DYS jako dyspozice

DYS jako dyspozice

Sedící na lekci jógy pozoruji předcvičovatele, který se společně s námi nejdříve protáhne a pak si z ničeho nic nasouká nohu jednou za hlavu, podruhé do podpaží a pak nohy proplete do nepravděpodobného uzlu. „A co my? Následujeme co vidíme a napodobujeme, některým na to i jde, já si lámu údy, zatímco ten napravo ode mě to vzdal a pozoruje ostatní… Nevzdal jsem to! A vyhrávám protože jsem se po hodině úsilí nasoukal do další pozice lépe, než všichni ostatní…“
Někteří možná podobný vnitřní dialog znáte. I takovéto myšlenky mohou procházet hlavou, když se ocitnete na lekci jógy. K tělesnému cvičení se váže další pojem – dispozice. Ne každý se narodil jako dlouhonohý štíhlý model, či modelka. A tak se na lekcích jógy můžeme setkat s různě disponovanými lidmi. Jeden je flexibilní, druhý silný, třetí má balanc,čtvrtému jde čeho se chytí a ten poslední je přímo nemehlo. Už jsem se zmínil, že jóga není sport? V józe nesoutěžíme, ale učíme se poznávat sami sebe a pracovat s tím, co nám pánbůh nadělil. Čeká nás tvrdá práce. Posouváme sami sebe jen pro to, abychom nakonec zjistili, že není kam se posouvat… Ale nepřeskakujme.

Tento článek bych chtěl věnovat našim možnostem, bezpečnému nalezení vlastních hranic, posunutí našich možností, pochopení smyslu předcvičování, přístupu lektora ke studentům a studentů k lektorovi.

Vedení lekce

Jsou základní tři typy vedení lekcí.
Navádění slovem,
navádění pomocí předcvičování (názorná ukázka + cvičení se skupinou),
kombinace předcvičování a slovních instrukcí.

Každý z těchto postupů má své pro i proti. Záleží na zkušenosti a preferenci každého člověka.

Navádění slovem je výborné pro zvnitřnění se a nestrhává pozornost pohledem na předcvičovatele. Avšak tento způsob bych doporučil kinesteticky založeným a pozorně poslouchajícím jedincům. Nemusíte hledat speciální lekce, můžete si to sami vyzkoušet jen zavřít oči a nechat se vést hlasem…

Navádění pomocí předcvičování skýtá možnost obkoukat dané pozice, přechody atd. Nevýhodou je, když má cvičenec méně zkušeností s pohybovým aparátem, nemusí vidět drobné nuance odehrávající se v těle.

Třetí je mým favoritem, jelikož skýtá možnost jak vysvětlit, tak v případě potřeby ukázat. Pamatujte však, že nejde o to jak pozice, anebo její příprava vypadá, ale jak ji prociťujete. Nevýhodou této metody je, že cvičící chápou lektora jako „tažného koně“ a jakmile vyjde z pozice, třeba za účelem opravování mají cvičící tendenci uvolnit pozici též.

Napravování v pozicích

Je lepší napravit, či nenapravit? Vše záleží na lekci, každé jedné ásaně, lektorovi a žácích.
Někteří lidé dopomoc uvítají, jiní dotek nesnesou, anebo je pro ně rušivý a tak lekce může být jak plynoucí bez opravování, tak s pravidelnými, či občasnými pauzami, či prodlouženími ve výdržích s dopomocí anebo názornou ukázkou.

Při dopomoci je důležité dbát na základní pravidla.
Neměli bychom se cítit jako by nás někdo osahával, anebo nám ubližoval. Napravování pomocí palpace (dotyku) muže být výbornou pomocí v pochopení pozice a proto se nebojte nechat si dopomoc. Je však důležité vykomunikovat co je pro vás přijatelné a komfortní.

Proč se předvádí?

Chce se lektor složitější ásanou předvést? Možná že ano, ale možná že k tomu má jiný důvod. Lektorovi by mělo jít o sdílení informací o našich možnostech, ukázku kam vede denní praxe jógy a snahu o motivaci cvičících. Dalším důvodem je pochopení přípravných pozic, anebo pozic u kterých je nejasné co, jak a proč se má držet aktivně a co protahovat. Vychloubání a předvádění se od skutečných motivací učit rozeznáte snahou lektora sdílet s vámi informace a co nejlépe a nejpřesněji vás navigovat, případně opravovat. Vše ale závisí od zkušenosti lektorovy vlastní denní a předcvičovatelské praxe.

Co se týče cvičenců nejde o to zaujmout nejsložitější variantu pozice, ale najít si tu, která vám vyhovuje. Varuji vás! Jestliže přecházíte z pozice jednodušší do složitější a nejde dodržet pokyny a zároveň pozici, raději zůstaňte v jednodušší variantě! Můžete zkusit, zda je tělo připraveno pozici zaujmout a když ne, vraťte se zpět do jednodušší varianty. I když v dynamických formách zaujímáme pozice na kratší dobu, v tradičních formách držíme pozici relativně dlouho a v každé sestavě by se měla nacházet minimálně jedna pozice, ve které se zdržíme déle. Budete mít delší dobu na procítění pozice a pochopení vnitřních procesů. A to nemůže být na škodu. Pamatujte, že mnohdy je nejsložitější se do pozice dostat, než v ní setrvat. A tak nespěchejte, buďte na sebe jemní, trpěliví a vytrvalí. Vše přijde v pravý čas.
Jestliže máte opačný problém a připadá vám, že vám pozice nejde, nenechte se odradit nevzdávejte se, nejde o to jak pozice vypadá, ale jestli v ní cítíte vše podle pokynů. A vytrvejte. A když si nejste jistí, nebojte se a zeptejte se. Co když vaše pochybnost netrápí pouze vás a pomůžete tím i ostatním?! Ale pozor, nic se nemá přehánět a nejde o to dělat z lekce debatní kroužek.

Pokročilost vs dispozice

Jestliže některé pozice provádějí studenti na rozdíl od lektora v plném rozsahu, znamená to, že je nekvalifikovaný? Určitě ne. Stává se, že někteří studenti dokáží zaujmout pozice lépe, nebo se do nich dostanou dříve, než lektor sám. Lektor by měl být hlavně dobrým průvodcem na cestě jógy. Měl by umět ukázat pozici jak správně tak chybně a nemusí při tom předvést tu nejkrlomnější variantu, když na ni dispozičně nestačí, anebo využívá své „anomálie“ pro ohromení svých žáků. Je však dobré vidět, že i lektor sám rozvíjí své schopnosti.
Mít dispozice nemusí znamenat, že danou pozici provádíme správně i když pro nás vypadá že je snadno dosažitelná. Nejde o dosažitelnost, ale o správné provedení pozice. Jestliže nedodržujeme co máme, posilujeme tím často naše vzorce držení těla a pohybové vzorce. Tím ohrožujeme svoje zdraví.
Lektor by vás měl navést na ásanu tak, aby si přišli na své všichni od začátečníků po pokročilé a od tělesně disponovaných po nedisponované.
Proto neslučujte pokročilost a dispozice.

Ten umí to a ten zas tohle…

Rád bych uvedl klady a zápory dvou nejčastějších dispozic, abyste pochopili, že si nemáme co závidět a každý má na čem pracovat. Tyto dispozice mohou být celkové, anebo lokální a je spousta možností mezi těmito dvěma extrémy.
A opět ta matematika. Máme tady nepřímou úměrnost.
Nadměrná mobilita se většinou pojí s oslabeným svalovým systémem (často se jedná o aktivní nesportovce) a nadměrná síla je jak jistě tušíte velmi často spjatá se zkrácením a ztuhlostí svalů (většinou aktivní sportovci).
V józe se snažíme o propojení těchto dvou kvalit. Chceme mít tělo jako kočka – pružné a silné. Zkuste se inspirovat svým domácím mazlíčkem.


To nedokážu

Na hodinách zapomeňte na slovo nedokážu. Vyměňte toto slovo za slovo zkusím. Dokud nezkusím, tak nevím. A když zkusíte a nedokážete, pak je to v pořádku. Udělali jste co jste mohli a můžete ze sebe mít dobrý pocit. Postoj nedokážu je představa. Něco, co je před skutečným stavem. Pamatujte, pro naše tělo nevydařený pokus funguje stejně jako pokus vydařený (imaginace inervuje stejně jako skutečný pohyb). Mezi mozkem a tělem proběhne tentýž dialog, tělo se postupně inervuje a za nějaký ten čas budete změny cítit a pak i vidět. Přestaňte si podsouvat nedokážu a zakuste realitu. Stanete se tak silnějšími.

Nebojte se dělat chyby

Chyby nejsou špatné, samy o sobě chyby nemají přívlastky. Chyba může byt výborný učitel… Ale za předpokladu, že se z ní dovedeme poučit. Využívejte proto svých chyb a nebojte se. Někdy po studentech požaduji, aby udělali konkrétní kroky - chyby proti instrukcím pro jejich lepší pochopení.

Om Tat Sat