Ego 1. část (koncept ega)

Ten kdo ovládá jiné je mocný, ale kdo ovládá sebe sama je mocnější.

Lao-c´

Jedním z důležitých aspektů cvičení jakékoli jógy je sebeuvědmění. Uvědomění si svého já. Tím já nechápejte skutečné já (k tomu je ještě daleká cesta, byť je nadosah), ale jeden z našich nejmocnějších nástrojů. Naše já má jedno ne příliš oblíbené jméno ego. Neoblíbenost plyne ze špatného pochopení a přístupu k tomuto úžasnému a mocnému nástroji. Ego je úžasný nástroj, ne však jestliže někomu přeroste přes hlavu a začne jej ovládat.

Rozpouštění ega

Ego je velmi často spojováno s negativně laděnými přívlastky ve smyslu sobecký. Ale ego je v překladu já. A proč by mělo být mé, anebo Vaše já špatné?

To co považujeme za já jím ve skutečnosti není. To s čím se identifikujeme, to čemu se říká ego, je vlastně nástrojem. Je kotvou. Kotvou v námi prožívané realitě. Jenomže tato „kotva“ je racionálního charakteru a tak stačí vypjatá emoční situace a kotevní lano se přetrhne. Emoce, tělo a mysl jsou pouze námi přijaté koncepty, nastroje.

Všechno se mění, i to nejvytouženější, melancholie je všudypřítomná. To co necháváme za sebou je kus nás samotných, jeden život v nás musí zemřít, abychom mohli začít jiný.

Anatole France

Když domeček spadne, je lepší přestavba, nový dům, anebo spát pod širým nebem?

Ego si můžete představit jako domeček, ve kterém žijete. Má své základy, zdivo a střechu. Jestliže se o něj nestaráme, nerenovujeme jej, může se stát, že se začne rozpadat, anebo přímo spadne. A nejenom to, dům pro nás může být velmi velký a pak se v něm ztrácíme, anebo příliš malý a těsný. V takových případech je nutná rekonstrukce, anebo stavba nového domu. Jakmile začneme s rekonstrukcí, musí jít staré zetlelé trámy pryč, abychom je mohli nahradit novými a zdravými.

Občas je třeba pouze upravit fasádu, jindy spadne střecha. Neustále se snažíme náš dům zvelebovat a stabilizovat, ale někdy se může díky vnějším, či vnitřním vlivům (špatný materiál, nestabilní podloží, povodeň, zemětřesení či bouřka) nabourat statika domu natolik, že celý spadne. Taková situace není nijak příjemná a nezbývá než vybudovat dům od základu nanovo. Takovéto velké přestavby se nazývají psycho-spirituální krize.

Je velmi výhodné stavět z kvalitního a zdravého materiálu, vystavět svůj střed stabilní – základ domu až pak střechu nad hlavou a být flexibilním k přicházejícím situacím.

Druhá možnost je srovnat vlastní dům se zemí a spát pod širým nebem. Ale neptejte se mě co to znamená. Takto si představuji realizované bytosti. Jelikož znám pouze lidi s různým stupněm vhledu a s různými typy domů, sám nevím jestli je osvícení mýtem, či je realitou. Ale cílem ideálu není jeho dosažení, nýbrž směrování se k němu. A tak není důvodu nesměřovat se. Máme vlastní volbu a možnosti ke svému konečnému cíli dojít.

Nástrahy a pasti jógové cesty - sobeckost a touha (po)moci

Sobeckost je často pojímána jako velmi špatná vlastnost. Není tomu tak. Od chvíle našeho zplození se začne každá jedna buňka ubírat jediným směrem. Směrem k vytvoření nové bytosti. Stejné je to i s mentálními procesy. A tak každá myšlenka, každý čin který formuje naši osobnost vychází z touhy po vytvoření a zachování vlastní identity.

 

Jakákoli vlastnost není ani dobrá, ani špatná. Svoji charakteristiku dostane, jakmile začne být vztahována. Vlastnosti jsou nástroje a je jen na nás, jakým způsobem je použijeme. Kvalitu jim dáváme my a to zejména vztahováním se. Jestliže vyjdeme z předpokladu, že je naším ústředním zájmem naše já, pak už je jen krůček k objasnění touhy pomáhat. Jedná se velmi často o jiné, než nezištné důvody. Tedy ne o touhu pomoci, ale touhu po moci! Jestliže někomu pomáháme, často se nejedná o potřebu pomoci jinému, ale o potřebu pomoci sobě prostřednictvím druhého. Ale jak by bylo na světě krásně, kdyby prvně každý začal vědomě pomáhat sám sobě.

Jestliže někomu pomáháme, často nalezneme role nadřazeného a podřízeného (rodič, dítě). Manipulovaný však může být každý z nich. Je obvyklé, že jeden druhého potřebuje, takže jestliže máte potřebu pomáhat, či pomoci, je dobré uvědomit si skutečný motiv Vašeho jednání. Takovýto stav není zdravým, je jakousi společenskou hrou.

Pěkné chování k druhým lidem také velmi často nevychází z lásky k ostatním, ale ze sobectví. Všichni chceme být milováni a je snažší lásku dostat od druhých, než ji dát sám sobě. A tak se chováme k druhým hezky proto, aby nás měli rádi, ne proto, že by nám na nich skutečně záleželo. Láska k druhému může vypadat jinak, než jak si představujeme. Nemusí jít o snahu pomoci všemi možnými způsoby. Pomoc tak může vypadat trochu jinak než očekáváme.

 

Vyvarujte se lidí, co Vám chtějí pomáhat, stejně jako Vaší touze pomáhat pokud to není nezištné. Protože v jádru naší identity jsme všichni sobečtí a vytváříme tak mezi sebou závazky (karmické uzly), které nás obousměrně poutají a znemožňují žít a jednat svobodně. Poutání tak vzniká i když si myslíme, že děláme dobrou věc. Nevědomost hříchu nečiní, ale to neznamená, že naše konání bude bez následků.

A nezapomeňte také na velmi důležitý zákon vesmíru, že nemůžeme pomoci tomu, kdo o pomoc nežádá.

Stejné je to i s jamami a njamami. Jejich dodržování má dopady na změnu kvality našeho já, stejně jako na  jeho následné rozpuštění. Jamy a njamy se vztahují nejen na okolní svět, ale i na nás samé. Jedna druhou ovlivňují, mohou se doplňovat, anebo si mohou odporovat. Je dobré si uvědomit, že pořadí jednotlivých zákazů a příkazů není nahodilé. Má přesnou hierarchii důležitosti. O některých bych se rád zmínil ve vztahu k egu. Mají totiž úzký vztah ke změně kvality našeho malého já (ega). První fází k realizaci je totiž vyčištění nánosů, zjemnění vnímání a změkčení svého ega.

Jamy:

Ahinsa - neubližování, nenásilí

Satja - pravdomluvnost, pravdivost

Astéja - nekradení

Brahmačarja - zdrženlivost

Aparigraha - nehrabivost, nehromadění

Njamy:

Sauča - čistota

Santóša - spokojenost

Tapas - askeze, sebekázeň

Svádhjája - čtení posvátných písem

Íšvara-pranidhána - uctívání osobního boha

Ahinsa

První jamou je ahinsa – neubližování. Tím je myšleno i neubližování sobě smému. Myslím, že neubližování nepotřebuje další komentář. Druhou je  satja – pravdomluvnost. A o té bych se rád rozepsal, jelikož je v úzkém vztahu k našemu egu…

Satja – pravdomluvnost

Jsou tací, kteří používají slov k tomu, aby zamaskovali své myšlenky

Voltaire

Jednou mi jeden přítel řekl, že není většího zla, než čisté cnosti. Bavili jsme se o pravdomluvnosti. Měl na mysli, když například někdo říká přímo co si myslí bez vhodné formy. Pak slova řežou jako nůž a nedají se odtáhnout ani párem volů. Takovou mají sílu slova. Slova jsou mostem mezi myšlenkou, činem a hmotou.

Byť se v józe snažíme přes obsah objevit formu, neznamená to že je forma méněcenná. Jde o to, pochopit její význam jako nádoby pro obsah. Není nic víc, nic míň.

Jestliže vám někdo tvrdí, že chce slyšet pravdu, nevěřte mu, s největší pravděpodobností totiž lže. Málokdo chce slyšet pravdu. Pravda bolí, zraňuje a tak často lžeme a to i sami sobě. Sebeklam nás mnohdy dělá šťastnými. Ne každý je připraven na přijetí skutečného stavu a na tvrdou práci. Stejné je to ale i se cvičením jógy. Ale na to abychom poznali pravdu, potřebujeme být silní a proto je třeba nashromáždit energii.

" Žádný člověk není šťastný bez iluze nějakého druhu. Iluze jsou nezbytné pro naše štěstí jako realitu " .

Christian Nevell Bovee

Aparigraha – nehrabivost, nehromadění, neulpívání

Mysl má popisovací a chápavou funkci.

Popisování ale často dělá svět šedivějším, protože ho už známe, je ve škatulce a stále se vše opakuje znovu a znovu. Viz typický rozhovor „Jak se máš?“ „Ále pořád stejně…“ S rytmem a rutinou polevuje i totiž i naše schopnost koncentrace a necháváme svůj stroj řídit autopilota, což je energeticky výhodné. Vedlejším efektem je, že mysl začne navíc těkat, strhávat pozornost a manipulovat nás. A z ničeho nic je najednou všude okolo spousta zajímavějších podnětů, stejně jako tomu bylo ve škole při výkladu nudného učiva za slunného dne. S monotóností přichází lidský vynález čáslo jedna - nuda, pasivita (tamas), anebo roztěkanost (rajas). Viz předchozí články.

Schopnost uchopovat a držet, kterou prodlužují i naše ruce nás namísto pomoci mohou dělat méně přizpůsobivými vnějšímu světu. Je to podobné jako když se loví opice. Do kokosu se udělá díra velká přesně tak, aby do ní opice mohla prostrčit ruku a dovnitř se dá pamlsek, po kterém prahne. Opice do kokosu strčí ruku, předmět sevře v pěst. Past zaklapla, protože milá opice už nezná možnost předmět pustit a vytáhnout ruku opět ven. Stejné je to i s našim malým pseudo já a jeho mentálními procesy.

Netřeba ve svém pomyslném batohu starostí a strastí na svých bedrech nosit cihly, když tam mohou být jen věci nezbytné, anebo můžeme jít dokonce i bez něj.

Je to podobné jako v příběhu o poutníku, kterého vezl na povoze vozka a když se na cestovatele otočil měl stále svoji mošnu na zádech a tak se ho zeptal, proč si svůj náklad neodloží a neodpočine si. A cestovatel odpověděl, že nechce svým nákladem zatěžovat koně, když veze už jeho.

Sauča Očista

Očistou mám v souvislosti k egu na mysli především psychohygienu, ať už má jakoukoli formu. Ta je velmi důležitá. Upozorňuji však že touha po čistotě není totožná s očistou. Touha po čistotě (ať se jedná o čistotu okolí, sebe sama, čistou rasu, potřebu půstů anebo problémy s příjmem potravy) mají souvislost s nedořešenými zraněními zejména z období našeho dětství.

Nezapomínejte, že čistému vše čisté…

Santóša Spokojenost

Jak pravil Buddha není cesty ke štěstí, štěstí je cesta.

Nemusíme být spokojenými, když to tak právě necítíme, ale je dobré vědět, že v každé chvíli, v každém momentu i v té nejnešťastnější situaci je v nás kousíček štěstí a stejně tak když je nám dobře, je v nás kousek neštěstí. Platí princip monády  (symbolika jin a jang). Celé kouzlo spočívá v tom, na co se začneme v danné chvíli soustředit, protože svým směřováním se můžeme rochnit ve vlastních problémech a smutcích, anebo se můžeme chytit toho veselého a usměvavého kousku. Máme svobodnou vůli. Můžeme si vybrat.

Tapas Sebekázeň

„Polovina života je štěstí, druhá polovina je disciplína a to je ta důležitá polovina, protože bez disciplíny nebudeš vědět, co udělat se štěstím."

Carl Zuckmayer, německý dramatik

Subham astu sarva džagatam

Óm