Jóga, vegetariánství a dravá výživa 1. část

Jóga, vegetariánství a dravá výživa 1. část

Lidé se mě často ptají zda jsem vegetariánem. Odpovídám jim že se za vegetariána nepovažuji i když maso nejím nějakých 19 let. Důvody se v průběhu let měnily a tak se na problematiku stravování dívám opět jinak a doufám že střízlivěji a rozumněji než dříve. Rád bych vám nabídl svůj pohled na stravování jak se mi v průběhu let vyvíjel. Jak jsem si odůvodňoval své způsoby a jaké dopady mohou mít tyto způsoby na naše okolí. Třeba se v některých objevíte, nebo vás pobaví.
Ale než začnu poukáži na druhý konec. Nezdravě vyhlížející muž ve středních letech s povolenou břišní stěnou a vysušeným obličejem od kouření s cigaretou v jedné ruce a půllitrem piva v druhé, čekající na svoje vepřeo-knedlo-zelo ve své oblíbené hospůdce hlásá svoji pravdu: „Jedl nezdravě a umřel, jedl zdravě a umřel také“.
A má úplnou pravdu. Jenže nám nejde o nějakou pravdu, ale o zlepšení kvality života.
Každý se rodíme s různými dispozicemi a tak to co zabije jednoho, nemusí obtěžovat druhého.

Hedonismus, aneb lepší je méně a kvalitněji než hodně a nekvalitně

Slovo dieta a zdravá výživa často způsobuje paniku ve tvářích lidí, protože si okamžitě představují, že se mají stát asketou, který se musí vzdát všeho co mu chutná a dělá mu dobře. Není tomu tak. Jde o to odbourat hrubé a otupující způsoby stravování a zjemnit své smysly. Pak se objeví nové možnosti a mnohem větší paleta jemnějších chutí. Často navíc zaměňujeme kvalitu s kvantitou (což může být dáno kolektivní zkušeností lidstva z dob nedostatku). A právě rozšíření kvality a střídmost je pravým hedonismem (požitkářstvím). 
Špatné návyky způsobily mnoho civilizačních (fyzických i psychických) chorob a tak se způsob stravování a diety staly výborným komerčním odbytištěm.
Jenomže změna se neodehraje sama od sebe. Musíme pro ni něco udělat. A k tomu nás nejlépe donutí problém.
Pamatujte, že u cvičení a zdravé výživy neexistuje zítra. Zítra je nemoc!

Nastíním vám, jak se vyvíjel můj pohled na stravování. Třeba naleznete podobnosti s vlastní zkušeností.

Vegetariánské období

Od ranného věku jsem odmítal masitou stravu (u každého dítěte je to jinak, některé ji naopak vyžadují). Odmyslím-li na moje snídaně ve věku tří let, kdy jsem po ránu sbíral na Balatoně malé šnečky ze stanů a ty za zády maminky mizely v mém bříšku (a tady máte další náhled na pokřivené pohledy s čím si začne hrát a co jíst dítě, když je dáte do místnosti s králíčkem a mrkví. Vyměňte jen mrkev za šneka, či jinou havěť co se vejde do úst…).
Na začátku střední školy jsem se jako téměř každý hledal a objevil jsem pózu, kterou jsem se mohl odlišit a identifikovat se s ní. Bylo to jednoduché - dělat to, co mi bylo přirozené a udělat z toho přednost. Nejíst maso. A tak začalo pozérské období. Byl jsem stále upozorňován na nedostatky v mém činění a tak jsem postupně přestal jíst vývary a podobně. V té době se můj způsob stravování nedal nazvat zdravým. Bylo to dáno zejména neznalostmi možností a tím, že mi do té doby vařila maminka a tety kuchařky ze školní jídelny. Nicméně potřeboval jsem odůvodnění svého počínání, protože jako odpověď na vzniklou odlišnost přicházely útočně laděné otázky „Proč?“
A jelikož jsem byl dítko citlivé a zvířátka jsem měl rád, odpověď se narodila brzy. Dělám to pro zvířátka! Viz oblíbená citace G.B. Shaw: Všechny zvířata jsou mými přáteli a své přátele nejím. (na druhé straně tento literární velikán rád šokoval a tvrdil, že lidské maso by neodmítl).
Dalším úsměvným argumentem bylo, že naši prapředkové byli sběrači, živili se rostlinnými plody a nejedli maso. To je pravda, ale když půjdeme ještě dále do naší historie, tak život jako takový vznikl v oceánu, což neznamená, že bychom měli žít ve vodě i my. Jinými slovy tvrzením, že naši stravu bychom měli upravit, podle toho jak žili naši vývojoví předchůdci odmítáme možnost vývoje a změny. A život je přece změna. Tato odůvodnění mi vydržela na dlouhá léta.

Veganské období

Jakmile mi přestal stačit tento typ racionalizace, přišla další etapa. Na řadě bylo ekologicky globálně laděné období. Odůvodnění znělo: tím, že nejím maso jsem menší zátěží pro Matku Zemi. Dělám to pro planetu. Ale přišly další argumenty a najednou jsem objevil, že se v některých ohledech až tak ekologicky nechovám, což si kde kdo zdůvodňuje že některé věci bohužel neovlivníme. S tím jsem nesouhlasil. Navíc přišla informace, že mlékárenský průmysl jde ruku v ruce s průmyslem masným. Neuplynula dlouhá doba a vegetariánství se nestalo ničím jiným než pokrytectvím a musel jsem přitvrdit. Nastal čas na změnu. Přišlo období veganství. Žádné živočišné produkty. To byl fičák! Stal jsem se vnímavým na energeticky plné (ovoce, zelenina) a prázdné potraviny (konzervy a chemicky umrtvené). Jako neuzeměný „Vegan“ a na odlehčené stravě lítal jsem si po nebi a objevoval vzdušné zámky. Jenomže život ve městě a změna životní situace přinesla i novou životní etapu. Mimo jiné se ozvalo i tělo, že mu něco chybí. A tak jsem byl donucen přepracovat svůj původní koncept a poodhlalit závoj své vlastní racionalizace.
Po objevu nových informací jsem konečně připustil možnost vývoje člověka a připustil si, že naši nedávní předkové byli v místních klimatických podmínkách nuceni lovit zvěř a že tento způsob života byl nutný a přirozený. Pochopil jsem, že byť jsme stejní lidé tak žijeme v různých částech světa, v odlišných podmínkách a máme v některých ohledech různorodé potřeby a možnosti nutné pro přežití. A tak na jednom konci světa se lidé živí pouze banány a na druhém konzumují pouze maso  a vnitřnostmi a to i s jejich obsahem.

Na tomto světě platí koloběh života a smrti. Organismy se navzájem požírají. Platí, že chce-li jeden organismus žít, další musí umřít a je jedno jestli půjde o krávu, psa, člověka, či mrkev. Odlišnosti vytváříme my, lidé svým rozdělováním, subjektivním vnímáním utrpení a utěkem od své vlastní smrtelnosti.

Diverzita (různorodost)
 
S přijetím konceptu všežravosti a rozličných možností se začaly otevírat dveře dalším způsobům stravování. Část z nich jsem vyzkoušel.

Vitariánství

Neupravená syrová rostlinná strava plná životní energie - prány. Opravdu je možné pocítit rozdíl mezi živou a mrtvou stravou. Mrtvá strava utiší vaše chutě, ale neposílí vaše tělo. Problém může nastat, jestliže máte zvýšenou potřebu bílkovin. Čas od času mě tento způsob stravování k sobě zavolá, jindy však tělo vyžaduje více zdrojů pro tělo lépe zpracovatelných bílkovin.

Ayurvéda

Oproti vitariánství ayurvéda doporučuje naopak tepelnou úpravu zeleniny pro její lepší stravitelnost. Snaží se o minimální znečišťování organismu tzv. ama-dóšou (což by se dalo přeložit jako zanesení organismu).

Makrobiotika

Docela zajímavý koncept, založený na vyrovnání 5 elementů (voda, oheň, země, kov, dřevo) v organismu právě pomocí stravy. Rád doplňuji svůj jídelníček makrobiotickými postupy, protože mému tělu dělá tento typ stravy velmi dobře. Ale nic není třeba brát doslova. A tak můj nejmilejší argument kamaráda „rozumného“ makrobiotika zněl: „Co by mě měl nějaký asiat, co neumí trávit laktózu vykládat, jak se mám stravovat.“

Výživa podle krevních skupin

Docela vtipný způsob trávení volného času studiem výživy a odůvodnění si vlastních stravovacích návyků. Někomu vyhovuje, někomu ne. Je založený na různých potřebách organismu s různou krevní skupinou. Je dobré si však uvědomit, co je to „potřeba organismu“ a jak se projevuje a vzít v potaz různé způsoby v různých částech světa.

Brethariánství

Přímá výživa pránou (výživa přes dýchání). Nová atrakce na poli stravování, kdy za pomocí vizualizačních a postních technik měníme naprogramování buněk, tak že přijímáme energii ze vzduchu a ne jídlem. Ale opravdu se chcete vzdát takové potěchy jakou je jídlo?

Pár dobrých rad na závěr

* Je důležité upravit si stravu podle vlastních potřeb.
* Nezatěžujte organismus.
* Nezaměňujte potřeby a chutě. Tělo mluví jiným jazykem než naše mysl, která nám podsouvá na co máme chuť. Jenomže za chutí často stojí jiná skrytá potřeba často spojená s emocemi, či pozorností kterých se nám nedostává.
* Poslouchejte své tělo. Vaše tělo mluví jiným jazykem než chutě a tak jeho potřebou je to, po čem se cítí dobře a ne to, na co máme chuť.
* Dejte pozor na překyselování organismu. To je nejčastějším důvodem zdravotních problémů.
* Nezapomínejte, že jídlo je koncept, tělo je též koncept a ty se vzájemně velmi dobře doplňují.
*Myslet si, že jsem lepší než ostatní na základě vyladěnějšího, atraktivnějšího, či duchovnějšího jídelníčku je pyšné. Jedná se o nedořešené období vývoje spojené s tématem čistota. Pamatujte, že čistému vše čisté.
V buddhismu například existují i rituály, kdy se maso jí i když to není součástí běžného života za účelem neulpívání na vegetariánství.
* Pamatujte, že jestliže vaše způsoby vyhovují vám, nemusí být vhodné i pro zbytek světa.
Neexistuje unifikovaný systém stravování. Kolik je lidí, tolik je chutí.
* Je naivní myslet si, že váš způsob stavování bude bez dopadu, ale myslet si jak moc vás to změní je naivní.
* Dbejte na 3 základní pravidla stravování:
Nepřejídat se.
Dodržovat odstupy mezi jídly, aby mohlo dojít k co nejdokonalejšímu strávení stravy.
Nejíst na noc, aby měla trávící trubice čas na regeneraci.

Jóga a výživa

Jóga není pro ty, co se přejídají, ani pro ty, co si jídlo upírají.

Z pohledu jógy se způsob stravování dělí kvalitativně jako vše ostatní podle tzv. gun (kvalit, ze kterých se skládá tento svět) - sattva, rajas a tamas.
Stattva má lehkou, příjemnou kvalitu jas, harmonii, lehkost, světelná příjemná a moudrost (strava je lehká, nezatěžující jako například zelenina, či ovoce).
Tamas je oproti tomu kvality těžké, pojí se s ní lhostejnost, tupost a nevědomost (strava zatěžující jako např. tučná jídla, maso, alkohol, káva, cigarety, sladkosti).
Rajas je činnost, neklid. Je kvalitativně mostem mezi sattvou a tamas. A má vlastnosti obou (strava nabuzující).

Z pohledu jógy je mimo jiné důležité sladit způsob života a stravování a tak jestliže pracujeme fyzicky, doporučuje se hutnější strava jako např. maso. Čím více pracujeme duchovně a duševně, tím by měla být strava jemnější, abychom byli schopni zjemňovat své vnímání.

Na stravování se můžeme dívat jako na výměnu informací. Je dobré si uvědomit kolik informací skutečně potřebujeme a požíváme a kolik jich vydáváme. Neustálé vyvažování je velmi důležité.

Počítejte s tím, že čím více se bude váš jídelníček a hlavně váš přístup k většinovému způsobu stravování odlišovat, tím více se začnete od okolního světa izolovat a stejně tak okolní svět bude izolovat vás. A tak je na vás, jestli chcete stát na okraji společnosti, anebo být její součástí.

Hari Om