Pít či nepít?

Pít či nepít?

„Pít, či nepít? Toť to oč tu teď běží…“ Někteří lidé jsou zvyklí a pokládají za nezbytné během jakéhokoli cvičení doplňovat tekutiny. Tradiční jógové systémy zase tvrdí, že se během cvičení pít nesmí. Jak je to tedy s pitím během jógového cvičení?

Jako u většiny obdobných otázek souvisejících s jógovými technikami jde zejména o neschopnost převzít odpovědnost za sebe sama.

Zapomeňte tedy na nějaké bezduché zákazy a příkazy. A otevřete se světu příčin a následků. Teprve potom máte možnost si vybrat to, co je pro Vás nejlepší. První odpověď odpoví otázka „Co od jógového cvičení očekáváte?“ Všechny naše činy mají svá pro i proti. Stejné je to i s pitím během cvičení tělesné jógy.

Jestliže Vám jde pouze o to, abyste protáhli své tělo, není důvodu se nenapít. Sledujete-li však i jiné cíle doporučil bych Vám během cvičení nepít.

Následné slova chápejte jen jako doporučení.

Jestliže praktikujete dynamické styly jógy, během nichž se používají techniky “mahámudra“ v kombinaci s „udžají“ (pro nezasvěcené specifický tonus držení těla a dechová technika, při nichž se aktivují posturální svaly a zejména bránice). Tato aktivace způsobuje zahřívání organismu, během nějž dochází k intenzivnímu pocení. To vše má za následek mocnou detoxikaci organismu. Tento efekt se nazývá vnitřním ohněm tzv. „agnisar“. Tradiční techniky tvrdí, že při pití dochází k uhášení vzniklého ohně a ničení oné podstatné detoxikační funkce.

Tento argument však považuji za méně podstatný než ten, že při cvičení jógy pracujeme zejména s pozorností. A právě pití během jógové praxe odvádí naši pozornost od praxe samotné. Mysl je dynamické povahy a tak, když ji chceme uklidnit pro lepší zacílení, bude mít tisíc a jeden způsob jak odvést vaši pozornost. Stejné je to i s pitím během cvičení.

Různí učitelé praktikují podle různých návodů a s rozlišnou měrou pochopení, dle svých možností a dle toho jak přistupují sami k sobě. Jedni Vás budou nabádat k pití, druzí budou dokonce pití během hodiny zakazovat. Jakékoli nevysvětlené zákazy jsou dle mého názoru projevem nezralosti učitele jak v přístupu k učení a vedení druhých, tak v pochopení vlastní praxe a sobě samému.

Z mého ohledu je jakýkoli zákaz kontraproduktivní. Kdyby pro nic jiného, tak nevědomí nezná negaci a tak výrok „nepijte během hodiny“ naše nevědomí zpracuje jako „pijte během hodiny“. Důležitá je zejména informovanost. Ti co se zabývají aerobními a fitnessovými aktivitami budou tvrdit, že pravidelný přísun je důležitý. Ano to je sice pravda, ale opravdu jsme nastaveni tak, abychom nevydrželi hodinu, či hodinu a půl bez přísunu tekutin? A zase jsme u osobních motivací. Je-li pro Vás cvičení ásan pouze zdravotním tělocvikem, nevidím důvod, proč byste se nemohli během cvičení napít, ale i tak Vás upozorňuji na fakt, že pití během jógování zbytečně odvádí pozornost, plní žaludek, utlumuje vznikající vnitřní žár a snižuje účinnost detoxikace organismu. Je-li Vaše motivace zajít dál než jen zůstat u tělesné aktivity platí pro Vás toto doporučení dvojnásob. Samozřejmě jestliže je pro Vás žízeň příliš rušivá, anebo přímo omdlíváte díky nedostatku tekutin, bylo by nesmyslné se nenapít. I když je jóga cestou askeze, jistá míra komfortu je důležitá. Jestliže Vám pití během lekce usnadní cestu k vlastní praxi tak pijte, co hrdlo ráčí. Pití i nepití během cvičení je často otázkou zvyku, ne skutečné potřeby. Je však dobré si uvědomit, zda k Vám promlouvá tělo, anebo Vaše mysl znervózněla a hledá únikový manévr od udržování vědomé pozornosti.

Nepití je tedy doporučení a je na každém z Vás, jak k tomuto doporučení přistoupíte.        

Podobně můžete přistupovat i k ostatním potřebám Vašeho organismu. Jógové cvičení pracuje i na úrovni orgánů a tak se může stát, že během cvičení můžete pocítit potřebu navštívit toaletu.

Proto se doporučuje cvičit nalačno s prázdným žaludkem. Obvykle se uvádí nejíst dobu okolo 4 hodin před cvičením a asi hodinu před cvičením nepít. Vše záleží od vašeho trávení a kvality požitého jídla. A opět se jedná o doporučení praktické. Trávení během cvičení zatěžuje nejen tělo, ale nežádoucně i strhává pozornost.

To jisté se týká i potřeby močit. Na tu můžete pohlížet jako na prostředek k výcviku své vůle a nácviku mula bandhy (aktivace oblasti pánevního dna), anebo jako na způsob jak nechávat strhávat svoji pozornost potřebou odejít na toaletu. Tato malá potřeba Vás ale může zastihnout, i když dodržíte všechny doporučená pravidla. Stačí malé nachlazení, anebo zánět močového měchýře.

Pak je dobré zvážit, jak moc je pro Vás tento nekomfort rušivý a zda je lepší ztratit svoji pozornost během cvičení na minutu strávenou odběhnutím na toaletu, či se nechat rušit nepohodlím po dobu celého jógového cvičení.

Mimochodem, i když máme potřebu si „odskočit“, anebo odpočinout nemusíme ztratit svoji pozornost. Stačí se neustále udržet soustředění na vědomé prohlubování a zpomalování svého dechu.

Z tohoto vyplývá, že i odpočinek během cvičení může být a mnohdy i je jeho součástí. Důležitá je pouze naše aktivní vědomí. To se týká zejména dynamických stylů jógování, kdy cvičení probíhá plynulým navazováním jednotlivých pozic. Důležité je zachovat jistou kvalitu tonusu těla a intenzita dechu, tak abychom byli aktivně relaxovaní, ne však příliš aktivní anebo příliš pasivní, jinými slovy zkolabovaní.

Jestliže praktikujete jógu na vedených lekcích ve skupině a řešíte tyto situace v souvislosti s rušením druhých cvičenců, tak vězte, že pokud na někoho přímo nešlápnete, nic závažného se neděje. Jestliže potřeba Vaší návštěvy toalety někoho ruší, tak vězte, že porucha není na vašem přijímači. Pouze však v tom případě, jestliže přespříliš neřešíte co druzí J…

Ti kdo se těmito přirozenými potřebami cítí být vyrušeni, mají neobyčejnou možnost pozorování se a sebedotazování, proč s nimi takováto situace rezonuje?! Stejně tak mají možnost zapracovat na prohloubení svého zvnitřnění se a práci s pozorností. Jóga je technikou, kdy se snažíme ponořit hluboko do sebe a nebýt rušeni vnějším světem. Ale pozor, řekl jsem nebýt rušen, ne nevnímat jej. Takové situace jsou výzvou a velikou možností pro naše vlastní sebestudium. Využijte jich ve Váš prospěch J.

Další podobnou, avšak více tolerovanou situací, se kterou se během skupinových lekcí můžeme setkat, jsou diabetici, kteří jsou díky svému zdravotnímu stavu občasně nuceni kontrolovat si hladinu cukru v krvi a občasně si jej i během lekce doplnit. Je zajímavé, jak jsme schopni tolerovat jednání jednoho, když známe jeho důvody, které shledáváme za závažné a jak často se stává, že nás znervózňuje, když se někdo druhý na lekci chová stejně, z našeho pohledu však bezdůvodně. Jestliže jste se v tomto obrazu našli i vy, tak vězte, že na vině nejste Vy, ale Váš nervový systém. Pro ten je velmi důležité, aby byl orientován. To znamená, aby věděl, co se děje s naším organismem a v našem okolí které jej ovlivňuje, respektive může ohrožovat. To vše slouží jako přirozený software za účelem ochrany našeho zdraví a života. Dobrou zprávou však je, že se s Vaší vlastní odcvičenou praxí bude měnit i Váš přístup J.

Stejné je to i s přístupem lektora ke svým žákům. Jestliže Vám jógový učitel dává příkazy bez bližšího určení důvodu, není to nejvhodnější způsob. Dávám však přednost vysvětlení důvodů a s následnou možností výběru. Vše je závislé na pokročilosti žáka i učitele.

Znovu opakuji, jsme lidé s různými motivacemi a různými zkušenostmi. Nezprotivte si proto cvičení nevhodným přístupem k němu. Dělejte, jak cítíte, protože neprožité a mnohdy nepochopené doporučení a návody bez vlastní zkušenosti jen dokola omílaná dogmata a jako takové jsou k ničemu. 

Hari Óm