Ego 3. část (malé a velké JÁ)

Ego 3. část (malé a velké JÁ)

Velké a malé JÁ

Ego je chápáno jako označení lidské jedinečnosti a odlišnosti od ostatních lidí. Též rozpoznání a vnímání osobní identity, vnímané vlastními smysly a pocity. Řídí se principem reality a vyrovnává působení složky sociální (superego) a pudové (id), je vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho činnosti je naše chování.

V moderní psychologii se tímto pojmem označuje nejen ego podle Freuda, ale i složka, kterou vydělil jako superego. Jde o racionální složku, která se řídí principy svědomí, povinností a sociálních jistot. Její protivahou je stále Id. Pokud ve vývoji člověka dojde k nějaké chybě (krátko i dlouhodobě vznikající), může nastat porucha rozpolcení osobnosti.

www.wikipedia.org

V západním pojetí je naše JÁ chápáno jako soubor vlastností, charakteristik a zkušeností, které vytváří naši specifickou individualitu. Tento soubor vlastností, který vnímáme jako nás samotné, soubor se kterým se identifikujeme. Avšak z pohledu jógy je pravé já něčím, co se skrývá ještě za touto charakteristikou. Je řekněme jakýmsi přímým prožíváním, přítomným vědomím. Když tedy mluvíme o já, které z nich máme na mysli? Pro lepší orientaci bych je popsal jako malé a velké JÁ. Malé já, naše ego – vše, co tvoří naši individualitu, vše co nás ohraničuje a odděluje od celku. Ve skutečnosti se jedná jen o náš vlastní nástroj, ne o skutečné já. Jeho prožívání je však tak intenzivní, že se s ním často identifikujeme tak silně, že nás nenapadne hledat se někde jinde. Identifikace s tímto nástrojem se často pojí s naší představou o tom jací bychom měli být. Jestliže tato představa neodpovídá skutečnému stavu, vzniká napětí, které nám způsobuje potíže. Když máme větší nároky, než jsou naše skutečné možnosti, tak ztrácíme zbytečně moc energie a vzniká frustrace protože nesplňujeme své představy. S takovýmto přístupem se rychle vyčerpáme a budeme brzy mrtví. Na druhou stranu jestliže nevyužíváme našich skutečných možností, je to jako bychom už mrtví byli. Jde o to najít skutečný stav, najít rovnováhu… K tomu nám může pomoci chápat své ego jako nástroj. Ego není ani dobré, ani špatné. Ego je ego. Naše malé já je nástroj. Dobrý sluha, ale zlý pán. 

Ale podle jógy nejsme ani tělo, ani myšlenky, dokonce ani emoce. Naše já je čistým bytím, prožitkem spojitosti se vším. Je velké a zároveň ničím, je neduální a neuchopitelné. Někdy je chápáno jako transcendentální stav, jakési setkání se Bohem. Je bytím ve smyslu prožívaného vědomí. Všichni jej známe. Znáte například ten stav kdy se probudíte po ránu a v hlavě prázdno a vymeteno?! Těch pár vteřin, ještě než nastartujeme své myšlenkové procesy?

Satčitánanda

Takovýto stav je nazýván Satčitánanda.Jde o subjektivní zkušenosti Brahman (nekonečné, nejvyšší duše), univerzální mysli. Sat popisuje podstatu, která je čistá a nadčasová, Čit je vědomí ,Ananda je absolutní blaženost.

Jógové praxe nejsou náboženstvím, snaží se o prozření a poznání pravé podstaty našeho já. Jsme trpící bytosti a všichni toužíme po štěstí a nepodmíněné lásce. Pro každého z nás má tato touha jinou podobu a znamená jiný osobní příběh. Základní touha však zůstává stejná.

Mókša
Mókša, moksha nebo také muktí (osvobození se, z kořenového „muc" nechat volný, či pustit) znamená ukončení samsáry (koloběhu života). Je osvobozením se od samsáry a současně utrpení, které jsou předmětem opakovaného cyklu smrti a znovuzrození (ten netřeba chápat jen jako reinkarnaci, ale jako zákon příšin a následků). Tento termín se užívá především v hinduistických náboženstvích a má velmi blízko k termínu nirvána, který užívají buddhisté.
Nirvána
Pojem nirvána (sanskrt) nebo nibbána (pálí) označoval původně vyhasnutí ohně. Gautama Buddha používá toto slovo ve smyslu uhasnutí nepravých skutečností. Zničení žádosti a zaslepení. Nirvána je prozřením vlastní podmíněnosti. Je vyhasnutím toho, co člověk pociťuje jako subjektivní existenci, tedy o relativní skutečnost. V hindské filozofii nirvána znamená spojení s nejvyšší bytí přes stav mókša. V tomto stavu není vznikání, není zanikání, existující je neměnné. Je vyhasnutím toho, co člověk pociťuje jako subjektivní existenci (ego), je produktem souhry podmíněných vznikajících faktorů, jde tedy jen o relativní skutečnost.
Džívamuktí

Původním smyslem a cílem jógy je tedy vysvobození se. Stát se tzv. Džívamuktí (Jívamuktí). To v překladu znamená osvobozeným zaživa. Osvobozeným z kola času a utrpení. Možná se i Vám podařilo někdy zachytit onu esenci prozření, kdy vše okolo Vás plyne a Vy stojíte v proudu času jako když proud vody unáší list. Jste na místě a krajina se neustále mění. Unášený list  můžeme vnímat, že je proudem strháván a neustále mění polohu, ale když obrátíme pozornost směrem dovnitř namísto ven, pocítíme že list zůstává stále listem nezávisle na pohybu. Je to podobné jako s těžištěm koule. Z venčí nestabilní, ale z pozice koule se její těžiště nemění a to ani v pohybu.

Jógové praxe nám nabízí možnost zastavení se, zvnitřnění se. Prožití oné neměnné esence bytí. Vystoupení a vykoupení se z kola příčin a následků.

Mezilidské konflikty vznikají mimo jiné také na základě nepochopení našeho já. A tak podle sebe soudím tebe... Jsme božské bytosti, jsme krásní a dokonalí ve všech ohledech. To co vytváří konflikty a nedorozumění jsou pouze naše představy o druhých a o nás samotných, naše identifikace, kognitivní nánosy. Ale v jádru, v jádru jsme stejní. Vždyť pravé JÁ je jenom jedno...  

Podobenství „Stromy a les“

Myšlenky jsou jako stromy a naše malé já je les. Touláme se lesem a pro stromy nevidíme les… A za stromy jsou další stromy. V hlubokém lese zapomínáme, že je za lesem další svět. Jestliže se rádi procházíte, je stále je kam kráčet. A kam nás tato cesta dovede? Nechme se překvapit…

Jógové techniky nám pomáhají uvědomit si naše malé já jako nástroj a zjemnit naše vnímání pro jeho lepší pochopení a dokonalejší použití. Tím, že si začneme uvědomovat jednotlivé vrstvy našeho já se učíme přijímat nové skutečnosti a připravujeme se na objev toho, co se skrývá za naším současným obzorem. Ten se bude neustále posouvat a rozšiřovat.   

Praxe jógy není o tom jestli a jak dlouho cvičíme a čeho jsme dosáhli, je to práce na celý život. Pokročilost se neurčuje provedením ásan. Z tohoto pohledu se jedná jen o jakýsi zdravotní tělocvik. Přesto má své přesahy a pokládám jeho praktikování za důležité. Nejlepším učitelem je ale empirie - vlastní prožitek.

Spojitost praxe jógy a konceptu ega spočívá zejména v tom, že jóga funguje jako katalyzator, urychlovač. A stejně jako projevem života je změna, tak i jóga nás učí přizpůsobování se okolnímu světu. K tomu je někdy potťeba zničit to staré a nefunkční a nahradit novým a funkčnějším.

S malým já je to jako se stromy. Můžeme být jako smrk s mělkými kořeny, anebo dub s pevnými a hlubokými.  Dub je stabilnější, ale když přijde skutečná vichřice, žádný strom neušetří. Smrk se vyvrátí, dub se zlomí. Tyto stromy pak často zahynou a stanou se živnou půdou pro novou generaci, ale z některých vyraší nová větev a bude si znovu razit cestu ke slunci. Být jako dub nás udělá stabilnějším vůči slabším vichrům, ale silná vichřice naše ego stejně zlomí. Ne vždy můžeme ovlivňit zda nás bouře vyvrátí z kořenů, nebo zlomí, ale to jak silnou vychřici vydržíme záleží na nás, stejně jako jestli ze zlomeného stromu vyraší další život.

Úvaha na závěr

Ve škole nás učili, že stromy navzájem soutěží a přežívá ten, který se dostane nad ostatní (přirozený výběr). Ale co když je to tak, že ten větší strom pomáhá svým příkladem a táhne ty menší, slabší?! A jak je to v námi prožívané realitě? Je to kdo z koho, anebo jeden táhne druhého? To je jen na nás… 

Není zdravějšího místa, krásnějšího chrámu a lepšího rádce než les…

 

Óm Tat Sat