Tímto článkem vás určitě nechci odradit, či strašit. Jde mi spíše o úsměvný a odlehčený pohled na často pokládanou otázku spojenou s jógovou praxí. Má tedy jóga bolet, či nikoli?
Nepřestali jste stále číst? Pak tedy vítejte v domě bolesti.
Občas své hodiny začínám právě tímto oslovením. Ne proto, že bychom byli spolek usilující o vytváření bolesti, ale pro to, že jóga nás učí poznávat sebe sama, což může být i bolestivé. Podotýkám může, ne musí. Bolest se nám velmi často se nám pojí na negativní zážitky a zranění a to je dost možná jeden z důvodů, proč se jí většina lidí všemožně vyhýbá. Ale bolest není ani špatná, ani dobrá. Podívejme se na ni z pohledu nezúčastněného pozorovatele.
Bolest nám může být velmi dobrým pomocníkem a ukazatelem našich vlastních hranic. Jak fyzických, tak mentálních. Právě představy o nás samých jsou často odlišné s realitou našeho těla a duše. Jakmile se přibližujeme ke svému hraničnímu pásmu organismus začne vysílat výstražné signály. Pří překročení vlastní hranice se onen alarm spustí naplno.
Úsměvný příklad z praxe: při promluvě ke cvičencům „Sami si musíte určit míru pohodlí a nepohodlí“. Ze sálu se ozvalo, že neví jak. Odpověď „Čím hlouběji položíte tělo do pozice, tím bude pozice intenzivnější“.
Při tělesném cvičení rozeznáváme dva hlavní typy bolesti. Často se označují jako dobrá a špatná. První je ta, kterou vnímáme že nás protáhne a posílí, ta druhá je taková, kdy cítíme, že se poškozujeme.
Rád bych se s vámi rozdělil o přirovnání: v mládí člověk tráví pár hodin s alkoholem, drogami a ponocováním, aby mu bylo pár hodin dobře a následkem je druhý den často čisté utrpení. Zatímco na lekci jógy budeme rozdýchávat bolest vzniklou posilováním slabého a protahováním ztuhlého, abychom následně prožili slunný den plný příjemných stavů. A právě tento poměr příjemného a nepříjemného je jednou z možných motivací.
V jogínském jazyce nalezneme pojem sukha, což se doslova překládá jako „dobré místo“, resp prostor. „Špatné místo“ je označení pro dukha, což se běžně překládá jako „utrpení“, resp.stísnění.
Proto se jak v těle, tak v mysli i v životě snažíme vytvářet kvalitu sukha a nahrazovat ji kvalitou dukha. Nejde nám tedy o vytvoření bolesti jako takové, ale o práci s pohodlím a nepohodlím.
Úsměvný příklad z praxe: Jednou se jedna cvičenkyně obávala, jestli nedělá něco špatně, když nepociťuje nepohodli v pozici, když v jiných pozicích nepohodlí pociťovala.
Odpověď „Bolest ne vždy zmizí, ale začneme k ní přistupovat jinak, začneme ji rozlišovat a později jí přestaneme dávat tolik pozornosti jako dříve“.
Posun vzniká z donucení. Chceme-li docílit nějaký posun, musíme vytvořit tlak. Respektive až na základě tlaku – donucení se začínáme měnit a stejně je tomu i s tělem a myslí. Známý kulturistický výrok No pain no gain (žádná bolest, žádný růst) je velmi výstižný a můžeme z něj čerpat jak v jógové praxi, tak v běžném životě.
Odpovědí je poslouchat své tělo, své nastavení, které není statické, ale mění se s každou vteřinou a proto neočekávejte, že se vám bude vždy stejně dařit.
Bolest by neměla být rušivá. Neměla by rušit provádění pozice, kterou může doprovázet jisté nepohodlí.
Zkuste zhodnotit působení stavu nepohodlí a jeho míru na budoucí pohodlí.
Přeji mnoho štěstí s hledáním vlastní míry.
Om Tat Sat
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára