně praxí jógových. Dobrá zpráva pro všechny je, že existuje lék a všichni máme prostředky na to, jak se stát zdravými! 

Jak jsem již zmínil dříve, velmi často je praxe jógy pouhým únikem od prožívání života. Napomáhají tomu i výrazy jako Maya (Mája) a Samsara. Ty popisují prožívanou realitu jako iluzi a faleš.

Mája je v překladu klam, iluze, závoj překrývající pravou skutečnost.

Samsara – koloběh životů, jemuž je každý tvor podroben, pokud nedosáhne vysvobození.

Není to tak doslova. Jde o to, že námi vnímaný život je jen součást širšího celku, který není brán v potaz. Jsme jakousi promítačkou v kině pouštějící film, která je zároveň i divákem, který vtáhnut do děje se identifikuje s dějem filmu.

Jógové praxe mají takovou sílu, že dokáží rozpouštět začarované kruhy závislostí. Jenomže právě ono rozpouštění těchto závislostí se může stát paradoxně další závislostí. Pak se cvičící ponoří do svých praxí a odloučí se od okolního světa. Svých původních závislostí se zbavil. Ale co dokázal? Nahradil jednu závislost druhou. Vytloukl tak klín klínem. Ulpění na technikách není jógovou cestou, ale jógovou pastí. Protože jakékoliv lpění je příčinou utrpení. Techniky se tak stanou náhražkou a buď nám pomáhají utíkat od reálných vztahů, anebo je ničí, protože směřujeme svoji pozornost směrem, který nás stejně zavede do slepé uličky.

Cesty jsou úžasným vynálezem, protože vždy víme, že někam vedou. Ale některé cesty nás mohou dovést nad propast, kdy máme na výběr skočit s jasnou vyhlídkou, anebo se otočit, sebrat síly, zatnout zuby a vrátit se zpět.  

Z vlastní zkušenosti i ze zkušenosti mých přátel vím, jak může být mylná představa o jógové cestě vlastní realizace. Viděl jsem a zažil mnohé úniky od sebe, prožívání života a partnerství.

Jóga není cestou technik. Techniky jsou jen jakýmisi nástroji, jako je mapa a kompas. Jóga je samotnou osobní cestou a je jen na nás, zda půjdeme po vyznačené cestě, nebo zvolíme cestu mezi stromy přes hory a doly střemhlav. Sice kratší, zato nepohodlnou a časově náročnější. Anebo se vydáme opačným směrem.

Viděl jsem i zažil žárlivé scény na vztah k jógovým praxím a zájmovým aktivitám. Zejména muži, kteří zůstáváme do smrti dětmi, míváme tendenci se ponořit do svých malých světů a zapomenout na svět kolem nás. Náš úkol je totiž prostý – okouzlit a oplodnit. Žena je přirozeně nastavená pro budování hnízda, založení domova a rodiny. Žena je tvor mnohem lépe vybavený pro přežití než muž. Je postavena do role, že musí. Jestliže namítnete, že i muži vytváří domovy, tak vězte, že muži staví své domy, jen aby nalákali samičku a splnili svoji reprodukční úlohu. Domov z domu však vytváří žena.

Příroda má krutý smysl pro humor a je schopna spojit dva naprosto neslučitelné jedince, jen aby zplodili potomka. Nezapomínejme, že zamilovanost však pomine stejně jako omámení z opilosti. Druhý den nás však čeká kocovina. Láska však zůstává, tak je neoddělitelnou esencí života. Jenomže mívá mnoho podob a někdy je i velmi tvrdá. Nedejte se proto obalamutit sladkými pohledy a řečmi a orientujte se citem a s citem.

Milostný život

Milostný život je důležitou a nedílnou součástí zdravého života vztahu. Jelikož je jóga cestou askeze a obětiny, mnohdy se stává nepochopenou. A tak se stává, že se adept, jež není připraven žít určitým způsobem, rozhodne jít cestou, na kterou ještě není vybaven. Takové jednání však může být cestou opačnou, cestou do pekel. Jóga je souborem technik, které by nás měly vést k osvobození nás samých od koloběhu utrpení. Na druhé straně stojí bhóga. Ta je světským životem a užívání si a lpěním na pomíjivém. Jógu a bhógu nechápejme jako duchovní a světský život. Nejde o techniky, jde o přístup k životu. Nejde o to CO, ale JAK!   

Některé jógové techniky upřednostňují, aby adept jógy začal s jógou v brzkém věku a nejlépe nepoznal slasti spojené se spojením se ženou. S tím se pojí termín brahmačarja. Ta je překládaná jako pohlavní zdrženlivost, přesněji se však jedná o spoření energie. V praxi jde o to neplýtvat zbytečně energií. To však neznamená vzdát se života v páru, anebo milostných aktivit. Za tímto účelem jsou rozvinuty techniky, které nejsou přímo jógínské, ale z jógínských technik vycházejí. Viz vadžrolí. Jde o kontrolu konkrétních svalů pánevního dna. Konkrétně těch svalů, které dokáží kontrolovat zadržování a vypuzování moče a hlavně semene. Logicky se tyto techniky týkají zejména mužů. Konkrétně vadžrolí je technikou určenou přímo mužům za účelem kontroly energie. To proto, že z pohledu jógy se ztrátou semene přichází muž o velikou část energie. Viz tendence mužů usnout po vyvrcholení. Muž se však nemusí vzdát milostného života, aby neztrácel zbytečně energii. Stačí kontrolovat ejakulaci. A opět. Můžeme tento stav nacvičit, jsem však zastáncem toho, že tento stav vzniká postupně a tak je třeba počítat při nácviku i s obětmi J.

Moje osobní zkušenost je, že takovéto stavy jsou dosažitelné i bez nácviku nějakých technik, za výrazné pomoci partnerky. Pak není třeba fyzicky vyvrcholit a přesto dosáhnete velmi intenzivních prožitků plných naplnění. Jednoduše řečeno potřeba ejakulace odpadne. Je však velmi důležité vzájemné sladění se a citlivost k druhému.

Ženy mají také své techniky a popravdě se o nich mluví podstatně méně jak pro jejich přirozené nastavení, tak proto, jóga byla zejména technikami, jež praktikovali zejména muži z důvodu rozdílného postavení žen a mužů ve společnosti.

Co pokládám za nejdůležitější je pochopit rozdíl mezi sexem a milováním. Milování, ať s nebo bez vyvrcholení, milostné splynutí naplněné láskyplným vztahem a prožívanými emocemi je plnohodnotné a jogínské. Zato sex je pouhou pudovou potřebou podobnou návštěvě toalety. Právě sladění mentální, emocionální a pudové složky člověka je cestou k sobě samému. Cestou jógy. A byť bhóga na první pohled vypadá jako užívání si, není tomu tak. Cesta bhógy je cestou utrpení. To proto, že každá akce vyvolává reakci a dokud neprožijeme tuto zákonitost, tak nikdy nepoznáme, jakou cenu za jakýkoliv čin platíme a co nám ve skutečnosti dělá dobře.

V životě, stejně jako v józe je však důležitá pouze vlastní zkušenost a tak nevěřte ani v tyto napsaná slova a vyzkoušejte si rozdíl sami.

Pomíjivost a konečnost

Je nesmyslné nechat se zavřít do škatulky jógových technik. Ty by nám naopak měly dodat návod a pomoci otevřít onu skořápku, ve které jsme uvězněni, abychom mohli prožívat svůj život přímo. Zapomeňte na techniky a hledejte způsoby JAK praktikovat! Jen změna způsobu je cestou. K té nás může paradoxně dovést právě neustálé a neúnavné opakování našeho cvičení až do zblbnutí. A to doslova. Krása a magičnost života tkví v jeho pomíjivosti a hlavně v jeho konečnosti. Stejné je to i u cvičení ásan. Jedna zanikne, aby uvolnila místo další. V meditaci jde také o zachycování neuchopitelného teď. Právě s vědomím naší smrtelnosti přichází i možnost prožívání každého jednoho prchavého okamžiku přítomnosti.

Funkčnost

„Naslouchejte svému nitru a postupně budete schopni rozlišit, co vám škodí a co prospívá.“

Sri Pattabhi Jois

Jógové praxe nás učí, jakými jsme pomocí ponoření se do našeho nitra. To je nezbytné. Nemusíme však zapomenout na okolní svět. Stejně tak jej nemusíme brát tak vážně. Vždyť všechny z nás v životě čeká jen jeden důležitý okamžik. Ostatní starosti a problémy jsou oproti němu méně podstatné.

Bylo by samoúčelné cvičit jógu, kdyby nám nepřinášela zkvalitnění prožívání našeho života. Bylo by hloupé se vzdát části svého života jen na základě nepochopení nějakých starodávných, mnohými přepisovaných a překládaných textů. Jóga se stává jógou až její integrací do běžného života.

Integrace

Jóga je zejména cestou k vnímání sebe samého. Cestou k budování vlastní pozornosti.

„Není možné dokončit závod, pokud není správně vytýčen jeho cíl.“

 Francis Bacon

Dalším krokem je ujasnění si priorit v životě. Je jen na nás, stane-li se oddělené jógové cvičení naší prioritou, anebo jestli jeho principy přeneseme do běžného života, aby měnili kvalitu prožívaného. Pak se i vztah může stát cestou jógy, protože je třeba veliké vzepjetí našich sil a pozornosti, abychom jógu necvičili, ale žili. Každý moment je pak pro nás cvičením. To neznamená, že neděláme chyby. Naopak. Dělat chyby je mnohdy nezbytné. Důležité je se z nich poučit. Toto je cesta jógy, tak jak ji momentálně vidím a vnímám.

Přeji Vám mnoho štěstí na cestě jógy ve světě bhógy J

Hari Óm