Návod k použití
Teorie bylo napsáno mnoho a to propracovaněji, moudřeji a zkušeněji. Přesto pokládám na důležité s vámi trochu teorie sdílet. Důvody?
Hlavní je ten, že s vámi chci nabídnout mapu, tak jak ji používám já, abyste se mohli lépe orientovat. Zaměříme se zejména na fungování těla protože se jedná o praxi nejrozšířenější a nejlépe uchopitelnou. Přidáme navíc něco málo o koncentraci. Nemusíte souhlasit, nemusíte tuto mapu používat celou, ale může vám třeba poskytnout námět pro vytvoření vaší vlastní mapy. Jak je libo.
Zásadních textů je mnoho, mnohdy jim však chybí výklad, anebo pochopitelné přemostění mezi světy, mezi těmi kdo mají za sebou již mnoho zkušeností a zapomněli na svoje někdejší útrapy a bloudění. A tak mnohdy starší žák je pro mladšího žáka lepším učitelem, než skutečný mistr. A mimochodem, kolik jste potkali skutečných mistrů …
Budu s vámi sdílet zejména téma na pomezí tělesné a mentální jógy, protože právě tyto praxi pokládám za zajímavé jak pro jejich relativně snadné uchopení po stránce zdravotní, tak seberozvojové (nehledě na to, že tělesná jóga je v našich končinách praxe nejpoužívanější a nejznámější). Ale vše má svoji posloupnost a tak bych se rád zmínil o osmi stupních ashtanga jógy:
Jama - zákazy
Njama - příkazy
Ásana – pozice - ovladnutí těla
Pránájáma – ovládnutí dechu
Prátjáhára – ovládnutí smyslů
Dhárana - koncentrace
Dhjána - meditace
Samádhi - kontemplace
Jamy - zákazy
Ahinsa - neubližování, nenásilí
Satja - pravdomluvnost, pravdivost
Astéja - nekradení
Brahmačarja - zdrženlivost
Aparigraha - nehrabivost, nehromadení
Njamy - příkazy
Sauča - čistota
Santóša - spokojenost
Tapas - askeze, sebekázeň
Svádhjája - čtení posvátných písem
Íšvara-pranidhána - uctívání osobního boha
O jamách a njamách se zmiňuji z prostého důvodu. Mnozí kdo cvičí jógu se domnívají, že po józe bude vše prosluněné a skvělé. Jenomže když nemáme pevné základy našeho domu, může nám dům snadno spadnout na hlavu. Jestliže nemáme zvládnuté jamy a njamy, je docela možné, že jógová praxe vyplaví nějaké to nezpracované téma, či prožité trauma a bude nám ukazováno tak dlouho, dokud jej postupně nezpracujeme. To se pak dané téma nafoukne do rozměrů větších, než je skutečnost a to nemusí být vždy příjemné. Takovýto proces by se dal nazvat jógovou terapií.
*V jógových textech jsou popisovány finální stavy a fungování jak ásan a spirituální prožitky. Málokdy se setkáme s mapou toho, co může přijít cestou. Doporučuji nic neočekávat, ničeho se nelekat, zbytečně se nekochat a prostě jen cvičit. Vše ostatní je zavádějící.
Jamy a njamy můžeme postupně integrovat do našeho cvičení jako přístup k sobě samým a k prováděné praxi což nám může dát podobenství k tomu, jak je žít v běžném životě. Platí i obrácený postup. Jede o princip spojených nádob.
Na co bychom se navíc během cvičení mohli soustředit my, je zachycení změny. Ta přijít může a nemusí. To není podstatné, ale můžeme svoji pozornost nasměrovat na vnímání změn tělesných, mentálních i emočních. Budeme tím zjemňovat své vnímání a začíná se tím práce i pro našeho nového kamaráda – vnitřního pozorovatele.
Ásana (ovládnutí těla)
Tělo je projevem minulosti, mysl se upíná k budoucnosti a prožívání přítomnosti nám nabízí právě jóga.
Proč právě tělo? Je výhodné začít právě s tělem. Jeden z konceptů jógy spočívá v tom, že když unavíme tělo, unavíme mysl a můžeme se lehčeji stát nestrannými pozorovateli. Jakmile začneme uklidňovat tělo, začne se uklidňovat i naše mysl. Další spočívá v procítění se jako celku a celkovém uklidnění za pomocí tělesného cvičení a ve vědomém nasměrování pozornosti na dech a pohled (drišti). A právě fyzické tělo je výborná kotva pro hlubší práci s myslí. Jedná se o hmotný koncept. Tělo je v naší realitě velmi snadno uchopitelné. Tělo nelže a je velmi dobře čitelné. Je to náš domov ve kterém žijeme. Náš chrám, ve kterém můžeme sloužit bohoslužby. Dokáže být velmi dobrým služebníkem.
Pro jeho lepší ovládnutí mu stavíme překážky za pomoci cvičení ásan. Cvičíme jej, aby získalo kvalitu těla kočky. Aby se stalo pružné a silné. Při cvičení ásan je nejdůležitější práce s „ústředním potrubím“ – páteří. A to z důvodu zprůchodnění pohybového aparátu, uvolnění nervové soustavy za pomoci správného zapojení svalů posturálních, dýchycích a pomocných dýchacích. A tak se skládáme se do pozic ve kterých se nám špatně dýchá právě proto, abychom posílili tělo a následně se nám dýchalo dobře.
Jogínem z donucení
Cvičení má mnoho příčin. Většina lidí začne cvičit z nutnosti fyzických, či psychických problémů. Na těchto příčinách se podílí zejména moderní způsob života s přemírou stresu. Jen pro představu – v 6 letech začíná pro každého človíčka našich krajin největší křivda na pohybovém aparátu. Posadí nás za lavici na židli. A na ní většina populace stráví značnou část svého života. Tato poloha ovlivní naše kyčelní klouby a ty zase držení páteře a dýchání. Nepohodlnou pozici dítě uvolňuje hrbením a vytvářením nevhodných pohybových vzorců. Nemluvě o tom, že se z nás stanou praváci, či leváci. To má za následek nesouměrné rozložení napětí v těle. A v těle platí, že když je jedna část uvolněna, jiná jeho část musí pracovat. To platí i naopak a stále dokola běháme jako křeček v kruhu. Stálé zrychlování a zefektivňování práce vede až nelidským požadavkům na náš organismus. Společnost bere jedince jako pohonnou jednotku a když vyhoří, je nahrazena další, novou… Jsme nahraditelní, jsme jen palivo do motoru společnosti… Ale co člověk?
Dobrá zpráva je, že náš organismus má úžasnou regenerační schopnost a je v nás zakódován přirozený plán léčení. Jinými slovy náš systém chce být zdravý. Náš systém má schopnost vyrovnávat všechno vychýlení se z rovnováhy a dáme-li mu prostor je schopen se dokonce dostat do lepšího stavu než kdy vůbec byl. Představte si, že zatěžujete tělo po několik desítek let a přesto jste schopni vědomě napravit vzniklé škody za polovinu původního času (časový úsek léčení může být rozdílný, podle míry poškození, kvality a kvantity rehabilitace).
Na úrovni těla můžeme pracovat například na detoxikaci, posílení autonomního nervového systému, uvolňování napětí pomocí rozvolňování kloubů , posilování a protahování svalů, změnou držení těla, zkvalitnění dýchání atd. Jedno ovlivňuje druhé.
A právě držení těla úzce souvisí s našim dechem, jeho vzorci a naším emočním stavem.
Pránájáma (ovládnutí dechu)
To, co propojuje naše tělo a naši mysl je dýchání.
Dech je jeden ze základních tělesných rytmů. Dech je rytmická činnost, která začíná naším narozením a končí naší smrtí. Účelem je naše okysličení a detoxikace pomocí naplnění a vyprázdnění plic. Tato činnost je životně důležitá funkce. Nádechem přijímáme kyslík, abychom okysličili krev a výdechem vydáváme oxid uhličitý a vylučujeme toxiny.
Pohyb bránice, která by se zcela jistě dala nazvat nejdůležitějším dýchacím svalem spolu se srdcem zajišťují okysličení krve v těle (dýchání napomáhají i pomocné dýchací svaly, které jsou sice důležité, ale neplní funkci „pumpy“).
Trojice svatá poprvé – púraka, réčaka, kubhaka
Zdálo by se, že dech se skládá jen z nádechu a výdechu. Toto však nejsou všechny jeho části. Ty části jsou tři – nádech, výdech a dechová pauza, respektive čtyři. Představte si dech jako houpačku. Když se dostanete na vrchol, zažijete tzv. mrtvý bod – bod zlomu. Místo bez pohybu… Místo zastavení… To je dechová pauza. Nejedná se o zadržení dechu, tak jak jej většina lidí chápe.
Výdech je někdy spojován s budoucností, nádech s minulostí a dechová pauza s přítomností.
Nádech je nazýván púraka, výdech réčaka a dechová pauza kumbhaka. Ve skutečnosti jde však o 4 doby – nádech, horní dechová pauza, výdech, dolní dechová pauza.
Na praxi ásan bychom mohli pohlížet mimo jiné jako na znesnadňování dýchání aby se náš dech stal silnějším a stabilnějším. Totéž platí pro posturální a pomocné dýchací svaly. Po důkladném zvládnutí ásan nastává čas pro další cvičení zvané pránájáma. Jedná se o systém dechových cvičení pro ovládnutí energie v těle.
Z pohledu jógy je dýchání důležité pro možnost vyrovnání dvou energií - prány a apány.
*Sanskrtské slovo prána je odvozeno z „pra“, z předložkové předpony znamenající „před“ a z an, slovesa znamenajícího žít, dýchat. Jedná se o vyživující energii.
Sanskrtské slovo apána je odvozeno z apa, což znamená „pryč“, „z“, „dolů“ a an znamenající dýchat, žít. Jedná se o energii, která jde z těla ven.
Východní nauky kladou důraz na výdech. To první a zároveň to poslední co v životě uděláme je právě výdech. Teprve po důkladném výdechu může nastat plný nádech.
Bránice je v klidovém stavu opět právě po výdechu. To co nás nutí dýchat je rozdíl tlaku mezi plícemi a vnějším světem. Nejde o potřebu nádechu, jak by se zdálo, nádech je reflexivní záležitost, ale o potřebu výdechu. Jsme vlastně neustále vydechováni.
Nejsem zastáncem provádění klasických pránájámových technik, tak jak jsou popisovány. Jde v nich často o popis výsledného stavu, který není totožný s cestou k těmto technikám. První technikou, kterou bychom měli ovládnout je pozorování dechu (s touto technikou budeme pracovat stále dokola počínaje ásanami). Zdá se to jednoduché, jenomže jakmile začneme dech pozorovat, naše mysl bude mít tendenci vše řídit, zkoušet a vylepšovat. Pak je potřeba se vrátit na začátek a znovu začít pozorovat. Stále dokola. S pozorováním přijde sebeuvědomění. Uvědomění si skutečného stavu. Stavu takového, jaký ve skutečnosti je. Teprve když známe výchozí stav, můžeme se nechat bezpečně směřovat. Pro práci s dechem velmi doporučuji zkušeného pedagoga, protože si můžete ublížit jak po stránce tělesné, emoční, tak mentální. Vím o čem mluvím, sám jsem si způsobil komplikace nesprávným pochopením a prováděním některých dechových technik. Zdvojil jsem si tak svoji práci učením se nevhodného, jeho odstraňováním a současně učením se nového. A to byla ta lepší varianta bez větších následků.
Dech je úzce spojen s našimi emocemi a navzájem se ovlivňují. V našem těle jsou zapsané mnohé informace naší osobní, rodinné i kolektivní minulosti a právě pomocí dechu se mohou uvolnit. A nemusí jít vždy o prožitky příjemné. Mohou se vyplavit skrytá traumata a ne vždy musíme mít dost síly na jejich zpracování. Varuji vás, jde o dráždění hada bosou nohou.
*Na základě vlastních pozorování a zkušeností jsem přesvědčen, že velká část zejména emočních traumat je uchycena v oblastech dýchacích svalů. Zejména bránice, oblast klíčních kostí, žeber, jejich spojení s obratli a mezi obratli apod. Jejich rozhýbáním (zpružněním a zesílením) se pak zakonzervovaná traumata rozpouští a vyplavují se na povrch. Informace však nemusí být zapouzdřeny jen v měkkých tkáních – svalech, šlachách, vazech a fasciích, ale také v kloubních spojeních.
Jóga pránájámu nechápe primárně jako práci s dechem (dech je jen nástroj), ale jako pročišťování energetických kanálů (tzv. nádí) a zprůchodňování energetického těla.
Pro praxi dechových technik je dobře si uvědomit, že v Indii se lidé potýkali a potýkají s jinými daemony než lidé západu. Mají odlišnou kolektivní zkušenost. Západní svět zažívá jiné kvality stresových situací, liší se výchova atd. Naše společenské nastavení je rozdílné, proto je důležité upravit chápání dechových praktik, aby byly vhodné a prospěšné pro lidi západního typu.
Samotné navádění na dechové techniky si zatím ve článku netroufám popisovat, což však neznamená, že je s vámi nehodlám sdílet. Opět doporučuji odborné vedení a dohled.
Snad jen obecně shrnu, že místo praxe popisovaných technik je důležitější místo ovládaného dechu se nechat dýchat! Dýchání, byť do něj můžeme vědomě zasahovat, řídí vegetativní nervový systém. Zaplať pánbůh pro nás. Jak by to s námi asi dopadlo, kdybychom tuto funkci dostali na starost my sami …
Mějte na paměti, že čím jemnější praktiky,tím silnější působení. A proto zjemňujte, abyste byli citlivější, zpomalujte, abyste měli čas zachytit změnu a uvolňujte, abyste uvolňovali tlak svojí vůle (projev ega) a nechali se plynout.
Om Tat Sat
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára