Doufám, že mi prominete malou chybičku, ale pokládám za důležité zmínit právě tuto nezbytnou součást jakékoli praxe. Rád bych se s vámi podělil o jeden citát, který mě velmi zaujal: „V životě jsou důležité jen dvě věci - štěstí a disciplína. A právě disciplína je tou důležitou částí, protože bez disciplíny nebudeme vědět co se štěstím.“
Než se jóga stane skutečnou jógou, ásany ásanami, musíme projít přípravnými fázemi, které nevykazují ani znaky ásan a ani to, co se popisuje jógou. A přesto to není plnou pravdou. Protože jóga je cestou, ne cílem. A tak i když nedosahujete výsledků jaké si představujete neházejte flintu do žita. Důležitá je pouze praxe.
Z pohledu klasické hatha yogy se v pozici snažíme o to, aby tělo a mysl zůstala bez pohybu, bez přepínání, dlouho, s ovládáním dechu a mysli. Jsou však systémy, kde proplouváme jednotlivými pozicemi na vlně dechu a byť v nich nesetrváváme příliš dlouhou dobu, přesto platí všechny ostatní principy. Všechno bolí, táhne, svaly jsou unavené, dech je nekontrolovaný a hlavou prolítávají myšlenky typu „bože, dej ať to utrpení už skončí“. Tato fáze je velmi důležitá, ale nesnadná a jediný způsob jak ji překonat je nastolit pravidelnost cvičení. Disciplína nás učí pravidelnosti a pravidelnost nám dává rytmus. A je to rytmus, který velmi ulehčuje proces učení. Díky opakování se učíme a nahráváme do těla nové verze softwaru, díky kterému cvičení vyžaduje menší úsilí než na začátku a pomáhá odbourávat staré a nepotřebné programy. Aby to nebylo tak růžově jednoduché čekají nás i překážky. Jednou z nich je, když se vytratí bdělost a ze cvičení se stane zvyk a z nahraného pomáhajícího softwaru se stane software typu autopilot. Potom se může stát, že začneme zaměňovat rytmus a stereotyp – monotónnost. I této překážce se dá vyhnout vědomým cvičením. Tzn. přistupovat ke všemu, jako by to bylo poprvé v životě a být u toho přítomný (slovíčko přítomnost v sobě zahrnuje jak čas, tak prostor a odtud není daleko ke známému TADY A TEĎ). Což je přístup, který je vhodný praktikovat po celý život. V tomto ohledu by se děti mohli stát našimi učiteli.
Disciplína spadá v jógínské terminologii pod pojem tapas (další z jóginského desatera patřící do skupiny příkazů nijama) – volně překládáno jako askeze, či sebekázeň (nezaměňujte ji však se sebetrýzněním).
Om
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára